Luděk Niedermayer (Hospodářské noviny 31.8.2006 strana 15, rubrika: Z domova)
LEADERS' VOICE
Říká se, že každý stát, bez ohledu na velikost, chce mít dvě věci: vlastní měnu a vlastní aerolinie. I přes četné měnové krize v malých zemích existuje i nemálo případů, kdy vlastní měna sloužila účelům země dobře. Ovšem zemí, kterým politika »národního leteckého dopravce« přinesla více než účty pro daňové poplatníky, je určitě mnohem méně. Není jí ani naše země.
Veřejnost se s aktuální cenou našeho »národního symbolu v oblacích« právě seznamuje. Působení minulého vedení přineslo po s pompou oznamovaných akvizicích letadel také zabřednutí do stomiliónových ztrát, které společnost zná dobře i z 90. let. Nové vedení se k současným ztrátám nehlásí, zato však postupně a dovedně rozvíjí plán nejen restrukturalizace, ale i expanze ztrátových aerolinií. Ten jde ruku v ruce s požadavkem na miliardové navýšení kapitálu státem. A ten možná stát v současném povolebním chaosu přislíbí.
Abych byl dobře pochopen -vážím si kvalitních služeb »naší« letecké společnosti. Rád cestuji jejími moderními a dobře udržovanými stroji s přívětivým personálem. Nemyslím ale, že nepochybná kvalita služeb může vyvážit trvající ztrátovost »státní firmy«. Obdobně ani od výrobců aut, soustruhů či salámu neočekávám, že budou produkovat skvělé výrobky, ale jejich cenu nebudou platit jen kupující, ale přes stát i všichni občané. Zdá se mi tedy, že občané ze státních aerolinií přílišný užitek nemají. A v obecné rovině se mi jeví, že státní či polostátní firmy prosperují jen v odvětvích, kde disponují monopolem či jiným zvýhodněním. A ziskovost v těchto odvětvích opravdu není důkazem manažerského umu a strategické jasnozřivosti. Bylo by dobře, aby si to stát uvědomil.
Počátkem by mohl být třeba signál, že firma v hluboké ztrátě nebude moci na účet státu ani kupovat nová krásná letadla, ani expandovat na nové trhy.
Chápu, že pro její zaměstnance zní tvrdě, aby za chyby svého předchozího, poněkud politického vedení platili nyní oni ohrožením svého zaměstnání či nižšími mzdami. Ale pokud by to tak nebylo, museli by platit ti, kteří s »druhým výsostným znakem státu« mají ještě méně do činění, tedy všichni obyvatelé.