, Roman Pospíšil Právo, 5.5.2003 str. 19, rubrika Trhy & Ekonomika
ČLEN BANKOVNÍ RADY, VRCHNÍ ŘEDITEL ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY PAVEL ŠTĚPÁNEK ŘEKL PRÁVU:
* Ministerstvo financí zveřejnilo aktuální prognózu ekonomiky. Jak ji hodnotíte vzhledem k
určitým odlišnostem od vašich odhadů?
Domnívám se, že za našimi predikcemi i prognózou ministerstva financí stojí podobné vidění
stavu české ekonomiky a jejích perspektiv pro nejbližší období. Neexistují zde žádné podstatné
rozdíly, dílčí odlišnosti v pohledu na konkrétní případy samozřejmě najít lze. Podíváme-li se na
stav reálné ekonomiky, potom obě instituce očekávají velice mírné oživení ekonomického růstu.
Ministerstvo svoji prognózu revidovalo směrem dolů a přiblížilo se tak našim odhadům. Určité
rozdíly lze vidět v náhledu na příští rok. Náš pohled na vývoj hrubého domácího produktu je hodně
ovlivněn tím, jak se budou chovat domácnosti. Očekáváme jistý efekt zvýšení nepřímých daní a jejich
dopadu do cen. To bude mít na spotřebu domácností samozřejmě negativní dopad. Ministerstvo
jednoznačně deklaruje, že tyto dopady zvýšení spotřebních daní budou velice mírné. Druhý rozdíl se
týká pohledu na vývoj veřejných financí. Ministerstvo financí hovoří pro letošní rok o deficitu
veřejných rozpočtů na úrovni 6,2 procenta HPD proti původním 5,9 procenta. My tak výrazné zhoršení
deficitu neočekáváme, ovšem ministerstvo je v této otázce těžko zpochybnitelnou autoritou. To jsou
ale detaily, obě instituce očekávají, že období dočasného poklesu cen bude nahrazeno obdobím, kdy
se objeví pozitivní indey cenového růstu, byť ministerstvo čeká méně než my. Není to dramatický
rozdíl.
* Je to rozdíl zhruba o třetinu, respektive o polovinu.
Pro konec letošního roku očekáváme inflaci okolo tří procent, zatímco ministerstvo na úrovni
2,1 procenta. Ve druhém pololetí příštího roku očekáváme okolo 4,5 procenta, ministerstvo opět o
něco méně. To ale opravdu nejsou zásadní rozdíly. Musíme se podívat na absolutní hodnoty. Potom
devět desetin procentního bodu není tak moc. Tento rozdíl vidím především v odhadu dopadů takových
faktorů, jako jsou regulované ceny, a dalších administrativních opatření. Ale vidění
fundamentálních faktorů je velmi podobné. Je také třeba vnímat, že ministerstvo na rozdíl od nás
pracuje s průměrnou mírou inflace. Navíc my vždy hovoříme o pásmu, ne o konkrétní hodnotě.
* Dočasný pokles cen je předmětem řady debat. Předpokládám, že se budete přiklánět k názoru,
podle nějž je deflace převážně dovezená.
Nemohu si odpustit terminologickou poznámku: deflace má širší ekonomický význam než jen
několikaměsíční pokles cen. Deflace je v ekonomické teorii spojena s očekáváními, která generují
takové následky, jako je třeba odložení spotřeby či investic. Vybřednout z takové situace je velice
obtížné a my se v ní rozhodně nenacházíme. Dominantní váhu mezi příčinami nynějšího dočasného
poklesu cen mají naopak vnější a nezávislé faktory, jako například dovozní ceny či ceny potravin a
zhodnocení koruny. Samozřejmě vedle toho musíme vidět i absenci domácích inflačních, poptávkových
tlaků. Pro příští období očekáváme odeznívání vnějších a nezávislých faktorů a například obnovení
růstu cen potravin.
* Není nejistota ohledně těchto předpovědí v posledních dvou letech vyšší než dříve?
Nekumulují se například u vývoje koruny či cen ropy rizika na obou stranách? Jeden konflikt v Iráku
skončil, ale druhý tam možná začíná.
Je zřetelné, že formulování prognózy je spojeno se zaujetím stanoviska k celé řadě nejistot.
Samozřejmě že třeba u potravin je jejich množství obrovské. Ale ceny potravin na světovém trhu
procházejí určitým statisticky popsatelným cyklem. Dalším faktorem je například měnící se struktura
trhu. Z toho lze vycházet.
* V souvislosti s otevřeností ekonomiky a vlivem vnějších faktorů se vtírá otázka na účinnost
měnové politiky.
To je samozřejmě velice zajímavé téma. Ta otázka je položena velice sugestivně a cítím za ní
schovanou určitou pochybnost, zda opatření přijímaná v měnové politice v posledním období přinesla
nějaké efekty. Já si velmi upřímně myslím, že ano. Skutečnost, že navzdory vývoji vnějšího
ekonomického prostředí česká ekonomika stále vykazuje poměrně slušné růstové parametry, souvisí
také s nastavením jednotlivých hospodářských politik včetně politiky měnové. Kdybychom se podívali
na strukturu růstových faktorů podrobněji, myslím, že bychom pravděpodobně dokázali vysledovat
určitou souvislost. Před čtyřmi až šesti kvartály (podle ČNB období nejúčinnější měnové transmise -
poznámka redakce) jsme se nacházeli právě v období razantního snižování úrokových sazeb.
* Neměla růst na svědomí spíše tvorba nových kapacit a nebyl vliv měnové politiky výrazně
odčerpán zhodnocením kursu koruny?
Samozřejmě je nepochybné, že růstový výkon je ovlivněn celou řadou faktorů. Já jsem také
vzdálen tomu tvrdit, že měnová politika nastartovala růst ekonomiky. Otázka zněla tak, zda měnová
politika nemá omezené možnosti a účinnost. A já tvrdím, že lze vysledovat efekt opatření, která
jsme přijímali.
* Jde o to, zda je měnová politika účinná z hlediska stability cen v době otevřenosti
ekonomik? Vždyť inflační cíl neplní ani Evropská centrální banka a Česká republika je ještě
otevřenější než eurozóna.
S určitou mírou zjednodušení lze říct, že celá devadesátá léta jsou celosvětově
charakterizována poklesem inflace. Mezi faktory, které k tomu přispěly, lze zařadit příčiny
institucionální, spočívající ve větší nezávislosti měnových autorit. Ale potom jsou zde faktory
fundamentální, kde nelze přehlédnout globalizaci světové ekonomiky. Obrovský nástup dravých, rychle
rostoucích ekonomik a nových trhů přinesl rychle rostoucí segment ekonomiky produkující zboží při
nízkých nákladech a nízkých prodejních cenách. Tyto produkty se rozlévají po celém světě a
ovlivňují cenovou hladinu. A samozřejmě je tady i hospodářský cyklus. Období rychlého růstu v USA
se změnilo v období stagnace. Tento celosvětový trend na nás měl samozřejmě vliv a Česká republika
se jakožto malá otevřená ekonomika tomuto globálnímu vlivu díky svému neobyčejně vysokému stupni
otevření neubrání. Takže vnější faktory hrají u inflace velice důležitou roli. Nicméně toto jsou
argumenty, které by neměly jít proti přesvědčení o účinnosti měnové politiky. Stále zde hrají roli
třeba inflační očekávání.
* Ale i to, co říkáte o nových ekonomikách, nahrává přesvědčení, že vzrůstá váha nákladových
faktorů, které nelze měnovou politikou až tak moc ovlivnit.
Rozdíl mezi současnou realitou a našimi předpověďmi je určen především vnějšími a nezávislými
faktory. Ale z toho nemůžeme dedukovat, že měnová politika ztrácí svoji účinnost. Kdybychom tyto
faktory lépe prognózovali, tak bychom v dnešní situaci nebyli. Kdyby se nám to podařilo, vůbec by
se nikdo na účinnost měnové politiky neptal. Tímto vývojem může být naše debata dosti zkreslena. Já
si dokonce ani nemyslím, že vnější faktory mají rostoucí vliv na inflaci.