Aleš Michl (Mladá fronta DNES 10. 8. 2020 strana 7, rubrika Názory)
Jestřábi a holubice
Byl jsem v pátek na základně taktického letectva Armády ČR v Čáslavi. Provedl mě velitel základny Petr Tománek a jeho super tým. Česko tady má čtrnáct gripenů, tři z nich zrovna startovaly. Plus v hangárech jsem okoukl ještě L-159. Tamní piloti, technici, logistici mají na co navazovat: československé letectvo si získalo respekt zejména pětiletým bojem v druhé světové válce po boku britské RAF.
Shodou okolnosti je to právě 75 let od návratu velké části z nich. Třináctého srpna 1945 přistálo na pražském letišti 54 spitfirů řízených československými letci. Velitel jedné z perutí Jiří Hartman ve své knize zavzpomínal: „Dávám rozkaz: udělat formaci stupňovitě doprava a jdeme na přistání... podvozek ven, klapky ven... dosedáme... Rolujeme se spitfiry do řady naproti místu pro diváky, kteří mávají národními vlajkami. Vypínáme motory, sundáváme letecké kukly a seskakujeme na zem. Konečně doma. Home, sweet home...“
Následoval podle jeho vzpomínek potlesk a nadšené výkřiky shromážděných lidí. No, po únoru 1948 byla většina letců komunistickým režimem ve vykonstruovaných procesech poslána do vězení, perzekvována nebo přinucena k emigraci.
To v srpnu 2020 měli akorát po národním cvičení. Klidnější to časy. Ale renomé dál drží. Nejen tím, že jsou pořád v pohotovosti a chrání vzdušný prostor nad Českem. V rámci misí NATO střežili třikrát, v letech 2009, 2012 a 2019, vzdušný prostor Lotyšska, Litvy a Estonska. A v letech 2014, 2015 a 2016 chránili vzdušný prostor Islandu.
Pokud se zrovna nedostanete na základnu (den otevřených dveří by měl být v roce 2021), pak se k uctění zásluh letců můžete stavit u jednoho z pražských památníku na Klárově, v Bubenči nebo u starého letiště v Ruzyni. Letům zdar, piloti.