Navzdory reformě míří rozpočty do velkých deficitů

(Michaela Rulíšková, LN 28.6.2003 strana 7, rubrika: Ekonomika)

Navzdory reformě míří rozpočty do velkých deficitů
říká v rozhovoru LN viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer

Záporná inflace není v současné době podle viceguvernéra České národní banky Luďka Niedermayera pro tuzemskou ekonomiku problémem. Tím by se naopak mohla stát nedostatečná reforma veřejných financí.

LN: Ve středu centrální banka letos už podruhé snižovala klíčové úrokové sazby. Po dlouhé době jste ovšem svým krokem nevzbudili nevoli.

To je vítaná změna. Ono se to prezentuje jako překvapivé rozhodnutí, ale mně se zdá, že se někdy ekonomové pokoušejí být příliš rafinovaní. Čekají, co uděláme měsíce dopředu. Snažíme se dělat měnovou politiku, kterou považujeme za správnou. A pokud převáží názor, že úrokové sazby by měly být nižší, tak nechť jsou.

LN: Co byla příčina názorové změny? Při posledním hlasování byly jen dva hlasy z bankovní rady pro.

Je to o důvěře v informace, které má člověk k dispozici. A o riziku. Naznačili jsme už, že inflační vývoj bude příznivější, než jsme původně očekávali. V ekonomice není příliš tlaků na růst cen. Plus i fakt, že zahraniční vývoj budí obavy. Podle půl roku starých prognóz by se evropské ekonomiky měly začít obracet k lepšímu - a to se stále neděje. A tyto argumenty dostaly větší váhu a dá se na ně spolehnout. Také ačkoli se české ekonomice nedaří špatně, nehrozí nám inflační tlaky. Nešlo ale o razantní snížení.

LN: Je záporná inflace pro tuzemskou ekonomiku nebezpečná? Česko s deflací bojuje už půl roku.

Deflace v Česku skutečně je, ale od rizika takzvané deflační spirály kdy očekávání dalších poklesů cen vytváří na podniky takové tlaky, že ceny skutečně padají - jsme velmi daleko. Do záporné inflace jsme se dostali tím, že jsme něco dovezli ze zahraničí, byl specifický vývoj na trhu potravin a nezvyšovaly se regulované ceny. Tuto fázi překonáme a inflace se dostane do mírně kladných čísel.

LN: Kdy?

Už se domníváme, že jsme ve fázi, kdy se inflace začne zvyšovat. Ale říct přesně, jestli za měsíc, nebo za dva, je obtížné. Zároveň se v ekonomice odehrává několik jevů, které umožňují, že ceny nerostou. Vyšší konkurence například mezi maloobchodními řetězci. To jsou věci, které vytvářejí nižší tlak na růst cen, ale které nepovažuji za škodlivé. Od deflační spirály jsme opravdu daleko. Ale samozřejmě, že ze současné nulové inflace radost nemám. Byl bych rád, aby byla tam, kam jsme ji cílili. Bylo by to pro ekonomiku lepší. Díky nízké inflaci jsou ovšem také nízké úrokové sazby.

LN: Jedna výtka k centrální bance ovšem přece jen zazněla. O snížení klíčových sazeb jste rozhodli bez aktuálních prognóz.

My jsme dříve pracovali s měsíčními prognózami, ve kterých se kupí drobné změny, a ztrácel se nám celkový obrázek o ekonomice. Evropská centrální banka je naopak dělá jen dvakrát do roka. Naše čtvrtletní považuji za rozumný kompromis. I mezi prognózami se ale díváme na to, jak se skutečnost odchyluje, a máme určitou představu, jak se prognóza změní. Nová prognóza nebude žádným překvapením.

LN: Jak centrální banka hodnotí výsledek vládní snahy reformovat veřejné finance?

Jde se na to dívat jak pozitivně, tak méně pozitivně. Pozitivní stránka spočívá v tom, že ještě před několika měsíci se o reformě veřejných financí ani nehovořilo, a dokonce to vypadalo, jako by Česká republika žádnou reformu veřejných financí ani nepotřebovala. Dnes jde jednoznačně o vládní prioritu a odhodlání vlády reformu provést je nepochybně velice vítané.

LN: A méně pozitivní stránka?

Na druhou stranu samotný výsledek reformy - jakkoli je to mnohem lepší než situace, která byla předtím - má dva hlavní slabé body. Z hlediska rozsahu snižování deficitů se zdá, že jeho tempo není nijak veliké. Ono se hovoří o stamiliardových částkách, které se škrtají, ale jde o škrty z jakéhosi fiktivního rozpočtu. Ten by ale byl sám o sobě nerealizovatelný. Ve skutečnosti byl loňský výsledek státního hospodaření někde kolem čtyř procent HDP a cíl reformy je stejný. Tak se zdá, že reforma v první fázi chce jen zastavit zhoršování, ale i tak míří do poměrně velkých deficitů.

LN: Druhý slabý bod?

Působení veřejných financí na ekonomiku se neodehrává jenom samotným deficitem - poptávkou státu po penězích. Ale také vytvářením podmínek pro podnikání. A z tohoto hlediska se zdá, že reforma neměla příliš veliké ambice. Body, které by zlepšovaly perspektivu vývoje naší ekonomiky, se tam hledají jen obtížně.

LN: Jak se díváte na ambice ministra financí přijmout euro ještě v tomto desetiletí?

V tomto desetiletí je pravděpodobné, že drtivá většina nových členů EU bude chtít euro přijmout. Dokonce je pravděpodobné, že někteří se pokusí o ten nejrychlejší termín v roce 2007. Spíš je tedy otázkou, za jak dlouho a s jakým zpožděním ČR oproti těm nejambicióznějším euro přijme. Tuzemské podnikatele by pak mělo zajímat, zdali na tom Česko bude ve chvíli přijetí jinak než hlavní konkurenti - Polsko, Maďarsko a Slovensko.

LN: Pakt stability a růstu se ovšem vztahuje na všechny členy EU - nejen na země eurozóny.

Samozřejmě. Vztahuje se plně s výjimkou posledního opatření, které dosud nikdy nebylo použito - tedy opatření o finančních sankcích. Pakt stability a růstu nepředpokládá jen to, že deficity veřejných rozpočtů budou do tří procent HDP, tak, jak je to v maastrichtské smlouvě. Ale očekává, že hospodaření státu se bude vyvíjet víceméně vyrovnaně. Jen s nějakými fluktuacemi v důsledku hospodářského cyklu.

LN: Tedy?

Znamená to, že Česká republika, stejně tak jako ostatní kandidátské země, bude procházet již velmi brzy hodnocením plnění paktu stability a růstu. A spustí se procedury, které jsou v něm popsané. Osobně očekávám, že naše fiskální reforma bude shledána jako velmi mírná. A evropští ekonomové budou možná požadovat, aby z hlediska výsledků a snižování deficitů byla ambicióznější.

LN: A jaká budou jejich doporučení?

Pakt stability a růstu prochází určitou krizí. Evropské ekonomiky se dostaly do stagnace. Zároveň se ukázalo, že velké fiskální reformy, které probíhaly před přijetím eura, nebyly dostatečné. A došlo k polevení disciplíny, které způsobilo, že řada zemí eurozóny se dostala do nesouladu s paktem stability. Na základě toho se o paktu v celku kompetentně diskutuje a myslím, že dojde k jeho zpřesnění. A to by mělo být dobrým vodítkem, jak by i naše fiskální reforma měla vypadat.

LN: Konkrétně?

Podle určitých indikátorů je zřejmé, že snižování takzvaných strukturálních deficitů by mělo jít rychlým tempem i v případě, že ekonomika je v problémech. Ale to naštěstí není příklad české ekonomiky. Té se daří. To tempo by mělo být kolem půl procenta strukturálního deficitu ročně. A u něj se odhlíží od toho, jestli je ekonomika v recesi, kdy se schodek zvyšuje kvůli nižším příjmům z daní a vyšším dávkám v nezaměstnanosti, či v konjunktuře, kdy je tomu naopak.

LN: Kdyby se vycházelo z loňského čtyřprocentního deficitu, byla by ČR za tři roky výrazně pod požadavky maastrichtské smlouvy.

V takovém případě bychom se mohli kvalifikovat do eurozóny výrazně dříve, než o tom uvažujeme.