Václav Lavička (Hospodářské noviny 21.6.2010 strana 18, rubrika Česko)
Domácí bankovní sektor krizi ustál bez větších problémů, a ani v budoucnu by ho nemělo nic vážně ohrozit. Nicméně, obezřetnost bank, které krize poučila, je na místě, uvádí v rozhovoru Robert Holman, vrchní ředitel ČNB a člen její bankovní rady. Nesouhlasí s chystaným zavedením globální bankovní daně, neboť podle jeho názoru na to doplatí hlavně klienti bank. „Je to dodatečný kanál přerozdělování, kdy zdravé banky budou zdaňovány jenom proto, aby nově zřízené fondy mohly z těchto peněz financovat banky nezdravé,“ uvádí Holman.
* HN: Ve zprávě ČNB o finanční stabilitě je mimo jiné řečeno, že zdejší bankovní sektor zůstal během krize zdravý. Nicméně, jaká případná rizika ho mohou v budoucnu ohrozit?
Pro nejbližší budoucnost platí to, co je v naší zprávě o finanční stabilitě. Ekonomická situace u nás není nejlepší, zvyšuje se podíl nesplácených úvěrů, což znamená, že banky pravděpodobně neudrží tak vysoké zisky a někdy v budoucnosti budou mít ztráty z nesplácených úvěrů. Nejenom západní banky, ale i naše banky reflektovaly finanční krizi a vzaly si z ní určité poučení. Takže já předpokládám, že banky u nás i ve světě budou obezřetné.
* HN: Jak by se mohla některá úsporná opatření, o nichž budoucí vládní koalice diskutuje, projevit na bankovním podnikání. Třeba omezení podpory stavebního spoření.
Omezení podpory stavebního spoření určitě naše banky nijak dramaticky nepostihne. Jsou zde instituce specializované na stavební spoření a budou se s tím muset vypořádat. Já si myslím, že stavební spoření by primárně nemělo spočívat na státní podpoře. Je to určitá doplňková forma, kterou si lidé spoří na pořízení nemovitosti. Státní podpora přitom není rozhodující, neboť na pořízení nemovitosti si lidé většinou musejí brát hypotéku. České banky jsou na tom dobře
* HN: V eurozóně se projevují určité příznaky zamrzání úvěrů. Nemůže se to stát i v Česku?
Já si nemyslím, že by u nás došlo k jevu zvanému credit crunch. Jsem přesvědčen o tom, že snižování dynamiky úvěrů má své příčiny na straně poptávky, nikoli na straně nabídky. To znamená na straně spotřebitelů a investorů. Nejenom u nás, ale i ve světě se ukazuje, že všechny sektory byly a stále ještě jsou velmi vysoce zadlužené. V současné ekonomické situaci firmy i domácnosti na to reagují tím, že se snaží snížit svoji zadluženost, což omezuje spotřebu a investice. To je samozřejmě nepříznivé pro hospodářský růst a zároveň to snižuje i poptávku po úvěrech. Takže samozřejmě že na straně nabídky se projevuje také to, že banky více vnímají úvěrová rizika, a to odůvodněně, protože riziko nesplácení je v době hospodářské recese vyšší, což se projevuje ve vyšších klientských úrokových sazbách a v tom, že banky mají náročnější požadavky na své klienty. To všechno způsobuje, že dynamika úvěrů se snižuje, ale že by hrozil credit crunch, to si nemyslím.
* HN: Dlužníků, kteří neplní své závazky v Česku přibývá. Jak tento jev hodnotíte? Důvod ke znepokojení to samozřejmě je. My jsme to očekávali, ale je to logický důsledek hospodářské recese. Zvyšuje se nezaměstnanost, reálné mzdy rostou pomaleji, pokud vůbec rostou, takže přibývá lidí, kteří nejsou schopni splácet své úvěry. Nadměrně se zadlužili, nebyli dostatečně obezřetní. Samozřejmě to dopadne na bedra bank, které ale, jak jsem říkal, jsou schopny tuto situaci ustát.
Bankovní daň posílí morální hazard
* HN: Jak vnímáte rozhodnutí posledního summitu Evropské unie zveřejňovat výsledky zátěžových testů, a to u každé banky zvlášť?
Já tomuto požadavku dost dobře nerozumím. Centrální banky by měly dělat zátěžové testy a zveřejňovat jejich výsledky jen za celý bankovní sektor. Neumím si představit, jak bychom třeba my zveřejňovali výsledky za jednotlivé banky, když platí obchodní tajemství. Požadavek summitu považuji za zbytečný.
* HN: Dalším sporným tématem, o kterém se diskutuje, je zavedení globální bankovní daně. Jaký je váš názor na tento nástroj?
Bude-li zavedena, pak v první řadě dopadne na klienty bank, protože banky velkou část daně přenesou do zvýšení svých úroků z úvěrů a do vyšších poplatků. A ta část daně, která dopadne do snížení bankovních marží, bude mít pouze ten účinek, že sníží schopnost bank se rekapitalizovat, udržovat kapitálové polštáře a zvýší závislost bank na vládách, na fondech, kde se budou shromažďovat prostředky vybrané z této daně. Čili, já toto opatření považuji za velmi nerozumné, ekonomicky neracionální a vidím v tom i další nebezpečí - je to dodatečný kanál přerozdělování, kdy zdravé banky budou zdaňovány jenom proto, aby se mohly z těchto peněz financovat banky nezdravé. To ale bude posilovat morální hazard a bude oslabovat zdravou motivaci finančních institucí. Jsem velice rád, že Česká republika dostane výjimku, a nebudeme muset takovou daň zavádět.
* HN: Dalším jablkem sváru mezi bankéři a politiky je chystaná přísnější regulace bankovního podnikání. Mohl byste osvětlit, o co hlavně jde? Čeho se bankéři nejvíce obávají?
V první řadě bych chtěl říci, že jsme svědky jakési až regulační mánie. Je zde jakási společenská a politická objednávka. Veřejnost je znepokojena a politikové jí chtějí říci, že udělají něco, aby se finanční krize neopakovala, a že tedy budou banky více regulovat. Já si myslím, že v současné době je nebezpečné, že přichází příliš mnoho takových návrhů, které nejsou ani provázány, a že se mají zavádět rychle. Může dojít k tomu, že finanční trhy budou přemírou regulace zahlceny a začnou fungovat hůře než v minulosti. Samozřejmě je potřeba regulaci zkvalitnit, zlepšit. Některé návrhy jsou racionální. Potřebujeme nikoli více regulace, ale lepší regulaci. Takže myslím, že evropské vlády a Evropská komise by měly počkat zejména na to, až basilejský výbor pro bankovní dohled dotvoří své návrhy, protože tento výbor je nejvíce povolanou institucí, která by měla budoucí finanční architekturu navrhnout a spoluvytvářet.
* HN: Jak se na práci tohoto výboru podílí Česko? Kdy asi budou tato pravidla dotvořena?
Konzultujeme návrhy basilejského výboru. Některá opatření už byla zavedena u nás, jsou ale spíše dílčího charakteru. Některá se teprve vytváří. Nevím, jestli budou dotvořena a zavedena už v roce 2011. Myslím, že by to bylo příliš brzy, že by se na tom mělo pracovat déle. Jak už jsem říkal, některé návrhy na novou regulaci jsou racionální.
* HN: Které to podle vás jsou?
Považujeme za racionální zkvalitnit regulatorní kapitál, zvýšit podíl vlastního akciového kapitálu bank. Navrhuje se také, aby banky zveřejňovaly více informací o struktuře svého regulatorního kapitálu. Dalším opatřením, které bych přivítal, by bylo zavedení takzvaného pákového poměru, což znamená dodatečný kapitálový požadavek. Pákový poměr je jednoduchý ukazatel - poměr vlastního kapitálu banky k celkovým rizikově neváženým aktivům. A zejména v případě hospodářského boomu by fungoval jako strop, o který by se zarazil překotný růst bankovních expozic. Tento ukazatel jako doplněk už zavedlo Švýcarsko. To všechno jsou racionální návrhy. Na druhé straně je tam spousta návrhů na zvýšení regulace, které by mohly finančním trhům spíše uškodit. Například ona zvažovaná bankovní daň.
* HN: Jaké další návrhy lze podle vás označit za iracionální?
Je tlak na to, aby se celkově zvýšil regulatorní kapitál, neboli požadavek kapitálové přiměřenosti, protože panují obavy, že by mohla přijít další nějaká finanční krize a banky by neměly tohoto kapitálu dostatek. Já si myslím, že toto je zbytečné. Banky vědí, kolik mají udržovat regulatorního kapitálu. Spíše jde o to, aby finanční instituce nebyly zatíženy přemírou regulace. Aby samy nevymýšlely a nevyužívaly různé štěrbiny v té regulaci, nebo nevymýšlely různé finanční inovace, jak z ní uniknout. Tím se celá struktura regulací a finančních nástrojů stává příliš složitou a neúčinnou. Pro přijetí eura nevidím důvod
* HN: Jaké vyhlídky má eurozóna? Bude zachována v dosavadní podobě, nebo z ní zbude jenom „zdravé jádro“, jak se někdy spekuluje?
Finanční krize a hospodářská recese odhalily slabiny eurozóny, které v těch dobrých dobách zůstávaly skryty. Ukázalo se, že eurozóna je heterogenní, že severní, bohatší země mají zdravější veřejné finance než jižní křídlo měnové unie. To ukázala řecká krize a mohou vyplout na povrch další problémy. Ukazuje se, že eurozóna skutečně byla vytvořena jako spíše politicky ambiciózní projekt. Slibovalo se od toho, že postupně dojde k větší homogenizaci a konvergenci evropských ekonomik, ale ukazuje se, že se tak neděje.
* HN: Co tedy asi čeká eurozónu?
Myslím, že eurozóna bude i nadále prožívat velké problémy, že tam bude tlak na masivní přerozdělování ze severní části do části jižní. Některé země z ekonomického hlediska nepochybně do eurozóny nepatří, například Řecko. Ale vůbec si nedovedu představit mechanismus, jak by nějaká země, která už má euro, mohla z eurozóny vystoupit. Spíše si myslím, že eurozóna se bude ve svých problémech „plácat“, a že to bude obrovská zátěž právě pro takové země jako Německo, Francie a další, kde politici zřejmě neodhadli, jaké problémy jsou v eurozóně skryty a kdy další vyplují na povrch.
* HN: Je pro Česko za dané situace lepší, že zůstalo mimo měnovou unii, či nikoli?
Je lepší, že jsme zůstali mimo. Můžeme být rádi, že máme korunu, která nám pomohla v době, kdy finanční a ekonomická krize vypukla. Je to lepší i z toho důvodu, že mít vlastní měnu znamená mít určitý mechanismus, který disciplinuje vládu, aby udržela v rovnováze veřejné finance. Právě proto, že Řecko nemělo vlastní měnu, ale euro, tak hřešilo na tuto zdánlivou výhodu a řecké vlády se nadměrně zadlužovaly. Takže já si myslím, že pro nás je nepochybně dobré, že máme vlastní měnu.
* HN: Myslíte, že příští česká vláda bude „tlačit“ na zavedení eura?
To těžko předpovídat. Pravda je, že nadšení pro euro v politických kruzích opadlo, což vyplývá z existující situace v eurozóně i celé Evropské unii. Odhaduji, že ani v budoucnu nebude v Česku velké nadšení pro rychlé přijetí eura. U nás pro to ani nevidím důvod, protože máme nízkou inflaci i nominální úrokové sazby, ekonomika je stabilizovaná. Pokračuje příliv zahraničních investic a investoři nás nepovažují za rizikovou zemi. Takže skutečně nevidím žádné zvláštní důvody pro to, abychom rychle přijímali společnou měnu.
* HN: Předpokládáte, že i přes její aktuální pokles, bude nadále pokračovat dlouhodobý trend posilování koruny?
Záleží na tom, zda se obnoví proces konvergence české ekonomiky vůči vyspělým zemím, zejména západoevropským. To posilování bylo taženo právě konvergencí a posilování koruny je logický důsledek, či průvodní znak reálné konvergence. Domnívám se, že k obnovení konvergenčního trendu dojde, i když tempa růstu české ekonomiky nebudou v nejbližší dekádě určitě tak vysoká jako v minulých pěti šesti letech. Nebude to pět šest procent ročně, budou maximálně poloviční hodnoty. Přesto si myslím, že česká ekonomika poroste rychleji než vyspělé země EU, a to povede k dalšímu pozvolnému a dlouhodobému posilování české koruny.