(Pavel Páral, Euro 10.12.2001 strana 37, rubrika: Zvláštní příloha)
Členka bankovní rady proti zbytečnému oddalování vstupu do eurozóny
Michaela Erbenová
EURO: Můžete popsat scénář přípravy České republiky na zavedení eura? Počítáte s tím,
že by se v budoucnu nějak změnila pravidla pro vstup do eurozóny?
ERBENOVÁ: Tato pravidla jsou poměrně striktně narýsována v řadě dokumentů Evropské unie.
Maastrichtská smlouva jasně určuje jízdní řád na této cestě, včetně pravidel, na jejichž základě se
posuzuje, zda jednotlivé ekonomiky budou schopné ustát konkurenční tlaky vyplývající z členství v
měnové unii. Tato smlouva byla výsledkem křehkého politického kompromisu. Proto se nyní zdá málo
pravděpodobné, že by současní členové unie chtěli pravidla měnit. Jejich změna by se mohla obrátit
proti nám, protože veřejné mínění členských států Evropské unie by to mohlo vnímat jako pokus
změkčit podmínky pro nově přistupující země. V akademické rovině lze diskutovat o tom, že kritéria
týkající se inflace nebo směnných kursů po vzniku eurozóny už částečně pozbývají smysl. Beru je ale
jako daná.
EURO: Týká se to i kritéria, na jehož základě by se Česko muselo minimálně dva roky před
vstupem do eurozóny zapojit do evropského mechanismu směnných kursů? Interpretace
jsou různé...
ERBENOVÁ: Ano. Tento mechanismus, nazývaný ERM II, spočívá v tom, že se vyhlásí určitá
centrální parita pro kurs jednotlivých měn vůči euru. Parita musí být výsledkem vzájemné domluvy
všech účastníků a kolem ní existuje patnáctiprocentní fluktuační koridor - plus minus. Pokud by
hrozilo, že dojde k jeho překročení, počítá se s automatickou intervencí ECB, případně dalších
centrálních bank členů ERM II. Lze samozřejmě sjednat i jednostranně přísnější podmínky, tedy užší
koridor.
EURO: Zapojíme se do mechanismu směnných kursů hned po vstupu Česka do Evropské unie, nebo až
později?
ERBENOVÁ: Měli bychom se rozhodnout na základě toho, kdy budeme chtít vstoupit do eurozóny.
Ve srovnání se současným režimem bude mechanismus směnných kursů rizikovější. Tím, že se vytváří
ono pásmo kolem zafixované parity, vzniká potenciál pro případné pokusy spekulativních útoků na
měnu u hranic stanoveného pásma. Je proto v našem zájmu setrvat v tomto mechanismu pouze po
nezbytně nutnou dobu. Měli bychom se do něj zapojit až ve chvíli, kdy budeme vědět, že splňujeme
všechny ostatní podmínky vstupu do eurozóny. Jde zhruba o tři skupiny podmínek. Za prvé jsou to
maastrichtská kritéria nominální konvergence (kritéria pro výši státního dluhu, rozpočtového
schodku, inflace a úrokových sazeb - pozn. red.) Do druhé skupiny patří vše, co souvisí se
strukturálním přizpůsobením ekonomiky. Tady je zejména nutná zásadní reforma veřejných rozpočtů,
která by umožnila střednědobou a dlouhodobou udržitelnost fiskální pozice vyplývající z
maastrichtských kritérií. Ruku v ruce s tím proto musí jít restrukturalizace podnikového i
finančního sektoru. Třetí skupinou jsou legislativní a institucionální změny. Nejvíce mě trápí
otázka strukturálního přizpůsobení české ekonomiky - zejména v oblasti veřejných financí. To může
být záležitost několika let. Jinak však platí, že o vstup do eurozóny bychom měli usilovat co
nejdříve.
EURO: Které důvody pro zavedení eura pokládáte za hlavní?
ERBENOVÁ: Česká ekonomika fakticky vrůstá do oblasti eura, dosáhli jsme již poměrně vysoké
míry konvergence. Míří do ní skoro sedmdesát procent našeho vývozu. Velká část exportovaného zboží
je s vyšší přidanou hodnotou. To snižuje potenciál pro asymetrické poptávkové šoky. Podíl Evropské
unie na přílivu přímých zahraničních investic je přes osmdesát procent, což vytváří vlastnickou
propojenost, která také brání asymetrickým šokům. Z tohoto hlediska je pro nás logické udělat ten
poslední krok a zbavit naše podniky kursového rizika. Vstup do eurozóny také povede ke snížení
rizikové prémie u úrokových sazeb, což umožní snadnější financování podnikové sféry. Rovněž nám to
otevře přístup na dynamicky se rozvíjející finanční trhy unie.
EURO: Když jste mluvila o podmínkách vstupu do eurozóny, nezmínila jste se o problému celkové
výkonnosti ekonomiky. Neměla by česká ekonomika před vstupem do eurozóny dosáhnout vyšší úrovně
hrubého domácího produktu na hlavu?
ERBENOVÁ: Myslím, že toto není argument pro rozhodování, zda vstupovat, či nevstupovat do
eurozóny. Je jasné, že reálná konvergence je záležitostí mnoha let. Na druhou stranu náš hrubý
domácí produkt na hlavu dnes dosahuje zhruba 60 procent průměru zemí unie, když se přepočítá na
základě parity kupní síly. Úroveň Španělska a Portugalska byla v době jejich vstupu do eurozóny o
něco vyšší - zhruba 69 procent, řecký produkt byl zhruba na podobné úrovni, jako je nyní náš.
Přesto tyto země se vstupem neotálely. Počítáme s tím, že česká ekonomika po vstupu do EU bude
postupně konvergovat k úrovním HDP na hlavu v zemích EU. Proto lze očekávat, že česká měna bude mít
tendenci ke stálému reálnému zhodnocování. V případě, že bude u nás nízká inflace, i když z řady
důvodů vyšší než v eurozóně, může docházet i k nominálnímu posilování koruny.
EURO: V případě Česka je však velký rozdíl mezi nominální a reálnou úrovní HDP na hlavu.
Neměli bychom před vstupem do eurozóny dosáhnout alespoň určité úrovně cenové hladiny?
ERBENOVÁ: Skutečně máme poměrně nízkou cenovou hladinu. I po vstupu do eurozóny se to může
projevovat vyšším růstem cen tam, kde je cenová úroveň nižší. Když se podíváte na země eurozóny,
kterým se říká periferní, mají mnohé z nich vyšší inflaci než třeba Německo nebo Francie. To je
však přirozený vývoj. Nejde o inflaci způsobenou měnovou politikou. Je to proces tažený změnou
cenových relací uvnitř národní ekonomiky.
EURO: Vidíte tedy rizika spíše v přechodném období do zavedení eura? Bude probíhat cenová
konvergence, budou omezeny fluktuace kursu a úrokové sazby budou muset být tlačeny k úrovni
eurozóny. Možnost operovat úrokovými sazbami tedy bude velmi omezena. Nevzniká zde nějaké riziko
nestabilit?
ERBENOVÁ: Období, po které se požaduje setrvání v systému ERM II, může skutečně být rizikové.
Existuje mnoho akademických prací na téma optimálních kursových režimů pro malé otevřené ekonomiky,
názory procházejí velkým vývojem. V současné době se většina ekonomů kloní k tomu, že nejlepší jsou
dvě krajní varianty - buď kurs fixní, nebo úplně volně plovoucí. Při fixním kursu se ekonomika
vystavená nějakému vnějšímu šoku přizpůsobuje přes ceny a mzdy, u volně plovoucího i přes směnný
kurs. Proto může být omezení dabé fluktuačním pásmem rizikové, není-li doprovázeno pokrokem ve
strukturálním přizpůsobení ekonomiky. Pokud jde o tlak na úrokové sazby během přechodného období,
dá se vzhledem ke vrůstání české ekonomiky do evropské říci, že míra autonomie naší měnové politiky
je už nyní omezená.
EURO: Jak bude vypadat kursový režim v období mezi vstupem Česka do unie a zapojením do
mechanismu směnných kursů?
ERBENOVÁ: V momentě vstupu do Evropské unie se Česká republika stane členem hospodářské a
měnové unie, pro zavedení eura jako své měny však bude mít prozatím výjimku. Už tato skutečnost má
sama o sobě řadu důsledků. Za prvé to znamená, že se zavazujeme usilovat o členství v eurozóně. Za
druhé již od momentu vstupu budeme muset považovat naší kursovou a hospodářskou politiku za věc
společného zájmu se zeměmi unie. Zásadní rozhodnutí tedy budeme muset konzultovat. Jinak ale žádné
formální požadavky na to, jaký máme mít kursový mechanismus, v tuto chvíli ještě neexistují.
Nejpravděpodobnější variantou je, že do unie vstoupíme se současným kursovým režimem. Současně lze
očekávat vážnou debatu o budoucím směřování do eurozóny na naší politické scéně. Až se najde
konsenzus, budeme moci vstoupit do evropského mechanismu směnných kursů.
EURO: To může být dost komplikované. Zájmy rozhodujících hybatelů budou protichůdné. České
podniky asi budou pro rychlý vstup do eurozóny, objeví se však i opačné tlaky vzhledem k obavám ze
sociálních dopadů strukturálního přizpůsobování ekonomiky. Proti tomu zase může působit zájem
Evropské unie, abychom neoddalovali vstup do mechanismu směnných kursů.
ERBENOVÁ: Nevím, jaké budou či nebudou tlaky ze strany unie nebo Evropské centrální banky. Co
se týče těch domácích, tak strukturální reformy jsou v našem nejvlastnějším zájmu, zejména v
oblasti veřejných financí. A to nezávisle na tom, zda chceme, nebo nechceme vstoupit do Evropské
nebo do měnové unie. Současný stav není dobrý. Pokud jde o podnikovou sféru, ta skutečně velmi
získá eliminací kursového rizika. Svou roli hraje také to, že náš bankovní sektor je vlastnicky už
teď v Evropské unii.
EURO: Kursové riziko bude odstraněno, ale vzhledem k cenové konvergenci bude kurs koruny z
pohledu podniků velmi silný. Uplatnění českých podniků na zahraničních trzích se ještě ztíží.
ERBENOVÁ: Nechci hodnotit poslední měsíc, ale když se podíváte na kurs koruny k německé marce
v období několika posledních let, stále jsme ještě nezaznamenali nějaké zásadní vybočení. Faktem
ale je, že jsme konvergující ekonomika. Ten fakt sám o sobě vyvolává tlak na reálné zhodnocování
kursu. To je přirozená součást našeho přibližování se hospodářské úrovni zemí Evropské unie a s tím
se naše podniková sféra musí naučit žít. Na druhé straně příliv investic, který na kurs tlačí,
zvyšuje potenciál pro pro rychlejší růst produktivity práce.
EURO: Je možné, že v době našeho vstupu do eurozóny už bude fungovat nějaký zárodek společné
fiskální politiky zemí eurozóny. Naše schopnost přizpůsobovat měnovou i rozpočtovou politiku pak
bude minimální.
ERBENOVÁ: Je otázka, zda to bude pro nás přínos, nebo ne. Názory ekonomické obce se v této
oblasti dlouhodobě liší. V zásadě lze říci, že aktivistická měnová politika byla vynálezem 20.
století. I předtím ekonomiky nějak fungovaly a nějak se přizpůsobovaly průběhu hospodářského cyklu.
Vzhledem k rozmachu kapitálových toků v devadesátých letech se zdá, že aktivistická měnová politika
nemá příliš velkou budoucnost při ochraně ekonomiky proti nějakým velkým výkyvům. Aktivistická
fiskální politika je dokonce ještě mladšího data - byla reakcí na velkou depresi v USA ve třicátých
letech a ve své současné podobě je poválečným fenoménem. Navíc se zdá, že se většina světa z řady
důvodů kloní k tomu, že je nutné míru aktivismu fiskální politiky omezovat. Je zde řada argumentů,
které říkají, že fiskální politika reaguje obvykle s příliš velkým zpožděním. Ve všech zemích
podléhají důležité změny dlouhým schvalovacím procesům.