Miroslav Singer (Ekonom 13.12.2007 strana 49, rubrika: Analýzy)
Tuzemskému finančnímu sektoru se prozatím neduhy plynoucí z hypoteční krize vyhýbají.
Potíže světových trhů, které odstartoval trh s nemovitostmi v USA, se české ekonomiky prozatím netýkají. Přesto se však stále častěji spekuluje o tom, zda je tuzemské hospodářství vůči obdobným problémům imunní. Pochybnosti podněcuje dosavadní prudká exploze úvěrů určených na pořízení bydlení, stejně jako způsob úvěrování rozvojových projektů.
Bankéři již tuší. Otřes cen na domácím trhu by mohl být způsoben dvěma faktory. Za prvé korekcí, která by následovala po prudkém růstu cen nemovitostí. K tomu došlo v posledních letech, kdy například ceny bytů v Praze vzrostly v září 2007 meziročně o 31 procent. V důsledku toho se snižuje rozdíl mezi klesajícími výnosy z nemovitostí a výnosy z alternativních investičních příležitostí. Za druhé z důvodu globálního ochlazení zájmu velkých investorů o investice. V takové situaci jsou často velcí investoři, kteří by prodejem svých prodělečných investic na vyspělých trzích utrpěli ztrátu a raději se proto pokusí prodat své investice se ziskem na tuzemském trhu, aby vylepšili svůj hospodářský výsledek či cash-flow. Zvýší tak ale nabídku a mohou spustit vlnu poklesů cen i u nás. Už dnes řada českých bankéřů soukromě připouští problémy s přefinancováním realitních projektů. Hovoří tak o změně oproti minulým letům, kdy prakticky kterýkoliv slušný projekt (dostatečně velký pro zahraniční investory) našel nové investory. Za pomoci dluhů domácností. Vliv takového, na některých segmentech trhu ne nepravděpodobného vývoje na český finanční trh však bude omezený. Efekty se budou převážně týkat kancelářských a logisticky či průmyslově využívaných budov, ale nikoliv projektů bytových určených pro domácnosti.
Domácnosti sice financují tyto projekty dluhovými produkty, ale ve prospěch jejich schopnosti splácet dluhy hovoří přinejmenším dva faktory. Tím prvním je, že je jejich míra zadlužení nižší než zadlužení domácností ve vyspělých ekonomikách. Navíc poměr úvěru k ceně nemovitosti činí u nás přibližně 50 % a nikoliv 80–100 %, jak je tomu ve vyspělých zemích. Druhým pak je skutečnost, že tuzemská ekonomika roste podstatně rychleji než vyspělé ekonomiky. To vytváří podmínky, aby české domácnosti i v budoucnosti zvládly splácet své dluhy, které jim vznikly v souvislosti s financováním bytových potřeb.
Navzdory množícím se signálům, že i některé části českého trhu s nemovitostmi pociťují těžkosti
při získávání financí, se situace českého trhu a jeho financování od klesajících trhů vyspělých
zemí liší. Financující instituce mají mnohem větší polštář v podobě rezervy mezi výší úvěru a cenou
nemovitostí. A způsobilost tuzemských domácností tyto úvěry financovat je na základě odhadu jejich
budoucích příjmů vyšší. Pokud by tedy vůbec mělo dojít k přelití globálních problémů do českého
finančního trhu, muselo by se to stát v důsledku dramatického poklesu růstu české ekonomiky (třeba
vlivem propadu poptávky na vyspělých trzích), nebo kvůli nákaze plynoucí z krize nadnárodních
finančních institucí, jež našemu finančnímu trhu dominují. Trh s nemovitostmi by nám však sám o
sobě takové problémy způsobit neměl.
(Celé znění článku najdete na serveru Ekonom.cz.)