Vojtěch Benda, člen bankovní rady ČNB, a Jakub Matějů, poradce bankovní rady (Hospodářské noviny 11. 12. 2019 strana 10, rubrika Názory)
V letošním roce se exportně orientovaná česká ekonomika musela vyrovnávat s útlumem zahraniční poptávky, který se nejsilněji projevil u našich západních sousedů. Indexy nálady německých podniků padaly, výkon tamního průmyslu výrazně poklesl a celá ekonomika stagnovala. Německou ekonomiku zasáhly problémy automobilového průmyslu, slábnoucí čínská poptávka i rostoucí bariéry ve světovém obchodě. Již nyní jsou ale vidět známky zotavení. Ačkoliv ve tvrdých datech z průmyslu to ještě není vidět, podle řady indikátorů nálada mezi německými podnikateli již druhý měsíc stoupá.
Zdá se, že Německo by mohlo být z nejhoršího venku a vyhnout se recesi. V české ekonomice se však zpomalení zahraniční poptávky typicky projevuje se zpožděním až několika čtvrtletí. Proto je možné, že česká ekonomika na konci letošního roku (či začátku příštího) ještě dále zpomalí. Půjde však jen o „měkké přistání“. Pokud ze zahraničí nepřijdou další špatné zprávy, v průběhu příštího roku by měl růst domácí ekonomiky opět nastartovat.
V této situaci českým firmám příliš nepomáhá vyčerpaný trh práce, který se projevuje nízkou nezaměstnaností a souvisejícím růstem mzdových nákladů. Z toho mají naopak radost spotřebitelé. Pozorujeme proto rozevírání nůžek mezi domácí průmyslovou výrobou a maloobchodními tržbami. Zatímco průmysl se potýká se zahraniční slabou poptávkou, tržby v maloobchodě stále solidně rostou.
Stále se však potýkáme s rychlým růstem spotřebitelských cen. Ty odráží jak nízkou nezaměstnanost, tak svižný růst mezd a s tím spojenou silnou poptávku domácností. Je zřejmé, že se měnová politika v předchozích dvou letech ubírala správným směrem, když centrální banka postupně zvyšovala úrokové sazby. Při zpětném pohledu se však jeví, že v „lepších časech“ mohla být centrální banka ještě o chlup razantnější. Nejen, že je inflace již nějakou dobu nad 2% cílem, podle posledních údajů se v listopadu dostal růst cen dokonce nad toleranční pásmo. Ve světle těchto protichůdných vlivů je dnes diskuse o sazbách docela obtížná. Řešíme dilema, jestli ještě trochu „přibrzdit“ v době, kdy se firmy potýkají se slabou poptávkou, nebo nechat sazby kde jsou a riskovat, že tlaky na růst cen ještě zesílí. Primárním, zákonem daným cílem je pro nás přitom nízká inflace na úrovni cíle, ne podpora ekonomického růstu za každou cenu.
Poslední data přinášejí smíšené zprávy. Růst HDP a hlavně spotřeby domácností byl pod naší prognózou, stejně tak mzdy rostly o něco pomaleji. Index nákupních manažerů (PMI) ve zpracovatelském průmyslu ukázal znatelné zhoršení jak současné situace, tak vyhlídek na příští rok. Již zmíněná inflace byla na druhé straně vyšší. Kurz koruny přitom posílil a část potřebného zpřísnění měnových podmínek za nás odpracoval. Shrnuto a podtrženo, příští pohyb sazeb může být jakýmkoliv směrem. Pokud se zahraniční zpomalení nepromítne do české ekonomiky nijak drasticky a u našich hlavních obchodních partnerů přitom dojde alespoň k mírnému zotavení, sazby mohou jít postupně výše tak, aby alespoň pokrývaly inflaci. Nevylučujeme však ani pokles sazeb, pokud bude dopad na českou ekonomiku závažnější a bude hrozit přelitím do silných protiinflačních tendencí.