Václav Dolejší (Seznam Zprávy 17. 1. 2017, rubrika Rozhovory)
Rozhovor včetně videa (externí odkaz)
Současné dění v České národní bance je dobré pozorně sledovat. Centrální banka v čele s guvernérem Jiřím Rusnokem má před sebou zřejmě poslední necelé tři měsíce, kdy ještě chce bránit slabou korunu. Od listopadu 2013 ji uměle drží na kursu 27 korun za euro a brání jejímu posilování. Pak Rusnoka čeká choulostivá a bezprecedentní operace, jak bez velkých turbulencí vrátit korunu k tržnímu kursu.
Kromě toho do vedení ČNB počátkem února nastoupí dva noví lidé - Oldřich Dědek a Marek Mora. Oba mají narozdíl od svých předchůdců jmenovaných ještě Václavem Klausem blízko k Evropské unii, čímž se alespoň rétoricky ČNB přiblíží k zavedení eura. V sedmičlenné bankovní radě už bude pět lidí jmenovaných Milošem Zemanem.
O tom všem mluví v rozhovoru pro Seznam guvernér Jiří Rusnok. Přichází také s neobvyklým názorem, že současný růst ekonomiky je přeceňovaný - vzhledem k zaměstnanosti by očekával větší boom.
Vy jste o roce 2017 říkal, že bude pro hospodářství výjimečný, hodně úspěšný. Jak to tedy přesně myslíte?
Výjimečnost spočívá v tom, že prožíváme mimořádné období, kdy česká ekonomika nemá a neprojevuje žádné větší nerovnováhy. Ať se podíváme na kterýkoliv průřez ekonomikou. Z hlediska makroekonomického nevidíme v tuto chvíli žádná ohniska napětí. Nemáme akutně žádný problém ve veřejných financích ani žádný problém míry zadlužení, máme výbornou zahraniční bilanci, máme více než saturovaný trh práce z hlediska nabídky zaměstnání, až mírně přehřátý - tam je asi ten tlak největší. Máme také slušný hospodářský růst, který se podle mě přeceňuje.
Proč - 2,5procentní růst vám přijde málo?
Mluvíme téměř o nějakém boomu, ale pro mě to tedy boom rozhodně neznamená. Při nejvyšší míře zaměstnanosti, jakou jsme kdy v historii měli, se horko těžko potácíme někde kolem potenciálu, který je mezi 2,5 a třemi procenty v posledních pokrizových letech. Takže boom to není. Jsme ve zvláštní situaci, že tam, kam se podíváme, v horizontu jednoho, dvou let, nevidíme nerovnováhy a rizika. V tom je ta výjimečnost, ta unikátnost situace. Ne, že bychom byli tygrem Evropy, protože to nejsme.
A je to chyba? Jak si to vysvětlujete, že nemáme rychlejší růst ekonomiky?
To je určitě chyba. Svědčí to o nějakých strukturálních vadách české ekonomiky. Jsou tam nějaké bariéry, které já neumím plnohodnotně a kompletně analyzovat, jež vedou k tomu, že ten potenciál je nízký (vzhledem k ekonomické úrovni a očekávání).
Kvalita vládnutí, naše bolest
Nejsou to bariéry i trochu vytvářené státem? Začít podnikat a udržet se v podnikání je čím dál složitější, když přibývá různých regulací a překážek.
Obecně to bariéra být může. Nezdá se mi, že by u nás byla přehnaná míra regulace. Ale my si to umíme hodně zavařit sami. Věci se pak berou hodně úředně, hodně formálně, hodně byrokraticky - a to může prostředí trochu zhoršovat. Teď jsme si jednu bariéru podle mě dál prohloubili. To je ta neschopnost realizovat jakékoliv větší investiční projekty. V dobách takto příznivých z hlediska snadnosti a dostupnosti financování investic jsme neudělali reálně nic v doplnění, dostavění dopravní infrastruktury. Obecně se to dá podle mě shrnout pod kvalitu vládnutí, kvalitu správy země. To je naše velká bolest. To je věc, která se kumuluje napříč těmi vládami uplynulých dvaceti let.
Při současném nedostatku zaměstnanců existuje samozřejmě velký tlak na růst mezd. Je to dobře, nebo jde o nástrahu v budoucím vývoji?
Růst mezd v delším horizontu je určitě nástraha, protože se prostě sníží naše konkurenceschopnost a bude muset dojít k nějakému přizpůsobení. Nicméně v tuto chvíli stále doháníme určité zpoždění, které jsme si prohloubili ještě právě v dobách té poslední krize, kdy se skutečně naše mzdy zastavily a dokonce i v některých vybraných sektorech klesaly. A už předtím byly relativně nízké. Čili tam je prostor na dohánění.
Rekordní intervence za slabou korunu
Čekal jste na začátku roku takový zájem o českou korunu, takový útok spekulantů?
Bylo asi logické očekávat, že to bude spojené s nějakým zvýšeným přílivem peněz, to znamená sázek na posílení koruny s blížícím se a námi avizovaným opuštěním našeho závazku (držet kurs na 27 korunách za euro).
Litujete zpětně, že jste si loni na podzim prodloužili pevný závazek, že ještě celé první čtvrtletí roku 2017 budete korunu bránit v kursu? Vždyť už v prosinci jste dosáhli cíle, kdy chcete intervence ukončit - dvouprocentní inflace.
Ne, to by nebyla správná interpretace ani analýza. Závazek a jeho prodloužení sehrál svoji významnou roli. Jeho prodloužení ve své době bylo významné, protože prostě určilo směr našich dalších kroků v měnové politice, a i díky tomu jsme dneska zpátky na cíli. Máme tady inflaci, která, zdá se, se nějakým způsobem etabluje na té odpovídající, žádoucí úrovni pevně, nejenom nějakým výkyvem.
Nepřesný odhad inflace
Vycházeli jste z vlastního nepřesného odhadu. ČNB prognózovala, že v prosinci bude inflace zhruba 1,3 procenta. Ona se už tedy dostala na dvě procenta, na ten váš cíl. Čím to je, že váš odhad nebyl tak přesný?
Nebyl úplně přesný, to máte pravdu. Takže ano, ten vývoj nás mírně předběhl. V době, kdy jsme prodlužovali ten závazek, jsme se drželi tehdejší prognózy, která proti dnešní realitě byla opatrnější, čili převážily ty proinflační tlaky. Ale to je, řekl bych, v rámci té rutinní chyby, kterou všichni ve světě v této branži nutně občas uděláme.
Dnes už není možné si říct - tak máme inflaci tam, kde jsme chtěli, pustíme kurs a ukončíme okamžitě intervence?
Tvrdý závazek znamená to, že jsme řekli, že neopustíme ten kursový závazek dřív, než skončí první čtvrtletí, čili dříve než ve druhém čtvrtletí. My o tom kursu budeme samozřejmě rozhodovat na základě nové prognózy, která nám ukáže, jestli jsme opravdu na nějaké udržitelné trajektorii v budoucnu, protože bychom neradi postupovali způsobem brzda - plyn. Teď začneme brzdit a za chvíli zjistíme „sakra, zpomalili jsme příliš", tak zase budeme přidávat plyn, zase uvolníme měnovou politiku. To je něco, co tomu hospodářství neprospívá.
My tady nekrvácíme
Takže budete ještě minimálně čtvrt roku, dá se říct, krvácet, abyste ubránili kurs?
Krvácet nevím. Ještě nějakou dobu určitě, máme-li dostát trošku našim slovům, tak by to mělo nejméně do konce března být tak, jak říkáte. Samozřejmě se ohrazuji proti slovu krvácet. Neviděl jsem tady nikde po chodbách nějaké zhroucené osoby s potřebou rychlého ošetření. My nekrvácíme, my děláme svoje kvantitativní uvolňování. Toto je naše forma kvantitativního uvolňování tak, jak ji dělá Evropská centrální banka, nebo donedávna americký FED, Švýcaři, Švédové či Dánové.
Až přestanete držet kurs koruny, co se podle vás stane? Přesněji řečeno, co byste si přáli, aby se stalo?
Já se přiznám, že my to přesně nevíme, co se s kursem stane. Určitě dojde k nějakému jeho rozkolísání. My skutečně nevíme, nikdo neví, jaký bude vývoj kursu. Pravděpodobně na začátku hodně rozkolísaný, než se ustálí v nějaké nové hladině. Jsou důvody pro to, aby kurs mírně posílil. Jsou důvody pro to, aby mohl teoreticky nebo prakticky oslabit.
Koruna klidně může i oslabit
Počkejte, všichni očekávají posílení koruny. Jaké jsou důvody pro oslabení?
Jsou v podstatě technické, odborně tomu říkáme chybějící protistrana - v momentě, kdy už nebudeme automaticky nakupovat eura. Investoři, kteří sem nainvestovali poměrně velké sumy peněz, najednou budou chtít všichni vyinkasovat zisk a odejít zpátky do své mateřské země. Je otázka, kdo jim eura za nové kursy bude chtít nabídnout. Eura v té době v Česku budeme mít levně my, po intervencích máme v devizových rezervách velké sumy. Neříkám, že to tak bude, máme při velikosti devizových rezerv možnost ovlivnit i teoretické nadměrné oslabování koruny.
Neobáváte se naopak černých scénářů v případě většího posílení koruny? Třeba, že exportně zaměřené podniky budou mít potíže, protože už nebudou z ciziny inkasovat takové marže?
Samozřejmě podniky s tím musí ve svých kalkulacích počítat. Já myslím, že ony slyší a slyšely. Scházíme se s nimi na různých fórech, kde říkají: „Jasně, my víme, že to nemůže být do nekonečna a počítáme s tím a samozřejmě - líbila se nám ta kursová stabilita a víme, že to není možné zajistit na trvalo v dnešních podmínkách. Počítáme s tím." Bude to asi podnik od podniku jiné, ale ti rozumní z nich si vytvořili podle mě přiměřené polštáře a rezervy, takže si myslím, že to makroekonomicky s českou ekonomikou nic zásadního neudělá. Ale samozřejmě, že ten trend, který byl do jisté míry komfortní pro ty jednoznačně zaměřené exportní podniky, bude méně komfortní, to je jasné.
S eurem stojíme i padáme
V únoru nastoupí do bankovní rady dva noví členové, pánové Dědek a Mora. Navenek to působí tak, že se stanete bankovní radou minimálně rétoricky vstřícnější k Evropě, a tudíž i jednoho dne k přijetí eura. Dá se to tak vykládat?
Já tomu rozumím. To jsou trošku symbolické věci. Od začátku jsem říkal, že nejsem ideologicky jakkoliv angažován v nějakém euroskepticismu nebo odmítání naší integrace, ale stejně tak nejsem žádný „eurohujer". Prostě tady máme dané nějaké úkony a role a těch se prostě budeme držet. Přijetí eura je pro nás skutečně naprosto neaktuální téma. Eurozóna má ten svůj dům značně nedostavěný a je i mírně poškozen drobnými požáry. V tuto chvíli se hrnout k nastěhování do takového domu by nebylo rozumné.
Kdy tedy?
Je to věc politického rozhodnutí, k tomu česká politika nedozrála. My jsme ale fatálně spojeni s eurozónou, jako ekonomika, jako země. My se nemůžeme vyčlenit někam úplně mimo, jsme nesporně mnohem víc propojeni s eurozónou než třeba Španělsko, Portugalsko. Takže nás to musí zajímat, nám záleží na úspěchu eurozóny, protože je to ekonomicky náš přirozený partner. S ním budeme stát a padat. Když bude eurozóna na kolenou, tak my tady také zrovna na jachtách po Jadranu jezdit nebudeme.
Rozhovor s Jiřím Rusnokem - přepis videa
Pane guvernére, čekal jste na začátku roku takový zájem o českou korunu, takový útok spekulantů?
Já nevím, co máte na mysli slovem "takový", ale samozřejmě, že zájem o korunu jsme čekali tak, jak se bude blížit námi avizované ukončení stávajícího režimu měnové politiky, to znamená takzvané opuštění kurzového závazku. Bylo asi logické očekávat, že bude spojené s nějakým zvýšeným přílivem peněz, to znamená sázek na posílení koruny po opuštění toho závazku. V tom obecném kontextu určitě, ale jaksi mluvit o tom, jestli je to více nebo méně, než jsme očekávali, tak to se přiznám, že neumím vyhodnotit, protože my jsme si žádné limity ani normy toho očekávání nedávali.
Je leden 2017 vynákládat největší usilí na udržení kursu 27 korun za euro od 7. listopadu 2013, kdy jste s intervencemi začali?
To procházelo různými fázemi. Byly momenty, kdy samozřejmě ta aktivita byla větší kolem různých spekulací typu noví členové bankovní rady, nebo nějaké jiné momenty. Takových momentů bylo více. Samozřejmě že dá se očekávat, že teď ten tlak bude zesilovat v tom období, řekněme, nějaké terminační fáze toho modelu.
Můžete ty náklady finančně vyjádřit? Podle odhadů různých bankéřů musíte vynakládat v těchto dnech nakoupit více než miliradu eur denně, abyste udrželi slabou korunu.
To se omlouvám, specifikovat nebudu. Máme nějaká pravidla, jak tyto věci komunikujeme s určitým časovým odstupem, takže to komentovat nebudu.
Nebo jsou to přestřelené odhady?
Omlouvám se, nebudu žádná konkrétní čísla komentovat.
Litujete zpětně, že jste si loni na podzim dali pevný závazek, že ještě celé první čtvrtletí roku 2017 budete korunu bránit v kurzu? Protože už v prosinci jste dosáhli cíle, kdy chcete intervence ukončit - dvouprocentní inflace.
Ne, to by nebyla správná interpretace ani analýza. Závazek a jeho prodloužení sehrál svoji významnou roli. Jeho prodloužení ve své době bylo významné, protože prostě určilo směr našich dalších kroků v měnové politice, a i díky tomu jsme dneska zpátky na cíli. Máme tady inflaci, která zdá se, se nějakým způsobem etabluje na té odpovídající, žádoucí úrovni pevně, nejenom nějakým výkyvem. To je součást repertoáru a to by bylo... Takhle hodnotit se to určitě nedá. Ve své době - to je třeba vysvětlit - my vždycky při svých rozhodnutích se zaobíráme tím, jak bude vypadat inflace za rok, rok a půl dopředu ve výhledu, v prognóze. Podle toho ta rozhodnutí činíme, čili to, že je dneska inflace někde zhruba na tom takzvaném cíli čili je rozhodně tam, kde má být, tak to je výsledek našich kroků před rokem, rokem a půl. Tím krokem bylo i prodloužení toho fixního nebo tvrdého závazku.
Vycházeli jste z vlastního nepřesného odhadu. Česká národní banka prognózovala, že v prosinci bude inflace zhruba 1,3 procenta. Ona se už tedy dostala na 2 procenta, na ten váš cíl. Čím to je, že váš odhad nebyl tak přesný?
Nebyl úplně přesný, to máte pravdu. Ten vývoj nás trochu předbíhá. Řekl bych spíš z našeho pohledu pozitivním směrem. Takže ano, to je pravda, ale to je běžná součást naší práce. Víte, když se pohybujete ve velmi nízké inflaci, což je náš případ, nula až dva, dva a půl procenta, tak odhadovat na měsíce dopředu desetiny v jednotlivých měsících, je strašně obtížné. Takže poměrně nevelký výkyv základních spotřebních součástí typu potraviny, benzín, nafta, některé služby atd. vám prostě pohne s tím indexem o těch pár desetin. To není tak podstatné, ta absolutní úroveň, podstatný je ten trend a jeho ukotvování bych řekl, v tom celkovém vývoji. Takže ano, ten vývoj nás mírně předběhl, v době, kdy jsme prodlužovali ten závazek, jsme se drželi tehdejší prognózy, která proti dnešní realitě byla opatrnější čili převážili ty proinflační tlaky. Ale to je, řekl bych v rámci té rutinní chyby, kterou všichni ve světě v této branži nutně občas uděláme.
Dnes už není možné si říct - tak máme inflaci tam, kde jsme chtěli, a ukončit intervence okamžitě?
Tvrdý závazek znamená to, že jsme řekli, že neopustíme ten kurzový závazek dřív, než skončí první čtvrtletí čili dříve než ve druhém čtvrtletí. To je mechanické. Ono totiž odporujete logice, kterou jsem uvedl. My se vždycky díváme na to, co bude za rok, rok půl. Pracujeme už na nové prognóze, která bude naším základním rozhodovacím podkladem při dalším měnovém zasedání na začátku února. Nová prognóza nám ukáže, jak se bude vyvíjet podle našich schopností to prognózovat inflace a další makroekonomické veličiny v tom následujícím roce, roce a půl s nějakým výhledem do dvou let. To je to, podle čeho my rozhodujeme. Čili rozhodujeme podle nasazení nebo nenasazení nějakého nástroje měnové politiky. V tuto chvíli je naším klíčovým nástrojem kurz. Nebudu se teď vracet do historie, tak se to stalo, máme nulové sazby a kurz je jejich náhradou nebo náhradou jejich nemožností dalšího snižování. Takže my o tom kurzu budeme samozřejmě rozhodovat na uákladě nové prognózy, která nám ukáže, jestli jsme opravdu na nějaké udržitelné trajektorii v budoucnu, protože bychom neradi postupovali způsobem brzda plyn. Teď začneme brzdit a za chvíli zjistíme "sakra, zpomalili jsme příliš", tak zase budeme přidávat plyn, zase uvolníme měnovou politiku. To je něco, co tomu hospodářství neprospívá. Proto, abychom měli jistotu, že už je čas brzdit, v našem případě uvolnit kurzový závazek a přejít postupně pokud možno k úrokovým sazbám, tak to chceme mít opravdu silně potvrzené. To nám ukáže nová prognóza, případně vývoj v dalších měsících.
Takže teď lidově řečeno budete ještě minimálně čtvrt roku dá se říct krvácet, abyste ubránili kurz?
Krvácet nevím. Ještě nějakou dobu určitě máme-li dostát trošku našim slovům, tak by to mělo nejméně do konce března být, tak jak říkáte. Samozřejmě se ohrazuju proti slovu krvácet. Neviděl jsem tady nikde po chodbách nějaké zhroucené osoby s potřebou rychlého ošetření. My nekrvácíme, my děláme svoje kvantitativní uvolňování. Toto je naše forma kvantitativního uvolňování tak, jak ji dělá ECB, tak jak ji dělá britská centrální banka Bank of England nebo japonská nebo donedávna FET nebo Švýcaři i nadále a někteří další, Švédové a Dánové.
Emitujete nové peníze...
Emitujeme nové peníze...
...a měníte je za cizí měny.
Ovšem peníze, které nevstupují přímo do standardního oběhu, ale v podstatě vstupují do devizových rezerv.
Já to nijak nekritizuji, ale devizové rezervy, které vám tudíž bobtnají, tak někdy za rok se budou určitě muset přecenit podle nového kurzu a bude to asi nějaká ztráta, ne?
Ano, účetní, virtuální ztráta chcete-li, může nastat. Pokud nastane zhodnocení nebo zhodnocování, nějaká apreciace české měny, tak vyjádřeno v českých korunách, samozřejmě na těch devizových rezervách budeme mít jakousi nerealizovanou ztrátu, takhle bych to nazval. Na těch reálných podkladových aktivech, což jsou rezervy v zahraničních měnách, žádnou ztrátu mít nebudeme. My na tom naopak vyděláváme. My ty eura a případně to, na co to konvertujeme, dolary a kanadské, australské dolary, švédské koruny zhodnocujeme a vyděláváme. Zatím jsme vždycky na všech portfóliích vydělávali. Kladný výnos.
Co byste poradil Čechům, kteří mají třeba nějaké větší obnosy v eurech, co s nimi mají dělat? Můžete jim poradit?
Já myslím, že za prvé se to týká velmi omezeného množství Čechů, protože zaplať pánbůh tato ekonomika pracuje s vlastní domácí měnou, nejsme ekonomika jako některé jiné v těch tranzitivních ekonomikách, které mají velkou míru euroizace nebo dolarizace, takže lidé u nás vydělávají koruny a kupují za koruny. Pokud vím, tak průměrná česká domácnost vydá ve svých celkových výdajích tak do tří procent v zahraničních měnách. Záleží o jakou domácnost, o jakého "investora" se jedná. Jestliže ten člověk počítá, že bude mít i nadále nějaké výdaje v eurech, tak je nejlepší si ty peníze nechat. Protože když si k tomu připočtu transakční náklady spojené se směnou těch peněz, případně tam a zpátky, tak si myslím, že na tom nic nemůžu ztratit v očekávání, že vypadá, že euro bude spíše měnou relativně stabilní z hlediska inflačního. Inflační výhled na euru je velmi nízký, tak vlastně žádnou ztrátu nerealizuju.
Teď mi řekněte, až ukončíte svůj závazek, co se podle vás s kurzem koruny stane. Přesněji řečeno, co byste si přáli, aby se stalo?
Já se přiznám, že my to přesně nevíme, co se s kurzem stane. Víme snad jediné, že bude určitě jeho vývoj mnohem volatilnější než byl doposud, když jsme ho drželi na nějaké hladině. Víceméně pevné v tuto chvíli, protože měl tendenci tu hladinu v posledních měsících atakovat. Po tom uvolnění určitě dojde k nějakému rozkolísání kurzu. Volatilita je u nezávislých měn malých otevřených ekonomik zcela přirozená, to je úplně normální, to vidíte všude. Byla i u nás přirozená před zavedením toho závazku. Chtěl bych možná připomenout to, co už jsme také řekli několikrát. My samozřejmě tím opuštěním kurzového závazku neodcházíme z devizového trhu navždy a úplně. Vyhrazujeme si právo se na něj vždy vracet, když to budeme považovat za nutné. Vracíme se do tak zvaného řízeně plovoucího kurzu. Do takovéto zvláštní kategorie jsme patřili i předtím a patřit budeme i nadále. Pokud by výkyvy byly podle našeho úsudku neodůvodněně velké, tak zasáhneme a schopnost a prostředky na to máme v dostatečném rozsahu. Teď i díky těm velkým devízovým rezervám. My skutečně nevíme, nikdo neví, jaký bude vývoj kurzu. Pravděpodobně na začátku hodně rozkolísaný, než se ustálí v nějaké nové hladině. Jsou důvody pro to, aby kurz mírně posílil. Jsou důvody pro to, aby mohl teoreticky nebo prakticky oslabit.
Jaké jsou důvody pro oslabení?
Jsou v podstatě technické, spočívající v tom, že... My tomu říkáme teorém chybějící protistrany. V momentě, kdy skončí závazek, nějakým způsobem to bude na trhu zřejmé, dříve nebo později, už nebudeme automaticky nakupovat eura a do jisté míry začne tlak na posílení. Proti posílení, které budou chtít zrealizovat zejména ti investoři, kteří v mezidobí sem nainvestovali nějaké poměrně velké sumy peněz a budou chtít vyinkasovat zisk a odejít zpátky do své mateřské měny, ten tlak je na nás primárně ze zahraničí, tak těch bude najednou hodně. Když vezmeme ty sumy, které v devízových rezervách vidíme, tak jsou to velké sumy. Je otázka kdo jim eura za nové kurzy bude chtít nabídnout. Eura v té době v Česku budeme mít levně my. Podniky svým způsobem nemají důvod se cpát do rychlého výprodeje svých eurových rezerv. Většinou je používají správně jako jistý druh svého zajištění.
Nakonec to je pro vás docela dobrá vazba případného rychlého posilování.
Může to být určitá brzda. Může tam dokonce být až extrémní výkyv, který nebude žádoucí, ale v tomto případě teoreticky vzato... Neříkám, že to tak bude, máme při velikosti devizových rezerv možnost ovlivnit i teoretické nadměrné oslabování koruny. Kdyby náhodou se nějak více projevovalo. Na druhou stranu samozřejmě můžeme dále nakupovat. Žádný limit devizových rezerv nemáme, ten prostě neexistuje. Nejsme jediná banka na světě, která má v tuto chvíli velké devizové rezervy a koduje devizové rezervy. Takových je vícero. Samozřejmě se na trh v případě potřeby budeme vracet.
Vy jste říkal, že se koukáte vždycky rok, rok a půl dopředu. O roce 2017 jste řekl, že bude výjimečný, hodně úspěšný. Co tím přesně myslíte?
Jsem rád, že mám možnost to interpretovat plně a správně. Vždycky se vytrhne ten headline. Výjmečnost spočívá v tom, že prožíváme mimořádné období, kdy česká ekonomika nemá a neprijevuje žádné větší nerovnováhy. Ať se podíváme na kterýkoliv pohled, průřez tou ekonomikou. Z hlediska makroekonomického nevidíme žádná ohniska napětí v tuto chvíli. Nemáme akutně žádný problém ve veřejných financích ani žádný problém míry zadlužení, ani z hlediska současných schodkl ři přebytků. Máme výbornou zahraniční bilanci, jak obchodní, tak i platební. Máme více než saturovaný trh práce z hlediska nabídky zaměstnání, až mírně přehřátý - tam je asi ten tlak největší. Máme nějaký slušný hospodářský růst, který se podle mě přeceňuje. Mluvíme téměř o nějakém boomu, ale pro mě to tedy boom rozhodně neznamená. 2,5procentní růst při nejvyšší míře zaměstnanosti jakou jsme kdy v historii měli, minimální nebo malé nezaměstnanosti se horko těžko potácíme někde kolem potenciálu, který je někde mezi 2,5 a 3 procenty v posledních pokrizových letech. Takže boom to není přehnaný. Máme zvláštní situaci toho, že tam, kam se podíváte, ani na nějakém blízkém horizontu výhledu, který nás zajímá nejvíc - rok, dva, nevidíme nerovnováhy takové povahy, že by měly růst nějakým způsobem ohrozit. V tom je ta výjimečnost, ta unikátnost situace. Ne, že bychom byli tygr Evropy, protože to nejsme.
Čím to je, že při takové míře zaměstnanosti nemáme 5, 6procentní růst? To je chyba?
To je určitě chyba. Svědčí to o nějakých strukturálních vadách české ekonomiky. Jsou tam nějaké bariéry, které já neumím plnohodnotně a kompletně analyzovat, které vedou k tomu, že ten potenciál je nízký k tomu, co bychom vzhledem k ekonomické úrovni a očekávání rádi všichni viděli. Ty bariéry tady zjevně nějaké jsou.
Nejsou to bariéry i trochu vytvářené státem? Začít podnikat a udržet se v podnikání je čím dál složitější v tom smyslu, že přibývá různých regulací a překážek tohoto typu.
Obecně to bariéra být může. To jistě ano. Každá regulace má nějaké transakční náklady a ten potenciální produkt do jisté míry snižuje. Na druhou stranu je to vždycky daň za nějakou ochranu všech zúčastněných. Jak nás, spotřebitelů, konzumentů služeb nebo zboží, tak by to v konečném důsledku mělo pomáhat i udržitelsnosti podnikání. Pokud by regulace byla rozumná. Samozřejmě když nebude žádná regulace, tak bude snadné podnikání rozjet, ale bude velmi snadné v něm rychle špatně skončit. To je vždycky o nějaké vyváženosti těchto stránek věci. Já to nevylučuju. Nezdá se mi, že by u nás byla přehnaná míra regulace ve smyslu obecném, ale určitě je u nás regulace tradičně dělaná velmi nešťastným způsobem. Umíme si to hodně zavařit sami. Věci se pak berou hodně úředně, hodně formálně, hodně byrokraticky a to může prostředí trochu zhoršovat z hlediska potenciálního produktu. Bariér bude spousta. Budou ve struktuře školství a jeho produktů. Jestliže nám vycházejí tisíce středoškoláků, kteří jdou okamžitě na trh práce v situaci, kdy máme absolutní nedostatek pracovní síly, tak je to bariéra. Kvalita těch procesů - to souvisí s regulací - vymahatelnost práva, ale efektivní vymahatelnost, to znamená v čase, to je určitě bariéra. Teď jsme si jednu bariéru podle mě dál prohloubili. To je ta neschopnost realizovat jakýkoliv větší investiční projekty. V dobách takto příznivých z hlediska snadnosti a dostupnosti financování investic, jsme neudělali reálně nic v doplnění, dostavění dopravní infrastruktury. Zaostáváme v telekomunikační infrastruktuře s tím rychlým internetem a já nevím, jak se to všechno jmenuje. Bariér bychom asi našli strašně moc. Obecně se to dá podle mě shrnout pod kvalitu vládnutí, kvalitu správy země. To je naše velká bolest. Když vidíte analýzy světového ekonomického fóra nebo některých dalších institucí, tak vidíte, že máme největší problém v institucích čili v kvalitě správy. To je naše největší, zdá se...
Což už není, abych tomu dobře rozuměl, nějaká kritika této konkrétní vlády, ale principů, jak to funguje.
Ano, těch principů. To je věc, která se kumuluje napříč těmi vládami, podle mě 20 let se nám to tady rozpadá. Tak jako rozpadá, obnovuje, ale ta kvalita toho vládnutí se příliš nezlepšuje.
Když jsme se bavili o těch nástrahách - není tam ta nástraha v podobě tlaku na růst mezd, z něhož se stává ohromné téma?
Je to nástraha do budoucna. Pokud nebudeme schopni samozřejmě udržet určitou korelaci mezi růstem produktivity, a teď se samozřejmě můžeme hádat o to, jak ji měřit a kterou produktivitu máme na mysli, ale ono je to v zásadě nakonec jednoduché, jde o nějakou národohospodářskou produktivitu. Růstem mezd v delším horizontu je to určitě nástraha, protože se prostě sníží naše konkurenceschopnost a bude muset dojít k nějakému přizpůsobení. Nicméně v tuto chvíli stále doháníme určité zpoždění, které jsme si prohloubili ještě právě v dobách té poslední krize, kdy se skutečně naše mzdy zastavily a dokonce i klesaly v některých vybranch sektorech. A už předtím byly relativně nízké. Čili tam je prostor na dohánění. A v mezidobí ta produktivita nestála úplně. Ne, že by nějak fantasticky rostla, ale šla spíše nahoru. Takže určitý prostor na vyplnění té mezery tam je a to je to, co se teď odehrává dle mého soudu. V momentě, kdy se ty podmínky zase srovnají a pro české podniky bude těžší a těžší ty mzdové růsty udržet, tak prostě ten tlak si vynutí jejich zpomalení. Pokud nebudou české podniky - ale to zas bude velice individuální - tak úspěšné, že budou neustále realizovat větší a větší zisky a marže ve své produkci, že si ten růst budou moci dovolit. Čili ta diferenciace tady určitě nastane a už nastává, už je tady přítomna, to je jasné. A platí skutečně to, že dlouhodobě nemůžou jít ty věci divergentně. Nemůže jít produktivita dlouhodobě pomaleji nebo dramaticky pomaleji než růst mezd.
Ještě k tomu uvolnění koruny. Nebojíte se nějakých černých scénářů typu, že podniky exportně založené si zvykly být 4 roky na polštáři začnou třeba propouštět, nebo že zpomalí?
Podívejte, my právě proto se snažíme být v tomto směru velmi, velmi bych řekl komunikačně vstřícní. To může posoudit někdo, kdo sleduje centrální banky po světě. My skutečně patíme k těm mimořádně ochotným komunikovat věci s veřejností, a proto se už já bych řekl minimálně půl roku, vyjadřujeme jasně o tom, že se podmínky změní. To znamená po uvolnění kurzu se trendově dá očekávat nějaké postupné posilování koruny, pokud tady nebudeme mít dramaticky vyšší inflaci nebo výrazně vyšší inflaci než v eurozóně. To znamená, že samozřejmě podniky s tím musí ve svých kalkulacích počítat. Já myslím, že oni slyší a slyšely. Já to mám potvrzené. Tu zpětnou vazbu od nic mám, docela pravidelnou. Scházíme se s nimi na různých fórech a oni říkají: "Jasně, my víme, že to nemůže být do nekonečna a počítáme s tím a samozřejmě líbila se nám ta stabilita kurzová a víme, že to není možné zajistit na trvalo v dnešních podmínkách a počítáme s tím." Samozřejmě bude to asi podnik od podniku jiné, ale ti rozumní z nich si vytvořili podle mě přiměřené polštáře a rezervy, nainvestovali mnozí znovu nebo nově do své produktivity, takže si myslím, že to makroekonomicky s českou ekonomikou nic zásadního neudělá. Ale samozřejmě, že se ten trend, který byl do jisté míry komfortní pro ty jednoznačně zaměřené exportní podniky, bude méně komfortní, to je jasné.
Neobáváte se, že začnou propuštět, protože prostě budou inkasovat nižší zisky, příjmy ze zahraničí?
Já bych to nečekal hned, že by začaly propouštět. To bych teď nečekal v nejbližším roce, dvou. Když s nimi mluvím, tak oni řeknou: "Podívejte se, já mám dneska nárůsty zakázek 20, 30 procent a já rostu o deset, protože já navíc nemám lidi. Já nemám lidi, s kterými bych to udělal." Takže já si myslím, že v první fázi nastane to, že třeba ty nárůsty těch zakázek už jim tak neporostou, protože taky bude třeba pod tlakem trochu své výrobky zdražit. Samozřejmě je otázka, jestli jim to ten trh dovolí, protože oni nejsou většinou těmi cenovými tvůrci, že ano. Takže já myslím, že oni v první fázi spíš vypustí ten polštář těch nenaplněných zakázek a v té další fázi nějaké posléze, pokud budou v tom přizpůsobeni, mít problémy, tak prostě samozřejmě to může tlačit i reverzně na trh práce. Ale to by zase potom vedlo k tomu, že se zpomalí mzdy a ekonomika si s tím nakonec vždycky nějak poradí.
S únorovým příchodem nových dvou členů bankovní rady, pana Dědka a Mory, jste asi spokojen, že? Bankovní rada se mění podle vašich představ určitě. Už tady bude pět členů ze sedmi jmenovaných Milošem Zemanem.
Nebudu zakrývat, že jsem spokojen. Samozřejmě, protože oba pány znám, obou si velice vážím a považuju je za velmi kvalitní osobnosti v jejich oborech a s jejich zkušenostmi a znalostmi, takže nepochybuju o tom, že oba budou přínosem pro fungování České národní banky.
Já vždycky říkám, že jste tu v exkluzivní pozici jako Pavel Rychetský v Ústavním soudu - koho si vymyslíte, toho vám prezident najmenuje.
Nevím. Myslím, že to není tak jednoduché. Zatím jsme se s panem prezidentem vždycky nějak dohodli, vždycky to muselo být o tom, že on toho člověka akceptoval a tady v tomto případě to nebylo, řekl bych, vůbec složité, protože ta dohoda byla už...
Minimálně navenek to působí tak, že se stanete bankovní radou minimálně rétoricky vstřícnější k Evropě, a tudíž i jednoho dne k přijetí eura. Dá se to tak vykládat?
Já tomu rozumím. To jsou trošku symbolické věci. Já jsem od začátku říkal, že nejsem jaksi ideologicky jakkoliv angažován v nějakém euroskepticismu nebo odmítání naší integrace, ale stejně tak nejsem žádný "eurohujer". Prostě my máme tady dané nějaké úkony a role a těch se prostě budeme držet. Přijetí eura je skutečně naprosto neaktuální téma pro nás. Je to věc politického rozhodnutí, k tomu česká politika nedozrála. Shodou okolností je to, zdá se, v tuto chvíli dobře. To ne, že by to někdo promyslel tak výborně dopředu před 10 lety, 5 lety, ale shodou okolností je to pro nás v tuto chvíli spíše komfortní pozice jako pro Českou republiku, protože holt eurozóna ten dům má nedostavěný, značně nedostavěný a je i mírně poškozen drobnými požáry. V tuto chvíli se hrnout k nastěhování do takového domu by nebylo rozumné. Čili taktika, kterou zatím vláda, i za naší technické spoluúčasti, přijala, to znamená u intencí, si myslím, je zcela na místě. My jsme ale fatálně spojeni s eurozónou, jako ekonomika, jako země. My se nemůžeme vyčlenit někam úplně mimo, jsme prostě mnohem víc propojeni s eurozónou než Španělsko, Portugalsko - nesporně. Mohl bych uvádět další příklady. Takže nás to musí zajímat, nám záleží na úspěchu eurozóny, protože je to náš přirozený partner ekonomicky. S ním budeme také stát a padat. Když bude eurozóna na kolenou, tak my tady také zrovna na jachtách po Jadranu jezdit nebudeme.
Jaké dnes máte vztahy s Milošem Zemanem. Vy jste pořád členem týmu jeho poradců, vidíte se tedy zhruba jednou za měsíc. Ale je to slučitelné s funkcí guvernéra?
Já myslím, že v našem ústavním pořádku a v tom, jak se usadila ta role centrální banky, takže to v žádném konfliktu není. To znamená, já samozřejmě vím, co mám dělat, tak mi není dvacet a samozřejmě nepřijímám a ani nemohu přijímat žádné pokyny od nikoho, ani od vlády, ani od prezidenta čili od exekutivní moci vůbec. Samozřejmě, že... Ale jinak já s prezidentem... Prezident v našem pořádku, v dnešní době, kdy je volen v přímých volbách, je vlastně jakousi nadstranickou funkcí, takže tady žádný problém se závislostí nebo nezávislostí opravdu necítím. A je to věc, na kterou tady velice dbáme a velice si ji střežíme, protože skutečně pro efektivní provádění měnové politiky je nutná a máme to štěstí, že to tak naši předchůdci a zakladatelé republiky uspořádali, že pozice ČNB je nejenom v tomto ohledu, ale i v dalších mimořádně slná a nezávislá. Můžu vám říct, že v porovnání s celou plejádou centrálních bank kolem nás, si myslím, že my máme tu pozici opravdu nejsilnější.
Už jste třeba dokázal přesvědčit Miloše Zemana, že intervence hodně pomohly ekonomickému růstu? On za to ČNB opakovaně veřejně kritizuje.
Tak v tom jsme standardní před světem. Protože bankéři - ani centrální a už vůbec ne komerční - nejsou ve světě zrovna populární osoby. Takže nás tímo pan prezident normalizuje. Nepřesvědčil jsem ho, samozřejmě, že jsem ho nepřesvědčil. Už se mi to asi nepodaří, takže snad se spolu dočkáme toho, že ten režim budeme moci ukončit a pak budou zase jiné zajímavé problémy.