Miroslav Singer (Hospodářské noviny 19.3.2009 strana 8, rubrika: Názory)
Trochu mě překvapilo, když se v debatě o financování státního dluhu postavil i ministr financí Miroslav Kalousek proti bankám a jejich příjmům.
Jistě, kritika bankovnictví dnes není - vzhledem k hluboké celosvětové krizi, kterou chyby bank ve vyspělých zemích nepochybně způsobily - nijak překvapující. Vzhledem k masivním podporám z kapes daňových poplatníků je pochopitelný i hněv.
Ale kritika není zdaleka tak na místě v případě České republiky. Do bank jsme zatím v současné krizi nemuseli dát ani korunu. A jejich manažeři - po dokončení privatiazce - už dávno nemají příjmy (na rozdíl od manažerů některých státem vlastněných firem), řadící je i po několika málo letech práce do společnosti nejúspěšnějších podnikatelů a významných vlastníků.
Fakta: objem úvěrů roste
Kritika vůči českým bankám se týká 1) zastavování úvěrů a 2) příliš velkého podílu poplatků na jejich příjmech. V případě (ne)půjčování takové výtky prostě nevycházejí z faktů - objem úvěrů roste.
Měl jsem příležitost, nepochybně stejně jako ministr financí, vyslechnout si v posledních měsících řadu historek o tom, které projekty nezískaly úvěr, přičemž nad řadou z nich jsem kroutil hlavou. Přituhuje a bankéři tuší (či se obávají), že až se s poklesem ekonomiky dostaví i v jejich bance vlna snižování nákladů, odejdou spíše ti, kteří udělali v poslední době chybu, než ti, kteří neudělali nic.
Nicméně: agregátní údaje o celkovém množství úvěrů rozhodně nesignalizují jejich zastavení. Kromě měsíčních řad sleduje ČNB na denní bázi objem úvěrů šesti největších bankovních ústavů v tuzemsku. Obě veličiny zatím naznačují, že i v poslední fázi krize po loňském podzimu rostou úvěry meziročním tempem, jež implikuje roční růst zhruba 10 %.
Tento růst je sice výrazně pomalejší než růst před krizí, avšak stále předstihuje růst ekonomiky o přibližně 10 %. Vzhledem k celkovým ekonomickým nejistotám rozhodně není pomalý. Upřímně řečeno, vyšší tempo růstu objemu úvěrů by ve mně spíše vyvolávalo obavy ohledně přiměřeného růstu rezerv na úvěrová selhání.
A pokud jde o historky o zamítnutých projektech, po bankovnictví nemůžeme požadovat, aby byl každý projekt každou bankou vždy správně posouzen. Banky jen dlouhodoběji posuzují úvěrové projekty lépe než plánovací úřad.
Je Anglie ještě vzorem?
V případě obchodního modelu je sice debata složitější, ale i poplatková politika českých bank je nejspíše jednou z příčin, proč jsme bankovnictví ještě nemuseli ani sanovat, natož znárodňovat.
Je pravda, že v porovnání se situací mnoha vyspělých zemí získávalo české bankovnictví podstatně větší část příjmů z poplatků, nikoliv z úrokové marže. Zdánlivý pocit, že by tedy mělo »přibrzdit«, však korigují tři fakta: koncentrace v českém bankovnictví je spíše nižší než v mnoha vyspělých zemích, jeho struktura tedy není méně konkurenční. Ziskovost českého bankovnictví byla a je srovnatelná se ziskovostí jiných zahraničních investic. Ale především je otázkou, do jaké míry je pro nás následováníhodný model bankovnictví, v němž není (často i díky regulaci poplatků a dalších výhod pro klienty) tradiční komerční bankovnictví dostatečně ziskové.
To totiž, kromě jiného, nutí banky k »exkurzím« do zdánlivě ziskovějších teritorií bankovnictví investičního, správy majetku či vysloveně exotických produktů. Že se tak děje v konečném důsledku ke škodě daňového poplatníka, je dnes již zjevné. Není problém mít uživatelsky přívětivý model téměř bezpoplatkového bankovnictví z Anglie, který nám mnozí dávají za příklad. Jen se musíme připravit na to, že ho budeme muset financovat z veřejného rozpočtu.
Chvála tradičních bank
Diskutujme o poplatcích, ale buďme si přitom vědomi, že některé příklady z vyspělých zemí už nemusí být tím, čím bývaly.
Model kompenzace nižších výnosů z tradičních bankovních služeb v »krásném novém světě«, strukturovaných produktů a investičního bankovnictví zjevně selhal, a to s ohromnými náklady pro daňové poplatníky postižených zemí. Je možné, že bankovnictví, jak ho známe u nás, bude modelem, k němuž se v mnoha zemích budou státem garantované banky více či méně nápadně vracet.
V případě (ne)půjčování kritika prostě nevychází z faktů - objem úvěrů českých bank roste.