Pavel Heřmanský (Hospodářské noviny 29.12.2008 strana 16, rubrika: Rozhovor)
Českou ekonomiku čeká v příštím roce výrazné zpomalení růstu. Odhady některých analytiků se blíží nule, jiní předpovídají i pokles. Zpomalující inflace umožňuje centrální bance snižovat úrokové sazby. A protože důvěra na mezibankovním trhu je kvůli finanční krizi velmi nízká, musí sazby snižovat poměrně razantně, aby je banky promítly do úroků, které účtují klientům. »Efekt našeho snížení sazeb můžete vidět pozitivně v tom, že jsme zastavili růst úrokových sazeb na peněžním trhu. Negativní zpráva je, že nedošlo k poklesu úměrně tomu, jak jsme snížili sazby,« zhodnotil v rozhovoru HN guvernér ČNB Zdeněk Tůma.
* HN: Jak ČNB obstála v tomto roce jako regulátor?
Díváme-li se na první fázi krize, která byla ve finanční oblasti – nápor na bilance některých finančních institucí, tak tady jsme prošli velmi dobře. Pokud máme nějaké problémy, jsou do značné míry dovezené. Nervozita převládla na finančních trzích a trhy jsou propojené. A tak jsme se tomu nemohli vyhnout. Není to ale tlak na bilance finančních institucí, který jsme pozorovali někde jinde.
* HN: Vidíte nějaké ponaučení z dosavadního vývoje?
Ponaučení z krizí je vždycky stejné a bohužel po nějaké době pozapomenuté. To znamená: za všech okolností je třeba zachovat si zdravý rozum. Hodně lidí včetně politiků dnes hovoří o lepších pravidlech. Není to o lepších pravidlech, ale o zdravém rozumu, zůstat rozumně konzervativní. Nebránit byznysu a finančním inovacím, snažit se nepřeregulovat jenom proto, že zde vznikl problém, který obdobně vznikl mnohokrát v minulosti, ať už se podíváme zpátky desítky nebo stovky let. Krize mají vždy obdobný základ – objeví se nové aktivum, kterému trh začne postupně víc a víc věřit. A všichni mají pocit, že je to svatý grál, který může přinášet pouze zisky, a pokud nastanou problémy, všichni z toho stačí včas vyskočit. To ale nejde, trh jako celek nemůže nikdy včas vystoupit. Takže tam nakonec vždy zůstane někdo viset.
* HN: Nezačala se nyní ČNB více než v minulosti soustředit na oblast stability finančního trhu?
To není nic nového, na oblast finanční stability se soustředíme už několik let. Je součástí poslání centrálních bank. Možná, že širší veřejnost nebo novináři si toho všímají až teď v souvislosti s krizí, ale podíváte-li se na výstupy centrálních bank včetně naší, tak tam najdete Zprávy o finanční stabilitě. To není něco, co by vznikalo teď, publikujeme je už řadu let.
* HN: Banky vám teď častěji reportují...
To s tím nesouvisí. To je oblast dohledová. Máme povinnost hlídat stabilitu na finančním trhu. A pokud chceme častější informace než v minulosti, třeba o likviditě, kdy jsme mívali měsíční reporting a teď to sledujeme na denní bázi, tak to souvisí se současným vývojem, protože potřebujeme častější informace o tom, co se děje.
Finanční trhy stále nefungují, jak by měly
* HN: Jak v tomto směru vidíte další vývoj?
Důsledkem toho, co se stalo, je ztráta důvěry na finančních trzích. Finanční trhy – mezibankovní trh, trh vládních dluhopisů a tak podobně, nefungují tak, jak by měly. Finanční instituce si nedůvěřují a obnova důvěry nějaký čas trvá. Centrální banky dělají celou řadu opatření od poskytování likvidity až po různé typy garancí, ale přesto to nevede k tomu, že by se přes noc vrátila důvěra. Ta se vrátí v okamžiku, kdy finanční instituce začnou věřit, že bilance jsou čisté, že se tam neskrývají žádná další překvapení, a začnou věřit tomu, že instituce, se kterou chtějí udělat transakci, tady bude ještě za další dva měsíce. Tohle se nezmění přes noc. Klíčový bude rok 2009, protože teprve tady uvidíme, zda už jsou bilance opravdu čisté.
* HN: Ekonom Jan Švejnar uvedl, že jsme teprve v prvním poločase finanční krize. Jak to vidíte vy?
V poločase jsme v tom smyslu, a já jsem to také říkal, že první fáze je přímý dopad finanční krize a tlak na bilance ve finančním sektoru. Druhá fáze je dopad na reálnou ekonomiku. Ten začínáme výrazněji pozorovat teprve v posledních týdnech a s plnou silou dopadne v roce 2009. Na druhou stranu mám pocit, že dnes se všichni předhánějí v tom, kdo řekne pesimističtější číslo. Troufám si tvrdit, že nikdo nic neví se značnou jistotou. Vždy je obtížné říci, co se stane s ekonomikou v příštích 18 či 24 měsících. Tentokrát jsou nejistoty ještě větší a ty odhady se pohybují od tří procent, což je naše stávající prognóza, až někam k nule. Někteří zarytí pesimisté předpovídají i záporné číslo. Samozřejmě my jako otevřená ekonomika budeme závislí na tom, jak významné bude globální zpomalení a jak moc budou zasaženy vyspělé země.
* HN: Zmínil jste, že je hodně nejistot. ČNB má však nyní jednu z nejoptimističtějších předpovědí. Neměli byste být spíše ti opatrní?
Tak to pozor, v době, kdy jsme odhad publikovali, patřil k pesimističtějším. Poslední měsíce jsou ale poznamenány přepisováním prognóz. Téměř týden co týden se objevují horší a horší čísla a to mění i odhady dalšího vývoje. Říkali jsme ano, ekonomika významně zpomalí, půjde někam pod tři procenta. Pořád si umím představit, že to tak bude, ale je pravda, že dnes je to spíš ta optimističtější varianta, ale nikoli vyloučená. Zároveň jsme si byli vědomi rizik, že svět může zpomalit ještě více, než se předpokládalo v době, kdy jsme naši prognózu dávali dohromady. A proto jsme chtěli po našich expertech, aby připravili alternativní prognózu, která počítá s výraznějším zpomalením ve světě, a potom to vede k nějaké kladné nule. Čili tam ta naše alternativní prognóza počítá s růstem 0,5 procenta.
* HN: Na posledních měnových zasedáních jste snižovali sazby poměrně výrazně (o 0,75 a 0,5 procenta). Na úrocích mezibankovního trhu ani konečných sazbách to však příliš vidět není. Jak lidem vysvětlíte, že i když takto razantně snížíte sazby, tak jim úroky na hypotékách a dalších úvěrech někde dokonce rostou?
Souvisí to s tím, že finanční trhy stále nefungují tak, jak by měly. Finanční instituce si nadále nevěří. Znamená to, že drží hodně likviditu, právě proto, že se chtějí zabezpečit proti možným horším časům a chtějí mít co nejstabilnější bilance. Ještě jinak, finanční sektor se chová cyklicky, když jde ekonomika nahoru, je dost likvidity, dost úvěrů, když jde dolů, jde to opačným směrem. Bylo by samozřejmě krásné, kdyby v okamžiku, kdy jde ekonomika dolů, začal finanční sektor víc půjčovat, ale prostě to tak nefunguje. I banky si musí hlídat své finanční zdraví a v těžkých časech se chovají úměrně tomu – půjčují méně a dráž. S ohledem na nedůvěru a nejistotu, která na trzích panuje, se snaží držet si velkou část likvidních prostředků, a zejména v těch delších splatnostech trh funguje velmi omezeně. To je důvod, proč přes razantní snížení sazeb centrálních bank se sazby na mezibankovním trhu nepohybují úměrně tomu. Efekt našeho snížení sazeb můžete vidět pozitivně i negativně. Pozitivně v tom, že jsme zastavili růst úrokových sazeb na peněžním trhu. Přece jen došlo k určitému poklesu. Negativní zpráva je, že nedošlo k poklesu úměrně tomu, jak jsme snížili sazby. Takže rozdíl mezi naší sazbou a sazbou na peněžním trhu se zvýšil. K tomu je ještě potřeba přidat, že v delších splatnostech probíhají obchody v minimálním rozsahu. Z toho vyplývá, že banky s ohledem na vyšší nejistotu v následujících měsících jsou mimořádně opatrné. Faktem ale je, že banky neumí nic jiného. Takže půjčovat budou, ale v těchto dobách – jako ve všech problematických obdobích, kdy ekonomika zpomaluje – půjčování bude v omezenějším rozsahu, než když jsme rostli o 6,5 procenta. A bude to také trošku dražší.
* HN: A co může dělat ČNB? Má teď cenu »překvapovat« trh?
Tak jak se změnila měnová politika v posledních dvaceti letech, jsou centrální banky daleko transparentnější. Měly by být čitelnější a neměly by překvapovat příliš často. Na druhou stranu, já vždy opakuji, že se nelze vyhnout tomu, aby centrální banka čas od času překvapila. Pokud by to občas neudělala, znamenalo by to, že pouze sleduje očekávání trhu. A i ekonomická literatura ukazuje, že to potom vede k situaci, která rozhodně není optimální. Centrální banka by měla zůstat lídrem a čas od času může překvapit. To se stalo i při listopadovém snížení sazeb, které bylo razantnější, než trh očekával. Ale to neznamená, že jsme tím chtěli něco vyřešit nebo jsme si mysleli, že to nějak prošťouchneme a trh začne fungovat. Situaci jsme vyhodnotili tak, že s ohledem na vývoj inflace, ekonomiky a finančních trhů to vyžaduje poměrně razantní akci.
* HN: Mezibankovní trh reaguje na změny sazeb ČNB velmi vlažně. Dají se tak v průběhu příštího půl roku očekávat stejně razantní změny sazeb jako v listopadu a prosinci?
Nedávno se mě někdo ptal, jaký máme manévrovací prostor, a já jsem mu řekl, že manévrovací prostor je jednoznačný – 2,25 procentního bodu, protože sazby jsou na 2,25 procenta a jedinou hranicí pro mě je nula. Kde budou sazby v příštích měsících, uvidíme podle toho, jak se budou vyvíjet rizika, vyhodnotíme situaci a budeme reagovat, jak bude adekvátní. Prognózu zpracováváme na základě modelu, který odborná veřejnost zná, nicméně naše prognóza není žádný závazek. Trajektorie úrokových sazeb je v současné prognóze klesající, ale kam se přesně dostaneme, uvidíme.
Česká ekonomika může fungovat s eurem i bez něj
* HN: Slovensko zavádí od nového roku euro, mají čeští občané a firmy Slovákům co závidět?
Zatím dle mého soudu je euro úspěch. Na začátku, když vznikalo, byly obavy, že důvěryhodnost německé marky, která byla do té doby kotvou měnových politik v Evropě, může být ohrožena. Ve skutečnosti se stalo to, že euro požívá přinejmenším stejné vážnosti, jakou měla marka. Řada zemí se nyní díky euru snáze financuje a má stabilnější úrokové sazby.
* HN: A může Česko naopak zůstat osamoceným měnovým ostrůvkem v srdci Evropy?
Ale může. Vždy jsem říkal, že si umím představit jak velmi rychlé přijetí eura, tak i nezávislou měnovou politiku v delším horizontu. Nicméně jedno je důležité: často se říká, že by bylo dobré mít termín přijetí eura, protože potom to vede vlády k větší disciplíně udělat reformy a stabilizovat veřejné finance. Já tvrdím, že si umím představit delší dobu nezávislé měnové politiky, ale není to o nic menší nárok na disciplínu – dokonce větší, protože jakoukoli chybu by finanční trhy velmi tvrdě potrestaly. Rozhodnutí o přijetí eura je ale primárně politické rozhodnutí.
* HN: V jednom ze svých vystoupení jste zmínil, že příští rok proběhnou intenzivnější debaty o stanovení termínu přijetí eura v Česku. Nebude při stávajícím vývoji ekonomiky a rozkolísanosti kurzu koruny obtížné stanovit termín a oprostit se přitom od výkyvů, které zrovna na trhu budou?
Já jsem vždy byl neutrální, protože z čistě ekonomického hlediska není jednoduché říci, zda ten termín má být 2012, 2013, nebo 2015. Proto jsem zdůrazňoval politický aspekt. Říkal jsem, že teď neočekávám, že vláda určí termín. I s ohledem na to, že mnoho veličin včetně kurzu je velmi rozkolísaných a v tomto okamžiku není nejlepší snažit se fixovat kurz. Použil jsem příměr, že ani výborný plavec neskáče do příliš rozbouřených vod. Věřím tomu, že během příštího roku se situace vyčistí, zklidní a koncem příštího roku budeme moudřejší a ta debata pak může být velmi seriózní a může vést k určení termínu. Za relevantní považuji i argument, že evropské instituce teď mají plné ruce práce a mají jiné starosti než řešit vstup do eurozóny té či oné země.
* HN: Některé bankovní domy se teď stěhují z centra Prahy. Neplánujete to také?
To neplánujeme. Myslím si, že bychom byli znovu vystaveni kritice, že když už jsme investovali takové prostředky do rekonstrukce této budovy, tak ji nyní opouštíme. Ne že by se nedala vhodná budova postavit jinde a jinak, ale i s ohledem na zdejší zázemí včetně trezorů, což je velmi specifická věc pro centrální banku, nedává moc smysl se stěhovat někam jinam. A nevím, co bychom dělali s tím, co tady máme. To by nikomu k ničemu nebylo. Nedá se to rozumně prodat. Co by někdo dělal s takovými trezory a zabezpečením? Snad jedině armáda by to použila jako bunkry, ale ta by nám asi moc nezaplatila.
***
Jak řešit krizi? Nebránit byznysu a finančním inovacím a snažit se nepřeregulovat trh jen proto, že se vynořil problém, který obdobně vznikl už mnohokrát v minulosti.
Náš manévrovací prostor je jednoznačný – 2,25 procentního bodu. Sazby ČNB jsou totiž právě na 2,25 procenta. A jedinou hranicí pro mě je nula.