(Julie Hrstková, HN 6.10.2000 strana 3, rubrika: ekonomika)
Viceguvernér ČNB Zdeněk Tůma pro Hospodářské noviny o budoucnosti centrální banky v rámci Evropské unie
ROZHOVOR
Česká národní banka by se vstupem do Evropské unie a následně do měnové unie neměla mít ani
jako instituce, ani jako ochránkyně cenové stability v podstatě výraznější problém. Jedinou možnou
slabinu vidí její viceguvernér Zdeněk Tůma v novele zákona o ČNB. Dodává, že na finančních trzích
je ČNB považována za jednu z nejotevřenějších a nejtransparentnějších centrálních bank na světě,
ale měla by dosáhnout lepší komunikace i směrem k domácí veřejnosti.
Proč vidíte zákon o ČNB jako překážku vstupu do Evropské unie?
Některá ustanovení v zákoně nejsou plně slučitelná s postavením centrální banky v Systému
evropských centrálních bank. Dostatečně to dala najevo jak Evropská centrální banka, tak Evropská
komise. Týká se to zejména rozpočtu ČNB, který má schvalovat Parlament, což podle našeho názoru
ohrožuje finanční nezávislost této instituce.
V čem vidíte hlavní úlohu centrální banky ještě před vstupem do EU?
Centrální banka má jasně definovaný cíl a musí se snažit o maximální transparentnost.
Současně musí být její kroky konzistentní s tím, jak vypadá centrální bankovnictví v EU.
ČNB je v ČR brána jako nezávislá a významná instituce. Dojde po zapojení do EU ke změně?
Někdy se poukazuje na to, že centrální banky nebudou mít co dělat, když se bude rozhodovat ve
Frankfurtu (pozn. red. v Evropské centrální bance). Tato úvaha je poněkud zavádějící až zcestná.
Když se podíváme na to, co se stalo s centrálním bankovnictvím v Evropě, tak vytvoření Evropské
centrální banky neznamenalo snížení významu národních bank. Jedna z velmi významných úloh, tzn.
rozhodování o měnové politice, bude přesunuta do Frankfurtu. Nejde však o to, že budou o nás bez
nás rozhodovat, ale všechny země jsou určitým způsobem zastoupeny na tomto rozhodování. Kromě toho
zůstává řada dalších oblastí, například ještě intenzívnější spolupráce v oblasti bankovního
dohledu, kde se v současné době hledají v evropském centrálním bankovnictví cesty, do jaké míry
převést některé úlohy na centrum a do jaké míry zůstane regulace čistě na národní úrovni. Je to
otázka platebních systémů, distribuce oběživa a dalších činností, které ze zákona dělá centrální
banka. Na tom se nic nezmění. Z hlediska počtu lidí měnovou sekci tvoří jen 80 lidí z necelých 1500
zaměstnanců ČNB. Na celkovém počtu se proto samotným vstupem do EU mnoho nezmění. Pokud se nám něco
podaří ušetřit, bude to spíše výsledkem našeho soustavného tlaku na zvyšování efektivnosti naší
činnosti.
Bude užší napojení na Evropu vyžadovat i užší kontakt s vládou?
Spolupráce banky a kabinetu je jasně vymezena. Centrální banky nesmějí půjčovat vládám, což
je jedna z těch věcí, které budou i v našem zákoně. Z hlediska spolupráce či komunikace ECB
zpochybňuje i konzultaci s vládou, protože říká, že i ta může ovlivnit rozhodování centrální banky
a že to není v pořádku. Domnívám se, že do doby našeho vstupu je spolupráce ve smyslu konzultací v
důležitých otázkách prospěšná. Za kontroverzní ale považuji povinnost dosáhnout s vládou dohody.
Připadá mi to nekonzistentní, jestliže zákon na jedné straně říká, že centrální banka má výlučnou
odpovědnost za cenovou stabilitu, ale na druhé straně má povinnost dohodnout se s jinou institucí o
tom, jak má cenová stabilita vypadat. Takže jedna věc je konzultace, druhá věc je povinnost dohody.
Kdy bude koruna napojena na euro?
Připojení k jednotné měně je velkou otázkou. Názory jsou velmi rozdílné. ECB zatím zastává
striktní názor, že všechny kandidátské země musí projít evropským měnovým systémem nebo přesněji
mechanismem, při němž se vyžaduje stabilita měnových kursů v rozpětí +/- 15 % minimálně po 2 roky.
Tj. předpokládá se, že pokud země vstoupí do EU, minimálně další dva roky bude trvat, než prokáže,
že je zralá na přijetí eura. Proti tomu stojí názory založené na tom, že různorodost měnových
politik je daleko větší než v době, kdy vznikalo euro a situace se změnila. Některé země mají tzv.
měnový výbor a pro ně by bylo nejlogičtější připojit se přímo k evropské měně a neuvolňovat
přechodně svoji kursovou politiku. Stejně tak země, které cílují inflaci jako my, mají jeden jediný
cíl, a tato politika je konzistentní s tím, co dělá ECB. Tato diskuse je na začátku a uvidíme, zda
by požadavek měnové stability nemohl být interpretován flexibilněji.
Za jak dlouho budeme platit eurem?
Nemáme žádný časový horizont. Nepředpokládá se, že ke vstupu do EU dojde dřív než v letech
2003 - 2005. Připojení k euru může - a podle stávajících pravidel EU de facto musí - následovat
později, ale jako konečný krok naší integrace je nezpochybnitelné.