(Ekonom 20.2.2003 strana 15, rubrika Politika)
Loňskému rozpočtu pomohly vyšší příjmy, nikoliv nižší výdaje.
Deficit veřejných rozpočtů v roce 2002 dosáhl v pojetí přibližujícím se maastrichtským kritériím
podle nejnovějších odhadů Ministerstva financí "pouze" 4,5 % HDP. Tím značně překvapil širší
odbornou veřejnost, která všeobecně očekávala hodnotu převyšující 5 % HDP. S mírně vyšším než 5%
deficitem pro rok 2002 jako výchozí hodnotou pracovala i koncepce reformy veřejných rozpočtů
zveřejněná v prosinci loňského roku Ministerstvem financí. Naskýtá se tedy otázka, zda je zlepšení
o více než půl procentního bodu jevem trvalým či dočasným a jak případně ovlivňuje nezbytnost
okamžitého zahájení reformy veřejných financí a její razanci. Podívejme se nejprve na prameny onoho
fiskálního zlepšení. Výdajovou stranu veřejných rozpočtů je nutné očistit o realizované dotace do
transformačních institucí (TI), které nemají prvotní poptávkový charakter. Tím však současně
eliminujeme názory, že výdajová strana (a potažmo deficity) veřejných rozpočtů je ovlivněna úhradou
transformačních ztrát. Z tabulky jednoznačně vyplývá, že výdaje bez dotací TI byly o 6 mld. Kč
vyšší než předpověď. Nižší fiskální deficit tedy nebyl dosažen na úkor výdajových úspor či
odložením některých výdajů do dalšího roku. To je významný rozdíl oproti situaci z předchozích
několika let, kdy fiskální pozice také dopadla o něco lépe, než byly původní predikce. Loňské dílčí
fiskální zlepšení tedy pramení plně z vývoje na straně příjmů veřejných rozpočtů (zde v pojetí bez
privatizačních zdrojů, tj. daně, pojistné a kapitálové a nedaňové příjmy), které byly o 23 mld. Kč
vyšší, než předpokládala lednová predikce. V jakých položkách vybraly veřejné rozpočty 23 mld.
korun navíc? Bližší pohled na fiskální statistiku nám prozradí, že všechny hlavní daňové položky a
pojistné na sociální a zdravotní pojištění dopadly v roce 2002 ve skutečnosti hůře, než bylo v
lednu minulého roku predikováno. Jedinou výjimkou je inkaso daně z příjmu právnických osob, které
překročilo predikci o neuvěřitelných téměř 26 mld. Kč. Není žádným tajemstvím, že podstata růstu
fiskálních potíží se nachází na výdajové straně veřejných rozpočtů. Je to zřejmé z tabulky 2, která
zachycuje vývoj od roku 1994. Pro jistotu zopakujme, že nejprve z celkových veřejných výdajů
eliminujeme dotace do transformačních institucí, takže nezatěžujeme výdajovou stranu tzv. náklady
transformace. Takto definované výdaje dosáhnou podle predikce Ministerstva financí v letošním roce
téměř 1100 mld. Kč. Pro další závěry je vhodné očistit objem výdajů o cenové změny a pracovat pouze
s reálným objemem veřejných výdajů. Výše výdajů ve stálých cenách roku 1995 (upraveno deflátorem
HDP) je zachycena ve čtvrtém sloupci tabulky a jejich meziroční reálná dynamika je ve sloupci
následujícím. Z tabulky je zřetelně patrné snižování dynamiky reálných veřejných výdajů od roku
1996, které v letech 1997 a 1998 přešly vlivem známých rozpočtových balíčků dokonce do záporných
hodnot (což nebylo příliš šťastné, neboť restriktivní fiskální politika prohloubila recesi z let
1997 a 1998). Od roku 1999 došlo k zásadnímu obratu ve vývoji reálných veřejných výdajů. Jejich
meziroční dynamika nabyla výrazně kladných hodnot převyšujících citelně dokonce dynamiku reálného
produktu. Tempo růstu reálných veřejných výdajů, po dočasném zvolnění v roce 2001, v loňském roce
kulminovalo na neudržitelných více než 9 %. Predikce pro letošní rok naznačuje, že reálná dynamika
růstu výdajů se udrží na úrovni výrazně převyšující tempo ekonomického růstu. Fiskální politika v
roce 2003 tak nejenže nekoriguje mimořádný exces z předchozího roku, ale dále jej udržuje a dokonce
prohlubuje. V důsledku toho dosáhl podíl veřejných výdajů (po očištění o úhradu transformačních
ztrát) na HDP v loňském roce 45 %, tj. nejvyšší hodnoty za dobu existence České republiky a pro
letošní rok by se podle projekce měl dále zvýšit na 45,7 %. Jaké závěry tedy můžeme učinit ohledně
aktuálnosti a razance fiskální reformy? Za prvé, loňský relativně "příznivý" výsledek fiskální
politiky byl dán mimořádnými vlivy na straně příjmů. Propad v daňovém inkasu všech hlavních daní a
pojistného byl více než kompenzován abnormálním vývojem daně z příjmů právnických osob. Obecně
platí, že tato daň je nejhůře predikovatelná a nejvíce volatilní z celého spektra daňových příjmů.
Bylo by proto příliš riskantní spoléhat na to, že se podobně pozitivní výsledek zopakuje i v roce
letošním, zejména když se v daňových přiznáních podniků již projeví vliv loňských povodní a nelze
vyloučit ani negativní dopad loňského posilování kurzu koruny na podnikové zisky. Za druhé,
výdajová strana veřejných rozpočtů neměla na relativním fiskálním zlepšení v roce 2002 vůbec žádný
podíl a akutnost reformy veřejných rozpočtů proto není výsledkem loňského roku nijak dotčena. I
nadále totiž v neztenčené míře platí, že hlavní příčinou fiskálních potíží je vývoj výdajové strany
veřejných rozpočtů. Trendy, jaké byly ve veřejných výdajích nastartovány v posledních letech, jsou
naprosto neudržitelné.
Tab. 1 Veřejné finance v roce 2002 (v mld. Kč)
Predikce z ledna 2002 a současná očekávaná skutečnost
Leden 2002 Únor 2003
Veřejné výdaje celkem 1103 1084
Dotace transformačním
institucím (TI) 88 64
Veřejné výdaje bez dotací TI 1015 1021
Veřejné příjmy celkem 895 918
Veřejný deficit (mld. Kč) 120 103
Veřejný deficit (% HDP) 5,2 4,5
Zdroj: Makroekonomická predikce MFČR, leden 2002 a únor 2003
***
Tab. 2 Vývoj výdajů veřejných rozpočtů v letech 1994 až 2003
Výdaje celkem Nominální Výdaje celkem Reálná Dynamika
bez dotací TI: meziroční bez dotací TI: meziroční reálného
nominálně dynamika reálně dynamika (v %) HDP (v %)
(mld. Kč) (v %) (defl. HDP 1995)
1994 519 - 572 - -
1995 591 13,9 591 3,3 5,9
1996 649 9,8 597 1,0 4,3
1997 689 6,2 586 -1,8 -0,8
1998 734 6,5 565 -3,6 -1,0
1999 789 7,5 589 4,2 -
2000 848 7,5 627 6,5 3,3
2001 913 7,7 641 2,2 3,3
2002*) 1021 11,7 700 9,2 2,7
2003**) 1096 7,3 734 4,9 3,3
Pozn.: *) odhad; **) předpoklad
Zdroj: Makroekonomická predikce MFČR - únor 2003 a výpočty autora.