Jan Filáček (Hospodářské noviny 9.5.2006 strana 29, rubrika: Finanční noviny)
NÁZOR Možnosti měnových zásahů ČNB
PRAHA, 9. 5. 2006
Česká ekonomika se řadí mezi nejvíce otevřené ekonomiky na světě. V roce 2005 jsme do zahraničí vyvezli takřka tři čtvrtiny domácí produkce a jen o něco menší část naopak dovezli. Nelze se tedy divit, že české podniky a obchodníci jsou velice citliví na změny měnového kursu, který spoluurčuje cenu zahraničních výrobků u nás a cenu tuzemských výrobků v zahraničí.
Hlavní je cenová stabilita
V posledních deseti letech jsme mohli pozorovat tendenci české koruny postupně posilovat, a to jak v reálném, tak nominálním vyjádření. Toto pozvolné posilování bylo doprovázeno růstem produktivity domácích podniků a rostoucí kvalitou výrobků, a proto ho lze považovat za rovnovážné. Nicméně v určitých obdobích, naposledy na začátku tohoto roku, zažil kurs velmi rychlé změny odchylující se na tu nebo onu stranu od dlouhodobého trendu.
V těchto obdobích se objevují hlasy volající po zásahu České národní banky za účelem stabilizace kursu. Možnosti ČNB ovlivnit kurs jsou však omezené a v mnoha případech by byly ve svých důsledcích pro ekonomiku škodlivé.
Hlavním posláním ČNB je ze zákona péče o cenovou stabilitu. V pozadí této dikce je přesvědčení, že centrální banka může k ekonomickému blahobytu dlouhodobě nejlépe přispět právě zajištěním stability cenového vývoje. Tento úkol je v současnosti konkretizován inflačním cílem ČNB ve výši tří procent.
Zákonnou povinností ČNB je tedy udržet inflaci co nejblíže této hodnoty, zatímco stabilizaci ostatních makroekonomických veličin (nejen kursu, ale například nezaměstnanosti či růstu HDP) lze považovat za druhotný cíl, o který ČNB usiluje pouze v zájmu splnění svého primárního cíle.
To v praxi znamená, že ČNB se snaží působit přímo na kurs pouze ve výjimečných případech, kdy jeho prudké pohyby ohrožují splnění inflačního cíle.
Navíc, i kdyby byl mandát ČNB stanoven tak, že má pečovat o stabilitu inflace i kursu, bylo by jen velmi obtížné dosahovat obou cílů zároveň.
Důvodem je, že ačkoliv kurs má vzhledem k otevřenosti české ekonomiky značný vliv na domácí cenovou hladinu, neplní pouze tuto cenotvornou roli.
Neméně důležitou funkcí kursu je vyrovnávání finančních toků a toku zboží a služeb se zahraničím v situaci, kdy je ekonomika vystavena šoku.
Přílišná snaha ČNB stabilizovat kurs, resp. jeho fixace na určité úrovni, by výrazně snížila tuto vyrovnávací funkci kursu, což by po kratší či delší době vedlo ke vzniku makroekonomických nerovnováh. Ty by ve svých důsledcích vedly až k narušení cenové stability. Bylo by tak pouze otázkou času, kdy by byla ČNB nucena vzdát se buď inflačního, nebo kursového cíle.
Navíc v případě fixace kursu na určité neměnné úrovni by v úvodu zmíněné rovnovážné posilování domácího kursu muselo probíhat prostřednictvím vyšší inflace. Tím by však bylo ohroženo plnění inflačního cíle a ČNB by opět stála před dilematem, který z obou cílů upřednostnit.
Intervenovat jen výjimečně
V neposlední řadě je nutné si uvědomit, že technické možnosti ČNB ovlivnit kurs jsou omezené, a to především v situaci, kdy by hrozilo oslabení koruny. ČNB by v tomto případě musela intervenovat ve prospěch koruny tím, že by prodávala svoje devizové rezervy. Tyto rezervy jsou v současnosti zhruba ve výši průměrného měsíčního obratu na trhu s korunou.
V případě déletrvajícího tlaku na depreciaci koruny, s vysokou pravděpodobností podpořeného spekulacemi zahraničních investorů, by ČNB mohla vzdorovat pouze po omezenou dobu. Ačkoliv se z dnešní perspektivy může zdát, že hrozba výraznějšího oslabení koruny je malá, nelze ji nikdy zcela vyloučit.
Ve světle těchto argumentů a na základě dosavadní zkušenosti lze považovat současný režim domácí měnové politiky, opírající se o kotvu v podobě inflačního cíle a ponechávající kursu značnou volnost, za nejvhodnější režim pro českou ekonomiku.
Tento režim umožňuje dosahovat stabilního cenového prostředí, přičemž ponechává kursu jeho vyrovnávací roli a umožňuje mu postupnou apreciaci. Současně však kursový režim řízeného plování umožňuje ČNB zasáhnout ve výjimečných situacích, kdy je kurs vystaven spekulativnímu útoku.
Výhody plovoucího kursu
ČNB pravidelně analyzuje, zdali aktuální kursový vývoj lze považovat za rovnovážný, či nikoliv, a ve výjimečných případech, kdy se kurs výrazně odchyluje od své rovnováhy, přistupuje k slovním či faktickým intervencím.
Je pravdou, že s přijetím jednotné evropské měny Česká republika tak jako tak jednou ztratí výhody, které plynou z plovoucího kursu. Na tuto skutečnost upozornil už v roce 2003 společný dokument ČNB a vlády ČR nazvaný Strategie přistoupení České republiky k eurozóně. Někteří ekonomové proto argumentují ve prospěch fixace kursu již dnes s tím, že by se tím zamezilo nežádoucím prudkým pohybům kursu do doby přijetí eura. Lze však argumentovat, že riziko takových pohybů kursu je převáženo výhodami plynoucími ze schopnosti plovoucího kursu vyrovnávat časté vnější šoky dopadající na českou ekonomiku.
Proto také ČNB upřednostňuje pouze co nejkratší účast české koruny v kursovém mechanismu ERM II, který sváže českou korunu s eurem v rámci fluktuačního pásma.