(ČT 24 23. 9. 2017, pořad Otázky Václava Moravce)
Výběr z vyjádření viceguvernéra V. Tomšíka
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Do jaké míry centrální bance, pane viceguvernére, komplikuje život fakt, že novela zákona o České národní bance skončila v Poslanecké sněmovně a budete s ní teď muset čekat až po volbách?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Já myslím, že je podstatné říci, že Česká národní banka je ze zákona odpovědná za finanční stabilitu. A my si skutečně musíme klást otázku, jestli je tento finanční trh připravený na situaci, kdy nebudou jenom dobré časy. Zákon o České národní bance by ve shodě s celou industrií umožnil mít do budoucna právě takové nástroje, které by na to myslely. Takže jsme rozhodně připraveni to znovu předložit a znovu o tom jednat. Abych to úplně laicky přiblížil, myslím, že každému je jasné, jaký je rozdíl mít pouze doporučenou rychlost v obci, anebo mít naopak maximálně povolenou rychlost. To, co dnes máme na hypotéky, jsou pouze doporučení a ta nejsou právně vymahatelná. A my chceme, abychom v budoucnu mohli, když bude potřeba, zavést takzvanou maximální rychlost.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, budete jako centrální bankéři iniciovat to, aby novela, která spadla kvůli volbám pod stůl, opět byla zpod stolu vytažena a aby ji schvalovala nová Poslanecká sněmovna?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Já myslím, že je korektní říci, že ona nespadla pod stůl. My jsme na ní dlouhodobě pracovali ve spolupráci s ministerstvem financí a s industrií. A právě páni poslanci o tom chtěli víc a víc diskutovat. Takže ona se pouze nestihla. A nebude překvapením, když řeknu, že jsme připraveni do toho jít znovu, ten návrh znovu předložit. Není to něco, na čem by nebyla shoda. Je to něco, co se nestihlo, co jsme museli poslancům vysvětlovat ...
Když se podívám na to, kolik úvěrů jde celkově do sektoru stavebnictví, bydlení, ale i do korporátního stavebnictví, je to 60 procent všech úvěrů. Je to velmi významné číslo. Tím pádem je to velmi koncentrováno. A proto si Česká národní banka musí klást nejenom otázku, kde to je teď, ale co se s tím stane za rok, za dva i za pět let. My se opravdu musíme dívat dopředu. A proč? ...
Naším cílem je dívat se na rizika, která jsou spojena právě s růstem cen nemovitostí a růstem cen úvěrů na tyto nemovitostí. My musíme bránit tomu, aby došlo k rozjetí spirály mezi cenami nemovitostí a právě těmito úvěry. Protože ve chvíli, kdy máte benevolentní poskytování úvěrů, tak to umožňuje tlačit ceny nahoru a klademe si otázku, jestli je to pak o dostupnosti bydlení ...
Naším cílem nikdy nebyly ceny a nikdy jsme na ně nemířili. My nejsme centrální plánovači, ale my míříme na stabilitu, na udržitelnost, aby tady tato spirála nebyla. Jako centrální bankéř, který má navíc na starosti finanční stabilitu a dohled, bych úplně slovíčko bublinu, bych úplně vypustil ze svého slovníku ... Protože bublina je něco, co naroste, splaskne a nic se neděje. Ale my říkáme: takhle to není. Naším cílem je dívat se, co se stane ve chvíli, kdy dojde k tomuto boomu hypoték, zaparkují se na 20, 30 let do aktiv bank a co se stane s předluženými domácnostmi.
A třetí věc, kterou musíme sledovat, je to, kdo to nakonec zaplatí. Ta „párty“ je rozjetá a všichni víme, že ve chvíli, kdy by ta aktiva neměla hodnotu, došlo by k jejich splasknutí. Takže najednou bychom tady měli obrovský problém ve finančním sektoru, který doposud vždycky řešily veřejné finance. Připomeňme odejmutí licencí několika úvěrovým institucím – vždycky to zaplatil Fond pojištění vkladů, který je krytý ministerstvem financí. A když se podíváme na 90. léta, na malé banky, malé družstevní záložny, to všechno zaplatil daňový poplatník. A od toho tady jsme, abychom bránili finanční stabilitu, mysleli dopředu. Nedíváme se na jednotlivé ceny nemovitostí, to je opravdu vztah mezi poptávkou a nabídkou. My si klademe otázky, co se stane s aktivy bank, co se stane s předluženými domácnostmi a s veřejnými financemi.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A je možné mluvit o nezvládnuté hypoteční mánii, pane viceguvernére, když čísla za letošní červen a červenec celkového objemu hypoték ukazují na zastavení růstového trendu, a tedy že ten letošní rok bude oproti loňskému ne růstový, ale možná stejný?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Já použiji pár čísel. Když se podívám, jak rostou celkově úvěry do celé ekonomiky, ty rostou meziročními tempy šest sedm procent. Oproti tomu úvěry na bydlení rostou dvouciferně, přes 10 procent a ceny nemovitostí rostou o 10, 11, 12, 13 procent. A to je ta spirála. A korunu tomu dodáte ve chvíli, kdy se podíváte, jak rostou nominální příjmy domácností. Pouze v poslední době se hovoří, že dojde k nominálnímu růstu disponibilních příjmů o pět šest procent. To se zdaleka nekryje právě s růstem cen nemovitostí a s úvěry. Takže já bych nepoužil slovo, že je tady něco jako bublina, tomu se velmi vyhýbám, ale nepochybně ta „párty“ tady je. A já si kladu otázku, jestli jsme všichni připraveni, nejenom ty bankovní domy, ale i domácnosti, jestli si uvědomují, že se zadlužují na 20, 30, 40 let dopředu? Já totiž vám musím říci, že největší problém není bankovní sektor, s nimi skutečně tyto věci diskutujeme, oni tomu rozumí a oni si sami kladou otázku, jestli dokážou ta rizika spojená se svými investicemi dobře řídit. Ten problém je u zprostředkovatelů, protože oni nežijí z toho, co bude za 10, 20 let, oni žijí z toho, že teď něco prodají, koupí, jinými slovy udělají ten obrat a ta rizika spojená s hypotékami „přeparkují“ do bank a do domácností. A to je ten největší problém. A když jsme k tomu měli odborný seminář v rozpočtovém výboru Poslanecké sněmovny, tak tam několikrát zaznělo právě ze strany zprostředkovatelů: My jsme vaši voliči a my chceme, aby to bylo tak a tak. A proto se ta diskuse takhle natáhla. Myslím si, že odborná komunita tomu rozuměla. Poslanci tomu taky rozuměli. Uznávám, nestihlo se to, a proto jsme připraveni to v nejbližším možném termínu tak, jak to bylo konsensuálně dohodnuto, znovu předložit, znovu vysvětlovat veřejnosti.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Co říkáte mírnému nadhodnocení cen nemovitostí jako centrální banka?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Já stojím za tím, co je napsáno ve Zprávě o finanční stabilitě ... Ano, podle různých metod jsou skutečně ceny nemovitostí nadhodnoceny. Záleží samozřejmě na různých lokalitách, ale více nebo méně jsou nadhodnoceny. Pro nás je podstatné nejenom pohled řekněme hodnoty té nemovitosti, to je to loan-to-value ukazatel, který samozřejmě zajímá zejména bankovní sektor, aby se ukázalo, že dlouhodobě mají kvalitní aktiva, že půjčují na něco, co má nějakou hodnotu, co je hodnota opravdu udržitelná v čase a není to jenom o aktuální ceně, o vztahu nabídka–poptávka, protože cena je vysoce volatilní. Ale nás zajímají ostatní ukazatele ...
Já znovu říkám, že „párty“ ohledně hypoték je rozjetá a my si klademe otázku, jestli ta „párty“ vede k nějakému umírněnému budoucímu vývoji, jestli ty domácnosti nakonec nebudou předluženy, jestli si uvědomují, že dnes, kdy ta ekonomika zažívá skutečně jednu z nejlepších etap – robustně roste, máme nejnižší nezaměstnanost, máme stále téměř nulové úrokové sazby –, tak jestli ty domácnosti budou schopny splácet hypotéky i ve chvíli, kdy dojde k růstu úrokových sazeb, kdy se zhorší ekonomická situace, kdy vzroste nezaměstnanost. Jde o to, aby si uvědomily, že může nastat i taková situace, že třeba ztratí práci nebo že může dojít k nějakému sociálnímu jevu v rodině a budou muset tu hypotéku řešit. Jinými slovy my chceme, aby si to začal uvědomovat ten, kdo si dnes úvěr bere, i ti zprostředkovatelé. A i ty banky aby půjčovaly tak, že si budou klienty testovat z pohledu dlouhodobé udržitelnosti.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Existuje nějaká hranice u vás v centrální bance? Protože vy jako centrální bankéři jste diplomatičtí a snažíte se nevyvolávat paniku, ale to, jak apelujete, ta vaše apelativnost jako by ukazuje, že už je to za hranou...
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Ve chvíli, kdy máme pro domácnosti úvěry za 1 500 miliard korun, z toho 1 100 miliard jde jenom do bydlení, tak je tady jednoznačně obrovská koncentrace do sektoru nemovitostí. A tudíž si musíme klást otázku, jak je z pohledu finanční stability celý sektor připravený na to, že se ekonomické parametry můžou otočit a ten sektor tím bude významně zasažený.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Je připravený, nebo není?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Já si myslím, že ten sektor připravený je. Když to srovnám zejména s loňským rokem, je dostatečně stabilní a na těch základních ukazatelích z pohledu ziskovosti, likvidity, kapitálu vidíme, že jsme připraveni. Nicméně to není jenom o sektorovém vývoji, ale i o cyklickém. A to je jiná věc ... Naše úloha je být proticykličtí. Proto se díváme do budoucna a říkáme si, jestli mají banky dostatečné rezervy ve chvíli, kdy se ten cyklus otočí. A taky už jsme zveřejnili, že jsme zvýšili proticyklickou rezervu, která bude účinná od 1. července příštího roku, že ji zvyšujeme na 1 % ... Chceme mít rezervy, abychom viděli, že jsou banky připravené na to, až se ekonomická situace otočí. A ona se jednou otočí.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
To stačí? To 1 % považujete za dostatečné?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Pro nás je podstatné, že jsme vyslali signál. To znamená, že oni vědí, že musí sami přemýšlet, co bude do budoucna. A není to jenom o proticyklické rezervě, máme i další polštáře a dále chceme vidět, ... co se stane s (finančními) institucemi, jak budou dolívat kapitál, jak budou reagovat z pohledu (vyplácených) dividend ve chvíli, kdy tady bude nějaká zátěž. My děláme pravidelně dvakrát do roka stresové testy a ptáme se každé instituce individuálně, jak je připravena na to tvořit další rezervy.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Může být to 1 % konečné? Respektive jinak, pozměním tu otázku: nemusí být konečné k tomu 1. červenci příštího roku?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Když se podíváte na země, jako je Švédsko, to má 2procentní sazbu, Slovensko 1,25 procent. V tuto chvíli se ten limit samozřejmě může zvyšovat, ale záleží na tom, jak se bude dál rozvíjet spirála mezi cenami nemovitostí (a úvěry na jejich pořízení).
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, pokud by pokračovala tato spirála, tak se ještě může stát, že to nebude 1 % k 1. červenci, ale může se ještě zvýšit?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Nejenom ta spirála. Ale i ten cyklus, pokud by takhle pokračoval. A pokud bychom viděli, že nemáme jiné dostatečně účinné nástroje, tak budeme samozřejmě zvažovat veškeré naše možné a dostupné nástroje, abychom zajistili finanční stabilitu tohoto sektoru ...
Určitě chci zareagovat na tři věci. První věc je, že by ta novela znamenala omezení dostupnosti bydlení. Já si myslím pravý opak, tedy že současný stav paradoxně omezuje dostupnost bydlení pro nízkopříjmové domácnosti. Proč? Protože pokud máte benevolentní poskytování úvěrů, nemáte tam základní parametry ohledně příjmů domácnosti, tak pak vám to de facto umožňuje, že si každý může půjčit a zvyšuje se cena nemovitostí, protože je máte dostupné. Ale vy to neplatíte ze svého, tady není zdravý rozum. Vy něco financujete z cizích zdrojů, téměř 100 procent! A nejenom tu nemovitost, ale i to vybavení. To je paradox. Takže to je první paradox, který si málokdo uvědomuje, že když máte benevolentní úvěry, tak vám to žene ceny do astronomických výšek, a ta řekněme nízkopříjmová domácnost si to pak vůbec nemůže dovolit.
Druhá věc, na kterou musím zareagovat, je, že to, co se dnes děje na tom hypotečním trhu, je vlastně výsledek uvolněné měnové politiky. To je přesně naopak. Česká národní banka byla první a opravdu první – ještě před pádem Lehman Brothers 15. září 2008 –, která říkala: V ekonomice je něco nezdravého, pojďme uvolňovat měnovou politiku. A tím uvolňováním měnové politiky jsme právě umožnili, aby se ekonomika nadechla, aby lidé neztratili práci, aby lidé mohli financovat dluhy, které narůstaly. My jsme umožnili, aby lidé nespadli do dluhové pasti. A zase jsme první centrální bankou v EU, která nastoupila krok směrem k normalizaci měnové politiky. Nejenom krokem k uvolnění kurzu, ale už i zvýšením úrokových sazeb. Takže my se snažíme o stabilizaci ekonomiky. A tady je shoda mezi všemi ekonomy, že měnová politika nemůže brát na své bedra úplně všechno. Tady máme prostě dopady do finanční stability a na ty potřebujete mít oddělené nástroje. Vy nemůžete, jak se říká, jednou zbraní střílet na dva zajíce. To není možné, to je neefektivní.
A třetí věc: já jsem velmi rád, že jsme tady znovu, protože zákonná omezení jsme diskutovali před více než třemi lety právě v tomto pořadu na téma družstevní záložny. Pamatujete si, jaké byly názory různých poslanců, jaké byly názory senátorů, kteří se tu novelu snažili shodit pod stůl? A říkali: vždyť se nic neděje, vy jen omezujete konkurenci na finančním trhu. Nakonec se ukázalo, že to bylo potřeba ... A stejně se ukazuje, a na to Česká národní banka ve Zprávě o finanční stabilitě jasně upozorňuje, že ten sektor regulaci prostě potřebuje, protože dneska takzvané úvěry v selhání v celém bankovním sektoru jsou jenom 4 procenta, ale v družstevních záložnách jsou téměř 25 procent. Rozumíte, že každý čtvrtý úvěr je vlastně v selhání? Za celý loňský rok ten sektor nevykázal zisk. Když to sečtete z výročních zpráv, je ve ztrátě 34 milionů korun. Jinými slovy, před třemi lety, když jsme na to veřejně upozorňovali, byly hlasy v Poslanecké sněmovně, v Senátu proti. Ale ukázalo se, že jsme šli dobře, že jsme si to obhájili ...
Bohužel letos to spadlo, musím říci, do volebního cyklu, a proto jsme připraveni si stát za svým odborným profesionálním názorem a (novelu zákona o ČNB) znovu předložit, znovu ji obhájit. Protože vidíme, že je potřeba vždycky myslet dopředu. Tak jako v případě družstevních záložen.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Ono, pane viceguvernére, část těch poslanců argumentuje i tím, a vy už jste to řekl hned na začátku, když jste použil ten příměr s doporučenou rychlostí v obci a maximální povolenou rychlostí v obci, že vy máte v současnosti nástroj. Ten jste využili od letošního dubna, kdy je objem poskytovaných hypoték vaším rozhodnutím omezován na 90 % hodnoty nemovitosti. Jak to opatření funguje? Protože byla tady část poměrně velkých skeptiků, která říkala: bude se to obcházet, bude se to obcházet ve velkém. Obchází se to ve velkém?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Mohu prozradit, že bankovní komunita je opravdu velmi zodpovědná, protože ví, že ta rizika budou u nich na 20, 30 let. Takže skutečně vidíme, že když to vešlo v platnost, tak to má pozitivní efekt. Jsou samozřejmě nějaké, řekněme, místní, lokální výjimky, ale my jako dohled jsme si toho vědomi. Taky rovnou tady říkám, že budeme posílat nejenom náš dohled nad bankami, ale budeme tam posílat i dohled nad finanční stabilitou, ale i dohled spojený s takzvaným poskytování spotřebitelských úvěrů na jednu kontrolu. Tam kde vidíme nějaké excesy.
Takže můžu říci, že bankovní sektor k tomu přistupuje zodpovědně a jsem rád, že to má pozitivní efekt. Přesto se nevzdáme možnosti ty (zákonné) nástroje mít. A proč? To není jenom o současném stavu, ale i o tom, že na tento trh přicházejí noví hráči. Nové banky, zahraniční subjekty, zahraniční pobočky. A hlavně přichází takzvaní nebankovní poskytovatelé úvěrů. A přece chceme hrát na jednotném finančním trhu podle jednotných pravidel. Ten zákon je nutný. Je to přesně o té maximálně povolené rychlosti versus jenom o nějaké doporučené.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Jinými slovy, ve velkém se to vaše opatření z letošního dubna neobchází?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Zatím ne. Ale to je přesně ten „vzadhledící“ pohled, který centrální bankéř nemůže připustit. My jsme rádi, že to teď funguje. Taky teď takzvané úvěry v selhání u hypoték jsou do 2 procent. Ale máte jistotu, co bude za rok, za dva, když se změní ekonomická situace a budou tady noví hráči? Proto jsem přesvědčený, že z „vpředhledícího“ pohledu finanční stability je nutné ty nástroje mít.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
A když vám poslanci ten zákon, novelu zákona o ČNB schválí, tak uvažujete o tom, že byste ještě snížili to procento hodnoty nemovitosti, na které jsou poskytovány hypotéky z těch 90 dejme tomu na 80, 70? Protože, jak funguje Poslanecká sněmovna, než se sestaví vláda, než ten zákon znovu vláda nebo nějakou poslaneckou iniciativou tu novelu zákona, než se vůbec dostane do sněmovny, pak Senátem, dejme tomu rok, rok a půl, uvažujete o tom, že byste snižovali to procento?
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Je velmi předčasné o tom hovořit, protože ta nová doporučení jsou v platnosti teprve pár měsíců.
Václav MORAVEC, moderátor
--------------------
Poslední otázka na, na vás, pane viceguvernére, která se týká právě růstu platů a toho, co v současnosti vidíme. Je to ještě pro ekonomiku zdravé, nebo už je to rizikové? Protože říkám, vy jste se s ohledem na inflaci těšili, až dojde k většímu růstu platů.
Vladimír TOMŠÍK, viceguvernér České národní banky
--------------------
Úloha centrálního bankéře určitě nebude vyjadřovat se k růstu platů. My vždycky říkáme: Vyjadřujme se k tomu, co je cenově udržitelné a co je stabilní. Takže my říkáme: Pojďme se podívat na celé makroekonomické podmínky. Já v tuto chvíli mohu říci, že jsme nastoupili cestu k nějaké normalizaci měnové politiky, která samozřejmě pomůže i finanční stabilitě. Ale co je klíčové z pohledu finanční stability, a to tady chci na závěr říci, že je vždycky nutné mít zdravý rozum. Zdravý rozum jasně volí, že si nemůžete kupovat věci na 100% dluh. A to navíc na 100% dluh, který je na 20, 30 let dopředu. Opravdu ta domácnost může dohlédnout, co se stane za 20, 30 let? Jinými slovy, my voláme nejenom po nějakých omezeních úvěru vůči hodnotě nemovitosti, ale i k tomu, aby nedocházelo k předlužení domácností. Protože to má obrovské makroekonomické dopady, všichni si pak tu nemovitost drží a rapidně omezí svoji spotřebu. A ta ekonomika zažije takový pád, jaký jsme tady zažili v roce 2008 až 2010. A tomu se musíme vyhnout.