Aleš Michl (Mladá fronta DNES 14. 1. 2019 strana 10, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Koupil jsem si do kanclu velký obraz od Jakuba Matušky aka Maskera. Je mu 37, což na umělce je ještě mládí. Vzal jsem další tři mladé výtvarníky a z databáze DSC Gallery jsem vytáhl ceny jejich děl. Výsledky za posledních deset let: desetinásobný nárůst ceny (Pasta Oner), pětinásobný (Masker), desetinásobný (Štěch) a dvanáctinásobný (Janečková). Je to známka nejen jejich sukcesu, ale také toho, jak za deset let společnost zbohatla. A jak se růst bohatství promítl do cen aktiv.
Roky 2008 a 2009 byly krizové, pak se ekonomika dostala z recese, nyní je na vrcholu – když ti mladí umělci peníze za obrazy vezmou a utratí, dají vydělat firmě prodávající nějaký výrobek nebo službu, ekonomika jakoby dál pofrčí... proč ale tohle nemůže fungovat donekonečna? Už teď například v české ekonomice zaostává růst produktivity za růstem mezd. Od roku 2015 do současnosti rostly mzdy kumulativně o 30 %, kdežto zisky měřené hrubým provozním přebytkem vzrostly kumulativně jen o 10 %. Tohle je jeden z příkladů, proč zákonitě jednou recese, zpomalení přijde. Nárůsty mezd o víc, než je produktivita, je něco jako narůstající obezita, po čase následuje recese – a při ní diet(k)a.