Mojmír Hampl (Bankovnictví, 30.11.2012, Rubrika: Regulace, Strana: 30)
Myslíte si, že všichni, kdo pracují v sektoru finančního zprostředkování, si z dlouhodobého hlediska vybrali dobré povolání? Že si zvolili dobrý sektor s dlouhodobou perspektivou? Já o tom při všech diskusích o budoucích pravidlech tohoto sektoru začínám pochybovat.
Jistě, můžete namítnout, že přece minimálně domácí sektor je v dobré kondici. Dokonce v jedné z nejlepších v Evropě, že žádné akutní či smrtící potíže nemá. Ano, to je pravda, nakonec od koho jiného byste koneckonců tuto větu měli slyšet než od zástupce centrální banky.
A k tomu jako odbočku dodám, že při dnešních diskusích v Evropské unii o problémech probíhající zjevné fragmentace jednotného trhu, kdy dochází k návratu národních finančních institucí na národní trhy a například k národním vládám a financování jejich dluhu, je jednou z velkých vstupních výhod našeho sektoru v této krizi fakt, že byl do značné míry fragmentovaný už před krizí. Byť je vlastnicky ovládán ze zahraničí, tak fakticky je velmi orientovaný dovnitř, sám na sebe a do sebe. V domácích bankách například v průměru lokální depozita v lokální měně financují lokální dluh soukromý i veřejný, nikoli přeshraniční. To českému finančnímu sektoru alespoň v této krizi pomohlo.
DALŠÍ ZVYŠOVÁNÍ PROCYKLIČNOSTI
Ale přesto platí, že ve vyspělém světě, do něhož prostě patříme, je finanční sektor předmětem obrovského tlaku autorit a jistě poměrně dlouhou dobu bude. A tento tlak se i našeho sektoru přímo či nepřímo bude týkat, byť politicky zde žádná diskuse o "odporných nenasytných bankéřích" neprobíhá.
Přitom, jak už tomu tak bývá, zejména politická elita přes proklamovaný boj s procykličností bankovního sektoru a jeho aktivit nedělá nic jiného, než že procykličnost dále zvyšuje. Přijímat tvrdší podmínky pro kapitál, likviditu, expozice, systémově významné instituce apod. a zavádět nové regulatorní požadavky v průběhu jedné z největších finančních krizí a následné ekonomické stagnace - to je zkrátka procyklické chování. Stejná jako kdyby dnes měnová politika neustále debatovala, kdy v době poklesu začne razantně zvyšovat sazby.
Platí zřejmě známá pravda, že nikdo asi nedokáže být více procyklický než regulátoři a tvůrčí politik obecně. V dobrých a i ve špatných časech. A to přitom jako "policy-makers" rádi a často zapomínáme na naše vlastní procyklické hospodářské politiky, které způsobují úvěrové cykly, bubliny a přehřátí v první řadě. A máme tendenci raději ukazovat prstem na jiné. Je to snazší.
AGENDA-THINKING
Kromě přirozené tendence k procykličnosti má regulatorní debata ještě jeden aspekt. Já mu osobně říkám "agenda-thinking" neboli uvažování striktně podle agendy.
V evropských i globálních debatách zažívám často, že dané těleso (výbor, rada, pracovní skupina.) má, modelově podáno, následující program.
Bod 1: Daň z finančních transakcí (FTT)
Bod 2: Solvency II
bod 3: Basel III
Bod 4: CRD IV
Každý bod sám o sobě individuálně může mít nějakou logiku a smysl (byť i tam je to mnohdy sporné, stejně jako u FTT), ale my každý bod projednáváme izolovaně, odděleně od ostatních bodů a nejsme schopni uvažovat a domyslet kumulované dopady všech bodů dané agendy dohromady. A to může onu tendenci k procykličnosti ještě zesilovat a samozřejmě to vytváří regulatorní nejistotu. Kromě všech běžících úvah i tím, že z bank možná budeme v dlouhém období vytvářet "utilities" (český termín na to není).
DOMINANCE LEGISLATIVY
Specificky pro Evropskou unii pak platí, že jsou tyto procesy dále zesilovány tím, co literatura označuje jako takzvanou "dominanci legislativy". Protože v těchto špatných časech probíhá zesílená debata o budoucnosti integrace a rovněž zesílený boj o moc mezi jednotlivými evropskými institucemi.
A také boj o to, jakou roli a postavení budou do budoucna mít. Projevuje se to ve zvýšené míře v tom, že v každé klíčové normě chce každá instituce nechat svůj otisk, svou pečeť. Dochází tak k aditivitě regulatorních požadavků v normách. Tím si některé instituce (například Evropská komise) chtějí novou legislativou dohánět tvrzený nedostatek svých kompetencí v jiných oblastech.
Takže až třeba uvidíte konečnou verzi směrnice o kapitálových požadavcích - jejíž příprava finišuje - a všechny aditivní prvky kapitálu, které se postupně načítají k celkovému kapitálovému požadavku na úvěrové instituce (od základního přes proticyklický polštář až k požadavku pro systémově významné instituce) tak vězte, že za mnoha částmi stojí i další zájem. Jde o zájem jednotlivých institucí - evropského parlamentu, jeho klíčového výboru ECON, Komise, členských zemí Basilejského výboru a jejich zástupců - mít právě tento svůj otisk.
NEDOSTATEK INVESTORŮ DO FINANČNÍHO SEKTORU
A pak se všichni diví, že není dostatek investorů do finančního sektoru za rozumných podmínek. Požadujeme po finančních institucích mnohem více kapitálu a přitom potenciálním investorům slibujeme procyklicky jen nižší návratnost kapitálu a zvyšující se regulatorní nejistotu. Když nic jiného, je toto počínání trochu kontraintuitivní.
Poslední prezentace Financial Stability Board (FSB) pro Mezinárodní měnový fond ukázala zajímavou věc. Že totiž investoři požadují ROE u bank v eurozóně v rozmezí 10 až 18 %, zatímco sektor bude nabízet v dohledné době v průměru 6 až 8 %. Či spíše méně. A aby se dostal sektor na tyto požadované úrovně ROE, které jinak investoři mohou objevit v jiných sektorech, musela by páka (leverage) stoupnout jen v Evropě o 122 %, což je zase nechtěné a nežádoucí z regulatorních důvodů.
Pak je absurdní dotaz jednoho mého kolegy z jedné skandinávské centrální banky, který se na jednání zcela upřímně ptal: "Kam zmizeli všichni investoři?" Inu, vždyť je maximálně odrazujeme a neptáme se na to, kdo vlastně do finančního sektoru ty hory požadovaného kapitálu za snesitelných podmínek přinese.
Přitom všichni jakoby zapomněli, že trh sám dělá přizpůsobení, které je mnohdy velmi ostré, ostřejší a zacílenější, než by vymyslel jakýkoli regulátor - a že to průběžně probíhá. Ať už v opakování, zesíleném klientském monitoringu, snižujících se maržích či požadavcích na restrukturalizaci finančních institucí a omezení některých jejich aktivit a podobně. Toto přirozené přizpůsobení probíhá a silně, ptejte se kolegů za hranicemi.
To jako bychom v regulatorních debatách moc nebrali v úvahu. Ovšem trh zkrátka nemá tiskového mluvčího.
- To vše včetně vstupní otázky o tom, zda si ti, kdo pracují v sektoru finančního zprostředkování, vybrali dobrou práci, zmiňuji proto, že řada z nás vstoupila do sektoru v dobrých časech. A řada z nás zažívá poprvé ty opravdu špatné či potenciálně špatné (jakkoli ne nutně právě teď a právě tady u nás). Jsou to zajímavé časy, je to určitě v mnohém nové a neznámé. Tím spíš je nutné bedlivě sledovat reakci autorit a jejich chování, abychom uměli odhadnout, jaká perspektiva nás samotné i celý sektor čeká.
Text je upravenou verzí příspěvku předneseného autorem na výroční konferenci společnosti KPMG v Praze dne 2. listopadu 2012.
***
"Řada z nás vstoupila do finančního sektoru v dobrých časech. a řada z nás zažívá poprvé ty opravdu špatné či potenciálně špatné (jakkoli ne nutně právě teď a právě tady u nás). jsou to zajímavé časy, je to určitě v mnohém nové a neznámé. Tím spíš je nutné bedlivě sledovat reakci autorit a jejich chování, abychom uměli odhadnout, jaká perspektiva nás samotné i celý sektor čeká," říká Mojmír Hampl, viceguvernér a člen bankovní rady České národní banky a člen Hospodářského a finančního výboru evropské unie.