(Ekonom 15.3.2001 strana 24, rubrika: Rozhovor Ekonoma)
* Křeslo, do kterého nový guvernér České národní banky Zdeněk Tůma na začátku loňského prosince
zasedl, bylo opravdu horké. Proti byla vláda i Tůmův předchůdce. Teď, když končí nepsané stodenní
hájení a porovnáme šéfa a jeho tým s tím, jak je uvedla média, asi se nepoznají.
*Před nástupem do funkce vás média stavěla do role jestřába, ale toto očekávání se
nenaplnilo, úrokové sazby začaly klesat. Měnová politika se uvolňuje.
Já jsem vlastně tehdy jenom řekl, že vidím inflační rizika směrem nahoru, a pokud by šel
vývoj takovým směrem, že bychom zasáhli. Neřekl jsem tedy nic jiného, než že jsme dělali svou
práci. Mediálně to ale dostalo trochu jinou podobu a vstoupil do toho proces jmenování Bankovní
rady, který to vyhrotil. Neřekl bych, že ten či onen člen bankovní rady je či není jestřáb.
*Jak vypadají jednání bankovní rady? Hádáte se? Diskutujete? Křičíte na sebe?
Samozřejmě že se hádáme. Ne vždy jsou rizika, která se snažíme uhlídat, zřejmá. Ale málokdy
se jedná o něco, co by některý člen Bankovní rady zcela odmítal. Každý vidíme trochu jiné rozložení
měnových rizik, ale nakonec se dohodneme. Probíhá to tak, že poradci rady, aparát banky, připraví
pro zasedání analýzu. V okamžiku, kdy ji máme na stole, nejprve proběhne diskuse s našimi analytiky
a potom následuje uzavřené jednání Bankovní rady, kde se navzájem snažíme přesvědčit, že je to tak
či onak. A podle toho, jaká je situace, je to někdy živější, jindy to má celkem klidný průběh.
*Už se stalo, že jste zvrátili návrh, který byl předložen aparátem banky, a dospěli jste k
opačnému závěru?
Stalo se to, i ve vzdálenější minulosti. Aparát se přikloní k určitému stanovisku a dá nám
své doporučení, ale my se potom přikloníme opačným směrem. Stává se to, ale jistě by nebylo dobré,
aby se to stávalo systematicky, protože by to zakládalo rozpor mezi tím, jak situaci vidí bankovní
rada a jak ji vidí analytický aparát, který máme k dispozici.
*Parlamentní vyšetřování událostí kolem Investiční a poštovní banky vás teď vtáhlo do
politické arény. Jak se daří odolávat pokusům zatáhnout vás i do silových polí jednotlivých stran?
Nezpůsobily to ani tak události kolem IPB, ale je to tak, centrální banka se postupně přece
jen dostala do politiky. Ve skutečnosti je to - nejen v případě České národní banky, ale
centrálních bank vůbec - život na hraně s politikou, protože centrální banka je vždy součástí
politického systému. Zároveň by však měla být z hlediska svého rozhodování na politice nezávislá. Z
toho vyplývá, že vždycky existují určitá pnutí mezi politickou reprezentací a tím daleko
technokratičtějším pohledem centrální banky. Záleží také na tom, jaký je momentální ekonomický
vývoj a jaké jsou tradice. Podle toho dostává komunikace mezi vládou, politickou reprezentací a
centrální bankou určitý kolorit. Přesto se domnívám, že člověk nesmí odhlédnout od toho, že jsou to
instituce, které musí spolupracovat a že by jim nic nemělo bránit v dosažení poměrně dobré
komunikace. Taková snaha by měla být na všech stranách.
*Dochází ministr financí Pavel Mertlík na jednání Bankovní rady?
Dochází. Ne úplně pravidelně, ale zejména pokud se diskutují měnové otázky, tak se vždy snaží
přijít. Pokud mu to nevyjde, alespoň telefonuje, dříve Josefu Tošovskému, teď mně, a říká své
stanovisko.
*A vy chodíte na vládu?
Chodím na vládu, a pokud nemohu já, pak některý ze zastupujících viceguvernérů.
*Máte možnost vyslovit své stanovisko? Dostáváte slovo?
Určitě. My máme ve vládě poradní hlas, stejně jako má ministr Mertlík poradní hlas při
jednání Bankovní rady, a je nutno říci, že jeho názory nás velmi zajímají, protože právě oblast
veřejných financí vidíme jako jednu z rizikových. Stejně tak guvernér využívá svého poradního hlasu
ve vládě. Vždy dostanu slovo, ale nakolik ministři vnímají to, co říkám, to nevím. Materiálů, které
mají vztah k měnové politice nebo centrální bance, ale není až tolik. Častěji se jedná o materiály,
které určují obecnější ekonomický rámec.
*Máte za sebou sto dní ve funkci. Co se dá stihnout za sto dní? Lidé si všímají hlavně
snižování úrokových sazeb. Co nevidí?
Pokračovali jsme v řadě věcí, které byly rozdělány. Patří sem zejména změna v režimu
povinných minimálních rezerv bank. Odpovídá to programu harmonizace s Evropskou unií, který byl
přijat před dvěma nebo třemi roky. Teď byl téměř dovršen tím, že jsme rozhodli o jejich úročení.
Myslím, že i program cílování inflace přispěl k tomu, že centrální banka je daleko otevřenější a
snaží se to z měnové politiky přenášet i do ostatních oblastí své činnosti. Vedle toho se zamýšlíme
nad tím, jak by měla centrální banka fungovat v následující dekádě, která by měla být
charakterizována především vstupem do Evropské unie a někdy později zřejmě i přijetím eura.
*Blíží se okamžik, kdy ohlásíte další inflační cíl. Máte už jasno, jaký bude?
To ani dost dobře nemohu, protože bych předbíhal diskusi, která právě probíhá. Připravíme
materiál, který budeme konzultovat s ministerstvem financí a následně ho předložíme vládě. Mělo by
to proběhnout do konce března nebo během dubna.
*Neopustíte přitom sledování čisté inflace, která se snaží odečíst vlivy vlády a poněkud
umělý nástroj?
Uvidíme. Je to jedna z těch otázek, která se už loni hodně diskutovala a vrátíme se k ní
pochopitelně i letos. Jsou tam poměrně silné argumenty, že celková inflace je veřejnosti přece jen
srozumitelnější. Na druhé straně, před časem jsme Evropské komisi předložili společnou měnovou
strategii České národní banky a české vlády, která je postavena na čisté inflaci. Vidím jako jednu
z možných variant - a znovu opakuji, že nechci předjímat výsledek diskuse -, že budeme mít nadále
čistou inflaci v souladu s měnovou strategií a k tomu budeme zveřejňovat propočet nebo odhad
celkové inflace.
*Jak daleko sahá nový inflační cíl? Budete se držet nadále zhruba dvouletého horizontu?
Jedno z pravidel měnové strategie stanovuje, že inflační cíl se určuje vždy na další rok.
Uvidíme. Vzhledem k tomu, že jsme stabilizovali inflační očekávání, nelze vyloučit, že bychom
zvolili i delší horizont. Ale to musíme ještě zvážit.
*Zatím se nám vyhýbají otřesy, které udeřily na západní kapitálové trhy. Jsme teď možná
trochu chráněni okrajovou rolí pražské burzy v české ekonomice. Ale co by se stalo, kdyby v Americe
nastalo tvrdé přistání z výšin desetiletého růstu?
My jsme navázáni především na Evropu, takže dopad by se projevil teprve, kdyby byla zasažena
Evropa. A Evropská centrální banka se tváří velmi statečně a očekává, že to zvládnem. Druhou věcí
je, že zájem investorů, kteří teď k nám přicházejí rekordním tempem, je dnes motivován jinak, než
že by měl souvislost s růstem ve Spojených státech. Kapitál proudí především ze zemí Evropské unie
a řekl bych, že jedním z významných hnacích motivů je proces naší evropské integrace. Kdyby došlo k
tvrdému přistání a byla výrazněji zasažena Evropa, pak by to samozřejmě zasáhlo i nás.
*Nám zatím větší otřesy způsobila bankovní krize, která teď začíná předkládat konečný účet.
Nevede vás to k názoru, že centrální banka by se měla zbavit bankovního dozoru, aby byla
nezávislejší v posuzování situace v měnové oblasti?
Existuje řada různých modelů, jak tento problém řešit. Ve světě bývá bankovní dozor jak
uvnitř centrální banky, tak mimo. Pokud bych mohl zmínit aspoň jednu studii z nedávné doby, jedná
se o poměrně obsáhlý článek Charlese Coudharta, který říká, že ve vyspělých ekonomikách je to
poměrně jedno. Mohou být určité synergické efekty z toho, že se regulační orgány dají pod jednu
střechu. Ale tam, kde se teprve budují základy tržní ekonomiky, je lepší nechat bankovní dozor v
centrální bance. Jednou věcí je pak otázka, kde se Česká republika momentálně nachází. A tou druhou
zkušenost, že institucionální revoluce je vždy nebezpečná, protože hrozí rozkolísáním něčeho, co v
současné době funguje. Ale je to bezpochyby věc, kterou je třeba také diskutovat, ale řekl bych, že
v delším horizontu. Určitě bych to neviděl, že by se něco mělo odehrávat v nejbližších třech
letech. Myslím, že je to spíš úvaha, jak vidět centrální banku v horizontu pěti až deseti let.
*Blíží se však další velká změna, a tou je elektronizace bankovnictví a platebního styku.
Existují nějaké zkušenosti ze světa, co se stane v takové situaci s měnou a měnovou politikou?
Z dosavadních zkušeností je zřejmé, že dopady jsou menší, než by se mohlo zdát na první
pohled. Poptávka po oběživu zůstává a elektronické peníze se stávají doplňkem. Podle mého názoru by
to měnovou politiku jako takovou výrazně ovlivnit nemělo, alespoň v dohledné době. I za
předpokladu, že centrální banka bude mít menší prostor na peněžním trhu, tak nastavení úrokových
sazeb centrální banky je pořád klíčové a řídí se jím celý zbytek peněžního trhu. Nemyslím, že by se
na tom mělo v dohledné době něco změnit, ale nejsem futurolog, takže těžko říci, co bude za deset,
za dvacet let. Minimálně v horizontu pěti až deseti let bych neočekával žádné dramatické změny.
*Jak se po první stovce dnů v kůži guvernéra cítíte fyzicky? Spíte?
Spím.
*Co tenis?
Nejsem sice špičkový hráč, ale není to tak strašné.
*Kdy jste naposled někoho porazil?
Hrajeme většinou čtyřhru a naposledy... Nevzpomínám si.
CURRICULUM VITAE
Doc. Ing. Zdeněk Tůma, CSc.
Narodil se 19. 10. 1960 v Českých Budějovicích. Vystudoval fakultu obchodní na Vysoké škole
ekonomické v Praze, vědeckou přípravu absolvoval v Prognostickém ústavu ČSAV. Po revoluci učil
makroekonomii na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, v letech 1993-1995 byl současně
poradcem ministra průmyslu a obchodu a od r. 1995 byl hlavním ekonomem Patria Finance. Od 1. 6.
1998 do svého nástupu do ČNB (únor 1999) byl výkonným ředitelem Evropské banky pro obnovu a rozvoj,
v jejímž představenstvu zastupoval Českou republiku, Slovensko, Maďarsko a Chorvatsko. Guvernérem
ČNB byl jmenován 1. 12. 2000. Je prezidentem České společnosti ekonomické a šéfredaktorem časopisu
Finance a úvěr.