Lidé si musí peníze hlídat

(Ekonom 11.8.2005 strana 61, rubrika: Peníze)

Široká nabídka produktů i služeb na finančním trhu dává zákazníkům větší možnost volby, tvrdí v rozhovoru pro Ekonom viceguvernér ČNB Luděk Niedermayer.

V minulých číslech přinesl časopis Ekonom několik článků o nebankovních subjektech s devizovou licencí. V prvním případě šlo o krach K. P. Edwards, kde pravděpodobně došlo k defraudaci vložených peněz (viz Ekonom č. 29). Ve druhém článku pak šlo o spor mezi firmou Exchange a bankou ČSOB o přetahování klientů (viz Ekonom č. 31).
Vzhledem k tomu, že se jedná o finanční společnosti, které spadají pod devizový dohled České národní banky, zeptal se Ekonom jejího víceguvernéra Luďka Niedermayera na jeho názor na tento sektor.

* Má existence nebankovních subjektů s devizovou licencí smysl?

Existují dobré důvody pro to, aby na finančním trhu byla široká nabídka produktů i služeb. Dává zákazníkům větší možnost volby a zvyšuje konkurenci. K dosažení tohoto stavu přispívá i skutečnost, že na trhu operují instituce různého typu, s různými licencemi a také odlišnými produkty. Zároveň je ale třeba dbát na to, aby měly pokud možno srovnatelné, nikoli však nutně identické, podmínky pro podnikání.

* Banky tvrdí, že jsou nebankovní instituce zvýhodněny tím, že nespadají pod přísnou regulaci, stejnou jako mají banky...

Banky nabízejí velmi širokou škálu produktů a proto jim v mnoha oblastech konkuruje řada nebankovních firem. Je pravda, že dohled nad bankami a jejich regulace jsou ve většině případů přísnější než v případě nebankovních subjektů. Musím bohužel souhlasit i s tím, že vysoká regulace a přísný dohled zvyšuje náklady bank na podnikání. Proti tomu mají banky výhodu v pevně zakotveném systému pojištění vkladů. A klienti mají ať už oprávněný nebo neoprávněný pocit, že za bankovním sektorem stát stojí pevněji než za jinými institucemi. Pro někoho je navíc přísný dohled nad bankami určitým garantem bezpečí jejich produktů.
Vážení všech výhod a nevýhod je pochopitelně objektivně nemožné. Proto chápu, že obě strany mají občas pocit, že tahají za kratší konec provazu. V obecných rysech je však systém, jak věřím, nastaven dobře.

* Podle některých bank parazitují nebankovní společnosti na jejich službách. Jde podle vás o vztah banka-klient nebo banka-konkurent?

Slovo parazitují se mi do sektoru finančního zprostředkování vůbec nehodí. Je pravdou, že většina firem, ale i občanů ke svému fungování potřebuje banku, a jsou tedy jejím klientem. Z hlediska finančního systému je pro mne vztah bank a dalších finančních institucí především vztahem konkurenčním. To, že mnohé z nich bankovní služby využívají, považuji za sekundární. Očekávám, že řada z těchto firem se díky objemu operací a konkurenci v bankovní sektoru dostává u své banky k takovým podmínkám, že jim to umožňuje nabízet svým klientům atraktivní produkty. To je podle mého názoru zcela v pořádku.
Nezapomínejme také na to, že světový trend jde od homogenních institucí, jako jsou banky či pojišťovny, směrem k širokým finančním institucím, které zahrnují portfolio společností s různými produkty i stupněm regulace. I banky tedy hledají způsoby, jak podnikat co možná nejefektivněji.

* Nakolik jsou služby nebankovních společností pro klienty rizikové tím, že nejsou pojištěné?

Při každé investici či využití finančního produktu podstupuje klient určité riziko. Je to například riziko volby instrumentu a riziko instituce. Finanční systém nabízí jak produkty jednoduché, například pojištěná depozita u bank, tak složité, jako je třeba individuální správa aktiv, třeba navíc s "pákovým efektem" (pozn. red. - investice, u kterých přijímané riziko představuje několikanásobek investované sumy). Zúžit otázku rizikovosti nebankovních finančních institucí do volby mezi pojištěnými bankovními produkty a produkty nepojištěných nebankovních společností je hrubé zjednodušení. Nepojištěná, mírně regulovaná společnost může nabízet velmi bezpečný produkt a banka může prodávat produkt velmi rizikový.
Volba, jak investovat své prostředky, je vždy na klientech. Ti musí zvážit, do jaké míry rozumějí produktu, který si kupují. Bohužel, média za posledních pár let přenesla stovky případů, kdy lidé či podniky rozhodovali o svých penězích neuvěřitelně laxně a o to agresivněji někteří z nich kritizovali stát za to, že jejich peníze neochránil. Podle mého názoru existuje nejen přímá úměra mezi očekávaným výnosem a rizikem, ale také tím, jak mnoho času a energie je klient ochoten věnovat studiu nabízených produktů, a jak složité produkty jsou pro něj optimální.

* Řada lidí v nebankovních společnostech však o peníze přišla. Není chyba v regulaci, resp. neregulaci?

Myslím, že princip kolektivní viny není na místě. Především část známých kauz šla na vrub nelegálního podnikání, mimo rámec licencí a jakéhokoli dohledu. Očekávat, že dohled, který má mít společensky únosné náklady, bude schopen předejít například případům, kdy nelegální firmy lákají z desítek lidí jejich úspory, není realistické.
V některých dalších případech zase klienti vložili prostředky do produktů příliš riskantních, špatně zajištěných, či umožňujících určitou manipulací klienta o peníze připravit.
Ačkoliv případy problémů v nebankovních institucích mají velmi odlišné příčiny, veřejnost je obvykle směšuje a vyvozuje z nich silné závěry. Přitom mám za to, že není správné z takovýchto případů vinit finanční sektor, ani jeho část. Většinu viny nesou klienti, kteří si nezjistili, do čeho a komu prostředky svěřují anebo pod slibem vysokého zisku hodili obezřetnost za hlavu.

* Využil byste vy osobně služeb nebankovní společnosti?

Rozhodoval bych se nejen podle typu instituce, ale také podle struktury produktu. Vzhledem k tomu, že nezbytné studium všech rizik produktů je celkem složitá věc, dává tento postup smysl u větších investic a u produktů s vyšším rizikem a vysokým očekávaným výnosem. Dovedu si představit, že nejatraktivnější podmínky by mi mohla nabídnout jak banka, tak i nebankovní instituce.
V současné době je to ale pro mne teorie, neboť z hlediska možného střetu zájmů aktivně neinvestuji. Na dovolené ovšem nemám nejmenší problém jít třeba i do nebankovní směnárny.