Tereza Zavadilová, Vladan Gallistl (E15 2. 1. 2020 strana 12, rubrika Rozhovor)
Motor české ekonomiky – automobilový průmysl – se zadrhává. „Problém je vidět hlavně na subdodavatelích. Ti už začínají propouštět a my evidujeme nárůst jejich krátkodobých provozních úvěrů o 50 procent meziročně,“ říká člen bankovní rady ČNB Aleš Michl.
V bankovní radě jste už rok. Jaký byl?
Hned jak jsem přišel, hlasoval jsem pro mírné zvýšení úrokové sazby, protože mám rád rašínovské heslo: Pracuj a šetři. Chtěl jsem dát jasný signál, aby banky zvýšily úročení spořicích účtů a lidé začali spořit. Podařilo se. Na termínovaných účtech je letos o devatenáct procent více peněz. Pak se objevila horší čísla z Německa a Číny, takže proto poslední půlrok stabilita sazeb, ordinujeme klid.
Vnímáte své členství v radě ČNB jako vrchol kariéry?
Je to splněný sen. Čest pracovat pro republiku. Od prvního dne mě zajímají jenom výsledky. A věřte mi, že pracuji pořád. Fakt makám.
Jak maká člověk v bankovní radě? Veřejnost asi vnímá, že máte nějaká pravidelná měnová zasedání, kde se rozhoduje o sazbách. Co za práci je tam dál?
Každý člen bankovní rady dohlíží na nějakou sekci, kterou vedou profimanažeři. O jejich platu a cílech rozhoduje bankovní rada jako celek. Mám to stejně blízko k serverům IT, k devizovým rezervám, k modelům, ale i na střechu – v říjnu jsme například odstraňovali jeden neslušný nápis z vedlejší střechy. Takže i tohle dělám.
A jakou sekci máte na starosti vy?
Statistiku a IT. Tlačím na to, aby platby z různých bank proběhly okamžitě, je na to nový systém. Zapojilo se již devět bank, díky za to. V listopadu jsme dotáhli SDAT, což je kompletně nový vykazovací systém hlavně pro banky. A stál kupu peněz… Tak sedmdesát procent systémů vyvíjíme u nás s vlastním týmem. Řadu systémů jsme udělali tak, aby si vydělaly na provoz i odpisy. Clearing se zaplatí sám. Centrální evidenci účtů platí stát. Registr úvěrů platí hodně banky. SDAT se ale nezaplatí, nevybíráme za sběr dat a report do ECB poplatky. Další dohledové systémy se nezaplatí. Když si kvůli regulaci EU situace žádá nový systém, zpoplatnil bych ho, ať si vydělá alespoň na náklady.
To by se asi v Evropské unii divili…
Moc se to neví, ale ECB se s tím vůbec nepárá a chová se v tomhle ohledu jako řádný hospodář vůči vlastnímu rozpočtu – udělala nařízení o poplatcích za dohled – jasný vzorec. Za období 2019 byly poplatky za dohled určeny na 576 milionů eur a byly rozeslány faktury bankám. Tohle není nic proti našim bankám, kdybych je vedl, taky bych to nechtěl platit, jen je třeba pochopit, že i my v centrální bance máme zodpovědnost za vlastní rozpočet. Jinak to vše musíme platit ze zisku z devizových rezerv. Pokud není, máme ztrátu.
Jsou nějaké systémy platformizovatelné, že by do nich šly pustit třetí strany a prodávat dál? Prodávat data?
Plánujeme poskytovat veřejná data přes API jak pro interaktivní uživatelský přístup, tak především pro strojové zpracování třetími stranami. Máme pro veřejnost datový systém ARAD, do kterého se jedenáct let nesáhlo, je zastaralý. Celý ho předěláme a do dvou let spustíme nový. Chtěl bych to odstartovat vlastním indexem cen nemovitostí, pomůže ČSÚ, data přímo z katastru nemovitostí a mapování reálných transakcí.
Chcete podrobněji sledovat ceny nemovitostí?
Ano, je to důležité. V celé Evropě hodně vzrostly ceny aktiv, ceny nemovitostí, akcií, firem, ale měřítko spotřebitelské inflace CPI to vůbec nezachytilo. Bublina se nafukuje mimo spotřebitelský index.
Myslíte, že by ceny nemovitostí měly být součástí spotřebitelského indexu?
Součástí spotřebitelské inflace ne, ale proč nesledovat i alternativní indexy inflace. Poslední dvě recese v USA způsobil problém na trhu aktiv, neviditelný ve spotřebitelském indexu.
Vidíte teď nějaké hrozby nemovitostní krize v Česku?
Nemovitosti jsou předražené o 17 procent, v roce 2007 bylo nadhodnocení dvakrát tak velké. Ještě to tak velká bublina není. Nemyslím, že jsme v bublině, která zítra praskne. Platy totiž hodně vzrostly.
A konkrétně růst cen realit vnímáte jako rizikový pro českou ekonomiku?
Ano, proto je centrální banka tvrdá a tlačí, aby lidé platili nákup nemovitostí zčásti z vlastních peněz – ale tak se to dělá i ve velkých projektech v byznysu. Říkáme lidem: Když chcete úvěr, musíte dát něco ze svého, mít naspořeno nebo ať pomůže rodina.
Před rokem se hodně mluvilo o tom, že přijde krize. Během roku se to zažehnalo. Co výhled na letošní rok? Přijde znatelné zpomalení, nebo budou jenom třeba ohniskové krize?
Třeba se budou střídat období dlouhého růstu a pořádné krize než běžné expanze a recese, jak jsme byli zvyklí. Je to jen úvaha. Krizi ale neumí předpovědět nikdo.
Laická otázka. Může k velké krizi vůbec dojít, když se centrální banky během té minulé naučily všechna možná protikrizová opatření?
To vůbec není laická otázka. Záporné sazby a kvantitativní uvolňování přinesly to, že úrok v eurech ztratil významnou makroekonomickou funkci: není indikátorem rizika. Záporné sazby jsou špatně, protože mění chování lidí, děláte něco, co byste normálně nedělali. Spíš to vede k tomu, že budeme zase méně obezřetní. Že budeme méně spořit a radši se dívat na Netflix než makat. Že když se nás stát a banky snaží ochránit, vede to trochu k lenosti. I ty automobilky, když se jim to nebude vyplácet, tak se přestěhují jinam a tady zavřou.
K autosektoru: již se ozývají hlasy, že situace se zhoršuje. Vnímáte to jako kritické pro českou ekonomiku? Společně se snahami o ekologizaci odvětví?
Pokud Brusel nařízením motivuje Škodu Auto, aby prodávala elektroauto za poloviční cenu, než jsou náklady, a že jinak by platila pokutu, tak to je postavené na hlavu. Když se k tomu přidá zpomalující Čína, znamená to zbrzdění. Problém je vidět hlavně na subdodavatelích. Ti už začínají propouštět a my vidíme nárůst jejich krátkodobých provozních úvěrů o 50 procent meziročně. Výrobci dílů přestávají poptávat investiční úvěry ve prospěch krátkodobého financování. Je vidět, že se dostávají do potíží s marží a s penězi. A toto je pro nás důležité. Když se podíváme na statistiku, kam exportujeme, tak do Německa vyvážíme auta za 119 miliard korun ročně, ale díly k autům za 143 miliard. Objel jsem řadu fabrik dodavatelů, mají proškrtané dříve ambiciózní plány pro letošní rok.
A nehrozí nezaměstnanost, potažmo nesplácené úvěry bank?
Plusem ale je, že je to cesta ke zdravějšímu pracovnímu trhu. Tohle je zatím ozdravný proces. Není to krize.
Třetina nových hypoték směřuje ke klientům, kteří již jeden úvěr mají a pořizují si další nemovitost jako investici. Nehrozí potíže, když se ekonomika ochladí?
Hrozí, pokud budou potřebovat peníze a budou chtít rychle prodat na trhu, který by šel hodně dolů. To je však naprosto přirozené. Já bych už trh nesvazoval. Stačilo. Opatření jsou dostatečná a nic víc bych nedělal. Nejde každému stát za zadnicí a vše hlídat. Riziko si zde musejí pohlídat samy banky.
Bankovní domy při poskytování hypoték ignorují doporučení ČNB ohledně velikosti úvěru k hodnotě nemovitosti. Nebudete podmínky zpřísňovat?
Ne. Záměrem je mít je v zákoně, takže je vyžadovat. Ano, pár bank to občas přešvihne, přesné číslo, kdo a jak, je důvěrné. Když to bude v zákoně, bude to více fér pro všechny.
Existují obavy z vývoje na trhu dluhopisů, a zvláště těch rizikovějších. Jak to vnímáte?
Myslíte podnikových dluhopisů? Mezi těmi, kdo vydávají dluhopisy, jsou zloději, pak firmy, jež vydávají junk, a pak kvalitní podniky s profidluhopisy. Junk znamená brak, odpad, harampádí či sběrné suroviny. Nejde ale lidem stát za zadkem. Lze je varovat. Priorita je kupovat si věci, které jsou regulované, s prospektem. A ten si máte přečíst a vyžadovat poučení o rizicích. Není to nutně zlodějna, ale vy musíte vědět, že si kupujete dluhopisy s vyšším výnosem, než je na trhu běžné, že to není zadarmo a může to skončit špatně…
Dluhopisy se však prodávají s tím, že jsou schválené ČNB.
ČNB nepřísluší posuzovat, s jakou pravděpodobností emitenti dluhopisů dostojí svým závazkům. Nejsme ratingová agentura. Schvalujeme náležitosti prospektu podle zákona, aby v něm byla popsaná rizika.
Budete zpřísňovat podmínky pro korporátní dluhopisy?
Už zase chcete další regulaci? Chystá se, že každý dluhopis bude muset mít ISIN. Dnes ho mají jen zaknihované bondy. Díky tomu budeme alespoň vědět, kolik dluhopisů vůbec je a kolik z nich krachuje – nechtějte ale pořád od strejdy státu, ať se o všechno stará. Když už pořád chcete regulovat, tak si vezměte, že pět dílů románu F. L. Věk od Jiráska má dohromady 2336 stran. Jen obezřetnostní regulace pro banky má už přes deset tisíc stran.
Měla by Česká republika přijmout euro?
Zatím ne. Udělejme si vlastní kritéria. Navrhoval bych kritérium, zda oslabení měny pomůže exportu. Co by za to nyní Itálie nebo Řecko daly, kdyby jim oslabila měna. Až bych viděl, že tržně slabší kurz koruny, tedy žádné devalvace, nepomáhá ekonomice v recesi, tak odpadne hlavní důvod, proč nepřijmout euro.
ČNB přestřeluje inflační cíl a nic se neděje. Když se podstřeloval, tak se na několik let spustily devizové intervence. Není to nepoměr?
Inflace se od roku 2009 pohybovala 43 měsíců pod jedním procentem a 11 měsíců nad třemi procenty. Takže teď to není žádný extrém vyžadující aktivistickou politiku.
Nebudete tedy šlapat na brzdu?
V únoru bude bankovní rada. Je nás sedm mozků, nevím co ostatní. Zatím byl klid nejlepším řešením. Jsme teď připraveni na obě možné varianty – nečekaná krize i nečekané ekonomické oživení. Může to odeznít a vrátíme se k úvaze o zvýšení sazeb… anebo naopak a budeme sazby snižovat. Ale v klidu – někdy nedělat nic je lepší než řídit zbrkle.
Jak se vyvíjejí investice centrální banky do akcií a rizikovějších dluhopisů? Pomáhá to hospodaření ČNB?
Za rok 2019 budeme mít super výsledek, protože akcie vzrostly a ceny dluhopisů se rovněž zvýšily. Máme ovšem dlouhodobý horizont, takže se může stát, že se akcie otočí, což však nic neznamená. Banka má nekonečný investiční horizont a já bych proto chtěl navrhovat portfolio tak, aby vynášelo ročně přes šest procent v dolarech a i při mírném posílení kurzu jsme v korunách vydělávali. Přebytek korun v systému bankám úročíme, musíme si proto na naše pasiva vydělat. Chci si vydělat i na ty nové IT investice.
Když si kvůli regulaci EU situace žádá nový systém, zpoplatnil bych ho, ať si vydělá alespoň na náklady.