(Ekonom 22.5.2003 strana 2, rubrika: TOP finance - Úvod)
Loňský vzestup HDP o 2 % jistě není ohromující číslo. Přitom se tempo růstu ekonomiky čtvrtletí
od čtvrtletí zpomaluje, nestačí se vytvářet dostatek pracovních míst a obrátit trend rostoucí
nezaměstnanosti.
Nepříjemné je i srovnání s některými okolními státy, které se dokázaly lépe vypořádat se
stále odkládaným oživením vyspělých západoevropských ekonomik. Za všechny lze jmenovat Slovensko s
jeho téměř 6% růstem. Je proto zcela přirozené pátrat po příčinách tohoto stavu. Není pak těžké si
nepovšimnout, že zdejší banky vykázaly právě za loňský rok zvlášť vysoké zisky a že disponují
značnou likviditou. Vždyť jen u centrální banky měly na sklonku roku uloženo 488 mld. Kč, z toho
převážnou část jako krátkodobé deponování volných peněz při provádění repo operací ČNB. Stručně
řečeno, situace se na první pohled jeví tak, že místo úvěrování rozvoje české ekonomiky preferují
bohaté banky spolehlivé obchody s centrální bankou, při kterých dostávají zaručený, byť nevelký
úrok. Recept na změnu tohoto stavu se zdá být pro leckoho jednoduchý. Nezájem o "umrtvování" peněz
bank v pasivech České národní banky by podle tohoto receptu mělo přinést rozhodnutí centrální banky
o dalším snížení úroků. Banky by pak byly nuceny hledat výnosnější způsoby investování. Jenže ani
tak zdánlivě jednoduché řešení nemusí být dobré. Vytlačuje peníze z termínovaných vkladů, čili z
hlavního zdroje úvěrových aktivit bank. V nejvýznamnějším sektoru vkladatelů, tzn. v sektoru
domácností tato termínovaná depozita poklesla za loňský rok (prosinec/prosinec) téměř o 30 mld. Kč.
Druhou a ještě vážnější překážkou je pravděpodobnost, že banky na snížení úrokových sazeb vůbec
nebudou reagovat větším investováním do české ekonomiky, ale po lepších projektech se poohlédnou v
zahraničí. A že je to velmi reálná možnost, svědčí opět údaje z loňského roku. Jen za čtvrté
čtvrtletí, to znamená právě v době, kdy se sazby dostaly na své historické minimum, zvýšily
tuzemské banky držbu zahraničních dluhových cenných papírů přibližně o 35 mld. Kč, zatímco
zahraniční subjekty se z českého trhu dluhopisů stahovaly - snížily tyto své investice o 13 mld.
Kč. Je nesporné, že tyto pohyby, které ilustrují odliv kapitálu z České republiky, jsou ovlivněny
nízkou úrovní zdejších úrokových sazeb. Ještě lze poukázat na situaci v Japonsku, která ukazuje, že
ani ty nejnižší, až k nulové hladině konvergující úroky samy o sobě nepřivodí oživení ekonomiky.
Důvody, proč mnohé firmy neuspějí při získání úvěrů je tedy nutné hledat i jinde než v úrovni
úrokových sazeb. Podle mého názoru je často velmi důležitým a přitom nezmiňovaným faktorem
nedostatečná transparentnost a historie žadatelů. Po nedávných skandálech spojených se zkresleným
účetnictvím a výkazy firem je rostoucí opatrnost bank vůči klientům pochopitelná a jde o
celosvětový trend. Velké firmy čelí opatrnému přístupu bank nejen tím, že rozšiřují objem všeobecně
dostupných informací o své činnosti, ale s podporou znalců a auditorů i jejich kvalitu. Prostě
snaží se prokázat, že vykazovaná čísla odpovídají skutečnosti a jsou pravdivým obrázkem firmy. Jak
je všeobecně známo, za poslední rok rychle rostly úvěry domácnostem, zhruba o 40 mld. Kč. Je
samozřejmé, že na tento vzestup kladně působily nízké úroky, předchozí opomíjení drobné klientely
ze strany většiny bank a možná i změna přístupu obyvatelstva ke způsobu financování spotřeby. Nelze
si však nepovšimnout ani toho, že právě domácnosti představují poměrně transparentní klientelu,
pokud jde o prokazování příjmů a kvality záruk, a to nejen při jištění dlouhodobých hypotečních
úvěrů. Malé a střední podniky si jistě nemohou dovolit najímat drahé znalce a auditory. Co však
určitě mohou, je docílit větší průzračnosti svého podnikání, kterou charakterizují přehledné
vlastnické struktury, prokazatelná čistota příjmů, reálná hodnota nabízených záruk,
nezkompromitovaný management a větší otevřenost vůči veřejnosti vůbec. Není důvod předpokládat, že
by zahraniční vlastníci bank měli jiné preference, než dosáhnout maximálního zhodnocení svého
kapitálu. Budou-li firmy přicházet s dobrými a zajištěnými projekty a budou-li bankám prezentovat
co nejširší a důvěryhodné informace, nemusí mít při dnešní situaci bankovního sektoru o získání
úvěrů žádné obavy.