(HN 27.6.2002 strana 10, rubrika: Názory a komentáře)
Finanční trhy postkomunistických zemí našeho regionu prošly v posledním desetiletí obrovskými změnami. Od "stavu nula," kdy prakticky neexistovaly, přes překotný domácí rozvoj, zapojení do celosvětového finančního systému, následované určitým zpětným snížením zájmu zahraničních investorů, jsou nyní předurčeny ke vstupu do velkého finančního systému jednotné evropské měny. Finanční trh zahrnuje tři svébytné segmenty. Jde o obchody s akciemi, dluhopisy či jinými úročenými nástroji a obchody s měnou. Nyní je jasné, že volání po vytvoření velkých likvidních trhů akcií v zemích našeho regionu není reálné. Z hlediska ekonomiky se jako nejpřínosnější ukazuje prodej podniku velkým nadnárodním společnostem. Tento postup obvykle vede ke stažení jejich akcií z trhu. Podnik se stává součástí akcií mateřské firmy, které jsou však obchodovány na největších světových trzích. Pokud by přece jen existovala dostatečně velká domácí obchodovaná firma, přejdou její akcie postupně, pro úsporu nákladů, také na jeden ze zmíněných trhů. Zbývající podniky pak jsou již tak malé, že o ně investoři, vycházející spíše z evropského než anglosaského chápání investic do akcií, nemají zájem a měly by se stát doménou privátního kapitálu a fondů rizikového kapitálu. Vzhledem k tomu bude obtížné hledat společné znaky či trendy na trzích v různých zemích regionu. Spíše půjde o odvětvové vývoje, kdy například místní komunikační tituly reagují na širší světový vývoj v této oblasti. V optimálním případě se díky našemu ekonomickému dohánění Evropské unie budou hodnoty místních firem neustále vyvíjet o něco lépe, než tomu bude u celého odvětví například v Evropě. Lepší budoucnost stojí před trhem obligací. Důvodem není jen rostoucí zadlužování vlád zemí regionu a zvyšující se podíl středně či dlouhodobých obligací na financování dluhu. Podstatné je, že roste poptávka domácích investorů, mezi nimiž nehrají prim jen banky, ale spíše expandující blok pojišťoven a penzijních fondů. I přesto, že podíl zahraničních investorů je nyní zanedbatelný, rozvoj derivativních obchodů, jako jsou swapy a opce, otvírá možnost pro rychlejší zapojení těchto malých, nepříliš likvidních a velmi domácích trhů do trhu evropského. Zatím co si nemůžeme být jisti, jakou roli sehrají naše trhy zanedlouho v Evropě, můžeme s určitostí říct, jak se budou vyvíjet. Země jsou totiž nejen na cestě do EU, ale následně také do měnové unie. V ní si pak jsou výnosy dluhopisů jednotlivých zemí eurozóny velmi blízké. Vývoj v posledním období přinesl výrazný pokles inflace v mnoha okolních zemích, a ten spolu s optimistickým pohledem na její další vývoj umožnil významné přiblížení úrokových sazeb. Jeho další tempo a stabilita však budou záviset na makrovývoji jednotlivých zemí. Znalost vývoje v horizontu let neznamená jistotu pro předvídání krátkodobých pohybů. Tyto výkyvy budou mít souvislost zejména se změnami očekávání kursového vývoje. Nejen proto bude mít na ekonomiku největší vliv devizový trh. Kandidátské země jsou totiž poměrně malými, ale velmi otevřenými ekonomikami. Je zajímavé, že ačkoliv se v nich v posledním desetiletí užívaly odlišné kursové režimy, nyní všechny přešly ke kursu plovoucímu. Také se sblížila struktura devizových trhů. Zmizela většina devizových omezení a trhy se značně internacionalizovaly. Prim nehrají obvykle domácí banky, ale velké finanční instituce, většinou z Londýna. Objem denních obchodů v ČR, proti vrcholům v roce 1998, kdy bylo obchodováno zhruba pět miliard dolarů, klesl na třetinu. Pro klienty se však zvýšila dostupnost složitých finančních instrumentů, jako jsou třeba opce a swapy. Další vývoj na tomto trhu bude ve znamení vstupu do unie, následného vstupu do ERM II (mechanismus omezené fluktuace kursu, kdy dojde ke stanovení centrální parity a pásma +/- 15 procent) a konečně přistoupení k měnové unii. Tento jedinečný proces, který bude probíhat často paralelně ve více zemích, vytváří velmi specifickou situaci pro investory. Očekávané zlepšování ekonomické výkonnosti kandidátských zemí v porovnání se zeměmi nynější unie slouží, zjednodušeně řečeno, jako hlavní argument pro potřebu posilování měn těchto zemí před přijetím eura. Vyšší inflace, dosavadní jen pomalý postup tímto směrem a poměrně nízká konkurenční schopnost pak tato očekávání znejišťují. Roli také sehrává malý devizový trh a jeho poměrně omezená absorpční schopnost. Výsledkem pak bude zřejmě vývoj obdobný ve většině zemí. Na trhu se budou střídat epizody tlaku na značné posílení kursu, který se může v určitém čase projevovat současně ve většině zemí, s obdobími většího pesimismu či přinejmenším vyšší obezřetnosti, které budou působit opačným směrem. V každém případě čeká v následujícím období finanční trh velmi zajímavý vývoj. Aby tento vývoj více prospíval ekonomice, než se stal zdrojem problémů, je třeba mít nejen správné makroekonomické politiky, ale zejména také kvalitní, stabilní a konkurenční finanční systém. A v této oblasti jsme v předchozích letech udělali značný pokrok.