Zdeněk Tůma (Lidové noviny 26.1.2006 strana 1, rubrika: Titulní strana)
ÚHEL POHLEDU
Prezident Václav Klaus textem pro LN oživil debatu o smyslu jednotné měny a jejího přijetí v naší zemi. Nelze než souhlasit s jedním důležitým závěrem, že zavedení jednotné měny bylo významné nejen z ekonomického hlediska, ale i z pohledu další politické integrace Evropy. Přístup k další integraci by bezpochyby měl být předmětem diskuse. Zároveň je však v článku Klausova kritéria (LN 20. 1.) řada nepřesných tvrzení, do značné míry v důsledku chybné výchozí premisy. Odvíjí se totiž od východiska, že dosavadní diskuse o euru nejde nad rámec hodnocení maastrichtských kritérií.
Skutečnost je přitom taková, že již před samotným spuštěním eura, a tím spíše po něm, probíhaly a probíhají analýzy na mnoha pracovištích, ať už hovoříme o ekonomickém výzkumu, mezinárodních institucích a samozřejmě centrálních bankách.
Osobně neznám žádného ekonoma, který by tvrdil, že alfou a omegou jednotné měny je splnění maastrichtských kritérií.
A který by tvrdil, že po jejich splnění a přijetí jednotné měny se automaticky zvýší růst ekonomiky či sníží nezaměstnanost. Tato kritéria jsou jen hrubým popisem podmínek makroekonomické stability a jsou pouze podmínkou nutnou, a ne postačující pro přijetí do eurozóny a následné hladké fungování v jejím rámci. Je dobré si také uvědomit, že tato kritéria byla koncipována před mnoha lety a dnes jsou v mnoha ohledech duplicitní a překonaná. Je zřejmé, že klady jednotné měny - zdůrazním zde alespoň omezení kursového rizika, větší cenovou transparenci a lepší přístup k integrujícímu se evropskému finančnímu trhu - mohou plně působit jen v pružné a konkurenceschopné ekonomice se zdravými veřejnými financemi. Proto se analýzy a diskuse kolem eura často soustředí právě na tyto další podmínky.
Není zde místo pro výčet odborné či popularizující literatury na dané téma. Jmenujme však alespoň studii Mezinárodního měnového fondu z roku 2004 a řadu konferencí s danou tematikou. V rovině domácí hospodářské politiky nelze pominout vládní materiál z podzimu 2005, který připravily ve spolupráci ministerstvo financí a ČNB a který jde daleko za rámec hodnocení maastrichtských kritérií. Byly v něm diskutovány právě otázky reálné ekonomiky, sladěnosti hospodářských cyklů, míry integrace české ekonomiky v rámci evropské ekonomiky, pružnosti trhu práce, připravenosti finančních trhů a další aspekty. Kromě toho ČNB připravila sadu podkladových analýz, které jsou dostupné na našich webových stránkách a s nimiž byla odborná veřejnost seznámena. Stejně tak je k dispozici celá řada výzkumných studií ČNB souvisejících s přijetím eura.
Jednoznačného návodu se nedočkáme
Tvrdím tedy, že diskuse o euru se zdaleka neomezuje na maastrichtská kritéria. V této souvislosti musím odmítnout myšlenku - byť vyřčenou možná s trochou nadsázky -"českolipských kritérií'. Každou zemi zajímá totéž co nás - dopad eura na reálnou ekonomiku, na finanční sektor atd. Tyto analýzy se dělají a je dobré porovnávat jejich výsledky v čase i mezi jednotlivými zeměmi.
Hovořit o domácích kritériích však může být zavádějící, neboť to vzbuzuje dojem, že u jednotlivých zemí lze určit konkrétní hodnoty, kterých mají v té či oné analýze dosáhnout. To bychom však chtěli příliš. Tento typ analýz může ukázat směr, vidíme, zda se v daném parametru (např. pružnost trhu práce, míra konvergence...) lepšíme, či nikoli. Jednoduchá kritéria, která se dají dobře kvantifikovat, ale mohou být pouze vodítkem, nedají nám jasnou odpověď na otázku o mnoha ekonomických a politických dimenzích - zda a kdy euro.
To mě přivádí k důležitému bodu, kde přes všechny uvedené výhrady s prezidentem Klausem souhlasím. Nechť se vede debata o filozofii integrace Evropy a úloze eura v tomto procesu. Ekonomové a centrální banky mohou dodat relevantní podklady pro ekonomické aspekty takové debaty. Nedoufejme však, že nám tyto analýzy poskytnou jednoznačný návod. Tak jako spuštění eura bylo především politické rozhodnutí, stejně tak tomu bude s rozšiřováním eurozóny.
Nakonec ještě poznámku k úloze centrální banky. Občas jsme vyzýváni, abychom se výrazněji zapojili do debaty o smyslu eura a načasování jeho přijetí. V tom jsou ovšem dvě významná rizika. Za prvé, s ohledem na politické aspekty rozhodnutí by centrální banka začala být téměř jistě vnímána jako politická instituce, která má blíže k některé z politických stran. Za druhé, centrální banka musí být schopna zabezpečit nezávislou měnovou politiku, stejně tak ale i hladký přechod k jednotné měně, jakmile takové rozhodnutí padne.
Pokud by se nenaplnil scénář doporučovaný centrální bankou, její kredibilita by byla ohrožena. Česká národní banka proto udělá nejlepší službu poskytnutím své nezávislé expertízy a politická rozhodnutí nechá politikům. Pro centrální banku zůstanou - v kontextu jejího hlavního cíle definovaného Ústavou ČR - klíčovým aspektem zavedení eura jeho možné dopady na cenovou stabilitu.