(Mladá fronta DNES 13.9.2006 strana 10, rubrika: Názory)
Luděk Niedermayer viceguvernér České národní banky
Stav státních financí budí větší obavy než kdykoliv dříve. A náklad poneseme všichni.
Ve stínu povolebních jednání pomalu končí příprava státního rozpočtu pro rok 2007. Bez ohledu na to, zda parlament schválí deficit 88 či 100 miliard, mám za to, že půjde o nejhorší a nejnebezpečnější rozpočet za poslední léta.
Špatný tím, že porušuje platná pravidla a závazky naší země. Rozpočet nerespektuje výši ani principy střednědobých výdajových rámců, které vláda dříve stanovila. Nedodržuje závazky vůči Evropské unii z konvergenčního programu České republiky. Navíc trvá-li ministerstvo financí na deficitu kolem 3,8 procenta HDP (nebo dokonce vyšším) v roce 2007 (i po snížení některých výdajů dosud neexistujícími novelami zákonů), říká tímto, že Česko prakticky nemůže přijmout euro v roce 2010, jak přislíbila předchozí vláda. Po značném zhoršení hospodaření státu očekávaném pro rok 2007 by totiž bylo velmi obtížné limit tří procent v roce 2008 splnit. A data za rok 2008 jsou rozhodující pro přijetí eura v roce 2010.
Nebezpečný proto, že zhoršení situace se odehrává v nejhůře ovlivnitelných (a také nejméně prorůstových) částech rozpočtu. Hrozivý je 16procentní nárůst zákonných sociálních výdajů, které nyní tvoří více než polovinu rozpočtu. Navýšení je téměř o 70 miliard korun (tedy sedm tisíc korun na občana včetně důchodců a nemluvňat). Rostou i náklady na státní správu díky zvyšování počtu úředníků. Tím se zvýší náklady na mzdy a peníze nutné na provoz státu (a také zřejmě "regulace', kterou noví úředníci často tvoří).
Nedobré vyhlídky
Mnohé z těchto výdajů jsou automaticky navyšovány, není to tedy jen problém rozpočtu roku 2007. Bez změn zákonů proto může snižování této zátěže rozpočtu probíhat jen rychlým růstem ekonomiky. Celkem spolu se mzdami a platbami do Evropské unie přitom hovoříme o více než 75 procentech rozpočtu! Vyhlídky pro rozpočty příštích let tedy nejsou vůbec dobré.
Určitou nadějí zůstává opakování scénáře let 2004 a 2005. V těchto letech stát díky nadsazení výdajů a silnému ekonomickému růstu hospodařil v rozporu se schválenými rozpočty celkem úsporně. A to bez zjevné snahy o šetření. Deficity veřejných financí, očištěné o jednorázové platby s běžným rozpočtem nesouvisící, klesly ze zhruba 2,6 procenta v roce 2004 na velmi slušnou hodnotu kolem 1,6 procenta HDP loni. A také letos se možná dočkáme "maastrichtského výsledku' pod tři procenta.
Není však snadné posoudit, zda nás čeká "maďarská cesta' dramatického růstu deficitů a poté bolestivých reforem, či zda v duchu našich tradic bude i rok 2007 v rozporu s plánem fiskálně úsporný. Optimismus značně omezuje proběhlé snížení daní, které významně snižuje příjmy státu, i povaha nárůstu výdajů. I kdyby rychlý růst ekonomiky zlepšil výsledek roku 2007, neznamená to udržitelnost rozpočtů. Skutečný náklad obrovského nárůstu sociálních transferů se totiž projeví až v období zpomalení ekonomiky.
Nejen bohatí
Návrh rozpočtu roku 2007 ukazuje, že poslanci novými zákony zřejmě "přetlačili' růst příjmů státu v období nebývalého růstu ekonomiky. A to se všemi důsledky, z nichž některé uvádím. Stav státních financí do budoucna tudíž budí větší obavy než kdykoliv dříve. A týkají se všech. Je totiž iluzí, že náklady deficitů a růstu sociálních výdajů ponesou jen "oni bohatí spoluobčané'. Opak je pravda, tento náklad poneseme všichni.