Adam Geršl Jaroslav Heřmánek (Euro 7.7.2009 strana 74, rubrika: Hyde park)
ČNB zveřejnila ve zprávě o stabilitě českých bank výsledky zátěžových testů
BANKOVNICTVÍ
Zátěžové testy se zejména v posledních měsících staly často opakovaným pojmem v kontextu převratných událostí na globálních finančních trzích. Nedávno zveřejněné výsledky zátěžových testů největších amerických bank odhalily potřebu dodatečného kapitálu u mnoha globálních finančních institucí. A to je důvod, proč se zátěžové testy používají.
NÁSTROJ K ŘÍZENÍ RIZIK
Ze samotného názvu vyplývá, že zátěžové, respektive stresové testy slouží k odhadu ztrát a potřeb dodatečného kapitálu finanční instituce za nepříznivého vývoje – stresu. Nepříznivý vývoj lze definovat libovolně široce – od jednoduchých scénářů předpokládajících významné navýšení jednoho z hlavních rizikových parametrů, například míry nesplácení úvěrů, až po komplikované makroekonomické scénáře. Ty se snaží konzistentně modelovat možné nepříznivé vývoje v ekonomickém prostředí a na finančních trzích, ze kterých pak vyplývají šoky a dopady do bankovních portfolií.
Zátěžové testy se v bankách používají především jako jeden z nástrojů k řízení rizik – v některých případech dokonce povinně v rámci platného regulatorního rámce Basel II. Na úrovni celého bankovního (či finančního) odvětví je standardně provádí regulátor či centrální banky s cílem zhodnotit odolnost finančního systému jako celku. Zejména centrální banky používají mnoho alternativních nepříznivých scénářů – občas předpokládají až extrémní šoky v ekonomickém či finančním vývoji. Mohou mít buď oporu v historickém vývoji, nebo jsou vytvářeny hypoteticky.
Důvodem konstrukce výrazně nepříznivých scénářů se silnými dopady na bankovnictví je snaha odhadnout krajní potenciální ztráty a výši nutné dodatečné kapitalizace bank v případě relativně nepravděpodobného, ale přesto za určitých extrémních podmínek možného scénáře ekonomického vývoje. Globální finanční krize, která začala v létě 2007 na americkém trhu subprime hypoték, je klasickou ukázkou extrémního scénáře.
TŘI SCÉNÁŘE
Česká národní banka (ČNB) provádí zátěžové testy bankovního odvětví od roku 2003 a každoročně zveřejňuje jejich výsledky ve zprávě o finanční stabilitě. Poslední zpráva o finanční stabilitě 2008 až 2009, zveřejněná v polovině června, těží z pokročilého rámce pro zátěžové testování. Ten se opírá o konstrukci tří alternativních makroekonomických scénářů nepříznivého vývoje pomocí oficiálního predikčního modelu ČNB.
Scénáře jsou definovány pomocí vývoje základních makroekonomických proměnných, jako jsou HDP, inflace, úrokové sazby či měnový kurz, a liší se zejména mírou poklesu reálné ekonomické aktivity. Scénář „Evropa v recesi“ předpokládá v souladu s prognózou ČNB pokles reálného HDP zhruba o 2,5 procenta v roce 2009. Scénář „nervozita trhů“ reprezentuje možnost hlubšího poklesu ekonomiky o zhruba čtyři procenta ,a „ekonomická deprese“ (krize) dokonce o více než šest procent.
Makroekonomický vývoj jednotlivých scénářů je třeba pro účely testování dopadu na banky transformovat pomocí pokročilých modelových a dalších technik do jednotlivých šoků, které dopadají během testovaného roku na bankovní portfolia. Jde především o úvěrový šok – nárůst nesplácených úvěrů – a tržní šoky – změna úrokových sazeb, měnového kurzu či cen dluhopisů. Dílčí modely například predikují, že pokles HDP o procentní bod vede za jinak neměnných podmínek ke zhruba obdobnému nárůstu míry nesplácených úvěrů.
DOSTATEČNÝ KAPITÁLOVÝ POLŠTÁŘ
V nové zprávě o finanční stabilitě 2008 až 2009 vycházejí testy pro české bankovnictví přijatelně. Většina domácích bank disponuje dostatečným kapitálovým polštářem, který je významně chrání před dopady extrémních šoků.
Zároveň je reálné předpokládat, že banky by i za významnějšího stresu byly schopné generovat určité výnosy, které by použily jako první linii obrany ke krytí ztrát z uvažovaných šoků. V žádném z uvažovaných scénářů by proto kapitálová přiměřenost českého bankovnictví jako celku neklesla pod regulatorní minimum osmi procent – navzdory výraznému nárůstu nesplácených úvěrů v bankovních portfoliích (viz Konvergenční trend).
U výsledků testů je však nutné vzít v úvahu, že se horizont dopadu šoků omezuje na rok 2009. Protože nárůst nesplácených úvěrů následuje s určitým zpožděním za vývojem ekonomického cyklu, mohou banky čelit dalším úvěrovým ztrátám i v příštím roce.
Největší zátěží pro český bankovní systém by byl scénář „nervozita trhů“.
Ten předpokládá výraznější propad reálného HDP, nárůst nesplácených úvěrů a pokles cen držených cenných papírů, především dluhopisů. A do určité míry simuluje sice nepravděpodobnou, přesto však možnou situaci horšího než očekávaného ekonomického vývoje v kombinaci s růstem averze k riziku vůči ČR. Ta by se projevila propadem cen vládních dluhopisů. I za tohoto nepříznivého scénáře by však nutné kapitálové injekce činily méně než půl procenta HDP. Pro srovnání lze uvést, že mnoho členských zemí EU již do problémových bank investovalo celkem zhruba pět procent HDP unie. Přitom je v období nízké ekonomické aktivity a nárůst nesplácených úvěrů teprve čeká.
Důvodem konstrukce nepříznivých scénářů se silnými dopady na bankovnictví je snaha odhadnout krajní potenciální ztráty a výši nutné dodatečné kapitalizace bank