Kapři si sami svůj rybník nikdy nevypustí

(Lobby 12.9.2005 strana 28, rubrika: Finance)

Přezdívku Mr. No Comment by si zřejmě v anglickém bulváru vysloužil viceguvernér České národní banky Miroslav Singer. Na otázky související jen trochu s politikou zarytě odmítal odpovídat, naopak o bankovnictví a finančních problémech vyprávěl dlouho a zajímavě. "Česká národní banka je na politice nezávislá instituce, a proto mně nepřísluší politiku komentovat," ukončil viceguvernér rázně několik otázek.

* Co vás po vašem únorovém příchodu do ČNB nejvíce překvapilo?

To jste mě teda trochu překvapili... (váhá)... já jsem v podstatě věděl, do čeho jdu. Určitě mě příjemně potěšilo, že míra, v jaké se zde věci procesně správně provádějí, je vysoká. Rozhodnutí se dělají tam, kde se dělat mají, to znamená na schůzích a akcích k tomu určených, k výjimkám dochází jen minimálně a tato tendence ještě spíš stoupá. Navíc jsem už dřív se zástupci ČNB spolupracoval, takže jsem nevstupoval do prostředí, které jsem neznal. Na druhou stranu mě překvapila fyzická rozsáhlost budovy ČNB. Nikdy jsem netušil, že se setkám s takovými architektonickými lahůdkami jako vložené patro nebo mezi-mezanin. Odjakživa jsem byl zvyklý pracovat v moderně koncipovaných budovách v malých prosklených kancelářích a mít lidi na open space pohromadě. Tahle budova, připomínající mussoliniovskou architekturu ze třicátých let, ve mně pořád vzbuzuje depresi, ale hlavně i přes všechna opatření brání rozlehlost té budovy rychlé přímé výměně informací. Nikdy bych netušil, jak architektura může bránit komunikaci. Bohužel nám památkáři nedovolí tenhle barák rozbourat a postavit kanceláře znova. A daňový poplatník by z další rekonstrukce budovy ČNB asi taky nebyl nadšen.

* S jakými prioritami jste nastupoval do funkce?

Rozhodně jsem nevnímal centrální banku jako něco, co se musí změnit. Spíš jsem si představoval, že přispěji svou troškou znalostí k tomu, aby dál dobře fungovala. Chtěl jsem přinést svůj pohled na rozhodování ve všech jeho dimenzích a občas se mi i podaří přesvědčit kolegy o změně pohledu na nějaký problém. Účastnil jsem se jednoho z prvních pravidelných setkání s externími analytiky, podílel jsem se na přípravě a nyní s kolegou Niedermayerem na realizaci personálního auditu, jehož výsledkem by mělo být další zeštíhlení ČNB, a to i přesto, že k razantní redukci zaměstnanců došlo už v roce 1998.

* Je u vás přezaměstnanost?

Můj názor je, že zeštíhlení aparátu nikdy nezaškodí.

* Koncem června se v médiích objevily zprávy o konfliktech ČNB s vládou. Šlo o rozdílné názory na využití peněz z privatizace Telecomu, na stížnosti vlády o vašem přílišném komentování problému v médiích.

Je pravda, že si pan premiér trochu vyšlápl na kolegu Roberta Holmana (vrchní ředitel ČNB, pozn. autora). I když mě premiér nejmenoval, můj obecný názor je, že by se centrální banka měla držet od politiky hodně daleko, včetně komentování reforem či výkonnosti vlády. Měli bychom si hrát tu svoji měnovou politiku, maximálně tak říkat, že zvyšujeme úroky, protože trh práce je nepružný, a že na něm vidíme mzdové tlaky. Zkrátka zdrženlivost centrální bance obecně sluší. Jenže tento obecný přístup lze obtížněji aplikovat, neboť v roce 2003 vláda vyhlásila, že v budoucnosti zavede euro, a rozhodla se o tom poradit s centrální bankou a zaštítit se jejím odborným názorem. Díky tomu vznikl společný dokument "Strategie přistoupení ČR k eurozóně", který vláda schválila a kde se prohlašuje, že za určitých ekonomických podmínek bude euro zavedeno v roce 2009 či 2010. Tímto krokem ale byla ČNB vtažena do komentování politickoekonomických problémů, které se týkají zavedení eura. Tato situace třeba zrovna pro mě není příliš komfortní. Zkrátka, aby se kapři vyjadřovali k tomu, jestli se jim má vypustit rybník, mně zrovna chytré nepřipadá. Důsledek dohody se teď ukazuje jako dvojsečný. Právě Robert Holman asi nejdramatičtěji komentoval, že stávající reformy nevedou k tomu, že by se ekonomika státu zpružňovala. Euro totiž není o tom, že nyní ekonomicky rosteme díky mnoha příznivým okolnostem, ale euro je o tom, jak se ekonomika bude schopna vypořádat s obdobím poklesu, který v kapitalistické ekonomice, jako je naše, přichází v dost pravidelných cyklech. Takže pokud ono období poklesu přijde, je možné, že bude potřeba tady zachovat kurzový kanál k tomu, aby nedošlo k řetězci bankrotů, prudkému vzestupu nezaměstnanosti a značnému tlaku na rozpočty.

* Myslíte si, že je reálné zavést euro v roce 2009 či 2010 tak, jak to plánuje vláda?

Myslím si, že termín 2009 není příliš rozumný. Je otázka, jestli ekonomika bude dostatečně pružná, protože zatím se trh práce nezlepšuje oproti datu, kdy byla dohoda o zavedení eura uzavřena. Nesnížil se poměr dlouhodobě nezaměstnaných vůči zaměstnaným. Měla se zvýšit pracovní mobilita - nezvýšila, čili z tohoto hlediska si myslím, že jsme se nepřiblížili tak, abychom mohli říct: plnou parou vpřed. Navíc, kdyby tu byly nějaké tlaky na dřívější zavedení eura, tak by bylo třeba cílit inflaci trochu níž, což my nepřijímáme. My máme zatím cíl tři procenta a před přijetím eura musíme udržet inflaci dva roky pod dvěma procenty, a to není žádná legrace.

* Dovedete si představit stav, že bychom zavedli euro za takových deset, patnáct let?

Já si umím představit, že euro můžeme zavést za nenulových nákladů zítra. Ta debata není o tom, kdy můžeme euro zavést, ale kdy to bude nejpřínosnější. Ale podle mě je to rozhodnutí primárně politické.

* S vládou ale nyní spíše řešíte problémy přes média...

My máme s vládou jednou za rok jednání k hodnocení připravenosti ČR na vstup do eurozóny. Nicméně jsme byli onou zmíněnou společnou strategií v podstatě vyzváni ke komentování tempa reforem. Můj názor je, že kdyby se do toho centrální banka nenechala vtáhnout v roce 2003, teď by mohla v klidu mlčet. Stalo se, a dnes ČNB mlčet nemůže, protože mlčení by bylo bráno jako pozitivní souhlas s postupem i tempem reforem potřebných pro to, aby bylo euro přínosem.

* Vrátíme se trochu zpátky, jak to tedy dopadlo s neshodami o využití peněz z privatizace Telecomu.

My jsme se, pokud vím, s vládou dohodli. Vláda vydá obligace ve výši 22 miliard korun, získané peníze využije na splacení svého dluhu u nás, který tam má ještě z dob sanací zkrachovalých bank, a ČNB naopak uvolní peníze za privatizaci Telecomu. Pro nás je to přijatelná dohoda a myslím, že pro vládu taky. Peníze z privatizací od vlády jsme měli zajištěny dohodou a dohody se plní v celém rozsahu. Jiný přístup lze přirovnat k tomu, jako bych chtěl koupit auto, ale nakonec bych se rozhodl, že z kupní smlouvy na auto chci jen paragrafy o převzetí a platbu z celého procesu jaksi požaduji vynechat. Takhle to prostě nefunguje.

* Dalším mediálním sporem, tentokrát s ministerstvem financí, byla problematika bankovních poplatků. Například požadavek vlády na bezplatné zrušení účtů.

Názor ČNB se zakládá na daleko obecnější bázi. Totiž jestli je bankovnictví odvětvím, v němž konkurence někam vede, nebo nevede. Podle našich kvantifikovatelných údajů se konkurence na bankovním trhu zvyšuje a podíl velkých bank na tomto trhu klesá. Koncentrace na trhu bankovních domů, měřená různými metodami, nedosahuje takových hodnot, které by antimonopolní úřady ve světě považovaly za nebezpečné. Co v tom případě může nějaká regulace přinést? Například tolik diskutované poplatky za vypovídání účtů, které brání lidem změnit banky. Vypovídání účtů je spojeno s nějakými náklady pro danou banku. Ta si samozřejmě tyto náklady naúčtuje někde jinde. Vtip je ale v tom, že o struktuře nabídek jednotlivých bank mají rozhodovat jejich zákazníci a ne nějaký regulátor. Každopádně při srovnání s porovnatelnými zeměmi eurozóny jsou bankovní poplatky našich bank nižší. Uvádí-li někdo, že na Slovensku či v Polsku jsou poplatky ještě nižší, opomíjí, že tam jsou podstatně vyšší úroky, a banky tam proto mají vyšší úrokové marže i výnosy z úvěrování. Takže podle mě naše bankovnictví nefunguje tak špatně, bankovní trh není zmonopolizovaný a já nevidím důvod ho nějak regulovat.

* Co znamená fakt, že Česko má nízké úrokové sazby?

Nízké úrokové sazby jsou odrazem k vnímání spolehlivosti České republiky. Přitom je nutné odlišit mezi těmi krátkými sazbami, které určujeme my a které jsou dnes na druhé nejnižší úrovni v Evropě, a mezi těmi, které se týkají dlouhodobě splácených dluhopisů, jež odráží důvěru dlouhodobých investorů. Dnes investoři půjčují tomuto státu levněji než Německu, což je u nás málo známý fakt - například hodnota pětiletého bondu (dluhopisu) je u nás vyšší a jeho výnos pro investora tedy nižší než v Německu. Jsme vnímaní jako naprosto solidní nízkoinflační stát, kterému každý rád půjčí, a myslím si, že je to věc, na které se centrální banka v posledních letech výrazně podílela. Vede to k růstu ekonomiky, protože si můžeme jako stát půjčovat velmi levně. S tím souvisí to, co jsem vždycky říkal, že do zavedení eura nemusíme tak spěchat například v porovnání s Poláky či Maďary, a tím důvodem je mimo jiné, že náš ministr financí na financování státního dluhu ze zavedení eura nic nezíská. Proti tomu maďarský ministr financí by vytěžil z faktu, že by nyní bylo v Maďarsku euro zavedeno -mohl by totiž financovat státní dluh o pět a půl procenta níž než nyní, což je pro něj ohromná pobídka. Kdyby měl náš ministr financí stejné podmínky, jeho tlak na co nejrychlejší vstup do eurozóny by se samozřejmě výrazně zvýšil. Naše situace a situace měn našich sousedů se dá popsat na banálním příkladu o autech, který je analogií rozhodování o přijetí eura místo domácích měn. Dostanete-li nabídku přesednout z malucha do golfa, což je tak trochu jako zaměnit měnu Maďarska či Polska za euro, tak si s tím rozhodně pospíšíte. Ale v případě koruny už se spíše jedná o výměnu oktávky za golfa - tady už asi budete trochu přemýšlet, kdy ta lepší image předčí praktičnost. Na začátku prázdnin jsem to takto vysvětloval jednomu polskému novináři z Reuters, ale on to nakonec neuvedl, asi to vzal jako útok na svou národní hrdost. Zkrátka ty benefity při přijetí eura jsou pro nás nižší, takže ten spěch je trochu menší. A je to tím, že jsme si stabilní důvěryhodnou měnu a nízkou inflaci dokázali zavést sami i bez eura.

* Co říkáte na zavedení rovné daně, jak je tomu třeba na Slovensku.

Myslím, že Slovákům rovná daň neublížila. Dál bych otázku nekomentoval.

* A vyjádříte se ke snížení daní pro živnostníky, které bylo nedávno zavedeno ministrem Sobotkou?

Ani u této otázky neprahnu se nějak mediálně prezentovat.

* Na jaře příštího roku se chystá sloučení veškerého dozoru nad finančními trhy v České republice do ČNB. Pokud vláda a parlament návrh schválí, dohlížela by ČNB na činnost bank, kampeliček či penzijních fondů. Co by to pro ČNB znamenalo?

Pokud k tomu dojde, tak "vstřebáme" existující dohledy a především jejich odborné pracovníky, a to na úrovni sekcí, což je nejvyšší organizační úroveň ČNB. Přičemž se budeme snažit udržet maximum odborných pracovníků.

* Domníváte se, že současné problémy kolem Euroústavy budou mít dopad na Evropskou měnovou unii?

Tak k Euroústavě se vyjadřovat nemůžu, ale k Paktu stability se můžu vyjadřovat do nekonečna. My jsme vydali prohlášení, že nám se změny Paktu stability nelíbí. Nechci spekulovat o tom, do jaké míry bude vývoj v důsledku evropské ústavy akcelerovat, ale musím k tomu dodat jinou věc. Řada evropských zemí jako třeba Rakousko si své rozpočty dala do pořádku, a to velmi razantně a přitom v klidu. A nechuť velkých evropských zemí dát vlastní fiskální dům do pořádku evropské měně neprospívá.

* Myslíte si, že jsou české zákony nakloněny podnikatelskému prostředí?

Zdá se mně, že roste množství různých malých předpisů, které podnikatelům výrazně otravují život.

* Například?

Je toho moc. Myslím si, že je u nás tendence podceňovat legislativní zátěž. I když teď se k tomu vláda začíná trochu hlásit a snaží se s tím něco dělat, což je dobře. Je třeba prosekat byrokratické nánosy, které komplikují život hlavně malým podnikatelům, kteří by jinak byli pomalu zatlačeni do nějaké šedé zóny.