(HN 25.1.2001 strana 15, rubrika: ekonomické analýzy/servis)
Česká národní banka spravuje devizové rezervy v hodnotě 12 miliard USD
Devizové rezervy spravované zpravidla centrálními bankami patří mezi klíčové makroekonomické ukazatele vnějších ekonomických vztahů. Jsou to snadno dostupná zahraniční aktiva pod kontrolou monetárních orgánů. Rezervy slouží zejména jako zdroj přímého financování platební nerovnováhy.
Struktura rezerv v ČNB
Devizové rezervy ČNB činily k 30. 11. 2000 asi 12,3 miliardy USD. Jejich rozhodující součástí jsou devizová aktiva v konvertibilních měnách (cenné papíry a depozita). Česká národní banka alokuje devizové rezervy především ve státních dluhopisech vybraných států OECD a vybraných nadnárodních emitentů garantovaných vládami denominovaných v EUR a v USD v rozsahu 10 miliard USD, které jsou v podstatě okamžitě likvidní na světovém trhu. Ve formě krátkodobých depozit (splatnost maximálně do 1 roku) bylo umístěno v prvotřídních zahraničních bankách 1,9 mld. USD. Rezervní pozice u MMF představuje ekvivalent 25 procent členské kvóty splacené v devizách (dříve ve zlatě), který může země čerpat podle potřeby. Česká republika nyní nemá žádnou rezervní pozici u Mezinárodního měnového fondu. Zlaté rezervy, které jsou součástí devizových rezerv ČNB k 30. 11. 2000, činily 177 tisíc troyských uncí. Mají tržní hodnotu asi 48 mil. USD. Zlato v obchodovatelných slitcích uložené v zahraničí formou depozit u bank nese minimální úrok v řádu desetin procent. V devadesátých letech se realizovaly odprodeje zlata z rezerv některých centrálních bank a rozvinuly se diskuse o dalším snižování zlatých rezerv držených centrálními bankami a Mezinárodním měnovým fondem. Zvýšení nabídky zlata na světovém trhu a očekávané pokračování odprodejů je jednou z příčin poklesu cen zlata v posledních letech. Ostatní rezervní aktiva jsou spojena s držbou valut a saldem repo-operací. K 30. 11. 2000 bylo v této položce vykázáno 386 miliónů USD. Ostatní devizová aktiva ČNB zahrnují zlato v různých formách skladovaných v tuzemsku ve výši 74 milióny USD.
Tvorba s důrazem na stabilitu
Devizové rezervy je možno tvořit z vlastních zdrojů ekonomiky (například vlastní těžba zlata, přebytek obchodní bilance zbožím a službami) nebo přílivem kapitálu (přebytek finančního účtu). Pro vlastní zvýšení rezerv je vždy nutná reakce centrální banky na přebytek deviz, který odkupuje z trhu s cílem zabránit posilování kursu domácí měny, případně realizuje nákup zlata např. od producenta. Na začátku ekonomické reformy byly pro potřeby zajištění systému vnitřní směnitelnosti koruny v letech 1991 a 1992 čerpány SBČS a vládou půjčky především od MMF a Světové banky, dále od skupiny zemí G24 a Evropských společenství. Po vzniku České republiky bylo nezbytné vybudovat rezervy České národní banky vzhledem k jejich výraznému snížení před rozdělením státu a v období existence měnové unie se Slovenskou republikou. ČNB vydala dluhopisy na eurotrhu a v Japonsku. Po zvýšení ratingu České republiky v polovině devadesátých let začal proudit do země soukromý kapitál a na mezibankovním devizovém trhu Česká národní banka nakupovala přebytek deviz. Z hlediska stability devizových rezerv je významný příliv přímých zahraničních investic, který postupně zesiloval. V době měnových turbulencí, kdy dochází k odlivu zahraničního kapitálu ze země, je tato forma kapitálu nejstabilnější. Ostatní kapitálové toky zahrnují portfoliové investice, bankovní a podnikové úvěry.
Operace s devizami
Operace centrální banky s devizovými rezervami jsou standardním nástrojem pro ovlivňování úrovně devizového kursu národní měny přes množství národní měny v oběhu. Ve zjednodušené podobě při nákupu deviz centrální bankou se zvyšuje objem emise národní měny v oběhu a dochází k depreciaci kursu národní měny vůči cizím měnám. Při prodeji deviz se stahuje národní měna z oběhu a dochází k apreciaci kursu domácí měny vůči cizím měnám. Operace s devizovými rezervami jsou využívány v kombinaci s dalšími nástroji ČNB (například úrokové sazby, operace s cennými papíry). Nabídka a poptávka po devizách je ovlivňována vývojem platební bilance státu a krátkodobě i spekulativním chováním subjektů trhu. Operace s devizovými rezervami České národní banky byly ovlivněny vedle pokrytí potřeb spojených s vývojem platební bilance především zvoleným kursovým režimem. V době pevného kursu byla ČNB denně přítomna na mezibankovním devizovém trhu a svými operacemi vyrovnávala nabídku a poptávku po devizách s cílem zachovat stabilitu kursu na stanovené paritě. Po rozšíření kursového pásma v únoru 1996 a po intervencích vedoucích ke stabilizaci kursu okolo centrální parity nechala centrální banka volný pohyb kursu koruny v rámci pásma +/-7,5 procenta. Po zavedení floatingu (v květnu 1997) Česká národní banka využívá operace s devizovými rezervami obdobně jako jiné centrální banky méně frekventovaně.
Jaká velikost je přiměřená
V současné době není v odborné literatuře jednotný názor na velikost devizových rezerv centrální banky. Výše devizových rezerv je zpravidla poměřována k objemu dovozu zboží a služeb a přiměřený koridor je uváděn v intervalu 2 až 6 měsíců dovozu. Přiměřená výše rezerv je spojována také s mírou otevřenosti a stability ekonomiky nebo možností čerpat sjednané úvěrové linky ze zahraničí centrální bankou. Devizové rezervy ČNB kryjí více než čtyřnásobek měsíčního objemu dovozu zboží a služeb.
Vykazované informace podle požadavků MMF
Mezinárodní finanční krize v devadesátých letech zvýraznily nutnost zavedení pravidelných a
proti původnímu stavu rozšířených informací o devizových rezervách a devizové likviditě
jednotlivých zemí. Z iniciativy MMF byla založena pracovní skupina expertů, kde kromě zástupců MMF
byli i experti deseti centrálních bank. Výsledkem činnosti skupiny je standardní předpis a časový
harmonogram vykazování údajů o devizových rezervách země a jejich prezentace na webových stránkách
centrálních bank. Výkaz je předepsanou kategorií statistického standardu MMF (Special Data
Dissemination Standard - SDDS), který založil Mezinárodní měnový fond v roce 1996. K systému SDDS
se členské země MMF hlásí dobrovolně se závazkem dodržovat předepsané statistické standardy ve
frekvenci a rozsahu zveřejňovaných dat. Cílem je zvýšit transparentnost vývoje národní ekonomiky
vůči světovému společenství. Česká republika se zavázala plnit standardy SDDS a doposud splnila
veškeré předepsané úkony (metodika, zveřejňování dat apod.). Podrobné údaje o devizových rezervách
ČNB jsou podle závazného harmonogramu zveřejňovány od dubna 2000 na adrese www.cnb.cz v pasáži
statistická data. Data jsou publikována měsíčně do 7 dnů po skončení vykazovaného období a podle
doporučení MMF jsou zveřejňována v přepočtu na USD. Data jsou zveřejňována s označením "přibližná
tržní hodnota" k danému datu, neboť výše rezerv neustále kolísá vlivem vývoje například kursu
EUR/USD nebo ceny zlata na světovém trhu. Hlavní rozdíl v prezentaci dat je v rozšíření dosud
publikovaných "statistických" údajů o rezervách o informace o faktorech, které mohou ovlivnit
vlastní vývoj rezerv formou splátek z úvěrů a případně realizováním vystavených garancí za úvěry
buď centrální bankou, nebo centrální vládou. Česká národní banka byla mezi prvními deseti zeměmi,
které začaly publikovat předepsaný výkaz devizových rezerv a devizové likvidity. V listopadu 2000
zveřejňovalo data o devizových rezervách v rozšířené podobě již 43 zemí.