(FinWeb.cz 6.4.2006, rubrika: Bankovnictvi.iHNed.cz)
Nejenom o vývoji počtu padělků v České republice a jejich dokonalosti jsme hovořili s Leopoldem Surgou, náměstkem ředitele sekce peněžní a platební styku České národní banky.
Naprostá většina padělků má nízkou kvalitu
Jak se doposud vyvíjel počet a kvalita padělků české měny, tedy za oněch zhruba 13 let její existence? Liší se nějak výrazně snaha o padělání bankovek od dob československé koruny? Zvýšila se snaha padělat českou korunu po zavedení plné směnitelnosti?
Pokud jde o počty zadržených padělaných peněz, lze situaci v České republice označit jako stabilizovanou. Například čísla představující počty padělků, které u nás byly zadrženy v letech 1997 a 2000 (9530, resp. 9526 kusů), jsou téměř shodná s čísly za poslední dva roky (9289, resp. 9295 padělků). S výjimkou let těsně po oddělení měny a extrému v roce 1998, který však byl zajímavý pouze z hlediska statistiky, nikoli z hlediska kvality nebo technologie výroby, se počet padělků pohybuje mezi osmi až deseti tisíci kusy.
V jednotlivých letech sice docházelo ke strukturálním změnám (rozdíly v počtech padělků českých bankovek a mincí a počtech zadržených padělků valut) a ke změnám poměru mezi množstvím padělků zjištěných v oběhu a padělků zadržených policií ještě před jejich uvedením do oběhu. Tyto změny ale nebyly nijak dramatické.
V porovnání s obdobím před rokem 1989 počet padělků vzrostl o několik řádů; samotné vyhlášení volné směnitelnosti české koruny však na statistiky výrazný vliv nemělo.
Jaké nominální hodnoty se u nás nejčastěji padělají?
Nedá se jednoznačně říci, že by některá z českých bankovek patřila mezi favority padělatelů. Zatímco například v letech 2003 a 2004 bylo zadrženo nejvíce padělků bankovek v hodnotě 5000 Kč (nutno ovšem dodat, že jejich podstatná část byla zadržena policií ještě před uvedením do oběhu), v roce 2005 bylo naopak zadrženo nejvíce padělků pětisetkorun a podíl pětitisícovek se výrazně snížil.
Svůj standard v podobě druhého místa si zpravidla udržují padělky bankovek v hodnotě 1000 Kč.
Porovnáme-li českou korunu a euro, bankovky které z těchto dvou měn se padělají více?
Podle loňských statistik připadlo na jeden milion eurobankovek v oběhu 58 padělků. Ve stejném období připadlo na jeden milion českých bankovek v oběhu 32 padělků. Z tohoto pohledu jsme na tom o něco lépe než země eurosystému.
Chtěl bych ale zdůraznit, že v obou případech - pokud bychom chtěli vyjádřit množství padělků v poměru k pravým bankovkám v procentech - hovoříme o pátém a šestém místě za desetinnou čárkou.
Jak se mění dokonalost padělků v souvislosti s rozvojem moderních technologií? Jsou dnes padělatelé lépe schopni napodobit bezpečnostní prvky?
Kvalita padělků byla a je dána schopnostmi padělatelů, jejich technickým vybavením a výší prostředků, určených pro daný účel. Je skutečností, že dnešní reprodukční techniky vycházejí z dokonalých grafických software a dávají padělatelům výrazně větší možnosti než například před deseti lety. Profesně zdatným a technicky vybaveným padělatelům nečiní potíže ani složité ochranné prvky. Padělat například hologram dnes není pro většinu padělatelských dílen problém.
Někdy je to však ze strany padělatelů mrhání časem a penězi, neboť někteří jednotlivci (i mezi profesionálními pokladníky) jsou schopni za hologram považovat kousek nalepeného staniolu. Ale to je o něčem jiném, než o kvalitě ochranných prvků a zdatnosti padělatelů.
Naprostá většina padělků však patří mezi reprodukce zhotovené na barevných kopírkách nebo vytištěné inkoustovými tiskárnami. Jejich kvalita není vysoká a jejich rozpoznání není při troše pozornosti problém. Nebezpečnost spočívá zpravidla v dokonalé barevnosti, která bohužel při příjmu bankovek řadě lidí stačí jako rozhodující kritérium pravosti.
Kudy padělky nejčastěji pronikají do oběhu a jaké procento padělků je podle vašich zkušeností zachyceno hned při pokusu uvedení do oběhu?
Část padělků je udávána do oběhu při placení v hotovosti pokladníkům, část prostřednictvím různých typů automatů přijímajících bankovky nebo mince (prodejní, hrací, výherní). Menší část padělků je zjištěna při placení, větší až v odvodech tržeb v bankách.
Za velmi negativní je nutno označit skutečnost, že přes několik stupňů zpracování a třídění prošlo až do poboček České národní banky 220 padělků českých bankovek a 250 padělků mincí. Pokud by banky vracely do oběhu nebo plnily do bankovních automatů bankovky, které si samy zpracovávají, bylo by těchto 220, resp. 250 padělků vráceno zpět do oběhu. Úsporné programy komerčních bank, které se projevují ve snižování nákladů na školení zaměstnanců a nákup techniky, tak mají na kvalitu oběživa a důvěryhodnost měny velmi negativní vliv.
Evropská komise a Evropská centrální banka vytvářejí na obchodní banky a další subjekty zabývající se operacemi s hotovostmi tlak v podobě realizace "Rámce pro navrácení bankovek zpět do oběhu". Rámec stanoví pravidla a podmínky, za kterých mohou být eurobankovky vydávány veřejnosti. Podle článku 6 Nařízení Rady (ES) 1338/2001, který stanoví některá opatření nezbytná k ochraně eura proti padělání, jsou členské státy povinny stanovit účinné, přiměřené a odrazující sankce, jimiž budou postihovány subjekty, které povinnosti uložené zmíněným článkem 6 nebudou plnit. Takové sankce už zná i česká legislativa.
Jak dlouho trvá v průměru odhalení padělatelů a jaká je objasněnost tohoto trestného činu v procentech?
Česká národní banka objasněnost tohoto druhu kriminality nesleduje, ale s potěšením konstatuje, že Policii ČR se zpravidla každý rok podaří odhalit jednu nebo dvě padělatelské dílny nebo skupiny distributorů padělků. Některé padělatelské dílny se podaří vypátrat v průběhu několika měsíců.
V případě eurobankovek jsou takové operace složitější, neboť přesahují hranice více států a většinou trvají déle. Pokud některá z padělatelských dílen po vyrobení určitého množství padělků svou činnost ukončí, šance na její vypátrání se samozřejmě snižuje.
Můžete uvést příklady nějakých kuriózních padělků nebo zajímavostí z této oblasti - ať už u nás, nebo v zahraničí?
Ke kuriozitám samozřejmě vždy patří ručně kreslené padělky (některé z nich prozrazují značné kreslířské schopnosti autorů). Kuriózní je i skutečnost, že řada ručně kreslených a nepříliš kvalitních padělků je v oběhu přijata jako pravé peníze. A to včetně těch, na nichž se jejich autor přiznal, že bankovky kreslil sám. Některé z nich jsou k vidění v expozici "Člověk a peníze" v ČNB.
Ke kuriozitám lze řadit i bankovky bank, které nikdy neexistovaly. Vyskytovaly se na území USA v první polovině 19. století, kdy právo vydávat bankovky měla celá řada soukromých bank. Bankám, jejichž sídlo bylo v obzvláště odlehlých končinách, se říkalo "wild cat bank".
V které době a v které zemi se historicky padělaly bankovky (případně cenné papíry) nejvíc a kdy naopak nejméně?
Kdy a kde se peníze padělaly nejvíce, nelze jednoznačně říct. Těch případů a období je celá řada a knih o nich napsaných jsou desítky, ne-li stovky. Padělatelské aféry jsou známé již z antiky i středověku.
V moderní době jsou to zpravidla případy charakterizované jako padělání s politickou motivací. Patří k nim mimo jiné období válek za nezávislost ve vznikajících Spojených státech, kdy se o tzv. kontinentálkách ("Continental Currency") říkalo, že nemají hodnotu ani papíru, na kterém jsou vytištěny. V Rusku a v Rakousku byly velmi rozšířené francouzské padělky rublů a rakouských zlatých, které obíhaly nebo byly vydávány do oběhu v období napoleonských válek. Proslulé jsou i padělky anglických liber vyráběné v době druhé světové války v koncentračním táboře Sachsenhausenu.
V Československu to bylo období těsně po vzniku nového státu, kdy u nás byly distribuovány padělky, jejichž výrobu měla na svědomí maďarská iredenta. Naopak nejméně padělků československých bankovek se vyskytovalo v době, kdy česká koruna nebyla konvertibilní a kdy toho v obchodech příliš ke koupi nebylo, to znamená v období 60. a 70. let minulého století.