Martin Jašminský (Hospodářské noviny 20. 12. 2017 strana 12)
Centrální banka se rozhodla zvýšit rezervu, aby banky byly lépe připravené na to, že se v budoucnu zhorší ekonomická situace a lidé a firmy budou své úvěry hůře splácet. Jedním z impulzů pro toto rozhodnutí bylo, že banky si aktuálně vylepšují své výsledky tím, že netvoří rezervy na budoucí ztráty tak obezřetně jako v minulých letech. Viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík zdůraznil, že centrální banka intenzivně provádí kontroly přímo v bankách a sleduje, jak jsou stabilní. Podle posledních zátěžových testů jsou stále vysoce odolné, Tomšík je ale toho názoru, že se trochu zapomíná myslet na zadní kolečka.
* HN: Nepovede zvyšování sazby proticyklické rezervy k horší dostupnosti úvěrů například pro malé a střední podniky?
Povinnost vytvářet proticyklickou rezervu není překážkou, aby banky poskytovaly úvěry podnikům a domácnostem podle svých současných plánů. Většina z nich má za předpokladu rozumné dividendové politiky stále dostatečný prostor v kapitálu jak na navýšení rezervy, tak na růst svých úvěrových obchodů. A opět bych chtěl zdůraznit, že tato rezerva není nástrojem na brzdění úvěrového růstu v dobrých časech, ale na omezování úvěrového propadu v časech horších. Je přirozené, že v době rychlého hospodářského růstu mají banky tendenci poskytovat benevolentněji více úvěrů a stejně tak v recesi poskytování úvěrů zpřísňovat. Toto chování přispívá k zesilování cyklických výkyvů. Budou-li mít banky dostatečné rezervy, měly by být schopny poskytovat úvěry i v horších dobách bez výrazně přísnějších podmínek. Je ale nezbytné, aby v dobrých časech tyto rezervy skutečně vytvořily.
* HN: Seznámíte veřejnost podrobněji s tím, na základě čeho jste o zvýšení rezervy rozhodli?
Ano, chceme v tom být aktivnější. Bankovní rada rozhodla, že na základě dosud nezveřejňované podzimní aktualizace Zprávy o finanční stabilitě bude v prvních týdnech příštího roku publikován dokument Rizika pro finanční stabilitu a jejich indikátory. A bude tomu tak i v dalších letech.
* HN: Když jste mluvil o „rozumné dividendové politice“, jak hodnotíte chování akcionářů tuzemských bank?
Není naší rolí říkat, co je přehnané a co ne. Podstatné je, že je to velmi individuální a že zisky bank doposud umožňovaly další rozvoj úvěrování i uspokojování akcionářů. Pro nás je zásadní, aby se banky nehonily za ziskem tím, že zvyšují rizikovost svých obchodů. Na to musí mít dostatek kapitálu. Lidé se nás třeba často ptají, jak banky plní naše doporučení k poskytování úvěrů. Vesměs je plní, nicméně se najdou situace, kdy to dodržováno není.
* HN: Co s tím děláte?
Zintenzivnili jsme kontroly dohledu na místě a bankám, u kterých jsme zjistili nedostatky, jsme stanovili dodatečné kapitálové požadavky v rámci takzvaného pilíře 2. Tyto požadavky jsou šité na míru té které instituci. Je-li potřeba v bance navýšit kapitál, chceme vědět, jak to udělá. K tomu slouží kapitálové plánování. Je-li to třeba banka na burze, buď vygeneruje zisk a dá ho do kapitálu, nebo osloví stávající akcionáře, anebo si vydává akcie a nabízí je novým investorům. A když nám řekne, že chce celý svůj zisk vyplatit na dividendách, pak my řekneme moment – rostou vám kapitálové nároky, tak kde na to vezmete?
* HN: A pokud vám slíbí, že kapitál doplní, to vám stačí?
Ne. Chceme jasné závazné a důvěryhodné řešení. Kdyby to tak nebylo, jsme připraveni dividendu natvrdo omezit. Na to máme nástroje.
* HN: Jak moc je vaše poslední rozhodnutí ovlivněno rychlým růstem cen nemovitostí?
Riziko dalšího rozvoje spirály mezi cenami nemovitostí a úvěry na jejich pořízení bylo samozřejmě součástí diskuse. V rozhodování o zvýšení sazby proticyklické rezervy měl ovšem tentokráte vývoj na hypotečním trhu a na trhu nemovitostí menší váhu. Tím neříkám, že na těchto trzích rizika pro finanční stabilitu nevidíme. Reagujeme ale na ně primárně makroobezřetnostními nástroji a dohledovou činností. Z hlediska rozhodování o proticyklické rezervě mají mnohem větší váhu obecné tendence. Bankám se prudce snížily náklady spojené s úvěrovými ztrátami, což přispívá k jejich ziskovosti. S ohledem na optimistická očekávání vyplácejí banky z těchto zisků relativně vysoké dividendy a vlastníci přestávají myslet na zadní kolečka. Bankéři se nejspíše budou snažit udržet tržní podíly a stávající zisky prostřednictvím vysokého objemu nově poskytovaných úvěrů. Dlouhodobější pokles ziskovosti by přitom mohl v budoucnosti omezit schopnost sektoru posilovat kapitál z nerozdělených zisků. To vše dohromady vytváří potenciální zdroje zranitelnosti, na které musí každý zodpovědný regulátor a dohled reagovat. A v případě pokračování rychlé úvěrové dynamiky, zvyšování rizik spojených s financováním nákupu nemovitostí a nárůstu zranitelnosti bankovního sektoru jsme připraveni jít se zvyšováním proticyklické rezervy dále.
* HN: V čem je riziko toho, že se ekonomice a bankám daří a netrápí je tolik obavy, že by úvěry nebyly splácené?
Bankám se opravdu daří hodně dobře. Jsme v ekonomickém rozkvětu. Není to ale tím, že by jim rostly marže. Je to tím, jak se oceňují rizika. Zejména ty největší banky mají dostatečné kapacity na to, aby měly vlastní interní modely oceňování rizikovosti klientů. Tyto modely jsou vlastně hraní si s čísly a vycházejí z dlouhých řad a velkých objemů dat. Vycházejí z toho, komu se úvěr poskytl, do jakého sektoru, jak jsou historicky splácené a podobně. A tyto modely aktuálně oceňují riziko historicky nejníže. V tom je to nebezpečí. Celá ekonomika, lidé i risk manažeři se vezou na vlně optimismu.
* HN: Interní modely tedy mohou používat jen velké banky?
Musíte mít na to dostatečně velké portfolio a množství dat, aby to statisticky fungovalo. A proč se to nezakáže? No, ono to má svou logiku. Když chcete, aby někomu lépe padla košile, a nesedí mu standardizované velikosti, tak ji ušijete na míru. A která z finančních institucí, které určitou velikost a množství dat nemají, musí jet podle standardizovaného modelu.
* HN: Pojďme zpět k vašemu rozhodování. Znamená to, že vývoj na trhu nemovitostí vás už tolik netrápí?
Na tato rizika jsme reagovali již před rokem zpřísňováním doporučených horních hranic ukazatele LTV, tedy jaká může být maximální výše hypotéky k hodnotě zástavy, a dalšími opatřeními. To přispělo k zastavení meziročního růstu nových hypotečních úvěrů a snížení objemu a zdražení úvěrů poskytovaných na větší část hodnoty nemovitosti. Ve směru omezení rizik začala rovněž působit měnová politika. Navíc větší intenzita dohledu vede k tomu, že instituce neberou naše doporučení na lehkou váhu. Na druhou stranu nepřehlížíme, že instituce ve druhém čtvrtletí letošního roku zpřísněné limity zpočátku převážně nedodržovaly a přiblížily se k nim až v červnu.
* HN: Jak moc banky překračovaly v letošním druhém čtvrtletí přísnější limit pro hypotéky ve výši 80 až 90 procent hodnoty nemovitosti?
Zpočátku poměrně hodně, takových úvěrů poskytly ne maximálně 15 procent, kolik je povoleno, ale 28 procent. K limitu se přiblížily až v červnu, což je trochu zarážející s ohledem na to, že o této změně věděly devět měsíců dopředu. Všímáme si rovněž toho, že se výrazně zvýšil podíl úvěrů ve výši těsně pod doporučenou hodnotou ve vztahu k hodnotě zástavy a že místy pravděpodobně dochází k vylepšování tím, že je zde tendence oceňovat zástavy podle kupních cen. Na část z těchto rizik jsme připraveni reagovat prostřednictvím dodatečného kapitálového požadavku v rámci již zmíněného druhého pilíře.
* HN: Mají banky a klienti počítat s tím, že se parametry doporučení ČNB ohledně hypoték dále zpřísní?
Bankovní rada se shodla na tom, že v tuto chvíli není nezbytné limity či další dílčí doporučení zpřísňovat. Budeme se pozorně dívat na to, jaké standardy u hypotečních úvěrů poskytovatelé skutečně v praxi uplatňují. V této souvislosti chci zdůraznit, že považujeme za velmi důležité opět prosazovat novelu zákona o ČNB, která by ČNB umožnila stanovovat horní hranice ukazatelů obezřetného úvěrování právně vymahatelnou formou. Vycházíme z toho, že obnovená jednání o novele by byla založena na znění, v němž by byly zahrnuty pozměňovací návrhy schválené Rozpočtovým výborem Poslanecké sněmovny. Bylo by nebezpečnou iluzí domnívat se, že finanční stabilita může být dlouhodobě dosažitelná bez dostatečných nástrojů a pravomocí ukotvených v zákoně.
* HN: A opravdu je nutný zákon? Vždyť z toho, co říkáte, vyplývá, že máte dost silné nástroje.
Zákon je připraven zejména z preventivních důvodů. Měl by umožnit omezování systémových rizik nejenom dnes, ale hlavně do budoucna. Lze totiž očekávat, že hypoteční úvěry budou v budoucnu poskytovat nejenom banky, ale i nebankovní subjekty a zahraniční instituce. Doporučení není právně vymahatelné a nelze se spoléhat na to, že ho všichni poskytovatelé budou vždy dodržovat. Právně závazný postup zajistí rovné podmínky na trhu. Zároveň vidíme, že probíhá velmi silný konkurenční boj. Bankéři jsou pod silným tlakem akcionářů, kteří jim často ve snaze udržet dosavadní zisky a případně jimi podpořit méně úspěšné části nadnárodních skupin stanovují vysoké krátkodobé cíle ve formě růstu objemu poskytnutých úvěrů. A z druhé strany na ně tlačí finanční zprostředkovatelé, jejichž cílem je prodat co nejvíce úvěrů v co největším objemu, přičemž rizika zůstanou v bilancích bank.
* HN: Otázkou také je, zda je nutné kromě limitu výše hypotéky k zástavě ještě stanovovat limity výše hypotéky k ročnímu příjmu a výši splátky k měsíčnímu příjmu žadatele.
Rozhovory s jinými centrálními bankami a regulátory, kterých jsem se účastnil v posledních měsících, mě vedou k přesvědčení, že je to nutné stále více. Poskytovatelé úvěrů mají přirozenou snahu limity výše úvěru k hodnotě zástavy různými způsoby obcházet nebo vytvářet „inovace“, kterými vytvoří zdání snadnějšího splácení vysokých úvěrových částek. Máme tady prostředí optimistických očekávání ohledně budoucího vývoje příjmů i dalšího růstu cen rezidenčních nemovitostí. Při současných úrokových sazbách a výši měsíčních splátek také roste představa domácností, jak vysokou hypotéku jsou schopny si vzít. Mírný nárůst úrokových sazeb je v tomto ohledu převážen vyššími příjmy domácností. Pokud bude v této situaci významná část domácností považovat rychlý růst svých příjmů za trvalý jev, může současná výše úrokových sazeb (při přehlížení rizika jejich budoucího růstu) vytvářet iluzi snadného splácení stále většího úvěru.
* HN: Myslíte si, že domácnosti mohou podcenit svou schopnost splácet v budoucnu hypotéky?
Mám obavu, že domácnosti by mohly při rozhodování o zadlužování začít ignorovat úroveň nominálních úrokových sazeb a riziko jejich zvýšení v budoucnosti. Pokud by u nich začaly převládat „animal spirits“ hnané nadměrně optimistickými očekáváními, nemuselo by to dopadnout dobře.
* HN: Není to už opravdu o tom, že jako regulátor příliš vstupujete do soukromého vztahu banka a klient?
To ve veřejné diskusi slýchám často. My ale chceme vidět, že banka klienta hodnotí adekvátně, a současně chceme, aby nedošlo k předlužení domácností. Také si přejeme, aby banky byly ziskové, stabilní a akcionáři měli zájem je podporovat v rozvoji. Důležitá je také finanční stabilita domácností. Když se dostanou pod tlak, nepřijdou o střechu nad hlavou. Osekají další výdaje a můžeme tu mít makroekonomický problém, protože se propadne poptávka. Navíc si nemyslím, že je veřejným zájmem, aby banky poskytovaly úvěry bez ohledu na výši příjmů žadatele. Hypoteční úvěry nemohou plnit sociální roli a zajišťovat všeobecnou dostupnost vlastnického bydlení. Takový přístup by byl v konečném důsledku nesmírně nákladný pro zadlužené domácnosti, banky i všechny daňové poplatníky. Historie mnoha zemí nás učí, že nezvládnutá hypoteční mánie vždy nakonec zasáhla i veřejné finance. Pokud si domácnosti berou stále vyšší a vyšší úvěry v mnohonásobcích svých ročních příjmů a jejich splátky konzumují rozhodnou část jejich měsíčních příjmů, při následných potížích se z toho vždy stane sociální problém, vůči kterému politická reprezentace stěží zůstane netečná.
* HN: Basilejský výbor teprve před dvěma týdny zveřejnil zbývající části dohody ohledně regulatorního standardu Basel III. Zabývala se některými z nich bankovní rada?
V tuto chvíli výsledky dohod analyzujeme a připravujeme se na diskuse ohledně jejich implementace v Evropské unii. Bankovní rada se v prosinci zabývala kapitálovým nástrojem, který je v těchto dohodách zmíněn – pákovým poměrem (leverage ratio). Tento ukazatel, který zjednodušeně řečeno poměřuje kapitál bank s jejich celkovými (rizikově neváženými) aktivy, by měl podle dříve uzavřených dohod činit nejméně tři procenta. Současná obezřetnostní regulace v unii bere pákový poměr jenom jako monitorovací a zveřejňovaný ukazatel, ale pro udržení důvěry v bankovní sektor je žádoucí sledovat jeho možnosti a úskalí plnění již v současnosti. Otázkou ale je, jak správně tento ukazatel měřit. ČNB podobně jako Velká Británie již nějakou dobu argumentovala, že při původní kalibraci tohoto nástroje v Basilejském výboru pro bankovní dohled byla opomenuta skutečnost, že v řadě národních bankovních sektorů drží banky poměrně vysoká aktiva vůči centrálním bankám. Tyto expozice přitom nemusí být odrazem záměrného rozhodnutí bankovního sektoru, ale vedlejším efektem prováděné měnové politiky. Konkrétně třeba my stahujeme likviditu z trhu a banky u nás mají uložené obrovské peníze. Pokud by to nebylo zohledněno, banky by se mohly oproti svým mezinárodním konkurentům dostat do nevýhody. Je tomu tak i u nás, kde expozice bank vůči ČNB vzrostly v posledních pěti letech ze zhruba 400 miliard korun na 2400 miliard korun. Takže z původních necelých 10 procent teď u nás mají tuzemské banky uloženou přibližně třetinu svých aktiv. Proto velmi vítáme, že Basilejský výbor ve svém posledním dokumentu o finalizaci Basel III v tomto směru umožnil volnější přístup.
* HN: Basilejský výbor významně pokročil v diskusi o zacházení se státními dluhopisy v bilancích bank. Jsou její výsledky pro ČNB přijatelné?
My jsme se této diskuse účastnili velmi aktivně v basilejské konzultativní skupině, která připravovala vstupy pro vlastní jednání Basilejského výboru. Zveřejněný diskusní dokument vítáme, neboť návrhy jdou směrem, který dlouhodobě prosazujeme. Kapitálové požadavky ke státním dluhopisům, v regulatorním jazyce ke svrchovaným expozicím, by neměly být nulové a měly by se do jisté míry odvíjet od rizikovosti těchto dluhopisů. Za rozumné považujeme to, aby jednotlivé banky rizikovost samy nemodelovaly a neodhadovaly, tedy aby rizikové váhy byly stanoveny podle standardizovaného přístupu. Podporujeme také větší dohledové pravomoci a požadavky na transparentnost ze strany bank. A co je velmi důležité, dokument zdůrazňuje nezbytnost řízení rizika koncentrace aktiv bank v této oblasti. My jsme byli v Evropě úplně prvním regulátorem, který před čtyřmi lety vytvořil vlastní metodu hodnocení a řízení tohoto rizika, protože jsme říkali, že absolutně bez rizika to není. A Basilejský výbor to teď od nás převzal, takže jsme významně přispěli k formování jeho názoru na tuto věc.