Aleš Michl (Mladá fronta DNES 6. 12. 2021 strana 9, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
James Bullard z americké centrální banky Fed napsal perfektní článek o risk managementu v měnové politice. Pěkně to navazuje na můj listopadový sloupek „Logika cesty k nižší inflaci“, ve kterém jsem psal, že před zvyšováním sazeb by bylo lepší, aby se ekonomika nejdříve přiblížila levelu, na kterém by byla, kdyby nebyl covid.
Spojené státy, stejně jako celou Evropu, nyní sužuje kromě covidu i inflace. V USA byla v říjnu 6,2 % procenta meziročně. V Česku za říjen 5,8 % (nová data za listopad budou zveřejněna v pátek). V Německu podle předběžného odhadu za listopad 5,2 %. Bullard ve svém článku tvrdí, že je to padesát na padesát, že inflace příští rok bude klesat směrem ke dvěma procentům, anebo že zůstane vyšší a vyžádá si to nějakou větší akci od centrální banky.
Uvidíme, zda skončí problémy s dodávkami zboží firmám nebo kdy zlevní suroviny. Těžko teď sázet ukvapeně na jeden z těch scénářů. Jsou stejně pravděpodobné. Lepší je situaci analyzovat měsíc co měsíc z dat, která přicházejí z ekonomiky, a vyhodnocovat, k jakému scénáři jdeme. Proto risk management a opatrnost. Musíme počítat s tím, že některé ekonomické veličiny se nemusejí vyvíjet podle standardní pravděpodobnostní křivky normálního rozdělení. A že co se nám zdá teď od oka jako více pravděpodobné, může být za rok úplně jinak.
Však takovou inflaci, jaká je teď, nikdo třeba před rokem nečekal. Se současnou inflací už se nedá nic udělat. Ani s prosincovou. Ani s lednovou, která bude stále vysoká. Z hlediska dalšího vývoje nákladové inflace bude důležité, aby klesla cena plynu, od které se v Evropě odvíjí i cena elektřiny. Dále je potřeba uskromnit se v růstu mezd. V minulém sloupku „Covid a socialismus: nebezpečný sací reflex národa“ jsem psal, že je třeba zamezit vytvoření sacího efektu, kdy úřady i firmy spoléhají na statní rozpočet, zvyšují si mzdy s tím, že když přijde problém, pak nasají peněz ještě více. Od toho růstu mezd je totiž blízko k poptávkové spotřebitelské inflaci a k cenám aktiv, které hodně ovlivňuje množství peněz v oběhu.
Pokud zbrzdíme s rozumem zadlužování, zbrzdíme i poptávkou inflaci a růst cen aktiv. V dobrých časech mají být vyšší úrokové sazby, lidé mají spořit a nekupovat si blbosti. Teď jsme ale stále pod levelem, kde by byla ekonomika, kdyby nebyl covid. Učíme se s covidem žít, podnikat, pracovat – chtělo by to od nás v ČNB teď už klid, stabilitu. Počkat si na data, která jasněji ukážou, k jakému scénáři jdeme, a pak tomu přizpůsobit měnovou politiku.