Martin Jašminský, Miloš Čermák (Hospodářské noviny 6.1.2014 strana 12, rubrika: Česko)
Miroslav Singer, guvernér České národní banky o oslabení měny, víře v pozitivní vývoj ekonomiky a o tom, proč má Homer Simpson výhodu proti bankovnímu dohledu
Guvernéra Miroslava Singera čeká rok, v kterém bude centrální banka držet kurz koruny u hranice 27 korun za euro a bránit případným tlakům na jeho posílení. "Jsem rád, že jsme učinili to, co jsme učinili, že jsme našli odvahu nečekat, až k tomu budeme dofackováni vývojem," reaguje guvernér na výtky řady kritiků intervencí. Zjevně platí, že doma nikdo není prorokem, protože intervence měly pozitivní ohlas u zahraničních odborníků a guvernérovi pomohly k prestižnímu ocenění.
* HN: Získal jste ocenění časopisu The Banker ze skupiny Financial Times jako nejlepší guvernér v evropě. Mimo jiné za intervence na oslabení koruny. Je to s ohledem na řadu negativních reakcí v Česku pro vás satisfakce?
Jako satisfakci to nevnímám. Rozdílné vnímání intervencí u nás a vnější analytickou obcí je pro nás zřetelné od chvíle, kdy jsme s tím začali. Velcí hráči věděli, že ten krok je avizovaný a že pravděpodobnost intervencí stoupá, takže pro ně to žádné překvapení nebylo. Debaty o tom, co má centrální banka dělat, když jsou sazby na nule, také nejsou žádná novinka na trhu. Pro mě to v tomto smyslu satisfakce není.
* HN: Berete to tedy hlavně jako ocenění za intervenci proti koruně, za odvahu to udělat?
Tato cena se dává za nějakou reakci ve složité situaci, kterou porota považuje za správnou. Přede mnou ji dostal turecký guvernér, který musel dělat ve složité situaci několik zdánlivě protichůdných opatření naráz. My jsme viděli, že jsme od podzimu 2012 na úrovni nulových sazeb, a srozumitelně jsme říkali, že jsme v případě potřeby dalšího měnového uvolnění připraveni použít kurz. A když k tomu situace nazrála, tak jsme to udělali. Během té roční přestávky jsme uvnitř centrální banky debatovali, jak to provést. Jestli jen stanovit úroveň, pod kterou reagovat, nebo zda kurz ovlivňovat skoro jako úrokovou míru. Alternativou mohla být záporná úroková míra, což je ještě méně konvenční, ale u nás to nemá smysl, protože v systému je dostatek likvidity. Také pumpování dalších peněz do systému by nic nepřineslo.
* HN: Je pravda, že jste prosazoval intervence už dříve?
Nezveřejňujeme,jak kdo hlasoval,ale v záznamech z jednání si můžete přečíst, že se někteří členové bankovní rady vyslovovali pro to, abychom to učinili dříve.
* HN: Co přesvědčilo ty, kteří byli dříve proti?
Někteří si uvědomili, že nutnost tohoto kroku stoupla, a to ze dvou důvodů. Laické účastníky debaty jsme v průběhu té doby do jisté míry ukolébali. Celý rok jsme intervenovali slovně a kurz jsme jako na niti drželi od posilování. A postupně jsme dělali i jiné kroky. Například jsme přerušili odprodej výnosů z devizových rezerv, což tlačí na posilování měny. Po každé bankovní radě jsme se snažili oznámit něco, co by trhy připravovalo na to, že se k tomu zásahu blížíme a že to myslíme vážně. Skuteční hráči na trhu tomu rozuměli. Zažili to jinde, vědí, co to znamená, a věděli, jaké jsou obavy z pádu do delšího deflačního období. Ale na podzim to přestávalo fungovat a pro většinu bankovní rady bylo zřetelné, že už nemáme co nového udělat kromě intervence. A v té chvíli trh začal spekulovat na to, že se intervenovat nebude. To byl první zásadní moment. Druhý byl, že situační zpráva ukázala, že potřeba uvolnit měnovou politiku dramaticky stoupla. Kdybychom trhům oznámili, že potřeba intervencí stoupla, a neudělali to, tak by to podle mého názoru mělo na kurz negativní dopad. Ještě do Vánoc by posílil a teď bychom čelili křiku exportérů, že jsme něco slibovali, a neudělali. To se stalo Švýcarům, kteří čekali dlouho a museli kurz oslabovat ne o pět, ale o dvacet procent, protože jim před zásahem posílil. To by byl pro ekonomiku větší šok a také by to bylo dražší v důsledku většího nárůstu devizových rezerv.
* HN: Jak si vysvětlujete, že intervence poměrně silně kritizovali i mnozí exportéři, kteří dříve kritizovali posilování kurzu? V čem se jejich situace změnila?
Sdružení exportérů to jednoznačně přivítalo. Ale to, že nesouhlas byl mediálně hlasitější, je také dané tím, že nesouhlas s centrální bankou je mediálně zábavnější než souhlas. Byl v tom ovšem i další moment. To, že jsme stabilitu kurzu nějakou dobu drželi, tak to zvnějšku vypadalo poměrně udržitelně. Někteří exportéři říkají, že byli zajištěni a utrpěli ztrátu. Ne. Kdyby byli zajištěni, tak nemohla změna kurzu změnit jejich výsledek. Oni de facto, ať vědomě či nevědomě, byli přezajištěni, takže vlastně spekulovali na to, že k intervenci nedojde a kurz posílí. A také asi na začátku ne všichni pochopili, že závazek nepustit kurz pod určitou hranici je platný na delší dobu. Někteří si mysleli, že to nemůžeme udržet, což je nesmysl. Centrální banka je schopna oslabit kurz své vlastní měny v míře, v jaké chce, a na jak dlouho chce. Tam není limit.
* HN: Chcete kurz kolem 27 korun za euro, ale koruna oslabila více, i přes 27,50 za euro. Budete to ignorovat, nebo při silnějším oslabení může přijít nějaký zásah?
Určitě to sledujeme a budeme vývoj kurzu vyhodnocovat. Může to znamenat, že si trh myslí, že k dosažení inflace, která nebude dramaticky od cíle, nebo dokonce v záporných číslech, je potřeba slabší kurz. Nebo to může znamenat krátkodobé spekulace a pak by měnová politika byla zbytečně uvolněná. Pokud by to byl ten druhý případ, tak samozřejmě, aniž bych měl pocit, že jsou teď naše devizové rezervy nějak excesivní, můžeme debatovat o tom, že jsme bez problémů fungovali s nějakým objemem devizových rezerv před zahájením používání kurzu. Lze tedy diskutovat, zda se z těch rezerv nedá kus použít. Ovšem v této chvíli není na tuto debatu dostatek seriózních dat. Říkali jsme, že chceme kurzem dodat i kus stability ekonomice a měl by být poblíž 27 korun za euro delší dobu. Abychom měnili tuto hladinu, to by muselo v ekonomice dojít k dramatické změně situace.
* HN: Co si myslíte o názorech, že vystoupit z tohoto režimu bude komplikované a že může dojít ke skokovému posílení měny?
Reverze jednoho směru měnové politiky je vždy obtížná. Stejné spekulace zažíváte na téma vystoupení z nízkých úrokových sazeb. Priorita cíle je pro centrální banku důležitější vodítko než to, co bude, až bude. Ale špatně se mi vnímá ta část debaty, která říká, že centrální banky znevěrohodňují vlastní měny, a tudíž bude pro ně obtížné to posilování. To nejde dohromady, to není logicky konzistentní úvaha. Budeme z toho režimu vystupovat až ve chvíli, kdy nám posílení měny nebude vadit. Jinak řečeno, až bude třeba přiblížit se inflačnímu cíli shora.
* HN: Jak to bude probíhat reálně? dáte avízo s předstihem třeba čtvrt roku, kdy už kurz nebudete podporovat?
Bude to podobné, jako když trh připravujeme na jakoukoli změnu úrokových sazeb. Začneme říkat, že u inflace narůstají rizika směrem nahoru a že je možné, že přijde přitvrzení měnové politiky. Nejsme samozřejmě schopni udělat ten přesný závazek na nějaký konkrétní den příslušného měsíce i proto, že ten daný den o tom budeme hlasovat. Trh ale bude mít včas informace o tom, že rizika narůstají opačným směrem, a bude mít informaci, že to začínáme reflektovat.
* HN: Takže po nějakém zasedání bankovní rady vystoupíte a řeknete, že při opačném pohybu kurzu už ČNB nebude reagovat?
To je pravděpodobná možnost. A tomu budou předcházet různé mezikroky. Tam je ale ještě jiný faktor, který si mnozí dost jasně neuvědomují, protože hodně debat se točí kolem dobrých výsledků bilance zahraničního obchodu. Ty dobré výsledky jsou mimo jiné tažené tím, že tu klesají investice. Investice jsou dovozově nejnáročnější věc, kterou naše ekonomika zná. Dovozová náročnost investic je asi 85 procent. Čili v okamžiku oživení ekonomiky se oživí i důvěra firem. Začnou investovat, protože se nebudou obávat, že jim budou klesat ceny. Pak zahraničněobchodní výměna může vypadat výrazně jinak. Obecně je debata tažena teoreticky naprosto chybným konceptem toho, že existuje něco jako rovnovážný nominální kurz. Rovnovážné jsou jen reálné veličiny. Rovnovážný je jen reálný kurz. Abych to řekl srozumitelněji, kurz, který je konzistentní s desetiprocentní inflací nebo s minus pětiprocentním poklesem cen, je zcela jiný než kurz, který je konzistentní s kolísáním kolem inflačního cíle. Otázka, jakou dnes určitě debatují sofistikovanější hráči na trzích, je, jaký kurz je konzistentní s dlouhodobějším oživením české ekonomiky a současným naplňováním inflačního cíle, jak ho máme stanoven.
* HN: Jaký očekáváte letos vývoj ekonomiky?
Docela pozitivní. My si myslíme, že inflace bude dramaticky nízká i po tom, co se stalo. Ten předpoklad je v tuto chvíli zhruba 1,3 procenta, což by byla druhá nejnižší průměrná inflace za dekádu. Očekáváme postupné oživení a v tomto smyslu i postupný nárůst důvěry všech ekonomických subjektů a tím i návrat v druhé půlce roku k vyšší míře investičních aktivit.
* HN: Jak vaše rozhodování loni ovlivnil vývoj v politice?
Nijak.
* HN: Vůbec to nehrálo žádnou roli?
Já jsem přišel do centrální banky před osmi a půl lety a jednou z prvních změn měnové politiky, kterou jsme učinili, bylo snížení sazeb pod úroveň sazeb ECB. Dokonce i v bankovní radě jsme tehdy řešili názory, že se zhroutí nebesa, že všichni využijí českou korunu k nákupu eur a že za dva týdny budeme v panice. Zajímavé z hlediska politiky je, že jsme toto rozhodnutí činili myslím den poté, kdy totálně levicový blok podpořil setrvání Stanislava Grosse ve funkci premiéra a Poslanecká sněmovna mu nevyslovila nedůvěru. My jsme se o tom na tehdejší bankovní radě vůbec nebavili. Politika je skutečně daleko a ovlivňuje ekonomiku v dlouhodobějším horizontu než měnová politika.
* HN: Novým členem bankovní rady bude Jiří Rusnok. Jakou do budoucna očekáváte proměnu ČNB, která byla vnímána jako euroskeptická a kterou bude obměňovat prezident Miloš Zeman, který je spíše eurooptimista?
V každém případě je to poslední změna před mou výměnou. Mně končí druhý mandát, takže už pokračovat stejně nemohu. Jednu z věcí, kterou jsem se ve své kariéře naučil, je nemluvit svým nástupcům do toho, co dělají. A když už veřejně, tak jen pochvalně. Považuji to za normální slušnost. Pokud jde o to vymezení se vůči Evropě, tak na úrovni centrální banky je to vymezení mnohem konsenzuálnější, než se jeví. Ono je z praktického hlediska mnohem důležitější, co jsme si vyjednali při dohadování o vzniku jednotného bankovního dohledu. Že můžeme mluvit i do chování poboček a do toho, zda se chce nějaká banka přeměnit na pobočku. To považuji za důležitější, než jestli do eura vstoupíme v roce 2019, nebo 2020. Vlády musejí respektovat fakt, že jsme věřitel evropských finančních skupin, vklady našich občanů jsou využity i na úvěry mateřským a sesterským bankám v míře, kterou nám zatím poměrně silně dovoluje omezovat evropská legislativa.
* HN: Kolik má náš bankovní sektor v zahraničí?
V poměru k velikosti našeho bankovního systému jde o malou část. Celková hrubá expozice investičního a obchodního portfolia pěti největších domácích bank na jejich mateřské skupiny se v posledních letech pohybuje kolem 100 miliard korun. A aktiva celého bankovního sektoru jsou kolem 4700 miliard korun. Pro nás jsou významné dvě věci. První je, že máme možnost říci, že se to zvyšovat nebude, a druhá je ještě důležitější, že máme možnosti, jak případným převodům peněz, třeba na sanaci ztrát bank v zahraničí, zamezit. Ptali se mě na to často v televizi v roce 2008 po pádu Lehman Brothers a nedovedu si představit, že bych lhal a říkal, máme to v rukou - a neměli. Tohle se hodně snažíme vysvětlovat zahraničním partnerům, kteří se nás ptají, kde vidíme problém. A my jim vysvětlujeme, že by to byl jejich problém, pokud bychom dotazy na bezpečí českých vkladů museli odkazovat do Bruselu, do Vídně nebo do Paříže. Banky by pak mohly ztrácet hodnotu, protože to není primárně o běžných lidech, ale pokud znejistí korporátní treasury manažeři, převedou peníze jinam a bankám byznys uteče.
* HN: Jak se v tomto ohledu díváte na myšlenku zavedení sektorové daně pro banky?
Centrální banky nejsou obecně touto myšlenkou nadšené. Je to prostě součást politiky. Nemám-li důvod se domnívat, že určitý sektor má nějakou vnitřní ohromující výhodu, tak to nedává smysl. A banky takovou výhodu nemají. Banky žijí na konkurenčním trhu, i u nás už jim klesají zisky, požadavky na navýšení kapitálu jsou nepříjemné, přicházejí nové banky. Nemyslím si, že daňová politika dělaná na základě toho, jak ty věci vypadaly v minulosti, vede k úspěšným výsledkům. Ale je to výsostné hájemství politiky a od nás může zaznít pouze odborný názor.
* HN: Teď tady máme živý případ krachu kampeličky, Metropolitního spořitelního družstva, které je zhruba s 12 miliardami vkladů největší z kampeliček. Proč bankovní dohled ČNB nezasáhl dříve?
Vždy je teoreticky možné ptát se, zda nešlo zasáhnout dříve, když už víme, jak to dopadlo.
* HN: Proč se to nedaří?
Existuje několik limitů. Ten základní je, že bankovní dohled není springfieldská jaderná elektrárna. Vedle toho, že v dohledu samozřejmě sedí kvalifikovanější odborníci než Homer Simpson, tak tam především neběží informace o transakcích kampeliček v reálném čase na obrazovkách a nikde není červené tlačítko umožňující takové transakce před jejich provedením zastavit. Dohled o nich dostává informace až ex post.
* HN: A ten další limit?
Druhá věc je, že obecně dohled je schopen zachytit chybný management, ale může jít o chování v dobré víře. Musím se přiznat, že co jsem četl ve spise o této kauze, u níž už rozhodnutí nabylo právní moci, tak nejsem úplně přesvědčen, že tohle je tenhle případ. Tohle není případ, že by se v dobré víře jenom špatně řídila firma. Ten spis je jeden z nejdelších, jaký jsem kdy měl v ruce, a odborný útvar o sankcích i odebrání licence rozhodl správně. To, co se v tomto případě dělo, sankcionuje většinou ex post trestní procedura.
* HN: Když to přeložíme, tak tam nejspíš docházelo ke kriminálnímu chování. To nelze zjistit dříve, než kampelička doroste do rozměru dvanácti miliard?
Sektor kampeliček má zhruba 44 miliard a představuje asi procento celé české finanční soustavy. Z tohoto pohledu je to velmi malé. Ale v sektoru kampeliček už tak máme nasazenou asi třetinu všech zaměstnanců bankovního dohledu, což je hodně. Má to i druhou dimenzi. Nemůžeme se k tomuto sektoru chovat dramaticky jinak než k jinému. Při rovnosti vlastnických forem ho nemůžeme dozorovat jinak než banky, penzijní fondy nebo obchodníky s cennými papíry. Že bychom najali šest set lidí, které nevím, kde bychom vzali, aby to šli řídit místo jejich vlastních managementů. Specifické na tom sektoru je, že je garantován fondem pojištění vkladů. A historicky je za tím politické rozhodnutí, že tento sektor bude existovat v této právní podobě, což je věc, proti níž se vymezujeme už řadu let. Jinak není systémově příliš významný.
* HN: Jaký bude mít na kampeličky dopad změna zákona, která zpřísňuje podmínky pro jejich fungování?
Neublíží, pomůže, ale uměl bych si představit mnohem razantnější postup. Mně se zdá, že ten sektor fungoval velmi dobře, dokud měl vklady pojištěné v menší míře než banky. Lidé si na své peníze dávali větší pozor. V okamžiku, kdy se pojištění posunulo na stejnou úroveň jako u bank, začaly kampeličky konkurovat nabídkami vyšších úroků. A pracovníci v kampeličkách podcenili, že úroky mohou začít klesat. Klesly jim možnosti, jak vklady zhodnocovat, a dostali se do situace, kterou vůbec nečekali. Že prostě nejsou schopni platit čtyři procenta, když se na trhu peníze zhodnocují pod jedno procento, protože se dramaticky uvolnila měnová politika. Můžete na to reagovat mnoha způsoby. Buď v takové situaci podáte návrh na konkurz, nebo hodíte flintu do žita a rozhodnete se, že "každej měsíc je dobrej". Jaká je z toho cesta ven? Nějakým způsobem vrátit vyšší míru rizika těm, kteří tam dávají peníze. Neměnit smlouvy, které existují, ale nové vklady by měly být přijímané už za jiných podmínek.
* HN: Budete tyto změny iniciovat?
Až se setkám s novým ministrem financí, jistě tohle bude téma.
* HN: Že třeba nebudou vklady v kampeličkách pojištěny v daném limitu do sta procent?
Řeknu to jinak. První návrh řešení kyperského problému zjevně legitimizoval daň z garancí vkladů. Už pět procent naprosto změní úvahu vkladatelů. To je podle mě systémové řešení. Ten sektor je rizikovější, není systémově významný, nechť existuje, ale ať v něm nejsou vklady garantované stejně jako v bankách.
* HN: Guvernér je pozice, která si drží u veřejnosti jistou úctyhodnost. Cítil jste po intervenci nějakou změnu? Že na vás ve vaší oblíbené hospodě v dejvicích lidé křičeli, že kvůli vám přišli o peníze a mají teď dražší pivo?
Pivo bylo ovlivněné minimálně, možná na rozvozu, a tam cena pohonných hmot stoupla o jeden a půl procenta.
* HN: Takže pivo v pohodě?
Pivo ano. Ale samozřejmě mi přišly nějaké e-maily. Já si naštěstí vždycky uvědomoval, že pozice guvernéra centrální banky je populární spíše výjimečně.
* HN: V Česku měla vždy dobrou pozici.
Ne vždycky. V zásadě posledních deset let si nikdo pořádně neuvědomoval, že centrální banka existuje a že někdy musí ten vývoj razantně ovlivnit. V letech 1997 až 2000 to tedy byly úplně jiné kapky. Ale i ve světě mají guvernéři jiné pozice. Teď jsem se bavil s irským kolegou, který mi řekl, že měl pět měsíců permanentní demonstraci před centrální bankou.
* HN: Byly i nepříjemné situace? Něco, co vás překvapilo?
Tak určitě ta věc, že jsme prý intervencí pomohli PPF. To mě rozčílilo. Nekradu, nemám to zapotřebí, a nemám zapotřebí poslouchat takovéhle řeči.
* HN: Překvapila vás kritika od Václava Klause, která byla docela silná?
Nijak zvlášť. Václav Klaus v podstatě není smířen s tím, jak fungují centrální banky. A nelze nevidět, že se zajímá o nějakou pozici na pravé části politického spektra, kde to "central bank bashing" (kritika centrálních bank) je součástí určité části politického programu. Zrovna tentokrát mě ta kritika nijak zvlášť nepřekvapila.
* HN: Jako bankéř jste tedy spokojený?
Jsem rád, že jsme učinili, co jsme učinili, že jsme našli odvahu nečekat, až k tomu budeme dofackováni vývojem.