Stanislav Trakal, ČNB (Bankovnictví 20.6.2002 strana 32, rubrika: Světové finančnictví)
Zpráva Evropské komise o makroekonomické stabilitě a stabilitě finančního sektoru
Do dialogu mezi kandidátskými státy a členskými státy Evropské unie vstoupila počátkem
letošního roku Evropská komise svojí zprávou o vývoji stability kandidátských států v
makroekonomické oblasti a finančním sektoru.
Zpráva byla zpracována s cílem podpořit přístupový proces identifikací možných rizik a
nalezení vhodné strategie hospodářské integrace přidružených států do Evropské unie. Zpráva vychází
ze závěrů jednání misí MMF a Světové banky, které byly předmětem předchozích článků k této
problematice a byla projednána v rámci High-level Economic Dialogue v Madridu 26. března 2002 (jde
o setkání představitelů Hospodářského a finančního výboru EU (HFV), ECB a Evrop-ské komise se
zástupci ministerstev financí a centrálních bank kandidátských států, konané v půlročních
intervalech; tato setkání jsou předstupněm rozšířeného HFV o nové členské státy EU; HFV je poradní
orgán Rady ECOFIN). V tomto závěrečném článku k dané problematice se budeme zabývat souhrnnými
závěry zprávy EK k makroekonomické stabilitě a stabilitě finančního sektoru u všech třinácti
kandidátských států. Stručně se též zmíníme o specifické problematice ČR, kterou jsme se podrobněji
zabývali v předchozích článcích. Evropská komise ve svém materiálu dochází v případě ČR k obdobným
závěrům jako mise MMF a Světové banky.
Makroekonomická stabilita
* Výzvy v reálném sektoru
Reálná konvergence k Evropské unii je v předvstupním období jednou ze základních priorit
hospodářské politiky kandidátských států. Tomuto úkolu odpovídají i kodaňská ekonomická kritéria,
zaměřená na vytvoření fungující tržní ekonomiky a schopnost vyrovnávat se s konkurenčními tlaky a
tržními silami uvnitř EU. Potřeba reálné konvergence vyplývá ze základních cílů hospodářské
politiky zvyšovat životní úroveň dosažením standardů Evropské unie a vybudovat hospodářskou
strukturu v souladu se strukturou členských států EU. Je obvykle měřena hrubým domácím produktem na
obyvatele v paritě kupní síly. V průběhu posledních let dosáhla většina kandidátských států pokroku
směrem k tržní ekonomice, makroekonomické stabilizaci a ve strukturálních reformách. Avšak jejich
hospodářská úroveň stále zůstává hluboce pod úrovní Evropské unie. Ukazatel HDP na obyvatele dosáhl
u sledovaných států v roce 2000 32,5% průměru EU. Přibližně stejné úrovně již bylo dosaženo v roce
1996, takže jako celek nedosáhla tato skupina států v posledních letech v hospodářské úrovni
žádného výrazného pokroku. Rozptyl je však veliký, a to od 30% u Bulharska, Rumun-ska a Turecka, až
po 86,2 % u Kypru. Česká republika dosáhla úrovně 60,1 % průměru Evropské unie. Porovnáme-li
dosažený stupeň reálné konvergence České republiky k Evropské unii se Španělskem, Portugalskem a
Řeckem před jejich vstupem do EU, vykazovaly tyto státy v roce 1980 v průměru dvě třetiny úrovně
EU, což je srovnatelné se současnou reálnou konvergencí u ČR. Navíc má Česká republika oproti těmto
státům výhodnější výchozí pozici vyplývající z vyššího stupně propojení s Evropskou unií v oblasti
obchodu a přímých zahraničních investic. Přesto lze předpokládat, že dosažení úrovně alespoň 75 %
průměru EU v HDP na obyvatele jako určité referenční hodnoty (limit pro získání pomoci z
regionálního fondu EU) bude dlouhodobý proces, který bude pokračovat nejen po vstupu České
republiky do Evropské unie, ale i po vstupu do oblasti jednotné měny euro. Nízká úroveň reálné
konvergence ekonomik kandidátských států k zemím Evrop-ské unie, které procházejí transformací od
centrálního plánování k tržní ekonomice, není překvapující. Privatizace, založení tržních
institucí, vytvoření regulačního rámce a fungujícího trhu bylo jejich hlavním úkolem v předchozím
desetiletí. Dosud nevýrazné výsledky reálné konvergence jsou pro nadcházející období výzvou k
vytvoření odpovídajícího prostředí pro rychlejší, ale přitom stabilní ekonomický růst s vyššími
přírůstky, než dosahují členské státy Evropské unie. Evropská komise ve svých analýzách doporučuje,
aby v optimistickém scénáři reforem kandidátských států bylo v období 2000-2009 dosaženo průměrného
růstu reálného HDP 4,8 %.
* Výzvy pro vnější sektor
Financování deficitu běžného účtu platební bilance se stává obtížnější v prostředí
dokončování privatizačního procesu. "Vysychání" příjmů ze zahraničních investic, které se účastní
na privatizačním procesu, může vést ke zvyšování dluhové zátěže, především krátkodobé. Jedním z
hlavních úkolů kandidátských států je proto vytvořit takové podnikatelské prostředí, které by vedlo
k přílivu dalších přímých zahraničních investic, a to již bez vazby na privatizaci. Zkušenosti
ukazují, že část těchto PZI bude krátkodobějšího charakteru s možností jejich odlivu, čímž budou
velmi senzitivní k přístupům makroekonomické a strukturální politiky. Pokračující reforma
finančního sektoru by měla zajistit, aby PZI a domácí úspory byly směrovány do produktivních
investic. Pokud jde o Českou republiku, konstatuje zpráva Evropské komise, že deficit běžného účtu
je dosud snadno financovatelný zdroji z PZI, které nevytváří zadlužování. Za předpokladu, že PZI
zůstanou na vysoké úrovni, což lze očekávat, by Česká republika měla být ve střednědobém období
schopna udržet nízkou úroveň vnějšího zadlužení.
* Výzvy fiskální politiky
Fiskální politika by měla přispívat k procesu reálné konvergence vytvářením jak prostředí
podporující ekonomický růst, tak i dostatečného prostoru pro rozvoj soukromého sektoru. Na straně
výdajů musí být schopna zahrnout náklady zbývajících reforem, náklady spojené s přebíráním
legislativy Evropských společenství včetně výstavby institucí a náklady investic do veřejné
infrastruktury. Aby byl vytvořen prostor na tyto dodatečné výdaje, musí být ostatní méně důležité
výdaje omezeny. Na straně příjmů by měly být reformy daní a sociálního zabezpečení zaměřeny na
slučitelnost ekonomického růstu s různými stimulačními pobídkami. Úroveň veřejného dluhu je u
většiny kandidátských států relativně nízká a nezdá se být hlavním rizikem hospodářské
destabilizace. Dosud nedokončené strukturální reformy mnoha kandidátských států ve zdravotnictví,
penzijním systému a sociálním zabezpečení, budou mít hlediska střednědobé a dlouhodobé perspektivy
zásadní vliv na zachování udržitelné fiskální pozice. Hlavním nástrojem pro udržení deficitu
běžného účtu v přijatelných mezích bude fiskální zdrženlivost, která též napomůže udržet nízké
úrokové sazby a omezí negativní účinky přílivu zahraničního kapitálu. Fiskální politika musí
vycházet ze střednědobého flexibilního fiskálního rámce, který by měl stanovit jasné priority pro
výdaje, daňové reformy a co nejefektivnější využití finančních zdrojů Evropské unie před a po
vstupu do EU. Střednědobý fiskální rámec je nedílnou součástí Předvstupního hospodářského programu
kandidátských států. Tento program umožňuje hladký přechod k plnění závazků vyrovnaných veřejných
financí po vstupu do Evropské unie v rámci Paktu stability a růstu. V závěrech k fiskální politice
České republiky Evropská komise upozorňuje na problém zhoršující se fiskální pozice a na
pravděpodobnost, že zůstane určitou dobu pod tlakem. Příjmy z privatizace by měly stačit financovat
veřejný sektor do roku 2003. Pro další vývoj ekonomiky a posílení stability finančního sektoru je
nezbytná fiskální konsolidace. Evropská komise se domnívá, že pokud fiskální politika zůstane
expanzivní, bude problematiku silného přílivu kapitálu muset řešit měnová politika.
* Výzvy měnové a kurzové politiky
Kandidátské státy si v rámci přípravy na účast v hospodářské a měnové unii stanovily jasnou
orientaci měnové a kurzové politiky. Vstup do Evropské unie vyžaduje v této oblasti nezávislou
centrální banku s hlavním cílem zabezpečování cenové stability a zákazem přímého financování
veřejných deficitů. Poslaneckou sněmovnou i Senátem schválená novela zákona o České národní bance,
která vstoupila v platnost 1. května 2002, těmto kritériím plně vyhovuje. Nezávislost centrální
banky by měla být, za předpokladu že nebude dotčen její hlavní cíl, doplněna koordinací fiskální a
měnové politiky, což omezí zranitelnost ekonomiky a finančního sektoru a potlačí konflikty mezi
cílem domácí inflace, vnější stabilitou a růstem. Při stanovování inflačních cílů je nutné brát v
úvahu jak zbývající deregulace cen, tak i Balassa-Samuelsonův efekt (cenové tlaky reálné
konvergence). Další rozvoj a posílení finančního sektoru, včetně fungujícího peněžního trhu, by
mělo posílit kanál úrokových sazeb, což povede ke zvýšení efektivnosti měnové politiky. V oblasti
kurzové politiky mohou kandidátské státy před vstupem do Evropské unie používat libovolné kurzové
režimy. Přesto až na výjimky (currency board) postupují k flexibilnějším kurzovým režimům. Režim
currency board vyžaduje fiskální disciplínu a tržní flexibilitu včetně mzdové flexibility.
Flexibilní kurzové režimy mohou na druhé straně vést k nadměrným kurzovým fluktuacím. Posun k větší
flexibilitě je obecně více motivován potřebou vyššího přílivu zahraničního kapitálu, než udržením
vnější konkurenceschopnosti. Výsledkem této politiky by měla být nová domácí kotva, například v
podobě přímého inflačního cíle. Konečný cíl přijetí eura jako národní měny zřetelně orientuje
směřování kurzové politiky kandidátských států. Vybraná cesta k euru bude záviset na
makroekonomických a strukturálních podmínkách ekonomiky daného státu a bude zahrnovat účast v
kurzovém systému ERM-2. Tento systém by měl v zásadě umožnit používání různých kurzových režimů, i
když účast v něm vyžaduje mnohostrannou dohodu o centrální paritě dané měny k euru a fluktuačním
pásmu. ERM-2 je budován jako flexibilní systém, který umožňuje účast členským státům s rozdílnou
úrovní reálné a nominální konvergence. Režim currency board je formálně možný i v rámci ERM-2, bude
však brán jako jednostranný závazek členského státu bez povinnosti Evropské centrální banky
jakékoliv jeho podpory (intervencí na ochranu soudržnosti ERM-2).
Stabilita finančního sektoru
Pro úspěšnou reformu finančního sektoru a jeho stabilní rozvoj je základním předpokladem
makroekonomická stabilita. Nástroje makroekonomické politiky, jako například daňové režimy a
nástroje měnové politiky, mohou ovlivnit stabilitu finančního sektoru. Na druhé straně nedostatky
ve finančním sektoru mohou způsobit velké škody v makroekonomické stabilitě a hospodářském růstu.
* Stav rozvoje finančního sektoru
Bankovní sektor kandidátských států do-sud neplní svoji zprostředkovací roli a plně tak
nerealizuje svůj potenciál na podporu hospodářského růstu a makroekonomické stability. Podíl
bankovních aktiv na HDP se v roce 2000 pohyboval od 31 % v Litvě po 128 % v České republice (euro
oblast 240 % HDP). Nebankovní finanční sektor je stále ve zrodu a nekompenzuje nedostatečný
potenciál zprostředkování bankovního sektoru. U trhu obligací jsou dominantní vládní obligace.
Nedostatečné domácí finanční zprostředkování se nahrazuje přímým zahraničním financováním.
* Výzvy pro stabilitu finančního sektoru
Dosavadní výsledky analýz u většiny kandidátských států ukázaly, že se indikátory stability
v důsledku restrukturalizace a privatizace bankovního sektoru zlepšily. Kapitálové přiměřenosti 8 %
podle basilejského standardu většina těchto států již dosáhla. Podíl klasifikovaných úvěrů k
celkovým úvěrům však zůstává u některých států vysoký. Nejvyšší podíl v roce 2000 měla Česká
republika (29,6%). Maďarsko mělo jejich podíl 2,4 %, Polsko 14,6 % a Slovensko 15,3 %. Ostatní
kandidátské státy však do výpočtu nezahrnují sledované úvěry. V případě srovnatelných údajů byl
podíl u České republiky 19,9 %, který zůstal stejný i ke konci roku 2001. Relativně nízký stupeň
finančního zprostředkování a vyhlídky ekonomického růstu povedou k další expanzi finančního
sekto-ru. Expanze též bude zaměřena na nové produkty, jako jsou bankovní půjčky pro domácnosti a
malé a střední podniky, kde jsou však z důvodu asymetrie informací rizika obtížně vyhodnotitelná.
Vyrovnat se s novými výzvami finančního sektoru znamená posílit efektivní implementaci práva
Evropského společenství (acquis communautaire).
Závěr
Závěrem Evropská komise ve svém materiálu zdůrazňuje, že k identifikaci specifických výzev v
makroekonomické oblasti a finančním sektoru by měla především napomoci účast kandidátských států na
společném Programu posouzení finančního sektoru (FSAP) Mezinárodního měnového fondu a Světové banky
a též na tzv. peer review Evropské komise o efektivnosti systémů dohledu kandidátských států.
Hospodářské politiky, které vytvářejí kvalitní makroekonomické prostředí, jsou základem pro udržení
ekonomické stability. Z našeho pohledu lze konstatovat, že Evropská komise problémové oblasti dobře
identifikovala. Doporučení pro provádění makroekonomické politiky jsou však řadou kandidátských
států, včetně České republiky, již akceptovaná. Konkrétní hodnocení měnové politiky v České
republice je příznivé, neboť měnová politika již v sobě příslušná doporučení obsahuje. Fiskální
politika České republiky je ve zprávě hodnocena méně příznivě. Je sice uvedeno, že část deficitů
veřejných rozpočtů vzniká díky úhradě transformačních nákladů, nicméně je také zmíněn vysoký podíl
mandatorních výdajů. Zpráva jednoznačně konstatuje nutnost fiskální konsolidace v blízké
budoucnosti, jež je, podle zprávy, rozhodující pro zachování přínosů nedávného ekonomického
oživení. Bankovní sektor České republiky jako celek je podle zprávy na cestě k ziskovosti.
Restrukturalizace a privatizace bank však byly nákladné a představovaly přibližně 21% HDP.
Nebankovní sektor hraje ve finančním zprostředkování stále nepodstatnou roli, ale s dobrými
vyhlídkami ve střednědobém období. Bankovní sektor v České republice profituje ze zahraničního
vlastnictví. Bankovní dohled dosáhl vysokého standardu a splňuje 20 z 25 Basel Core Principles.
Ing. Stanislav Trakal pracuje v odboru Evropské unie a mezinárodních organizací sekce
kancelář České národní banky. V roce 1994 absolvoval postgraduální studium zahraničního obchodu na
Vysoké škole ekonomické a v roce 1995 tříměsíční stáž při Evropské komisi, ředitelství pro
ekonomické a finanční záležitosti. V České národní bance se zabývá souhrnnou přípravou banky na
vstup do Evropské unie v oblasti centrálního bankovnictví.