Marek Stoniš, Miroslav Cvrček (Reflex 24.10.2013 strana 24, rubrika Rozhovor)
Guvernér ČNB Miroslav Singer (45) si přivezl prestižní cenu pro nejlepšího centrálního bankéře střední a východní Evropy. „Jsem optimistou,“ prohlásil několikrát během rozhovoru s Reflexem. A nemyslel jen letošní úrodu hroznů na své vinici nedaleko Žernosek.
* Se stejnou vášní jako o české měně občas mluvíte i o víně, jež pěstujete nedaleko Žernosek. Jaký bude letošní ročník?
Vypadá to dobře. Máme konečně slušnější úrodu. V Čechách byly z předchozích tří let dva roky hodně špatné a třetí nic moc. Loni nižší úroda, rok předtím mrazy, které spálily drtivou většinu květů, předtím mimořádná zima. Tam, kde měl člověk sud, má najednou demižón, tam, kde měl demižón, má větší láhev. Letos je to lepší. Víno bude mít asi o něco více kyselin, ale kdo má rád české víno, neočekává, že se mu dostane prázdné sladké záležitosti. Navíc každý den, kdy jsem sklízel, bylo opravdu krásné počasí a to pak na vinici zažijete opravdu velkou radost.
* Na Moravě letos tak šťastní nejsou.
Protože jsou poněkud rozmazlení z předchozích let. Moravě se vyhnuly mrazy, v roce 2011 měli moc pěkný rok, takže to je ovlivňuje ve srovnávání s minulými lety.
* Když jsme u „zemědělství“. Zásadní předvolební téma politiků je čerpání evropských fondů. Nevyčerpat je málem katastrofa. Je to z pohledu centrálního bankéře opravdu takový problém?
Centrální bankéř se dívá na to, jak tok peněz ovlivní kurs koruny. Česká republika získává z fondů více, než odvádí, takže je to faktor, jenž korunu posiluje. Dál už mě to jako centrálního bankéře moc nezajímá.
* Dopad na ekonomiku je pro vás nezajímavý?
Dobře, řeknu k tomu jednu poznámku. Jezdím několikrát ročně křtít pamětní mince do různých míst republiky. Pravidelně od zástupců krajů i měst slyším, že dotace jsou sice fajn, ale že si je čím dál víc hlídají, aby jim nepřinášely dodatečné výdaje. Informační centrum je sice super, ale až do chvíle, kdy se musí platit informující člověk a s ním i další výdaje. Prostě se mi zdá, že se často z dotací nejen pořizují blbiny, ale navíc blbiny, jejichž provoz ještě stojí každý rok další peníze. To vidím jako reálný problém.
* Ale to není jen česká specialita.
Jistě, třeba na Krétě jsem narazil na plno hospod postavených z peněz Evropské unie. Přitom jestli bych Řekům v něčem nevytýkal nedostatek know-how, tak je to založení a provoz taverny. To přece Řekové umějí výborně, dělají to po celé Evropě a dělají to dobře. Nebo když vidím na nejmenovaném ostrově v Kanárském souostroví, které trpí nedostatkem pitné vody, jak jeden rok vyroste kruhový objezd, druhý rok květinářství a nakonec přijde i fontánka, trošku se divím.
* Čekáte v tomto směru nějaké zlepšení?
Fascinuje mě, že na vrcholové úrovni v Evropské unii je v tomto ohledu minimální reflexe. Debatuje se, aby dotací bylo dost, ale co se s nimi následně děje, je pak nezajímá. Maximálně se vyhodnotí, že se porušila nějaká formální pravidla. Vždycky jsem klidnější, když se za ty peníze buduje infrastruktura, například silnice, po níž jezdí auta. Nejhorší jsou věci, které zakládají další výdaje. Dotace přinášejí méně pozitivních efektů, než si všeobecně myslíme, protože nemíří do projektů, jež jsou rozumné. Naopak mohou podvazovat rozpočty v budoucnu.
* Budeme-li se držet vinařské symboliky, jsou pro kvalitu vína rozhodující čtyři faktory: hrozny, půda, klima a člověk. Co je nejdůležitější pro českou ekonomiku?
Nevím, jestli umím převést ekonomiku na vinařství. Ale řekl bych, že hlavní je pro nás klima, tedy okolí. Jsme středně velká evropská a malá světová ekonomika, maximálně otevřená. Vývoz i dovoz odpovídají zhruba osmdesáti procentům HDP. Pak člověk, tedy nálada spotřebitelů a investorů.
* Export byl i hlavním důvodem, proč se po dlouhé recesi Česko vrátilo k mírnému ekonomickému růstu. Není však předčasné slavit?
Mnohem důležitější je, že výhled je poměrně pozitivní a optimistický, a to i ve funkční části Evropy.
* Jak ale ovlivní Evropu ona „nefunkční“ část?
Funkční část potřebuje tu méně funkční část méně a méně, což v evropské politice bude vytvářet velký problém. Málokdo si uvědomuje, že Německo čím dál méně vyváží do eurozóny. Před pár lety tam vyváželo 60 procent exportu, dnes jen 40 procent.
* Je to kvůli čínskému trhu?
Je to Čínou a námi, novými zeměmi unie, které jsou mimo eurozónu. Euro mělo podle původních předpokladů zvednout zahraniční obchod mezi státy eurozóny, ale ve skutečnosti rychleji rostly obchody mezi zeměmi uvnitř a vně eurozóny, třeba mezi Německem a Británii, než mezi zeměmi eurozóny navzájem, třeba Německem a Francií. Takže v tomhle euro nezafungovalo jako impuls obchodu uvnitř měnové unie. Každopádně platí, že ekonomiky s relativně zdravým základem mají v této chvíli optimistický výhled, a to je pro nás důležité.
* Krize je tedy za námi?
Jsem poměrně optimistický. Otázkou jenom je, jak rychle krize odezní.
* Další takzvané chlazení spotřebitelské nálady už také nehrozí?
Spotřebitelská nálada se podle měření statistického úřadu stabilizovala nejméně před čtvrtletím, což je další důvod mého optimismu. I na úrovni firem jsou vidět jasné signály zvedání nálady. To celé je prostě cyklus, nemá smysl se tvářit, že jsme jeho zákonitosti objevili až během této krize. Ta sice byla mnohem hlubší než běžná cyklická, protože se setkalo několik různých jevů naráz, to ovšem neznamená, že tím standardní systém končil. V budoucnu znovu zažijeme propady, ale těžko tak dramatické, neboť taková synchronizace negativních jevů se bude jen těžko opakovat.
* Jedno z řešení krize je orientace ekonomiky na Čínu a podobně rostoucí země. Do jaké míry mohou politici přeorientovat naši ekonomiku na jiné trhy?
Snadné to není, ale děje se to. Když na některém trhu není ochota nakupovat vaše zboží, musíte prostě prodávat na jiném. Naše ekonomika se s tím vyrovnává velmi slušně, navíc část toho, co exportujeme do Německa, tam vyvážíme jen proto, aby to pak Německo exportovalo dál do Číny, Brazílie a Indie – rozhodně ne na Kypr nebo do Řecka.
* Jak rychle lze vývoz zaměřit jinam?
Může to proběhnout velmi rychle. Příkladem je třeba Španělsko. Dokud Španělům rychle rostl vnitřní trh, tak se o možnosti exportu zas tak moc nezajímali, ale teď se ukazuje, že vyvážet mohou, protože prostě musí. Velmi se o tom přesvědčilo i Finsko po rozpadu Sovětského svazu, kdy se Finům rozpadl velký exportní trh a vypadalo to, že to skončí strašnou katastrofou. Ale neskončilo. Prostě když musíte, tak musíte.
* A mohou k této změně nějak politici přispět?
Myslím, že v oněch nových, převážně východních teritoriích hraje hodnostář významnější roli, než na jakou jsme zvyklí. Vládní návštěva spojená s návštěvou průmyslníků a byznysmenů tam má větší váhu. Takže ano, mohou.
* Co by váš optimismus ohledně vývoje ekonomiky mohlo pokazit?
Pokazit optimismus může skoro všechno, ale v tuhle chvíli nějaké další prohloubení otřesů eurozóny nepovažuji za moc pravděpodobné. Protože naše ekonomika nezávisí až tak na problémových zemích eurozóny. Navíc i eurozóna na nich závisí mnohem méně. Jde však o opatrný optimismus, protože Evropa je pořád nejpomaleji rostoucí částí světa.
* Jste známý také svou opatrností ke vstupu Česka do eurozóny. Jak by se euro muselo změnit, abyste se stal jeho příznivcem?
Musel by se uzavřít finanční systém eurozóny v tom smyslu, že Evropská centrální banka by měla mít možnost činit to, co normální centrální banka činit v některých okamžicích může naprosto legálně a otevřeně. Evropská centrální banka by měla mít legální nástroje, jak držet pohromadě finanční infrastrukturu systému. Musely by se také vyřešit problémy bankovní soustavy těch částí eurozóny, u nichž se silně pochybuje o solventnosti. Chtělo by to, abychom vstupovali do něčeho, co je z našeho hlediska podobně robustní, jako je naše finanční soustava. Mně se ale těžce dávají rady, jak to učinit. Muselo by se změnit i postavení jednotlivých států v rámci Evropské unie.
* Jak?
Například Německo se často ocitá v hlasovací menšině, protože věřitelských států v eurozóně je prostě menšina. Na druhou stranu všichni chápou, že když Německo nějak hrozně naštvou, tak unie taky nebude fungovat dobře. Myslím, že část řešení by mohla spočívat v tom, že země, které dotují zbytek eurozóny, by v ní měly mít větší hlas. Je divné, že hlas Německa má stejnou váhu jako země, jež přijímá jeho pomoc. Vytváří to pnutí. Osobně bych si přál, aby byly tyto věci vyřešeny dřív, než případně vstoupíme do eurozóny. Ale vzhledem k tomu, kdy můžeme přijmout euro, na to má eurozóna ještě dost času.
* A jak dlouhá doba to je?
I v probíhající volební kampani zaznívá, že nejdřív by to bylo v roce 2019, 2020. Mimochodem dost zásadně to odpovídá i pozici Německa, které by chtělo podobu eurozóny pořádně znovu se všemi probrat.
* Němci také docela otevřeně říkají, že euro není pro všechny. Čekáte, že se do té doby změní i výčet zemí, kde se eurem platí?
Já bych začal z druhé strany. Euro pro některé země prokazatelně funguje. Funguje pro země, jež koordinovaly svou politiku s německou, navázaly své měny na marku. Ty už de facto v jednotném kursu s Německem žily desetiletí a neměly s přechodem na euro problém. Namátkou Rakousko, Lucembursko nebo Nizozemsko. Pak jsou další země, které nemají problém, protože do eurozóny vstupovaly v kondici, jež jim umožňuje v ní existovat, jako bylo třeba Finsko nebo Slovensko. Ty si udělaly před vstupem do eurozóny potřebné reformy. Pak tam jsou země, které to neudělaly, a ty mají obrovský problém se s eurem vyrovnat. Přestože by jim svého času každý ekonom mohl říct, že pro ně euro není to pravé. I když ne, spousta ekonomů si v té době vlastně myslela, že když samotné přistoupení k evropské měně je automaticky dotlačí k reformám. Místo toho jim to ale umožnilo dlouhou dobu získávat finanční kapitál zvenčí, a to pod cenou.
* To byla i teorie některých českých ekonomů – vstoupíme do unie a zabráníme tak zadlužování země.
Nezapomínejte, že eurozóna teď začíná fungovat jako něco, co ministry financí týrá mnohem více, než je týralo dříve. Otázkou ovšem je, jak dlouho to bude trvat. Posledně to týrání trvalo jen do bodu, kdy se týranými stali zároveň ministři financí Francie a Německa. V tom okamžiku došlo ke změně paktu stability a růstu tak, aby týráni nebyli. To je smutná pravda. Proto jsem obecně velmi skeptický k pojmu věčnosti v dnešním evropském kontextu, protože věčnost i u zdánlivě pevných pravidel moc dlouho nedrží. Což je možná obecnější problém Evropy.
* Jak si v Evropské unii vlastně stojí Česká národní banka?
Naše účast v evropském systému centrálních bank je podle mne bezproblémová. Ne že bychom měli nejmocnější hlas, ale rozhodně nás nikdo neignoruje, nejsme tam za blázny, nejsme bezvýznamní. Také z evropského hlediska jsme spíš středně velká než malá ekonomika, takže ani po této stránce nejsme bezvýznamní. Navíc všichni vědí, že máme finanční sektor ve větším pořádku, než je v Evropě zvykem, což z nás činí zajímavějšího partnera v debatě. Také neplatí, že by rozhodování Evropské centrální banky nějak dominantně ovlivňovalo naše vlastní rozhodování o měnové politice. Mnohokrát jsme hýbali se sazbami opačně než ECB. To, že jsme členy EU, pro mě žádná velká komplikace není.
* Jako guvernér nemůžete být zcela apolitický člověk. Zabýváte se například politickými programy stran, jež právě kandidují do voleb?
Příliš je nečtu.
* Často z úst politiků slyšíme slova o nutnosti ekonomických reforem. Opravdu je potřebujeme?
Měnit to, co tu je, potřebujeme permanentně, protože i svět se mění. Ale politiku už příliš nesleduji. Vlastně nemám doma ani na chalupě funkční televizi, o což se zasloužil můj syn, když mu byly tři roky. Žije se mi bez ní poměrně snadno. Chybí mi občas jen fotbal nebo hokej. Takže buď jdu přímo na stadión, nebo zorganizuji skupinu přátel a s tou vyjdu do mé milované dejvické restaurace U veverky, tam je to větší zábava.
* Jak hodnotíte utahování rozpočtové politiky poslední vlády?
V dobách krize má utahování fiskální politiky svoji cenu. A nemyslím si, že tato fiskální politika nebyla nutná na počátku krize. Tehdy nebylo možné nic nedělat a zachovat si přitom levné financování státního dluhu.
* Nešlo to lépe?
Umím si vždy představit úplně jiné a lepší reality, ale v nějaké jsem a musím se podle toho chovat. Umím si představit, že euro mohlo být zakládáno s větším rozmyslem a menší touhou začlenit všechny státy, které jsou kolébkou evropské civilizace. Ale euro je tady a naším zájmem není, aby se spektakulárně rozpadlo a destabilizovalo náš zahraniční obchod. Stejně tak jsme v situaci, kdy máme tvrdě vyvážený rozpočet, jenž generuje výsledek tří procent HDP schodku i v době mírné recese. Asi by byla škoda se zbavovat takto vybalancovaných rozpočtů. Avšak taky nemám pocit, že by se toho někdo zbavovat chtěl.
* Na druhou stranu, kdyby byly splněny předvolební sliby jednotlivých stran, mluví se o nárůstu schodku o 40 až 100 miliard korun.
Stále říkám, že nejvíc škody v parlamentní demokracii lze nadělat důsledným plněním předvolebních slibů.
* Dovedete si představit ministra financí Andreje Babiše?
Nedovedu si představit, že bych chtěl komentovat své jednotlivé budoucí partnery. Zatím zjevně funguje pravidlo, že kolik let jsem centrálním bankéřem, tolik tu máme vlád. Takže já jsem zažil šest ministrů financí (Miroslava Kalouska dvakrát) a se všemi měla centrální banka slušné vztahy. Letos holt budu mít slušné vztahy ještě s osmým.
* Vy jste se teď vrátil ze Spojených států, sledoval jste debaty o rozpočtu a zvýšení amerického dluhového stropu?
Ano, ano. To bylo i nejžhavější téma celého zasedání Mezinárodního měnového fondu. Mělo to dva různé ohlasy. Ozývala se zdvořilá adjektiva, jako „neuvěřitelné“ a „co to vyvádíte?“. A druhý proud – investoři, kteří operují na trhu s dluhopisy, zase říkali: „Klid, je to posedmnácté od druhé světové války, stává se to.“
* V Americe jste přebral cenu Guvernér střední a východní Evropy za to, že Česká národní banka slovními intervencemi udržela slabší korunu bez nutnosti sáhnout k devizovým intervencím. Budete v této politice pokračovat?
My jsme se asi před rokem v bankovní radě dohodli, že pokud se shodneme na dalším uvolnění měnové politiky, tak to budeme muset dělat prostřednictvím kursu koruny, protože banky máme likvidní a nemáme problém s tím, že by banky nechtěly úvěrovat. Nemysleli jsme si, že komunikace samotná zabere tolik, kolik nakonec zabrala. Před rokem bych dokonce řekl, že dnes už budeme intervenovat na trzích, půjde-li vývoj v souladu s prognózami. Vývoj v souladu s prognózami šel, ale my neintervenujeme. Je to důsledek toho, že prostřednictvím naší mediální komunikace se nám povedlo zastavit trend, jenž mířil k posílení koruny na 24 za euro a dál. Takže to je fajn, stejně jako je fajn, že jsme do této doby nemuseli nic nakupovat.
* Takže možnost těchto intervencí je odvrácena?
Já nevím, jak dlouho to vydrží. Ale kus toho ocenění spočívá v tom, že hodnotitelé ocenili celou organizaci, relativní sladěnost členů bankovní rady navzdory tomu, že každý z nás mluví do médií individuálně. Tohle je u nás docela zřetelné. My to tak máme v kánonu: když říkám jako člen bankovní rady svůj názor, tak je dobré říct, proč i opačný názor nemusí být špatný. Tohle se nám docela daří. Není to nahodilý proces, o komunikaci se bavíme hodně.
* Jak vnímáte samotné ocenění osobně?
Ocenění je milé, ale je to ocenění v rámci teritoria střední a východní Evropy. Cenu třeba získal také kolega z Libanonu, u něhož jsem měl pocit, že ji dostal mj. za to, že je schopen vytvářet nějakou měnovou politiku a zároveň se vyhýbat kulkám. Někteří kolegové to mají sakra těžší. Na České národní bance ocenili, že se nezastavila ani ve chvíli, kdy byla s úrokovými sazbami na nule a neřekla si: Končíme a teď si pomozte sami.
* A kdyby slovní intervence nestačily?
Pak nezbývá nic než začít intervenovat.
* Nemá Česko v tomhle omezené možnosti?
Nemáme omezené možnosti. Omezené možnosti máte, když měnu posilujete a taková možnost je omezena množstvím rezerv. Při oslabování máte možnosti neomezené. My jsme schopni vyrobit tolik korun, kolik budeme potřebovat. Jsme monopolní dodavatel korun, nikdo jiný koruny dodávat nemůže. My se také snažíme říct trhu, že sazby budou na technické nule, dokud si nebudeme sakra jisti, že pokud je zvýšíme, tak je zase nebudeme muset rychle vrátit na nulu. Podobně je to s intervencemi. Jakmile začneme intervenovat, tak s intervencemi skončíme až v okamžiku, kdy si budeme zatraceně jisti, že s nimi za čtvrt roku nebudeme muset začít znovu. Je to martyrium, je to přechod do jiného režimu.
* Jak se schopnost vaší mediální koordinace může změnit po personálních změnách v bankovní radě, jež se blíží?
Nemusí. Příští rok končí Eva Zamrazilová, ale ta má první mandát, který může být obnoven. Jinak žádnou velkou změnu neočekávám. Pokud přijde Jiří Rusnok, jak naznačuje prezident, tak si myslím, že na této jasné kvalitě nebude chtít nic měnit. O ČNB se ví, že navzdory tomu, že je schopna komunikovat individuální názory členů bankovní rady, tak na veřejnosti se ti lidé respektují a snaží se komunikaci hodně slaďovat a generovat jednotné vyznění, přestože mají různé názory na to, co se teď musí udělat.
* Jak vypadá ono „slaďování“ bankovní rady?
Kromě řádného zasedání se bankovní rada dvakrát do roka sebere a odjede někam za Prahu. Vyjedeme po obědě a pracujeme do druhého dne do oběda. I tam je časově nejvýraznější téma právě naše komunikace.
* Jak se přesvědčuje někdo, kdo má výrazně jiný názor?
Vždyť to vidíte. Například teď máme mezi členy rady výrazně jiné názory, jestli už je třeba intervenovat v neprospěch koruny, nebo ne. Je to stejné, jako když jsme debatovali o tom, zda snížit úrokové sazby na nulu. Základem je, že jsme vytvořili kulturu komunikace bankovní rady tak, že se nepotlačují komunikace opačných názorů, a přesto se daří vytvářet dojem poměrně jednotného názoru na to, kde banka má být a co má dělat.
* Ale jak to vypadá za Prahou? Přemlouváte se navzájem?
Samozřejmě že se navzájem přemlouváme. Nejsem si vědom, že by se bušilo do stolu, ale používají se i emotivní argumenty. Košile se netrhají, ovšem zažil jsem na bankovní radě silné výrazy, občas v někom bouchnou saze. Klíčem není tohle nedělat, klíčem je nepřenášet tento styl komunikace na veřejnost.
* Takže to zůstane v místnosti.
Samozřejmě. Navíc jsem přesvědčen, že profesionál je sice připraven uznat omyl, dát na ostatní, ale když se tak nestane, vyjednává na krev, snaží se dosáhnout toho, co si myslí, že je správné. A pak prostě s oponenty klidně odejde třeba na příjemný oběd. Pro tento typ kultury mám velké pochopení.
* Máte pocit, že jste byl někdy výrazně přehlasován?
Mnohokrát. Většinou ani tak ne v měnové politice, ale v názorech na řízení banky. Spravujeme provozní dvoumiliardový rozpočet, v bance pracuje kolem 1400 lidí. Permanentně například řešíme, jaká má být naše pozice vůči vládě. Témat, na nichž se lze zaseknout, je opravdu spousta. Avšak co se týče principálních otázek, cítím velkou shodu. Necítím ani neshodu, co se týče pozice České republiky. Ta je daná fakty. Jsme věřitel zahraničních finančních skupin a nechceme, aby někdo prosazoval, abychom byli ještě většími věřiteli, protože krize si to vyžaduje. Chceme si zachovat pravomoci nad tím, aby naše finanční soustava zůstala solventní. Vždyť i prezident říká euro ano, ale každý za své.