Miroslav Singer (Hospodářské noviny 12.4.2010 strana 12, rubrika: Názory)
Můj kolega z bankovní rady ČNB Mojmír Hampl se pustil v rozhovoru pro rakouský deník Der Standard ER do kritiky Mezinárodního měnového fondu. Dočkal se za to reakcí, které i jeho musí překvapovat. Obávám se však, že ty reakce vypovídají mnohem více o jejich autorech než o podstatě problému, o který jde. A pokud se nemýlím, nejsou to výpovědi nikterak povzbuzující.
Když požárníci přikládají Vrátím-li se k roli, kterou Mezinárodní měnový fond sehrál na konci roku 2008 a počátku roku loňského -tedy v období před tím, než krize zasáhla střední Evropu -, nemohu této instituci lichotit.
Především jde o to, že ve chvílích, kdy se vzedmula v mediální skupině Financial Times vlna na faktech se nezakládajících článků (v paměti zůstanou zejména texty, které „odborně“ komentovaly „hrůzný“ problém neexistujících půjček českých občanů v cizích měnách), fond tyto škodlivé a bludné články nijak nezpochybnil. Ba ještě hůře: sám se k této vlně přidal a pomohl jí ještě zesílit. Mimo jiné tím, že v nejkritičtějším období připravil zprávu o problémech regionu, kterou navzdory svým běžným standardům nedal institucím dotčených zemím ke komentáři.
A aby toho nebylo málo: před samotným zveřejněním dokumentu „unikly“ jeho „nejšťavnatější“ části do deníku Financial Times. Právě tyhle nejvarovnější pasáže přitom byly podloženy zcela mylnými daty.
Další pak chybnými interpretacemi statistik.
To vše jsem si i já osobně mnohokrát „vykomunikovával“ s pracovníky Mezinárodního měnového fondu. A právě „díky“ tomu jsme v České národní bance mohli pilně připravovat upřesňující dopisy do řady periodik, létat i jezdit přednášet… Hořký koktejl Mezinárodní měnový fond bohužel nekorigoval svůj přístup ani ochotně, ani dostatečně rychle. Například teprve loni na podzim se vzdal snahy připravovat zprávy, ve kterých by - krom jiného - nebyly statistiky například o výsledcích stress testů bankovnictví uváděny za jednotlivé země, ale za střední a východní Evropu jako celek. Teprve v pozdním loňském podzimu tak došlo k celkovému zklidnění situace.
Neuměl bych ale říci, že chyby Mezinárodního měnového fondu (jež situaci minimálně těch zemí střední Evropy, které měly finanční systém v pořádku, loni komplikovaly), byly nějak úmyslné. Ostatně už proto, že instituce nemohou mít úmysly, neboť je mají výhradně lidé.
Je totiž dobré si uvědomit, že vrcholné vedení přišlo do fondu teprve relativně nedávno. Kdyby tak chtělo špatnými zprávami poškodit střední Evropu, muselo by dostat špatné hodnocení situace do textů zpráv pomocí neformálních dohod s těmi, kteří texty, jež nám neprospěly, připravovali. Je ovšem dost obtížné si představit, jak v instituci typu Mezinárodního měnového fondu vznikají na objednávku podklady, které mají za cíl poškodit řekněme Čechy, Slováky nebo Poláky.
Mnohem spíš tedy šlo o kombinaci paniky, nízké odbornosti či prostě snahy najít problém všude -a možná hlavně jinde než uvnitř vyspělých ekonomik hlavních akcionářů fondu.
O třísce a trámu V poslední době jsem navíc získal pocit, že věci v Mezinárodním měnovém fondu se přece jen mění k lepšímu. Proces přípravy pravidelné zprávy o České republice vedli experti, kteří se nejen orientovali v relevantních otázkách, ale také byli ochotni diskutovat a přijímat argumenty české strany. Horká mediální „výměna názorů“, která po zveřejnění zmiňovaného rozhovoru s kolegou Hamplem proběhla, mi tedy připadá zbytečná.
Právě proto nemám z reakce jak představitelů fondu, tak ekonomických médií, příliš dobrý pocit.
Žil jsem totiž v domnění, že představitelé fondu si již přiznali, že opravdu na jejich straně došlo k chybám. Každopádně jsem přesvědčen, že trocha pokory by Mezinárodnímu měnovému fondu a jeho reprezentantům docela slušela.
A pokud jde o reakci médií, která výroky Mojmíra Hampla primárně vztahují do souvislosti s blížícím se koncem mandátu guvernéra? Musím říci, že kolega Hampl svou skepsi k fungování mezinárodních institucí (včetně měnového fondu) zřetelně vyjadřuje už mnoho let. K roli, již fond sehrál za krize ve střední Evropě, se také nevyjádřil poprvé.
Spekulace sám nepreferuji, ale ti, kteří je teď Mojmíru Hamplovi vyčítají, by si mohli aspoň uvědomit, že sami staví své dohady o jeho motivech na ještě vratších základech.
***
MMF nás poškodil. Spíš než o úmysl šlo ale o kombinaci paniky, nízké odbornosti s snahy najít chyby hlavně u druhých.