(Jaroslav Plesl, LN 7.12.2001 strana 14, rubrika: Ekonomika)
říká guvernér ČNB Zdeněk Tůma, který byl do čela centrální banky jmenován právě před rokem
O vstupu do politiky jsem v určité době uvažoval, říká guvernér centrální banky Zdeněk Tůma.
Nicméně dnes platí, že stojím mimo politickou sféru, dodává.
LN: Když jste stanul v čele centrální banky, byla tato instituce předmětem politických her,
což bylo dáno především krátkým působením bývalého guvernéra Tošovského v čele dočasné vlády. I
vaše jmenování bylo velmi dramatické. Po roce je situace kolem ČNB mnohem klidnější. Volil jste při
"apolitizování" banky nějakou strategii?
Především jsem rád, že to tak vnímáte. A strategie byla velmi jednoduchá. Je založena na
něčem, co existuje a co existovalo i před tím bez ohledu na faktory, o kterých jsme mluvili. Toto
je apolitická instituce. Takže základ tady existuje. Není to úplně jednoduché, protože je to do
jisté míry život na hraně. My jsme součástí politického systému, ale přesto říkáme, že nejsme
součástí politiky ve smyslu politiky jako takové. Jde o hospodářskou politiku, ale není to politika
ve smyslu napojení na politické strany a politický volební cyklus. Nejdůležitější součástí
strategie ovšem byla teze, že je lepší komunikovat než nekomunikovat, a to i přes případné názorové
rozdíly.
LN: Když jste dostal nabídku usednout do křesla guvernéra ČNB, jak moc jste bral v potaz, že
byla tato funkce dost zpolitizovaná?
Přiznám se, že jsem to tehdy zas až tak nevnímal. Daleko intenzivněji to člověk vnímá, když
je uvnitř.
LN: Neodrazovalo vás ani to, že váš předchůdce pan Tošovský spolu s premiérem Zemanem
intervenovali u prezidenta proti vám?
Tehdy jsem to nebral příliš osobně. Zejména ze strany premiéra to byla hodně institucionální
záležitost, odraz určité třecí plochy mezi vládou a prezidentem. Když jsem se s panem premiérem
poprvé potkal, tak mi potvrdil, že proti mně osobně nic nemá, že to byl spíše jeho spor o tom, jak
tyto věci mají být řešeny mezi vládou a prezidentem.
LN: Stejně to nemůže být příjemný pocit, když se dozvíte, že člověk, se kterým jste docela
dlouho pracoval v bance, vystoupí proti vašemu jmenování...
Nelze to brát příliš egoisticky. Je tady řada dalších lidí, kteří by určitě byli schopni vést
tuto instituci. Kolega Dědek je bezpochyby vynikající ekonom a já si ho vážím. Tehdejší pan
guvernér doporučoval pana Dědka, na což měl samozřejmě právo.
LN: Jak dlouho jste se rozmýšlel?
Pro mě bylo zásadní spíš rozhodování o vstupu do České národní banky, když jsem byl jmenován
viceguvernérem ČNB. To byl složitější krok, protože jsem se tím připoutal k nějaké instituci na
poměrně dlouhou dobu. A také jsem opouštěl zajímavé místo v Londýně, kde jsem měl v úmyslu strávit
více času.
LN: Jsou mezi politiky nějací lidé, které považujete za přátele?
Určitě se najdou lidé, kterých si vážím. Nicméně platí to, že stojím mimo politickou sféru.
LN: Tykáte si s některými politiky?
Pár by se jich našlo.
LN: Spočítal byste je na prstech jedné ruky?
Možná dvou.
LN: Uvažoval jste někdy o tom, že byste vstoupil do politiky?
Uvažoval. V určité době některé lidi napadlo, že bych do politiky mohl vstoupit, ale nikdy
jsem nedostal oficiální nabídku. Nicméně to pro mě byla dostatečná motivace k tomu, abych o tom
přemýšlel a dospěl jsem k závěru, že do politiky nevstoupím.
LN: Myslíte si, že se spíš vrátíte do byznysu?
Mám zázemí také v akademické sféře, která mě baví a zajímá. Ale obecně platí, že je to
vždycky otázka výzvy, která přijde.
LN: Máte ještě chuť si odbýt v Londýně ten čas, který jste si zkrátil odchodem do ČNB?
Londýn je určitě místo, kde bych mohl žít.
LN: Co se vám na Londýně líbí?
Cítím se tam dobře. Anglosaský svět je mi docela sympatický.
LN: Čím vás láká anglosaské uvažování?
Dává mnohem větší důraz na individuální odpovědnost jedince. Naopak přístup, nechci říci
socialistický, ale řekněme přístup zaměřený na větší přerozdělování ze strany státu považuji za
arogantní vůči jedinci, protože stát říká: Jsem moudřejší než ty, občane, já za tebe budu
rozhodovat, co budeš dělat se svými penězi.
LN: Máte dojem, že jsme se za uplynulých dvanáct let od státního paternalismu trochu
odpoutali, nebo se to moc nemění?
Myslím, že ne. Přece jen jsme na kontinentě a tam je toto uvažování hodně tradiční. Západní
Evropa s tím trochu bojuje. Je to proces, který trvá pět, deset let. Někdy mám pocit, že my jdeme
trochu opačným směrem.
LN: Řekl vám Londýn něco o vás? Řekl jste si někdy: Teď se chovám jako typický Středoevropan.
Nechci se posuzovat ani pozitivně, ani negativně. To se musíte ptát jiných.
LN: Žádná sebereflexe?
Nějaká sebereflexe byla, ale ne ve smyslu toho, že bych se choval jako typický Středoevropan.
Tam se poměřujete s jinými měřítky, než kterým jste vystaven doma.
LN: Myslíte, že máme předpoklad pro to, aby v Česku vznikla nějaká silná nadnárodní
společnost?
Již tady jsou. Z hlediska podílu na vývozu je nejsilnější Škoda Mladá Boleslav, ale našly by
se i další.
LN: Jak si představujete život v České republice za dvacet let?
Nejsem prognostikem ani futurologem, takže ani nevím, o které oblasti bych měl mluvit. Spíš
je důležité, jak si bude stát česká společnost v Evropě nebo ve světě.
LN: Umíte si představit, že budete poslední guvernér národní banky, který bude hlídat
stabilitu koruny?
To si představit umím. Mám mandát ještě na tři roky a je téměř evidentní, že během tří let
bychom mohli vstupovat do Evropské unie. Ale určitě nebudeme součástí eurozóny, takže to bude úkol
pro guvernéra, který bude sloužit v příštím období. Jestli bude zájem, abych tu práci dál dělal,
tak o tom budu přemýšlet. Postupné připojování k jednotné evropské měně s sebou přináší obrovské
výzvy pro centrální banku. Nebýt této výzvy, zřejmě bych o dalším období v ČNB neuvažoval.
LN: Jak moc je koruna důležitá pro identitu českého státu? Třeba Němci se s markou loučí
těžko...
Tam to bylo něco jiného a souvisí to s tradicí. Přístup Německa k měnové politice je dodneška
do jisté míry podmíněn zkušenostmi inflace z 20. let a to dávalo Bundesbance obrovskou kredibilitu
a obrovskou podporu veřejnosti. Její status faktické nezávislosti ještě přesahoval status
nezávislosti de jure.
LN: Jak se stavíte ke skepsi, kterou chovají k euru Angličané?
Británie je trošku něco jiného. Byť je součástí Evropské unie, má trochu jinou strukturu
ekonomiky. Je blíž ke Spojeným státům než k Evropě. Tyto odlišnosti strukturální a kulturní plus
postavení Londýna jako finančního centra přispívají k tomu, že Britové jsou k euru relativně
skeptičtí.
LN: Kdy jste se rozhodl, že chcete být ekonomem?
Patřil jsem ke generaci, která měla hodně zapovězené příležitosti. Nebylo možné studovat
kdekoli v zahraničí a ani na Vysoké škole ekonomické tehdy téměř nebyla možnost setkávat se s
ekonomií. Byla to spíše náhoda, že se lidé z mojí generace trochu dostali k ekonomii. Jinými slovy:
když jsem šel na VŠE, tak jsem vůbec netušil, co je ekonomie. Rozhodnutí stát se ekonomem přišlo až
ke konci studia díky tomu, že mým školitelem byl Karel Dyba z Ekonomického ústavu a později z
Prognostického ústavu ČSAV. On mě nasměroval, co se dá číst. Začal jsem chápat, o čem je ekonomie,
a paradoxně až když jsem ukončil studia, jsem začal chtít být ekonomem.
LN: Takže k ekonomii vás opravdu přitáhl Karel Dyba?
Jednoznačně Karel Dyba. Když jsem končil školu, tak jsem také komunikoval s Vladimírem
Dlouhým, protože se zajímal o stejnou oblast jako já. O modelování ekonomické rovnováhy. Byla to
skupinka několika lidí, kteří mi ukázali, co to je ekonomie, což jsem do té doby netušil.
LN: Jak jste se cítil v roce 1989, když skončil komunismus? Jakou jste jako ekonom cítil
příležitost?
V té době jsem neuvažoval o tom, že bych opustil akademickou sféru. Přešel jsem na Karlovu
univerzitu, potom jsem byl na studijním pobytu v zahraničí, a když jsem se vrátil, spoluzakládal
jsem výuku ekonomie na Fakultě sociálních věd UK, později jsem se stal vedoucím katedry
makroekonomie. To mě hodně bavilo.
LN: Jak na vás studenti působili v porovnání s vaší generací?
Neřekl bych, že jsou jiní lidé. Ale jiné je prostředí, které je obklopuje. Fascinující byla
jejich motivace. Už při přijímacích zkouškách měli rozhled. Všichni už studia dokončili a spousta z
nich se výborně uchytila a dělá skvělou práci ve velmi zajímavých institucích. Jdou dopředu, tlačí
na naši generaci a to je dobře.
LN: Jsou mezi vašimi studenty lidé, které byste označil za výjimečně talentované osobnosti?
Určitě. Jsou tam lidé, kteří byli naprosto excelentní. Dneska jsou ve velmi prestižních
institucích, kde se velmi dobře uplatňují.
LN: Je známá věc, že za vašeho předchůdce pana Tošovského jste chodili hrát po zasedání
bankovní rady tenis. Platí to pořád?
Ten rituál zůstává a je teď trošku poznamenán tím, že s odchodem pana Tošovského a pana
Hrnčíře z bankovní rady se zredukoval počet tenistů. Noví členové bankovní rady mají určitou ambici
tento svůj deficit odstranit, takže snad se naše řady opět rozšíří. Teď je to však obtížnější,
protože nemůžeme hrát všichni.
LN: Kolik je vás tenistů?
Teď jsme čtyři tenisté. Ale ne vždycky se podaří, abychom šli hrát všichni čtyři. Považuju to
za velmi dobrou relaxaci a má to dobrý časově disciplinující efekt. Protože víme, že v pět je
tenis, tak do půl páté musíme skončit.
Foto popis
Když jsem se s premiérem Zemanem poprvé potkal, tak mi potvrdil, že proti mně osobně nic
nemá, že to byl spíše jeho spor o tom, jak tyto věci mají být řešeny mezi vládou a prezidentem,
říká Zdeněk Tůma o sporu, který provázel jeho jmenování do funkce guvernéra České národní banky