(Roman Pospíšil, Právo 21.5.2002 strana 17, rubrika: Trhy & Ekonomika)
VICEGUVERNÉR ČESKÉ NÁRODNÍ BANKY OLDŘICH DĚDEK:
* Podniková sféra opakovaně volá po jednostranném zavedení eura. Nedávno jste podnikatelům nabídli seminář, kde zněla řada příspěvků trochu naivně.
Na mě ten seminář vůbec neučinil špatný dojem. Objevil se tam i konzistentní, fundovaný obraz problémů podnikové sféry, představující seriózní základ k diskusi. Samozřejmě je to pohled z jedné strany. My se zase na stejné věci musíme dívat z pohledu měnové stability.
* Pomineme-li politicky riskantní myšlenku na jednostranné přijetí eura, je zde otázka, zda usilovat o co nejrychlejší vstup do eurozóny, či nikoliv. Zatím spíše převládá názor, že je třeba udržet vlastní měnovou politiku a pružný kurs do doby většího přiblížení ekonomiky eurozóně. Vy jste zase jasně formuloval stanovisko, že kurs měny nevyrovnává ekonomické rozdíly a naopak přináší vnější šoky.
V diskusích se objevují dva přístupy - jednostranná eurizace a standardní vstup do eurozóny, vycházející z maastrichtské smlouvy a podmínek, jimiž procházeli dosavadní členové. Jednostranná eurizace rozhodně není na pořadu dne. Má svá rizika politická i ekonomická a je jednoznačně odmítána Evropskou centrální bankou. Nedovedu si dost dobře představit, jak prosazujeme něco, co odmítá partner, s nímž máme maximálně kooperovat. Na víc jednostranné zavedení eura má isvé náklady. Museli bychom podle mého odhadu asi polovinu devizových rezerv věnovat na nakoupení bankovek eura, které se při klasickém zavedení společné měny nenakupují, ale získávají za výrobní náklady. Z těchto důvodů nemá ani smysl myšlenku jednostranného přistoupení k euru rozpracovávat. Já mám spíše dojem, že podnikatelé by preferovali nějakou formu zafixování kursu koruny vůči euru. Něco takového jsme zde už měli na začátku transformace, ale dnes se nacházíme ve zcela jiných podmínkách. Tehdy bylo ekonomické prostředí silně poznamenáno omezeními pohybu kapitálu. Dnes máme plně liberalizovaný kapitálový účet, takže i rizika fixace koruny by byla výraznější. Zbývá tudíž jen klasická cesta k euru, převzít všechny závazky, setrvat po dva roky v kursovém mechanismu a poté přistoupit k euru. Jakékoliv urychlení je možné jen v rámci těchto pravidel, přičemž největší překážkou je asi stav veřejných financí. Pokud bychom chtěli usilovat o rychlejší přístup k euru, bylo by třeba okamžitě začít s jejich konsolidací.
* Měl jsem na mysli právě otázku načasování. Je rozumnější počkat s přijetím eura, až se ekonomicky přiblížíme více Unii, anebo k němu přistoupit co nejrychleji, abychom se zbavili problému se šoky způsobovanými měnovými výkyvy?
To jsou dva koncepční přístupy. Já zastávám ten, který hovoří pro včasnější přijetí eura. Rozsoudit tuto diskusi by měla praxe. Minimálně současná epizoda silného posilování kursu je jednoznačně velmi plastickým důkazem toho, že představa kursu jako mechanismu, který budeme využívat tak, aby kurs odpovídal reálnému stavu ekonomiky, je v období vysoké globalizace a volné mobility kapitálových toků nereálná. Současnou situaci na trhu s korunou bych přitom chápal spíše jako pravidlo než výjimku. Koneckonců s kursem nejsou spokojeni ani v Polsku či Maďarsku. Obecně platí, že pro malé otevřené ekonomiky s vysokou mírou liberalizace toků kapitálu je autonomní měnová politika spíše učebnicovou záležitostí.
* Po masivní vlně liberalismu se začalo objevovat stále více hlasů i z teoretické obce, že pro malé země není volná tvorba měnového kursu ideální. Před časem ale například z Japonska zazněly výtky k volné tvorbě kursů i u hlavních světových měn. Nedočkáme se nakonec nějakého nového světového standardu?
Diskuse o této otázce probíhá velmi intenzivně. Dle mého chápání se řešení nevidí v návratu nějakých restriktivních opatření, omezujících pohyb kapitálu. Stále silněji ale vnímám roli teorií, které tlačí na vytváření měnových unií a bloků. Do budoucna zřejmě půjde o tři hlavní měny: dolar, euro a japonský jen. Kolem jejich mateřských ekonomik by se měly vytvářet shluky zemí, které budou těžit z faktu, že v rámci bloků bude docházet k potlačování kursových fluktuací. Doposud nejde diskuse tak daleko, že by mělo dojít k zavedení režimu pevnějších kursů i mezi těmito bloky. Poselství pro nás je tedy jednoznačné: jsme součástí evropského bloku a cestou pro nás je přijetí společné měny. Máme jednu výhodu: v jiných měnových blocích se nepředpokládá, že by třeba Latinská Amerika měla přístup do Fedu. Budou odsouzeni do pasivní role příjemce americké měnové politiky. A zůstane jim i riziko měnové krize.
* Když jste naposledy snižovali úrokové sazby, opět jste se zmínili o nutnosti reakce na vývoj měny. Podíváme-li se na horizont, v němž jsou úroková opatření účinná, tam se asi dá spíše očekávat poptávka z Evropy a ekonomický růst.
V ekonomice to bývá většinou tak, že nevolíte mezi špatným a dobrým řešením, ale hledáte nejlepší řešení v rámci daných možností. Já osobně rovněž vnímám ten současný rozhodovací proces tak, že řešíme dva problémy. Na jedné straně vidíme na vzdálenějším konci inflační prognózy ekonomický růst v příštím roce okolo čtyř procent. Fiskální politika bude uvolněná a obnoví se růst v Evropě i USA, což může přinést i zvyšování cen ropy. Takže lze očekávat cenová vzlínání. Když ještě přičteme záporné úroky u vkladů, nevypadá to na prostor pro snižování sazeb. Na druhé straně ale čelíme aktuálnímu kursovému problému. Vzpomeňme si na očekávání v době, kdy bankovní rada rozhodovala. Hlásalo se, že po prolomení třiceti korun za euro bude měna dál posilovat. Takovou rizikovou situaci musela rada reflektovat.
* Vycházíte ze zahraničních prognóz, údajů statistického úřadu a ministerstva práce a sociálních věcí. Minulý týden se již po několikáté ukázalo, že na údaje statistického úřadu vždy spoléhat nelze.
Otázka zní, co se s tím dá dělat? Určitě není řešením nějaká snaha opatřovat si jiná data. Statistický úřad je za tyto údaje zodpovědný, takže pro nás je to berná mince. Nicméně k těm datům nepřistupujeme slepě. Naši odborníci vědí, který údaj je dostatečně robustní a co může být vystaveno nějaké revizi. Takže určitý cit pro přesnost dat je u nás vyvinut. A co se týče inflace, to jsou jedna z mála dat, která se nerevidují.