Tomáš Němeček (Hospodářské noviny 13.6.2008 strana 10, rubrika: Rozhovor)
Viceguvernér centrální banky Miroslav Singer hodnotí v rozhovoru pro HN zpomalení růstu ekonomiky a komentuje zavedení eura na Slovensku. Mluví také o rozhodnutích bankovního dohledu z 90. let: »Některé špatně pohřbené mrtvoly mají tendenci vylézat z hrobu.«
* HN: Jste známý tím, že si makroekonomické analýzy kontrolujete zkušeností z každodenního života. Co jste se naposledy dozvěděl při nákupu?
Že řádí slevové akce, jaké statistický úřad do indexu spotřebitelských cen nezachycuje. Jinými slovy: konkurence na maloobchodním trhu stále existuje a je značná.
* HN: Guvernér Tůma i vy jste předvídali, že přijde rok zdražování a mírného zpomalení ekonomiky. Vaše předpověď ale měla i druhou část: že to neznamená konec dlouhé prosperity a napřesrok ekonomika zase zrychlí. Pořád si to myslíte?
Ano. Jsme v roce globálního zpomalení, který zasahuje řadu vyspělých států. Je to navíc reformní rok, což se projevuje také v daních, a tím pádem i v cenách. Takže ekonomika roste trošku pomaleji. Ale pořád se drží na tempu, které je na evropské poměry -a dnes se dá říci, že i na světové -naprosto krásné.
* HN: Zároveň však personalisté hlásí, že drtivá většina firem už nechce nabírat lidi, prudce klesly investice do nemovitostí... Jaká informace z poslední doby zaujala vás?
Vše, co jste vyjmenoval, pozorně sleduji a čtu za tím očekávané zpomalení ekonomiky. Ale také mě zaujaly poslední výsledky průmyslové výroby a exportu. Navzdory silnějšímu kurzu koruny, než jsme čekali, si export pořád vede překvapivě dobře.
* HN: Prosperita trvá tak dlouho, až jsme si odvykli představě, že může přijít velký bankrot. Dokdy čekáte, že nepřerušovaný růst potrvá? Jak daleko dohlédnete za rok 2010?
Pokud nebudeme dělat extrémní chyby, mělo by se nám pořád dařit relativně slušně. To znamená růst o 6 % ročně, v těžších dobách o 2 - 3 %. Prostě proto, že se integrujeme do Evropy a čerpáme z toho ekonomické výhody. Ale to neznamená, že dřív či později nepřijde velký bankrot. Chyby dělají lidé i v dobrých dobách, jen jsou na to teď méně připraveni. Když máte stovky managementů, za deset let někdo - čistě pravděpodobnostně - nějakou fatální chybu udělá. Když házíte tolikrát tolika kostkami, jednou prostě padnou samé jedničky.
Měli jsme tři klidné roky. Teď možná přituhne
* HN: Ve Zprávě o finanční stabilitě si ČNB modelovala jako jeden z krajních scénářů, že by se rozestavělo tolik bytů a domů, až by se trh nasytil. V takovém případě by mohl přijít prudký propad už letos. Podle jakých zpráv bychom to poznali už v předstihu?
Pozor, aby bylo jasno: to vůbec není pravděpodobná varianta vývoje. Je to extrémní, byť možný scénář, na kterém si testujeme, jak by v takových případech dopadl finanční sektor v Česku. Poznal byste to podle zpráv, že některý velký podnikatel s nemovitostmi nedokáže splácet dluhy, protože neumí prodat ani pronajmout kanceláře či byty, prodává pod cenou...
* HN: Loni jste vedli polemiku s vaším předchůdcem Pavlem Kysilkou o »realitní bublině«. I kdyby bublina přemrštěných cen vznikala, podle vás centrální banka nemá dostatečně jemné nástroje na to, aby je propíchla?
Zhruba tak. Musíme možnou bublinu hlídat a mluvit o ní, od toho také máme Zprávy o finanční stabilitě. A důležitější než extrémní scénáře v ní jsou pasáže o tom, co se podle nás na realitním trhu děje. V některých jeho částech skutečně bubliny pozorujeme. Propichovat je pomocí měnové politiky se mi ale zdá krajně nevhodné. To už je lepší působit v rámci regulace bankovního trhu: ptát se bank, jak si prověřují dlužníky a jestli mají dostatek kapitálu na krytí případných ztrát.
* HN: Vy jste měl v ČNB zatím velmi klidné období, bez těžších zkoušek...
Ano, taky to tak vnímám: měli jsme klidné tři roky.
* HN: A podle toho, co říkáte, tak i tři podobné před sebou?
To zas ne - teď si myslím, že přituhne. Svět se mění, sílí inflační tlaky, možná se začneme znovu na globální úrovni bavit o stagflaci, která s sebou nese úplně jiné nároky na centrální banky, a bude hůř.
* HN: Otázka blízké budoucnosti: květnová inflace zůstala vysoká (6,8 %), rostou ceny energií... Není to výzva ke zvýšení sazeb?
Odchylka inflace od naší prognózy je sama o sobě poměrně nevýznamná, ale samozřejmě jde o odchylku k vyšším hodnotám. U cen energií se i analytici na ně se specializující liší v názoru na budoucí vývoj. Nicméně musím zdůraznit, že už nějakou dobu utváříme měnovou politiku v období významných a neobvyklých nejistot, a tak byla má podpora stabilitě sazeb dosud motivována jen velmi těsnou převahou argumentů pro ponechání sazeb na jejich stávající výši. Příště tomu třeba bude jinak. V tuto chvíli ale nevím, přemýšlet o tom budu systematicky až před měnovým rozhodováním.
Slovensko je laboratoř. Ale my se podobáme Německu
* HN: Co myslíte, že přijde na Slovensku, až v lednu 2009 zavede euro?
Slovensko se evidentně rozhodlo všemi prostředky zabránit růstu cen. Má ambici vstoupit do eurozony s co nejsilnějším kurzem, což by jim mohlo - přinejmenším v prvním roce - pomoci inflační tlaky ztlumit. Mně se zdá trochu legrační jejich zákonné opatření proti zdražování...
* HN: Co je na něm tak zábavného?
Podle slovenského zákona proti zdražování se mají soudy zabývat tím, jestli je zvýšení cen odůvodněné. Vždycky jsem si myslel, že mají už pěkných pár let dostatečně civilizovanou tržní ekonomiku, aby něco takového nemuseli dělat. Slovinci zase měli před zavedením eura dokonce pořad v televizi, který měl ostrakizovat všechny, kdo zdražují. Ale poptávkové tlaky jsou poptávkové tlaky: stejně všichni zdraží, když můžou.
* HN: Lze říci, že Slovensko je pro Čechy lepší »eurová« laboratoř než kterákoli jiná země? Že jejich zkušenost se nejvíc přiblíží tomu, jak bude jednou vypadat české přijetí eura?
Slovensko nám naznačí, co by nás čekalo, kdybychom vstupovali do eurozóny už teď. My budeme -už jen z technických důvodů -vstupovat o pár let později, kdy už situace může být úplně jiná. Ale jinak ano, Slovensko je pro nás hodně důležité. Je první zemí za poslední léta, která vstupuje do eurozóny s režimem cílování inflace a plovoucího kurzu jako my.
* HN: Souhlasíte s tím, že bychom neměli vstupovat do eurozóny poslední ve střední Evropě, jako korunový ostrov v eurovém moři?
Jednak si myslím, že nám to nehrozí, a jednak to nepovažuji za moc relevantní. Na základě obdobné argumentace by Kanada měla už asi tak před třiceti lety přijmout americký dolar. Víte, hodně se mluví o globalizaci a propojování trhů a z toho se téměř vyvozuje, že by měla existovat jediná světová měna. Ale málokdo si uvědomuje, že rychlejší a levnější komunikace i zpracování dat umožňuje souběžnou existenci více trhů mezi sebou. Cena transakčních nákladů za existenci více trhů je mnohem nižší než dřív.
* HN: Jenže nikdy nebude nulová.
Jasně, ale lokální trhy či rozhodovací centra zase lépe odráží lokální podmínky a informace, a tak mohou lépe vést k optimálním výsledkům. Což platí nejen pro trhy s měnami, ale třeba i pro specializované burzy. Různé vize, jak nutně skončíme s jednou světovou měnou a jednou světovou burzou, považuji za překonané. Technologický pokrok dramaticky a celosvětově snížil relativní ceny přenosu a zpracování informací.
* HN: V české debatě jsme si zvykli měřit vstup do eurozóny tím, kdy to bude výhodné pro nás. Neměli bychom se občas také ptát, co je výhodné pro Evropu jako celek?
Když bude euro prospěšné pro nás, bude náš vstup prospěšný i pro eurozónu, přispěje k jejímu růstu. A opačně: známe z nedávné historie země, pro něž vstup výhodný nebyl, a ony pak spíš brzdily rozvoj společenství, potřebovaly výjimky, nespolupracovaly...
* HN: Myslíte Itálii nebo Řecko.
No, nechce se mi jmenovat. Jak jste si jistě všiml, eurozóna nijak nepláče nad tím, že země z Východu k ní nepřistupují. Když nám vytýká málo entuziasmu pro euro, má spíš pocit, že se připravujeme o nástroj, jak prosadit reformy. Jenže v tom je nepochopení naší situace. Podobá se spíš té, v níž bylo Německo při vytváření eurozóny: naše měna funguje a fungovala solidně. Proto euro může těžko motivovat lidi, aby kvůli němu akceptovali reformy, jež jsou pro ně krátkodobě nevýhodné. Třeba Slovensko si na rozdíl od nás zažilo 30procentní propad měny, vyšší inflaci než my, má mělčí trh, mohutnější kurzové otřesy... Z jejich pohledu jsou to argumenty pro vstup a pro politiky férové důvody, jak Slovákům »prodat« reformy - protože dostanou euro. To u nás funguje mnohem hůř.
Když někoho špatně pohřbíte, je z něj »nemrtvý«
* HN: Několikrát jste zdůraznil, že z reforem považujete za nejdůležitější penzijní. Pokud koalice prosadí, aby si lidé povinně ukládali do fondů řekněme 2 % ze svých důchodových odvodů, je to dostatečná reforma?
Nechtějte po mě komentář k detailům politiky. Jen bych řekl, že je trochu škoda, když politické síly začaly couvat od dohody, kterou na toto téma - aspoň v rámcových parametrech - dosáhly. Je škoda, že se, zřejmě s ohledem na volby, tento konsensus bourá.
* HN: Je taková široká shoda nezbytná? Na Západě tak bylo - ale na Východě vlády někdy protlačily reformy jen těsnou většinou. Třeba Slovensko: jakmile lidé vidí na svých účtech narůstat budoucí penzi, žádná vláda už si netroufne jim ji zase zestátnit.
Neříkám, jestli je konsensus nutný, nebo ne. Říkám, že je škoda, že se vytratil. Ale nebudu komentovat politiku, protože se v ní zpravidla mýlím. Vždycky si spočítám - to je jasné, teď se musejí dohodnout. A oni se nedohodnou...
* HN: Co jako bývalý akademik říkáte na reformu financování vědy a výzkumu? Akademici ze společenských věd, s výjimkou ekonomů, si stěžují, že vláda příliš tlačí na měřitelné výsledky a že všechno se citacemi a publikacemi posuzovat nedá.
Jistěže citační index není všechno. Ale ostatní společenské vědy tak fatálně nepoužívají základní měření svých výstupů, že by měly přestat mudrovat nad nedokonalostí veškerého měření a začít je aspoň trochu používat.
* HN: Před sedmi lety jste napsal, ještě jako analytik, příznivé hodnocení guvernéra Tůmy. Ale přece jen jste přidal kritiku: »Zprůhledňování práce ČNB je zaměřeno více do budoucnosti než do minulosti. Stěží lze doufat, že bychom se někdy dozvěděli, za kolik banka v 90. letech půjčovala svým zaměstnancům, jak jim úročila vklady, nemluvě o detailech procesu uzavírání smluv na rekonstrukci své budovy či o rozhodování bankovního dozoru.« Když jste teď uvnitř banky, zajímají vás ještě tyto věci, nebo už jsou vám lhostejné?
Občas se s těmi starými věcmi bohužel potýkám, protože špatně pohřbené mrtvoly mají tendenci vylézat z hrobu...
* HN: To narážíte na práci bankovního dohledu?
...bez komentáře. Když někoho špatně pohřbíte, tak je z něj »nemrtvý«, jak věděli už naši slovanští předkové, a proto jim strkali do hrobů česnek a obtáčeli je trním z divokých růží. Na růže a česnek jsme v 90. letech v některých případech zapomněli a tak čas od času musíme na některý hrob jít a utlouct jeho povrch lopatou. Ale k tomu, nač jste se ptal: až v bance jsem si při studiu starších podkladů uvědomil, jak velmi se od 90. let zkvalitnily způsoby zaznamenávání i formální stránka rozhodování. Tím myslím, že popis tehdejších událostí zachovaný v archivu je často z dnešního hlediska méně dokonalý a v podstatě se už z něj nedá mnoho nového zjistit. Takže je to z praktického hlediska trochu jedno. Už ty události nemůžu ovlivnit a ani něco nového z podkladů o nich pochopit, takže se tím nezabývám a netrápím.
***
Pokud nebudeme dělat extrémní chyby, mělo by se nám pořád dařit relativně slušně. To znamená růst o 6 % ročně, v těžších dobách o 2 až 3 %.
Když někoho špatně pohřbíte, tak je z něj »nemrtvý«, jak věděli už naši slovanští předkové, a proto jim strkali do hrobů česnek a obtáčeli je trním z divokých růží.