(Magazín Mladé fronty dnes 23.6.2011 str. 18)
rozhovor s guvernérem ČNB M. Singeren
Jan Malinda
Když ztiší hlas, utíkejte pryč
Má za sebou první rok ve funkci guvernéra České národní banky. Jak jezdí do práce nejlépe placený státní úředník?
Městským autobusem a metrem.
A místo toho, aby se o víkendech předváděl na greenu, plahočí se na vinohradu s nůžkami a postřikovačem.
* Pane guvernére, jak jste jako malý kluk naložil s darovanou pětikorunou?
Myslím, že jsem byl docela spořič. A pokud jsem už utrácel, tak většinou v antikvariátech.
* Chcete říct, že jste jako školák chodil po antikvariátech?
Jasně. Hodně jsem četl a takhle jsem si například sám poskládal všechny příběhy o indiánu Tecumsehovi od Steubena. Těšilo mě pak, že je mám pohromadě. Stejně jako některé řady mayovek.
* A za co jste utratil úplně první vydělané peníze?
Nechci navádět čtenáře k nekalostem, ale myslím, že první výdělek, za bramborovou brigádu na gymplu, padl na tabák a pivo.
* Po favoritu nebo nových lyžích jste v pubertě netoužil?
Do lyžování jsem nikdy nepronikl. I dnes mám o jarních prázdninách, když je milovaná bytost s dětmi a babičkou na horách, v Praze kulturní týden, kdy obejdu pár výstav a večer stihnu nějaký bigbeat. A můj vztah k cyklistice zase poněkud narušilo mytické kolo Ukrajina vyrobené východními bratry z trubek legendární síly a tloušťky, které jsem vlastnil.
* Platí, že jste nejlépe placený úředník v Česku?
Nemá víc prezident?
* Budeme-li počítat plat bez náhrad, máte rozhodně víc. Jeho základní mzda činí 186 tisíc, vaše přes 300 tisíc.
Aha, tak předně musím poznamenat, že si bankovní rada loni i letos seškrtala příjem o čtyři procenta, a letos ho snižujeme i pracovníkům s vyššími příjmy tak, aby průměrný plat v bance klesl o tři procenta. Aby bylo jasné, že o úsporách jen nemluvíme.
* Fakt je, že na náhradách na cestování, reprezentaci a ošatné vás prezident dožene. Jaké výhody máte vy?
Pokud jde o benefity, jsme hodně úsporní. Nic moc významnějšího než auto, mobil a počítač nemá ani bankovní rada. Což není ani tak má zásluha jako spíš mých předchůdců.
*Zkouším si představit, že někdo na zasedání bankovní rady prohlásí: „Pánové, co si zrušíme dnes? Služební auta?“
Ale tak to v podstatě bylo! Takto si kolegové Tůma, Niedermayer a další skutečně odřezávali. Po Tošovském zbylo poněkud vyšší vybavení bankovní rady, viceguvernéři a guvernéři měli osobní řidiče, snad i majáčky.
* K čemu jim to bylo?
Banka se tehdy chovala podle vzoru německé Bundesbanky, kde je důraz na reprezentaci a od ní odvozenou váhu vyšší. Dnes tady máme pár aut s řidiči, která rotují - kdo z bankovní rady a managementu potřebuje, jede. Beztak je řada z nás moc nepotřebuje. To jsem se vždycky bavil, když jsem ve čtvrtek před zasedáním viděl radu přicházet: Zdeněk Tůma tady pobíhal v cyklistickém, já chodil pěšky z Bubenče, v létě v kraťasech a tričku…
* A takhle se zasedlo i ke stolu?
Samozřejmě jsme se převlékli, ale stejně - impozantní nástup!
* Jdete do práce pěšky i jako guvernér?
Ráno jezdím městskou dopravou, protože doprovázím jedno z dětí do školy.
* Šéf národní banky jezdí do práce „mastnou tyčí“?
Jasně. Metrem a autobusem.
* A nazpátek už se vezete vozem?
Z práce chodím pěšky. Kdybych jezdil auty, hromadila by se mi doma jako se Cimrmanovi hromadili v dole ti horníci používající bezmotorový gravitační výtah.
* Docela zírám.
Jsem Pražák, jsem zvyklý. Metro je přece fantastická věc! Na gymplu, škola stála v Dejvicích, jsem během polední pauzy vběhl do metra, projel jsem velké antikvariáty v centru, jestli nemají něco, co sháním já nebo kamarádi, a stačil jsem se vrátit na odpolední vyučování. Když jsem ještě pracoval v Expandii a uprostřed zimy přijeli ředitelé z fabrik z regionů, dělali jsme si z nich legraci, že je poznat, že jsou z venkova - v minus deseti šli třeba k notáři po Příkopech bez kabátů. Nebyli zvyklí je nosit, protože všude jezdili auty.
VÁLKU NEVYHLÁSÍME
* Proč je guvernér národní banky tak výborně placený?
Je to jednoduché. Musíme být schopni alespoň trochu se poměřovat s finančním sektorem. Mám skvělý plat, ani jako viceguvernér jsem určitě netrpěl. Když jsem před šesti lety nastupoval, byla to krásná výzva, ale současně jsem přešel na nižší plat, než jsem měl v soukromé sféře. A i tak nám občas experta přetáhne naše soukromá firma nebo cizí centrální banka...
* Ty platy mi stejně vrtají hlavou. To mají kormidelníci národní banky větší zodpovědnost než prezident?
Válku jako prezident sice nikomu nevyhlásíme, ale hodně často děláme rozhodnutí, která významně ovlivňují ekonomiku, rozhodujeme o vysokých částkách. V nejlepších obdobích zúčtuje centrální banka i více než pět set miliard korun denně, spravujeme přes sedm set miliard devizových rezerv. Ta doba už je zaplaťpánbůh pryč, ale vzpomeňte si, když se zavírala IPB: co rozhodnutí, to sto miliard. Blbým rozhodnutím můžete způsobit ohromné škody.
* Traduje se mezi bankéři historka o guvernéru, jenž spáchal fatální botu?
Velkou hospodářskou krizi třicátých let způsobila celá série špatných rozhodnutí. Můžeme spekulovat o tom, že by nějaká krize přišla tak jako tak, ale velkou roli sehrály i skutečnosti, že americký guvernér měl tuberkulózu, britský se nervově zhroutil, takže ve chvílích, kdy je svět nejvíc potřeboval, byli nemocní, umírali a dělali špatná rozhodnutí. Třicet procent nezaměstnaných, příklon Německa k fašismu - to už jsou pořádné škody.
* Když jdete na nákup do samoobsluhy, koukáte na cenovky?
Samozřejmě. Vidím-li něco, co považuju za kvalitní, se slevou, konám. Obecně u nákupu přemýšlím. Mě v podstatě docela baví nakupovat, třeba potraviny. To bude asi tím, že rád vařím a ještě radši jím.
* A kdybych teď vytáhl z peněženky stovku, poradíte mi, jak s ní co nejefektivněji naložit?
Teď máme období uvolněné měnové politiky, takže se snažíme lidi povzbuzovat spíš k investování a utrácení.
* Mám tedy vyrazit na nákupy.
Buď si něco kupte, nebo do něčeho investujte. Jenže typický konzervativní spořivý Čech si přečte v novinách, že je krize, a tak, i když vyrazí na nákup, vybere něco levnějšího.
* Za guvernéra vás vybral Václav Klaus. Je řehole vyjít s takovým nadřízeným?
Podle zákona nemůže bankovní rada od nikoho přijímat pokyny, takže naším nadřízeným není. Mohl by ale bankovní radu odvolat, kdybychom půl roku nebyli schopni pracovat nebo kdybychom něco strašlivého spáchali.
* To se nezajímá o vaši práci, když na vás vsadil?
Za těch šest let, co tu jsem, jsme si na téma měnové politiky vyměnili tak pět vět.
* A to se divím. Vždyť ekonomie je jeho obor. Do čeho jiného by měl mluvit raději?
Pan prezident, jak ho znám, má tendenci respektovat rozdané role.
* Hrálo při volbě roli, že jste kdysi začínal v Prognostickém ústavu, kde Klaus pracoval?
Všechno je možné, těžko říct. Proč mě oslovil, jsem se ho neptal. V Prognostickém ústavu jsem mu jako pomocná vědecká síla srovnával asi dvakrát články a těsně před 17. listopadem mě poslal na konferenci do Maďarska, takže jsme se znali.
PIONÝRSKÝ VEDOUCÍ
* Nikde ve vaší kanceláři ani guvernérské zasedačce nevidím boxovací pytel či okopanou skříň.
Na dětinská gesta si nepotrpím.
* A jak lidé poznají, že máte něčeho plné zuby?
Známkou totálního vytočení u mě je, že začnu mluvit velice potichu (autor rozhovoru si uvědomí, že Miroslav Singer nemluví v posledních minutách tak hlasitě jako v úvodu rozhovoru), to může skončit velkým výbuchem.
* Klidně můžete na hlase přidat, budu klidnější.
To se stává jednou za uherský rok. U mírného vytočení prý obracím oči v sloup skoro až na temeno.
* A na co jste nejháklivější?
Nejvíc asi na drzou lenost, takové to flákačství, když se někdo nepřipraví a pak se ještě hádá. To je v Čechách časté. Lidé jsou tu vzdělaní, ale mívají tendence úkol odkládat, pak ho poslední večer spíchnou horkou jehlou a nejsou ochotní přiznat, že na něm poctivě nepracovali průběžně po celou dobu.
* Věříte manažerských příručkám, jak řídit podřízené?
Není vůbec špatné mít v této oblasti vzdělání. Hodně lidí se ale k řízení lidí dostalo přes pedagogiku.
* Tu jste nestudoval, pokud vím.
Kdysi jsem ale jezdil jako praktikant a vedoucí na pionýrské tábory. Tam jste strávil tři týdny v kolektivu mladých, hormony nabitých jedinců obého pohlaví: večer zábava a sbližování, spát se tedy chodilo poměrně pozdě a vstávalo se v sedm. Žádné z dětí se nesmělo utopit ani zranit a ještě se měly bavit, takže zažijete a nacvičíte si jednání v neuvěřitelném množství vypjatějších situací, z čehož pak můžete výborně čerpat v managementu.
* Občas tedy uspořádáte pro podřízené bojovku?
Přiznám se, že k motivačním programům, jako jsou bojovky dospělých, jsem trošku skeptický. Pravidla typu sedm hlavních hesel firmy či ranní deklamace loajality k podniku Čechy spolehlivě otráví. Jsou rádi, když se k nim chováte s respektem, ale současně potřebují trošku hlídat, aby nedělali vše, byť s vrozenou mistrnou improvizací, poslední den.
* Byl pro vás velký šok přejít ze soukromé firmy do státní?
Nebylo to lehké. Sedíme v památkově chráněné budově plné neprůhledných dveří a velkých zasedaček, zatímco já se naučil profesionálně pracovat v Americe, kde vládne open door policy - to znamená, že všechny dveře jsou otevřené, aby každý věděl, že může vstoupit. A pak jsem byl zvyklý pracovat na open spacech, ve velkých otevřených kancelářích…
* Jenže tady bourat tlusté zdi nemůžete.
Při zjištění, že nedokřiknu na svou asistentku, jsem dost trpěl. Na výhodu otevřených kanceláří jsem přišel na jedné z mých prvních pozic v privátní sféře. Kancelář pro mě teprve vyklízeli, takže jsem prvních čtrnáct dní seděl s deseti lidmi na takzvané „ploše“, volném prostoru uprostřed kanceláří. Za tu krátkou dobu jsem zjistil, kdo co dělá…
* Kdo hraje karty…
Spíš kdo není přínosem a odejde. Když jsem pak přešel do další firmy, první měsíc jsem si opět vyžádal podobný prostor, seděl s ostatními, přestože jsem mohl mít kancelář, a nelitoval jsem. Pochopil jsem, jak tým a kolegové pracují a kdo je v čem dobrý, mnohem rychleji, což se mi vrátilo.
NEEFEKTIVNÍ ZABÍJENÍ KRTKŮ
* Před rokem jste při hubnutí shodil čtyřicet kilogramů. Není těžší si nižší hmotnost udržet?
Plus minus to držím, jak asi vidíte, ale každé ráno si musíte stoupnout na váhu, a dojde-li k nějaké odchylce, musíte přijmout „korekční opatření“.
* Bylo zdravé jíst pouze jednou týdně?
Zdravotní testy mám dnes lepší, takže mě to rozhodně nepoškodilo. Hubnutí není nejpříjemnější, ale hlad vás přejde a vy žijete z tukových zásob. Musíte jen myslet na to, že je dobré vzít si občas nějaký vitamin, minerál a tak.
* A jaké to pro vás bylo jako pro vinaře?
Chuť vína mi hrozně chyběla, jenže s alkoholem se hubnout nedá, protože posiluje chuť k jídlu a oslabuje vůli.
* Proč se o víkendech plahočíte s postřikovačem a nůžkami po vinohradu, když byste mohl kolegy oslňovat novými holemi na greenu?
Zabíjet neužitečně krtky na hřišti je přece mnohem nižší přidaná hodnota než něco vyrobit. Hodně lidí mě na golf samozřejmě lanaří, ale já jim odpovídám, že v hezké krajině odpočívám už dávno.
* Docela vám rozumím.
Proti golfistům nic nemám, je to krásný sport, ale jak říkají psychologové - synové dědí po otcích papuče a křesla a já zdědil po tátovi vztah k vinici.
* Těšil jste se ve třinácti, když ji váš táta koupil, že budete celý víkend dřít na rodinné latifundii?
Dnes už to není taková námaha, ale když mě na začátku nutil do okopávání klasickou motyčkou, trošku jsem to ignoroval. Na druhou stranu, když se na počátku puberty prohrabete k prvnímu vlastnímu vínu, jste pak v kolektivu oblíben, což je dobrá motivace.
* Věřím.
Nemyslím, že by mi táta tehdy dával to nejlepší, co vypěstoval, ale i tak to bylo mnohem lepší víno, než co se dalo koupit. Navíc puberťáci mají ještě odolný organismus.
* Vypili jste mu někdy sklep?
To by zaprvé nepřežil, zadruhé by to ani nešlo. Dnes máme dohromady nějakých třináct set keřů, tedy odborně hlav, a takovou produkci vypít ani nejde.
* Na kterou ze všech prací na kopci se těšíte z celého roku nejvíc?
Fakt rád mám stříhání. Musíte s ním začít brzy, abyste celou vinici stihl obejít do konce období vegetačního klidu, takže ideální je únorové sluníčko, v řádcích namrzlá hlína, do které se neboříte, lehký sněhový poprašek sněhu. A k tomu ten výhled na krajinu… *
***
ŘÍKÁ SE O NĚM…
... že není suchar
Nenarazíte v životě na mnoho úředníků, kteří by se nebrali smrtelně vážně. Tím spíš vás příjemně překvapí, že přehnanou obezřetností netrpí jeden z nejvlivnějších zástupců státu. Byť Miroslav Singer vkládá do svých vět zjemňující a opatrná slova jako „myslím, že…“ nebo „trošku“, pořád platí, co se o něm povídá - že je „veselý tlouštík“. I když po loňské drastické dietě by spíš platilo „veselý chlapík střední váhy“.
V PĚTI ČÍSLECH
- 43 Před tolika lety se narodil v Praze.
- 1991 Jako absolvent VŠE získal v tomto roce stipendium na univerzitě v americkém Pittsburghu.
- 10 Tolik let pracoval v soukromé sféře - například ve firmách Expandia Finance či PricewaterhouseCoopers ČR.
- 6 Před šesti lety se stal členem bankovní rady ČNB. Rok je jejím guvernérem.
- 2 Je ženatý a má dvě děti.
SYNOVÉ DĚDÍ PO OTCÍCH PAPUČE A KŘESLA A JÁ ZDĚDIL PO TÁTOVI VZTAH K VINICI.
Foto popis| DOBRÁ POVĚST. Jeden z nejzajímavějších českých ekonomů, hodnotí ho odborníci. My dodáváme: I jeden z nejsympatičtějších.
Foto autor| FOTO PROFIMEDIA. CZ
Foto popis| NA STÁTNÍM VRCHOLU. Před rokem si ho Václav Klaus vybral do funkce šéfa národní banky.
Foto autor| FOTO MICHAL SVÁČEK, MF DNES
O autorovi| JAN MALINDA, jan.malinda@mfdnes.cz