Radek Bednařík (IHNED.cz 17.6.2014)
Centrální banky se dostaly do složité situace, kterou desítky let nemusely řešit, říká o hrozbě deflace v Evropě viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík.
Zátěžový test České národní banky ukázal, že banky mají dobré kapitálové a likvidní zásoby a zůstávají stabilní. Také pojišťovny jsou vůči případným rizikům odolné. Horší situace je v případě družstevních záložen, které jsou rizikovější.
Viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík v rozhovoru upozorňuje, že existují i další rizika, která se Česka sice dotýkají nepřímo, ale vyhnout se jim nelze.
Finanční trhy se zdají být relativně v klidu, české banky jsou dlouhodobě stabilní. Přesto – vidíte v současné době na trzích nějaká rizika, která by mohla tuto stabilitu narušit?
Rizika existují a rozhodně je nepřehlížíme. Pokud jde o domácí bankovní sektor, úvěrové riziko stále považujeme za zvýšené. Za prvé vidíme, že do kategorie úvěrů v selhání padá poměrně hodně úvěrů, a navíc se často jedná i o nové úvěry. Za druhé se postupně zhoršuje struktura těch špatných úvěrů, tj. dochází k posunu od nestandardních ke ztrátovým. A také pozorujeme, že některé úvěry, které se dříve splácely včas, nyní dlužníci splácejí se zpožděním delším než tři měsíce.
Také se nás týkají i globální rizika, která vznikají v souvislosti s honbou za výnosy. Výnosy z bezpečných aktiv, jako jsou třeba státní dluhopisy, jsou na nezvykle nízkých hodnotách. Investoři se proto snaží vyhledávat aktiva s vyšším výnosem, ale to nejde jinak než přijímáním vyšších rizik. Na trzích některých aktiv, která jsou považována za stále bezpečná a zároveň docela výnosná, lze vidět zárodky bublin. Vytváří se potenciál pro značné úvěrové a tržní ztráty v dalších letech, pokud by došlo k nějakým turbulencím. Nás se tato rizika dotýkají spíše nepřímo, ale vyhnout se jim zcela nelze. Nicméně ČNB je nepodceňuje.
Evropa včetně Česka se již delší dobu potýká s hrozbou deflace – poklesu cenové hladiny. ČNB proto provedla devizové intervence. Nicméně – může se tento vývoj nějak negativně odrazit i na stabilitě finančního sektoru?
Centrální banky se dostaly do složité situace, kterou desítky let nemusely řešit. Čelí úkolu, jak po finanční krizi zabránit opětovnému poklesu poptávky a propadu ekonomik do deflační pasti a zároveň předejít nadměrnému přijímání rizik na finančních trzích, o kterém jsem hovořil před chvílí. Existují názory, že deflace nemusí vadit a že je důležitější stabilizovat trhy prostřednictvím výrazně vyšších úrokových sazeb. Je však třeba si uvědomit, že žijeme v období, v němž mají podniky, domácnosti i vlády nejen ve vyspělých, ale i v mnoha rozvíjejících se ekonomikách poměrně velké dluhy. S nimi je automaticky spojeno splácení jistin a úroků, které pro zadlužené subjekty představuje značnou zátěž.
Právě v takové situaci se deflace stává vysoce problematickou pro reálnou ekonomiku i finanční sektor. Pokud převládnou deflační očekávání, tak se dluhové břemeno stává těžším. Pod tímto břemenem však ekonomické subjekty přehodnocují budoucí vyhlídky směrem dolů, což může ohrozit nejen jejich další plány ohledně investic a spotřeby, ale též samotnou jejich schopnost existující dluhy splácet. To pak ohrožuje jak jednotlivé věřitele, tak i finanční stabilitu celého finančního systému. ČNB reagovala na riziko deflace prostřednictvím využití měnového kurzu jako nástroje měnové politiky. Vzhledem k tomu, že finanční cyklus u nás zatím nevstoupil do výrazně růstové fáze, přispívá naše současná měnová politika i ke stabilitě finančního systému.
ECB nově umožní bankám ručit za půjčky od ní „balíčky“ úvěrů, které půjčily svým klientům. Jak toto hodnotíte? Trochu to připomíná příčiny finanční krize z roku 2007–2008.
Diskuse o této takzvané sekuritizaci, kterou iniciovaly ECB a Bank of England, je odrazem složité ekonomické situace, ve které se nyní nacházíme. Je zřejmé, že podpůrné měnové politiky fungují. Jen se ukazuje, že v prvé řadě podporují větší podniky nebo finanční instituce, zatímco na malé a střední podniky často nedosáhnou. Tato diskuse je spojena také s tím, že v některých národních bankovních systémech je do určité míry narušeno plynulé úvěrování, ať již v důsledku nedostatku peněz či kapitálu, nebo obav bank z podstupování rizik v nejisté situaci. Zda je nejlepší cestou z této situace sekuritizace pohledávek bank, si já osobně nejsem jist. Sekuritizaci nelze apriorně odmítat, ale ďábel je skryt v detailu. Diskuse o detailech je zatím v počátečních fázích, a proto si nedovolím v této chvíli zaujmout jednoznačný postoj. V dohledu nad finančním trhem platí jednoduché pravidlo: když neznáš detaily, neznáš nic.
V posledních letech došlo v oblasti regulace finančních trhů v EU doslova k legislativní smršti. Regulatorní balík, který začne brzy platit i v ČR, přináší mimo jiné nárůst kapitálových požadavků pro banky. Vnímá ČNB tento balíček jako skutečný nástroj pro podporu finanční stability, nebo je také zdrojem nových rizik?
Stalo se tak trochu módní záležitostí kritizovat či zpochybňovat regulaci finančních trhů. Můj pohled je však jiný, a to nejen z toho důvodu, že vedu mezinárodní pracovní skupinu pod Basilejským výborem, která se zaměřuje na aplikaci pravidel Basel III v malých a rozvíjejících se ekonomikách. Celkově nové přístupy považuji za značný pokrok. Regulátor může díky těmto změnám požadovat po bankách nejen větší kapitálové rezervy, ale zejména kvalitnější. Tím myslím kapitál, který je možno skutečně použít k úhradě ztrát. Když se podíváme na problémy evropského bankovnictví v posledních letech, tak to byl právě nedostatek kvalitního kapitálu, který podkopal důvěru veřejnosti ve stabilitu bank. Nové regulace přinášejí vždy nějaká rizika, často netušená, ale u nové kapitálové regulace přínosy pro finanční stabilitu podle mého názoru jednoznačně převažují.
Nehrozí, že banky si na dodatečný kapitál budou chtít vydělat prostřednictvím přijímání zvýšených rizik nebo se budou snažit nové požadavky nějak obcházet?
Přikláním se k názoru, že dlouhodobějším efektem vyšší kapitálové přiměřenosti bude změna profilu bankovního sektoru oproti předcházejícím dvěma dekádám. Povinnost držet více kvalitního kapitálu by měla v konečném důsledku vést k tomu, že výnosnost na akcii se v bankovním sektoru sníží. Ale zároveň se sníží rizikovost těchto akcií a banky tak budou stále atraktivní investiční příležitostí například pro institucionální investory, kteří se orientují na spíše bezpečné investice. O tom, že v bankéřích je zabudována snaha získat vyšší výnosy i na úkor přijímání zvýšených rizik, samozřejmě nepochybuji. Ale je na bankovních dohledech, aby zajistily soulad podstupovaných rizik a kapitálových rezerv.
V řadě zemí EU se jeví realitní trh jako přehřátý. Nehrozí, že třeba za dva roky bude ČNB čelit stejné situaci?
My jsme se detailně zaměřili na to, zda nehrozí nadměrný růst úvěrů či zda již úvěrů není tolik, že hrozí přehřátí finančního nebo realitního trhu. Došli jsme k závěru, že domácí finanční sektor v současné době mírně oživuje. A že prozatím neexistují podmínky pro silnou úvěrovou aktivitu a přijímání nadměrných rizik. To se hned tak nezmění, ale za dva roky se samozřejmě může stát leccos. Proto budeme vývoj na finančních trzích průběžně a detailně sledovat a na jednáních bankovní rady pravidelně vyhodnocovat.
Jak tedy ČNB vnímá situaci na českém realitním trhu?
Ceny rezidenčních nemovitostí, tedy těch určených k bydlení, se podle našich analýz v současnosti nachází blízko svých rovnovážných hodnot. A pokud se bude ekonomika vyvíjet v souladu se stávající předpovědí ČNB, mírné nárůsty cen rezidenčních nemovitostí by nás neznepokojovaly. A vzhledem k umírněnému růstu úvěrů na bydlení a utlumenému počtu transakcí na nemovitostním trhu není hrozba významnější cenové bubliny v současné době aktuální.
Trochu jinak vidíme segment komerčních nemovitostí. Tam došlo k obnovení investiční aktivity, které zatím není příliš podloženo zlepšováním fundamentálních faktorů. Zvýšení investiční aktivity je zde evidentně taženo spíše zahraničními subjekty a může odrážet i honbu za výnosem. Potenciální dopad výkyvů v tomto segmentu na český finanční sektor je malý, ale vyžaduje průběžné sledování. Připravujeme se na to, že situace se v budoucnosti může změnit.
Pro případ přehřívání trhu jak rezidenčních, tak komerčních nemovitostí budeme legislativně prosazovat a v případě nutnosti používat nástroje, které jsou schopny tlumit nadměrnou úvěrovou expanzi. Mezi ně patří především sektorově specifické rizikové váhy a dále pak kvantitativní limity podílu výše úvěru a hodnoty zastavené nemovitosti doporučované mj. Evropskou radou pro systémová rizika a aplikované již nyní v řadě zemí.
Nová směrnice Evropského parlamentu přinese výrazné změny ve fungování systému pojištění vkladů klientů finančních ústavů, například zkrácení výplatní lhůty klientů při krachu ústavu z dvaceti dnů na sedm nebo pojištění v některých případech i částek přesahujících sto tisíc eur. Jak toto ČNB hodnotí?
Projednávání tohoto návrhu už bylo ukončeno a připravuje se uveřejnění směrnice v Úředním věstníku Evropské unie. V průběhu přípravy ČNB trvale upozorňovala, že realizace výplat ze systému pojištění vkladů v případě platební neschopnosti úvěrové instituce má své časové nároky, které nelze zkracovat na minimum. Z těchto důvodů nepodporovala zkrácení lhůt pro výplatu, neboť fakticky budou znamenat značný nápor na technické a administrativní kapacity. Již současné lhůty pro výplaty náhrad vkladatelů jsou velmi napjaté. ČNB také nepodporovala výjimky z limitu pojištění vkladů 100 000 eur. Výjimky pro vklady plynoucí z transakcí s nemovitostmi, vklady pro sociální účely, z titulu pojistného plnění apod. systém zbytečně komplikují. Případné sociální aspekty by měly být řešeny cestou sociálního zabezpečení, ne Fondem pojištění vkladů.
Přinese tato směrnice vyšší stabilitu? Nebo ještě vyšší morální hazard, který se u nás projevil třeba u kampeliček?
Smyslem obecně je přispívat k zajištění stability na finančních trzích posílením důvěry vkladatelů ve finanční systém. Tento cíl nepochybně přes výše uvedené a některé další z praktického hlediska problematické body (např. povinné zavedení rizikově vážených příspěvků v členských státech) v hlavních rysech sleduje i tato nová směrnice. Plné krytí do částky 100 000 eur však nepochybně morální hazard představuje a oproti minulosti ještě více posiluje. A vytváří zvýšené nároky na dohled nad úvěrovými institucemi, který musí být aktivnější a přísnější.
V eurozóně nyní probíhá důkladná kontrola kondice bank. Co kdyby mateřské společnosti tuzemských bank nedopadly v prověrce příliš dobře? Nemohlo by dojít např. k citelnému odlivu kapitálu nebo likvidity do centrál v zahraničí?
V tomto ohledu určitá rizika existují. ČNB toky mezi mateřskou bankou a její domácí dcerou ale hlídá a zatím má nástroje k tomu, aby případný nepříznivý výsledek kontrolovaných bank nevedl k takovému odlivu prostředků z tuzemských finančních ústavů, který by je mohl ohrozit. Pravdou samozřejmě je, že mateřská banka obecně ovlivňuje chod své dceřiné banky a výrazně nepříznivý výsledek celé skupiny či některých částí by se mohl projevit například určitou změnou její strategie či snahou o prodej součástí. To však s velmi vysokou pravděpodobností nebude případ dcer operujících v ČR, protože tuzemské banky evropských matek fungují v ČR velmi dobře a jsou dostatečně ziskové.
Loni zkrachovala MSD, která měla přes 14 tisíc klientů, a de facto státní Fond pojištění vkladů musel vyplatit přes 12 mld. korun. Vy jste se situací v tomto odvětví dlouhodobě nespokojeni a už před dvěma lety jste na rizika upozorňovali. Máte ještě nějaké možnosti, jak situaci v sektoru zlepšit?
Musím potvrdit, že situace v segmentu družstevních záložen nás dlouhodobě hluboce znepokojuje. Z celkového pohledu zůstává tento segment v porovnání s bankami mnohem více rizikový. U některých záložen pozorujeme vysokou koncentraci poskytnutých úvěrů na relativně málo klientů, což vede k tomu, že případné problémy se splácením závazků u významných klientů mohou rychle a významně ohrozit jejich stabilitu. Družstevní záložny v ČR se bohužel staly jistou obdobou bank a často zdrojem financování pro úzkou skupinu osob, přičemž zcela opustily zásadní princip družstevnictví.
Co s tím tedy chcete dělat?
V segmentu je nezbytné výrazně zvýšit obezřetnost podnikání a kvalitu řízení rizik. Zlepšení situace lze dosáhnout jen úpravou příslušného zákona. Současný návrh připravený Ministerstvem financí ČR ve spolupráci s ČNB zahrnuje např. zavedení limitu na velikost poskytnutého úvěru do výše 30 mil. Kč, striktní zákaz poskytování produktů mimo své členy a zvýšení minimální výše základního členského vkladu. Tato opatření mají za cíl posílit princip vzájemnosti a zvýšit zainteresovanost členů družstevních záložen na řádné správě a řízení družstevní záložny či na výsledcích jejího hospodaření. Ke zohlednění vyšší rizikovosti družstevních záložen má sloužit návrh zvýšení povinného odvodu části zisku po zdanění do rizikového fondu a navýšení příspěvku do fondu pojištění vkladů. Rovněž je podporována přeměna družstevní záložny na banku v případě, že rozsah činností družstevní záložny se významně zvýší a její bilanční suma přesáhne 5 mld. Kč.
Nedávno jste zatím nepravomocně odebrali licenci další velké záložně – WPB Capital. Ta na vás podala žalobu ve výši přes 1,5 mld. korun kvůli ušlému zisku a tvrdí, že vaše rozhodnutí a vyhláška, o kterou se opírá, je v rozporu s českým i evropským právem. Jak na toto pohlížíte, co říkáte na tuto argumentaci?
Na tuto otázku nemohu odpovědět, neboť ČNB se nevyjadřuje k probíhajícím správním řízením.
Pojišťovací trh řadu let řeší neúnosné zvyšování provizí zprostředkovatelů. Jde o problém, který by mohl časem destabilizovat trh životního pojištění? Jakou legislativní změnu ČNB podporuje?
Trh životního pojištění v ČR prochází v průběhu posledního desetiletí neustálým vývojem, s čímž úzce souvisí i vývoj provizí pojišťovacích zprostředkovatelů. Neúměrné nastavení podmínek fungování jakéhokoliv trhu lze v obecné rovině považovat za potenciálně nežádoucí situaci, která za určitých okolností může tento trh destabilizovat. Tržní prostředí nicméně může narušit také přímá cenová regulace, a proto je nezbytné k této problematice přistupovat s odpovídající pozorností a opatrností.
Je třeba mít na paměti, že současný stav je v ČR plně v rukou pojišťoven samotných. Z přístupů jiných členských států je patrná značná variabilita úpravy provizí, kdy některé členské státy například ukládají povinnost rozložit výplatu provizí do delšího časového období, čímž omezují případné negativní dopady na pojišťovny i pojistníky. V současné době Ministerstvo financí ČR ve spolupráci s ČNB a v konzultaci s příslušnými profesními asociacemi připravuje návrh budoucích legislativních pravidel pro pojišťovací zprostředkovatele, přičemž jedním z diskutovaných témat je také problematika provizí v oblasti životního pojištění.