Vladimír Tomšík (Hospodářské noviny 2.3.2007 strana 10, rubrika: Názory)
Před několika dny se u nás dočkal schválení Národní plán zavedení eura v ČR. Připomeňme, že jde o dokument, který se nezabývá stanovením konkrétního termínu, ale čistě technickým scénářem přechodu koruny na euro. Přestože jde tedy o »manuál« použitelný v případě jakéhokoli termínu, oživilo jeho schválení opět debatu nejenom o samotném termínu zavedení eura, ale i o tom, jakým způsobem má tento termín být stanoven.
Dají-li hvězdy...
Dosud jsme ve svých úvahách vycházeli pouze z předem stanoveného termínu (roku 2010) - od kterého by se také měla odvíjet hospodářská politika, která by zavedení eura k tomuto datu umožnila. Avšak nestalo se tak. Co tedy dál? Jako první se nabízí pokus o stanovení nového termínu pro přijetí eura. Při dobré konstelaci hvězd by to napodruhé možná vyšlo.
Jinou, odpovědnější a serióznější možností jsou hospodářské reformy doprovázené průběžným vyhodnocováním ekonomické situace v zemi. Toto vyhodnocování by přitom v sobě nemělo zahrnovat pouze mechanickou kontrolu plnění kritérií, která si eurozóna stanovuje pro přijetí nové země. Jeho součástí by se měla stát i objektivní analýza všech rizik budoucího vývoje české ekonomiky a možná i vývoje celé eurozóny.
Rizika jsou spojena především s reakcí na ekonomické poruchy v podmínkách nezvratitelně zafixovaného měnového kurzu v rámci hospodářsky »nehomogenní« měnové unie. V případě nedostatečného cyklického a strukturálního sladění české ekonomiky a jejího finančního sektoru s ekonomikami eurozóny mohou mít ekonomické šoky nestejné dopady.
Nelze totiž popřít, že ztráta samostatné měnové politiky bude pro naši hospodářskou politiku znamenat ztrátu významných nástrojů - kurzu a úrokových sazeb, které mohou pomoci při zmírňování negativních dopadů plynoucích z rozdílného domácího a zahraničního ekonomického vývoje. Tato rizika musí tvůrci koncepce nové české eurostrategie brát v úvahu, pokud skutečně chtějí hovořit o termínu zavedení eura vážně.
Česká národní banka chce a je připravena svými odbornými stanovisky přispět ke kvalitní debatě o dalším vývoji české eurostrategie. Má-li však být debata opravdu seriózní, pak by ani ČNB, ani veřejnost neměly být dopředu stavěny před hotové termíny zavedení eura, které nejsou podloženy ani analýzami a ani »jízdním řádem« nezbytných reforem podporujících dlouhodobě udržitelný růst při zachování nízké inflace. Bez nich totiž posun v české eurostrategii nebude možný. Konkrétně potřebujeme především reformy, které pomohou zvýšit efektivitu a konkurenceschopnost české ekonomiky; snížit přerozdělování a zvýšit pružnost trhů. Zejména trhu práce.
Pouhé termíny nepomohou
Klíčovými prvky, které zajistí budoucí stabilizaci české ekonomiky (a je jedno, jestli jako člena či nečlena eurozóny), musí být požadavky na střednědobě vyrovnané veřejné rozpočty. Stav veřejných financí je však dnes bohužel základní bariérou jak pro náš dlouhodobě udržitelný hospodářský vývoj, tak pro vstup do eurozóny.
Fiskální politika - zejména pak v podmínkách ztráty vlastní politiky měnové - musí být připravena nejen plnit svou makroekonomickou stabilizační funkci, ale také být konzistentní s ostatními politikami podporujícími konkurenční schopnost a pružnost české ekonomiky. Pouhé stanovování termínů bez zohlednění skutečných potřeb a možností ekonomiky by mohlo vést k výraznému snížení kredibility nejenom nové české eurostrategie, ale i celé hospodářské politiky.
Má-li být debata o euru seriózní, nemůžeme být stavěni před termíny, které nejsou podloženy ani analýzami, ani jízdním řádem reforem.