Luděk Vainert, Radek Bednařík (Hospodářské noviny 20.10.2014 strana 10, rubrika Panorama)
Téměř rok uplynul od 7. listopadu – dne, kdy Česká národní banka razantně zasáhla do života firem i obyčejných lidí. Její vedení se po měsících varování, že českou ekonomiku ohrožuje trvalý pokles cen, odhodlalo k akci a ve chvíli, kdy už to téměř nikdo z odborníků nečekal, uměle znehodnotilo kurz české měny. Od té doby z centrální banky zní: Pokud se kurz koruny přiblíží hranici 27 korun za euro, budeme intervenovat. V opačném směru však banka pohyb kurzu nijak neomezuje.
Pro ČNB byl počátek listopadu velkou zkušeností. Sami představitelé přiznali, že podcenili, zejména v počátcích, komunikaci s veřejností a že své kroky nevysvětlovali právě jednoznačně. I proto se systém komunikace banky směrem ven výrazně změnil.
Guvernér Miroslav Singer je razantním obhájcem oslabení koruny. Podle něj současný ekonomický vývoj dává centrální bance za pravdu. Přiznává ale, že s oslabením měny měla ČNB přijít o něco dříve.
* HN: Jak se Česku žije s oslabenou korunou?
Roční data ještě nemáme, takže nyní mohu hodnotit maximálně tři čtvrtiny roku. Dostupná čísla, která odrážejí stav ekonomiky, ukazují, že intervence zabraly docela výrazně, dokonce o něco více, než jsme si představovali. Celková čísla o růstu jsou totiž ještě o něco lepší, než jsme čekali, a to jsou na tom ekonomiky našich obchodních partnerů v úhrnu proti očekávání hůř. Zpomalování růstu cen v okolních zemích přineslo nižší inflační tlaky i u nás. Což se k nám přenáší přes ceny dováženého zboží. Když jsme na kurz v listopadu sáhli, tak byla očekávaná inflace v eurozóně spíše ke dvěma procentům. Teď se pohybuje na úrovni minus jedno procento. A eurozóna je tak mnohem blíže k deflaci, než loni na podzim mnozí čekali. Ale je evidentní, že bez toho kroku bychom zažili minimálně rok deflaci, ne-li déle. Nezapomínejme, že tehdy existovaly v ekonomice signály, že kurz koruny bude posilovat, což byl pro nás poměrně významný důvod, proč intervence použít. Také se nám podařilo přerušit spirálu odkládání spotřeby a investic jak občanů, kteří měli příjmy, tak podniků. V tuto chvíli rostou investice firem, každý měsíc rostou maloobchodní prodeje, růst táhnou přesně ty položky, které se mají projevovat v okamžiku, kdy se spirála úspor přeruší. Auta rostou v dvouciferných číslech, bílé zboží, tedy pračky a ledničky, ve vyšších jednociferných číslech. Na druhou stranu to, že ekonomika roste více, než jsme čekali, také znamená, že náš krok byl mnohem potřebnější, než jsme si mysleli, a že mohl přijít dříve.
* HN: Kdyby německá ekonomika, náš hlavní obchodní partner, trvaleji zakolísala, je naše domácí poptávka už natolik silná, aby to české hospodářství ustálo?
U nás už začala poptávka táhnout ekonomický růst. Samozřejmě si nemůžeme namlouvat, že jestliže v našem okolí začnou země zažívat dramatický hospodářský propad, tak se nám to vyhne. Ale stále na tom budeme lépe, než kdybychom intervence neprovedli. Navíc v tuto chvíli máme na straně domácí poptávky pro vstřebání takového případného šoku ještě poměrně velký prostor. Důležité také je, že před rokem jsme byli v situaci, kdy náš růst byl nižší než u našich dvou hlavních obchodních partnerů – Slovenska a Německa. Teď jsme na tom tak, že rosteme rychleji.
* HN: Svůj vliv na rychlejší růst ale muselo mít i ukončení úsporných opatření pravicové vlády.
Ano, přestali jsme fiskálně brzdit. Jinak řečeno státní rozpočet sice teď není nijak výrazně prorůstový, ale už nebrzdíme – a já říkám, zaplať pánbůh za to. Konsolidace veřejných financí se u nás dělala v dost dramatickém rozměru, v době, kdy byla hodně cítit.
* HN: Vláda už schválila návrh státního rozpočtu na příští rok s deficitem sto miliard korun. Jak ho hodnotíte, je podle vás prorůstový? A potřebuje vůbec Česko v okamžiku ekonomického oživení prorůstový rozpočet?
Pro mě by nastal problém tehdy, pokud by se rozpočet dostával závažně z nějakého udržitelného rámce. Jako velký problém bych viděl, kdyby uvolněnost rozpočtu vedla k destabilizaci běžného účtu a vysoké inflaci. V tuto chvíli se rozpočet dostává trošičku mimo rámce, ke kterým má Evropa směřovat, jak udává kritérium strukturálního deficitu. Na druhou stranu, musím říct, že v Evropě máme podstatně horší případy.
* HN: Je to tedy podle vás rozpočet procyklický, který v dobrých časech pomáhá růstu, aby pak v dobách ekonomického poklesu bylo o to víc nutné šetřit? Nebo naopak proticyklický, kdy stát výkyvy ekonomiky spíše zmírňuje?
Náš politický systém nám historicky příliš neumožňuje využívat fiskální politiku jako proticyklický nástroj. Dělali jsme před několika lety analýzu, která nám ukázala, že bez ohledu na typy vlád je naše rozpočtová politika zhruba v polovině případů proticyklická a v polovině případů procyklická. A to zcela bez ohledu na politické vybarvení vlády. Proto jsem přesvědčen, že u nás má centrální banka brát fiskální politiku jako danou a přizpůsobovat v nějakých rozumných mezích politiku měnovou. Například ale v období před krizí a na jejím počátku jsme upozorňovali, že výhledy rozpočtů by ve střednědobém výhledu mohly ohrozit důvěryhodnost Česka v očích investorů. Ale v této situaci nyní nejsme.
* HN: Takže to, že se při zohlednění vlivu hospodářského cyklu deficit příští rok zvýší, ČNB nevadí?
Podívejte, výkon naší ekonomiky pořád ještě zaostává za potenciálem (nejsou plně využívány výrobní kapacity ani pracovní síla, pozn. red.). Z praktického hlediska to naší měnové politice nevadí. Je možné, že to bude komplikovat život vládám za dva roky. Ale tuto debatu si musí odehrát politická sféra.
* HN: Jak v současnosti vůbec funguje spolupráce s ministerstvem financí? Ministr Andrej Babiš je znám spoustou inovativních a někdy ne úplně realizovatelných myšlenek.
Mně to svým způsobem vyhovuje, namísto telefonování si vyměňujeme esemesky. Úplně bez legrace. V tomto jsem podobně založen jako on. Jinak jeho komunikace je intenzivní a korektní.
* HN: Ještě můžete po vzoru pana Babiše začít tweetovat.
To ne. Já si netroufnu na tweetování. Ale blogování, to mě baví, napsat někde rychle text, třeba v letadle. Ale nejsem jediný bloger, všiml jsem si, že i někteří naši odborníci si to evidentně užívají.
* HN: Co říkáte záměru Babišových poradců odvést rekordní zisk centrální banky do státního rozpočtu, dostalo se to na stůl?
Všechny nápady tohoto typu nikdy nebyly oficiálně zmíněny, se mnou o tom nikdo nemluvil.
* HN: Jistě s vámi ale ministr konzultuje státní rozpočet.
My máme už léta danou politiku, že rozpočtové věci nekonzultujeme na veřejnosti. Poskytujeme ministerstvu odborné názory. A pak už je to na politické reprezentaci, aby za rozpočet nesla zodpovědnost. Prostě já na veřejnosti moc nemluvím vládám do rozpočtu a naopak nám pak nikdo z vlády nemluví do měnové politiky.
* HN: Funguje tato reciprocita?
S vládami to funguje už po léta.
* HN: Jak si v současnosti vede bankovní sektor? Banky s kvalitou úvěrů problémy nemají, ale statistiky vám kazí Česká exportní banka, a to docela výrazně.
Exportní banka z hlediska své velikosti není významnou finanční institucí. Tečka. Je významná pro ministra financí v okamžiku, kdy by za ním přišla se žádostí pro pokrytí ztrát, ale není to finanční instituce významná pro finanční systém. Je prostě logické, že při dohlížení na finanční trh problémy chytáme, až když dosáhnou určitého rozměru. Jinak to ani nejde. Stále se potýkám s tím, že někteří z těch, kteří hodnotí náš dohled, mají představu, že máme zabránit chybě předtím, než se stane. Ale tak to prostě nefunguje. Ty věci se dají postihnout, až když proběhnou. Je však důležité je postihovat dostatečně včas, ve smyslu velikosti vůči systému. Řeknu to takto – v devadesátých letech, když se čistil bankovní sektor, tak šlo o problémy v rozměrech stamiliard. Pak jsme se dostali na počátku minulého desetiletí v době Union banky a spol. na desítky miliard. Teď to chytáme a případně ty instituce zavíráme na úrovni problémů v řádech jednotek miliard. Včetně kampeliček.
* HN: Chcete tuto problémovou hranici ještě snížit? V současnosti navyšujete počet pracovníků v dohledu.
Spíš bych řekl, že to chceme udržet. Také musíme zvládnout příliv evropské regulace. Snížit limit, kdy něco zachycujeme, na stamiliony, to by znamenalo kancelářské domy plné lidí pracujících pouze na dohledu. To už z ekonomického hlediska není efektivní, nemluvě o tom, že není kde ty lidi vzít.
* HN: Zpět k intervencím. Nepřiměl vás třeba nějaký odborný argument k zamyšlení, jestli budou mít negativní dopady? Pochyboval jste?
Ne. Kdyby inflace šla dramaticky někam jinam, tak to bychom se určitě drbali na hlavě. Jinak mě k zamyšlení přivedl celý ten tok debaty, kdy jsem si uvědomil, že pro spoustu lidí je měnová politika jako ta příslovečná příprava na minulou válku. Stále se o tom přemýšlí jen v kontextu snižování inflace ze 70. a 80. let. Tehdy to pro centrální banky také nebylo vůbec snadné. Totálně měnily očekávání subjektů stejně tak, jako ho i dnes centrální banky musí v řadě ekonomik měnit. Jenže v ekonomikách na pokraji deflace či v deflaci opačným směrem. A že Paul Volcker (guvernér Fedu v letech 1979 až 1987 – pozn. red.) je dnes uznávaná osobnost, vůbec neznamená, že byl i tehdy, když byl v čele centrální banky Spojených států. Právě naopak - dostával šílené nenávistné dopisy, psaly se o něm mimořádně nepěkné články. Překvapující pro mne byla také všeobecná představa, že ekonomika stále funguje tím způsobem, jak si ji představovali někteří tvůrci měnové politiky po první světové válce. Už 50 let víme a je to empiricky doloženo, že uvolňování měnové politiky a tím vyvolané oslabení měny a následné snížení hodnoty úspor vyjádřených v cizí měně neoslabí spotřebu domácností a investice firem. Přesto ta debata u nás probíhala. A na číslech můžeme vidět, že ani spotřebitelé, ani firmy své výdaje nesnížili. Toto mi připadalo zarážející. To je přímo učebnicový efekt, a to tedy skutečně nemluvím o učebnici pro pokročilé.
* HN: Vy jste začali interně řešit možnost intervencí už v roce 2009. Proč už tehdy, něco jste tušili?
Snažíme se dívat dopředu. Naše zkušenost je, že není správné čekat a pak případně improvizovat pod tlakem okolností. Fed v té době nakupoval aktiva a činil nekonvenční věci. Říkal jsem si - co my víme, jak hluboko světová ekonomika klesne. Tak jsme začali debatovat, co bychom činili v případě, že se na hraně deflace začne pohybovat česká ekonomika a my už budeme se sazbami na nule. Myslím, že jediná možnost, jak dělat věci správně, je začít si je probírat včas. Ne proto, že bychom to chtěli udělat, ale proto, že je lepší se na některé nepříjemné věci připravit hodně dopředu než se v nich pak plácat.
* HN: Myslíte, že se dožijete v křesle guvernéra konce kurzového závazku?
Možná vás to překvapí, ale zas tak moc o tom nepřemýšlím. V bankovní radě máte to štěstí, že musíme dělat hlavně to bezprostřední rozhodnutí. Na rozdíl od těch - v tomto smyslu nešťastných - obchodníků a spekulantů, kteří k nám chodí na debaty. Oni totiž mají tu smůlu, že se snaží uhodnout, kde budou sazby za rok a půl. My hlavně nesmíme udělat nějakou závažnou chybu na tom dnešním zasedání o měnové politice, protože pak bude další a my naše rozhodnutí budeme moci zhruba za měsíc a půl korigovat. Takže já se opravdu příliš nezabývám tím, co bude v roce 2016.
* HN: Ani potom, třeba z osobního hlediska?
Z osobního hlediska budu pak mít půl roku volno, což je dost fajn.