Marek Miler (ihned.cz 19. 11. 2018, rubrika Rozhovor)
Mojmíru Hamplovi tento měsíc končí mandát ve vedení České národní banky, a tak je čas bilancovat. Pro třiačtyřicetiletého ekonoma je oněch 12 let v bankovní radě dosavadním vrcholem kariéry. Pracovat v nejdůležitější instituci tuzemského hospodářství − nastavovat úrokové sazby a dohlížet na stabilitu celého finančního systému − je pro Hampla srovnatelné s tím, co pro fotbalistu znamená hrát v Arsenalu.
"V oboru makroekonomie nebo hospodářské politiky nenajdete nikoho, kdo by v bankovní radě nechtěl pracovat. ČNB je vnímána jako jedna z top institucí v celosvětovém měřítku. V českém veřejném prostoru se stává málokdy, že v nějaké oblasti hrajeme světovou ligu," říká končící viceguvernér. Tím má na mysli například řízení úrokových sazeb podle takzvaného inflačního cílování − metody, ve které je ČNB v regionu průkopníkem.
Podle Hampla ale banku čeká v budoucnosti těžký úkol: svá opatření znovu a znovu vysvětlovat veřejnosti a politikům. Třeba i za situace, kdy zase bude nutné zdůvodnit, proč chce centrální banka popohnat růst cen, aby se hospodářství uzdravilo.
HN: Změnilo vás nějak těch 12 let v ČNB?
To hodnocení raději přenechám jiným. Dvě věci bych ale zmínil. Mnohem víc než v minulosti jsem se naučil vážit si toho, že peněžní systém funguje normálně a každý den. Lidé to berou jako samozřejmost, ale v centrální bance člověk pochopí, že to vůbec samozřejmé není. Je to určitá role centrálních bankéřů vůči veřejnosti: snažit se provozovat peněžní systém, aby běžel tak neslyšně a tiše, že lidé ani nezaregistrují, že existuje. Za tím vším jsou ale miliony rozhodnutí, kompromisů, mnoho záležitostí volby. Druhá věc je, že jsem a vždy budu klasický liberál a spousta lidí si myslela, že do centrální banky možná ani nepatřím, že peněžní systém by snad ani státní instituce neměla provozovat. Má zkušenost ale je, že i systém elastických peněz, jak dnes funguje (současný systém, ve kterém objem peněz v ekonomice není pevný, ale mění ho centrální banka i komerční banky, pozn. red.), může být provozován veřejnou institucí, pokud ta funguje dobře a pokud je taková instituce oddělena od politiků.
HN: A to se podle vás daří?
Dokonce mám pocit, že se to v naší zemi daří dlouhodobě. Dlouhodobě tato země umí spravovat své měnové záležitosti, umí udržovat cenovou stabilitu.
HN: Jaká byla negativní zkušenost? V reakci na hospodářskou krizi a nízkou inflaci jste přišli s nestandardním opatřením: drželi jste korunu v umělém oslabení intervencemi. V té době a také před vystoupením z tohoto režimu jste to jako centrální bankéři schytávali ze všech stran.
Centrální bankéři si v roce 2008 obecně vyzkoušeli, že nejsou připraveni komunikovat a vysvětlovat své kroky, když přijdou tak špatné časy, jako tehdy přišly. Často rozumí tomu, co dělají, ale v daném okamžiku tomu ještě nemusí rozumět konečný příjemce té jejich služby − veřejnost. Není to tedy negativní zkušenost s centrální bankou jako institucí. Negativní zkušenost si možná také mohu spojit s jednotlivými konkrétními lidmi, oni to ale vědí a myslí si jistě to samé o mně.
HN: Máte na mysli, že vás zaskočilo, jak je pro centrální bankéře těžké vysvětlit veřejnosti, proč je v dané chvíli například potřeba napomoci inflaci?
To se týká všech hlavních centrálních bank včetně naší. Prostě jsme nikdo nedorostli k tomu, že jsou okamžiky, kdy − jak řekl hlavní ekonom Bank of England Andy Haldane − musíme mluvit přímo k lidem a musíme mluvit jazykem, kterému rozumějí. O to víc v Česku, kde je populace peněžně konzervativní a lidé nechápou, proč centrální banka musí občas tlačit inflaci i vzhůru − ke stanovenému cíli. Že vnímáme deflaci jako úplně stejnou cenovou poruchu, jako je inflace. Optimální teplota lidského těla je prostě kolem 36 stupňů Celsia, když je to o hodně víc, hrozí pacientovi nemoc a smrt. Když je to méně − taky. Ve všech učebnicích ekonomie se píše, že politici svými kroky chtějí vyšší inflaci. U nás si ale politik koupí lidi tím, že jim nabídne, že ceny budou padat. Všem to připadá jako dobrá myšlenka do chvíle, než jim začnou klesat platy.
HN: Kam tedy ČNB směřuje dnes? Budou vaši nástupci schopni udržovat tuto kulturu, řekněme, "ortodoxního lpění na inflačním cíli", kterou kdysi založil guvernér Zdeněk Tůma, nebo může dojít k určitému naředění?
To se pozná až v těžkých časech. Doufám, že tato instituce má za ta léta odpracováno a nainvestováno vše pro to, aby byla taková i do budoucna.
HN: Co tedy budou pro ČNB největší výzvy v blízké budoucnosti?
Častěji než v minulosti může být centrální banka v té těžké situaci, že bude stabilizovat inflaci zespodu − tedy bude potřebovat inflaci urychlovat. A to je zejména v naší populaci hrozně těžké vysvětlit. Zdá se, že dlouhodobé rovnovážné úrokové sazby spíš klesají a to může vést k většímu riziku podstřelování inflačního cíle. Klasických instrumentů k řešení podstřelování bude o trochu méně − protože úroveň hlavní úrokové sazby bude prostě nízko. ČNB do značné míry určuje standard i pro ostatní podobné centrální banky, takže není příliš od koho se učit.
HN: Nepůjde tedy například ani o problémy s regulací, se zaváděním revolučních technologií do bankovnictví?
Nečekám, že ty největší problémy, kterým se bude centrální banka v budoucnosti muset postavit, budou v oblasti regulatorní. Nevěřím, že v dohledné době zažijeme takovou tsunami regulace, jakou jsme zažili po roce 2008. V případě českého finančního trhu se navíc léčil pacient, který byl v jádru zdravý.
HN: Zmínil jste vliv politiků na fungování centrálních bank. Nová jména, která prezident vybral do bankovní rady jako náhradu za vás a kolegu Vladimíra Tomšíka, jsou známá. V jednom případě média přišla s kritikou, že se jedná o politický handl.
Přišlo by mi hrozně nevkusné, kdybych komentoval lidi, kteří sem po nás přijdou. Navíc v situaci, kdy oba dlouhá léta dobře znám. Můj příchod tehdy také budil jisté kontroverze a kolegové to tehdy nekomentovali a byli stejně taktní, jako budu já teď.
HN: Rozumím. Nicméně se snažím získat názor na směřování banky. Na to, zda nedochází k oslabení profesionálních kapacit. Třeba když poradcem guvernéra je Radek Augustin, někdejší člen týmu prezidenta Miloše Zemana a bývalý místopředseda Strany práv občanů − Zemanovci. Je to odborník na měnovou politiku?
To je otázka spíš na něj. Nevím. Pana Augustina jsem viděl jen jednou, nepotkávám se s ním. Moje pevné přesvědčení je, že ČNB jako instituce je silná a umí udržet směr, stačí jen trochu chtít. Noví členové bankovní rady zatím nebyli jmenováni, ale vezměte si, že po dlouhé době se například mluví o člověku zevnitř banky − o šéfovi měnové sekce.
HN: Vadí vám osobně, že ani tentokrát nebude v bankovní radě žádná žena?
Ne. Stejně jako by mi nevadilo libovolné jiné složení rady z hlediska pohlaví.
HN: Kdyby ČNB nebyla schopna udržet nastolený směr, jak bychom to poznali?
První signál by byl, kdyby se začalo hrát s devizovými rezervami.
HN: Nerozumím.
Že by ČNB začala dělat jiná rozhodnutí než ta, která jsou založena čistě na odborném posouzení, jak nejlépe spravovat devizové rezervy. Že by mohly hrát roli věci, které nemají s běžnou správou takhle velkých aktiv nic společného. Že by přestala mít prioritu kritéria jako bezpečí, výnos a likvidita. Že by někdo měl pocit, že u devizových rezerv dochází k nějakým kšeftíkům nebo podezřelým obchodům. Připomínám, že devizové rezervy jsou hromada hotovosti. Je obrovsky důležité, že se nikdy − opravdu nikdy! − za dobu jejího moderního fungování nestalo, že by se objevila jinak ve veřejném sektoru častá podezření o nepoctivosti či neférovosti při správě rezerv ČNB. To je unikátní a kéž to tak zůstane.
HN: Napětí na trhu práce určitě dopadá i na fungování ČNB. Bude banka na pracovním trhu stále konkurenceschopná?
To napětí na trhu práce se týká všech, v tom není ČNB výjimkou.
HN: ČNB chce mít nástroj na regulaci hypoték přímo v zákoně. Je změna nutná? Argumentem bank je, že už dnes máte dost nástrojů, jak banky přimět k větší opatrnosti.
U nás je předmětem velké politické debaty poskytování úvěrů nebankovními poskytovateli − ale to jde jen o desítky miliard korun a z hlediska finančního systému je to absolutně nepodstatné. V případě hypoték a spotřebitelských úvěrů bank se jen za loňský rok bavíme o 300 miliardách korun! To je "systémově významné".
Druhý argument je náš zákonný mandát. Nám zákonodárce uložil dohlížet − kromě stability cen − i na finanční stabilitu. Na to potřebujeme nějaké nástroje. Je alibistické říci: vy toto a toto musíte ze zákona dělat, ale nástroje vám k tomu nedáme. Doporučení je doporučení, není právně vymahatelné. Když se rozjede pořádná realitní mánie, pak už se doporučení hrozně těžko vynucuje.
Podstata politiky ČNB je proticyklická: když je dobře, my jsme ti, kdo šlapou na brzdu. Přemýšlíme o protipožárních opatřeních, když stodola ještě nehoří. Politická reprezentace − a nejen u nás − v tomto režimu téměř není schopná fungovat. Nám by dokonce ani v nejmenším nevadilo, kdyby nás managementy zdejších bank používaly jako alibi při argumentaci vůči svým mateřským společnostem a akcionářům. My jsme dokonce počítali s tím, že to tak bude. Sveďte vinu na nás, že to tak ČNB chce! Je nezodpovědné říkat, že požadavek ČNB je zbytečný, protože banky to vždycky zvládnou samy. To říkají jen ti, kteří systému elastických peněz nerozumí.
HN: Co na vaše volání po změně zákona říká ministerstvo financí?
Ministerstvo beru jako součást politických hráčů, kteří ono proticyklické myšlení logicky nemusí mít, protože za to nemají zodpovědnost.
HN: Ten návrh zákona přece už měl v září jít do vlády. Co od ministerstva slyšíte?
Že to je politicky citlivé. To ale slyšíme od všech. Zatím to na vládě není, takže je evidentní, že je s tím nějaký politický problém. Můj dobrý kolega Felix Hufeld, šéf německého dohledu, říká, že politici neumějí řešit problémy, které ještě nenastaly. Že mu to tak řekli i v německém parlamentu, když chtěl totéž co my. Asi je to všude stejné.
HN: S tím možná souvisí i další téma. Z červencového jednání Bulharska s EU vyplývá, že se možná změnily podmínky pro vstup do eurozóny a novým požadavkem může být členství v bankovní unii. Tím by se Česko muselo vzdát dohledu nad většinou bank. Vnímáte to v ČNB tak?
To rozhodnutí vypadá, že je precedenční. Skupina zemí, jíž nejsme součástí, změnila vstupní kritéria pro vstup do mechanismu směnných kurzů. (Jde o režim, ve kterém musí měna prokázat svoji stabilitu před vstupem do eura, pozn. red.) Já pořád nevěřím tomu, že je možné to takto bez dalšího udělat.
HN: A vy jste si nevyžádali nějaké vysvětlení?
Přesně z toho důvodu jsme se rozhodli, že není možné to ponechat jen na nějaké technické, pracovní úrovni. Je potřeba to projednat na vládním výboru pro EU. My jsme to iniciovali dopisem. Tuto věc bychom jako Česká republika neměli podcenit a měli bychom si uvědomit potenciální důsledky. Jde o to, aby si vláda řekla, zda to pro ni představuje problém nebo ne. My si myslíme, že to problém do budoucna potenciálně je. Vzhledem k tomu, že máme bankovní sektor hodně koncentrovaný, znamenalo by to, že dohled nad všemi systémově významnými institucemi by byl vykonávaný z ECB.
HN: ČNB by přišla o část své agendy.
Ano a jen taková drobnost: za řešení problémů je dál zodpovědná národní banka, stejně jako za poskytování nouzové likvidity. Vznikla by proto silná nerovnováha mezi pravomocemi a odpovědností. Zejména ve špatných časech to může být problém.
HN: Ta věc se stala v červnu a my dosud nemáme žádné oficiální stanovisko z EU a ani jsme o něj dosud nepožádali?
Mám za to, že možná převládá až naivní dojem, že když teď není téma vstupu do eura aktuální, tak to přece nemusíme řešit. Je to jako s hypotékami. Až bude stodola hořet, zjistíme, že hasicí přístroje jsou nefunkční a že jsme si to říkali už před pěti lety.
HN: A jak se k tomu zatím staví vláda?
Očekávám, že to vláda vezme velmi vážně. Jsou možné dva přístupy. Bohorovný, tedy: je nám to jedno. Nebo zodpovědný: pojďme se zeptat, zda to správně čteme nebo ne.
HN: Ze statistik hlasování o sazbách mi vychází, že jste byl v minulosti pro zvyšování častěji než vaši kolegové. Vnímáte tedy více rizik, například ze strany inflace? V čem je ta odlišnost?
Moje heslo už léta je, že když už máme vlastní měnovou politiku (zejména možnost rozhodovat o výši úrokových sazeb, pozn. red.), máme ji používat. Máme ji využívat k vyhlazování hospodářského cyklu a šlapat na plyn nebo na brzdu podle toho, v jaké fázi zrovna jsme. Nemáme mít strach, že odskočíme s úrokovými sazbami od hladiny v eurozóně. Musíme odpovídat na potřeby tuzemské ekonomiky. Ornitologické debaty, zda jsem holubice, nebo jestřáb, mě od nástupu do ČNB rozesmávají. Jednou mohu být pro zvyšování sazeb, jindy pro snižování. Dle stavu ekonomiky.
HN: Na mezinárodních fórech často opakujete, že centrální bankéři mají v současnosti obavu vrátit úrokové sazby do normálu. To se týká i ČNB?
Všude ve světě vidím určitý strach z normality. Opakuji často, že strach z normality není normální. Teď, když se máme se sazbami pomalu odlepovat od hladin blízkých nule a vrátit se k normálu, část centrálních bankéřů se zdráhá. Stejně jako se kdysi zdráhala sazby k nule přiblížit. Pro mě byl vždy vodítkem anglosaský svět a jeho akční přístup k řešení věcí spíš než ECB, která z řady důvodů reaguje později. Pokud jsme v České republice v této části cyklu, kde je vyčerpaný trh práce, rostoucí ceny nemovitostí, růst mezd, jaký tady nebyl 10 let a silná poptávka, je s tím v souladu úroková sazba, která je podle našich vlastních měřítek pod rovnovážnou úrovní? (Za rovnovážnou úrokovou sazbu v současnosti ČNB považuje asi tři procenta, po započítání dvouprocentního cíle inflace, pozn. red.)
HN: Může růst mezd trvat mnohem déle, než si dnes myslíme, tedy i dávno potom, co už ekonomika začne ochlazovat?
Když se podíváte na naše krátké hospodářské dějiny od roku 1993, vypadá to, že růst mezd významně zpomalí, teprve až když přijde recese. A to už je pozdě. Růst mezd se pomalu rozjíždí a také se pomaleji brzdí. Po té nejdelší recesi, co jsme měli kolem roku 2013, byl nástup růstu mezd ještě pomalejší, byť jejich oživení velmi silně pomohl kurzový závazek. Ta setrvačnost pak může být ještě delší.
HN: Co budete dělat po odchodu z ČNB? Zajímal by vás spíš soukromý sektor, nebo nějaká veřejná instituce?
Naštěstí mám pět měsíců karanténu, abych si to rozmyslel. Zatím nechci nic ani naznačovat. Už teď mám nabídky na prezentace a vystoupení až do půlky příštího roku. Mám také spousty akademické práce.
HN: Politická kariéra vás neláká?
Myslíte, že je už tak zle?