Je nám zapotřebí eura?

(Respekt 30.5.2005 strana 8, rubrika: Ekonomika)

Zavedení eura v České republice většina pozorovatelů očekává nejdříve okolo roku 2010. Přesto je dobře, že se debata na toto téma již rozbíhá.


Výčet výhod a nevýhod přechodu na euro se v médiích čas od času objevuje (např. Kdy zavést euro v Čechách, Respekt č. 17/2005). Občas je ale třeba tyto argumenty kvantifikovat na českých datech. Například se objevuje úvaha, že původně byl jednou z výhod vstupu do eurozóny pokles úrokových sazeb, zatímco nyní, v době supernízkých českých úroků, se tento půvab eura vytratil - a nastoluje otázku, zda euro v tomto směru bude takovým přínosem, jak především ekonomové očekávali.
Na druhou stranu není zcela jisté, že na poklesu nemá podíl i náš vstup do EU a očekávané přijetí eura. Lze totiž předpokládat, že pokud se určité zemi podaří získat plnou důvěru investorů ještě před vstupem do eurozóny, pak domácí sazby většinou klesnou už před přijetím eura a vstup do společného měnového prostoru už z tohoto hlediska skutečně žádné trvalé snížení sazeb nepřinese.
Otázkou ovšem je, zda nynější rekordně nízké české úrokové sazby, stlačené dolů mimo jiné i některými přechodnými protiinflačními šoky, skutečně svědčí o tom, že česká ekonomika má reputaci člena eurozóny i bez eura.

Pod vrstvou make-upu

Ponechme však nyní stranou diskusi o jednotlivých argumentech pro a proti. Jistý otazník se totiž vznáší nad samotnou otázkou, do jaké míry je nevyhnutné, abychom do eurozóny vstupovali. Jistě, Česko podepsalo před dvěma lety na summitu v Aténách dohodu o vstupu do Evropské unie. Potvrdilo tak mimo jiné i závazek, že se bude snažit o naplnění všech podmínek pro přijetí eura. Český Honza tím vyhlásil, že bude usilovat o sňatek s eurosnoubenkou z Frankfurtu. Následné Honzovo zpochybňování tohoto závazku se tedy může zdát jako nemorální.
Jenže za ty dva roky eurosnoubenka začala koketovat s některými neřestmi. Především byl změkčen Pakt stability a růstu. Tato dohoda členských států EU má zajišťovat v rámci celé Unie, a zejména v rámci eurozóny fiskální kázeň, bez níž hrozí euru pochybný osud. Rozvolnění Paktu stability a růstu je špatné samo o sobě, ale navíc je signálem o ekonomicky nezdravém směru, jakým by se mohla eurozóna ubírat do budoucna. Bylo by nemorální zvažovat pozdržení námluv se snoubenkou, která - ač původně velmi ctnostná - začne marnotratně utrácet?
Někdejší obrázek eurozóny coby nóbl klubu všeobecně vyspělých a kultivovaných ekonomik, kam smí noví členové až po důkladné očistě, byl notně pošramocen také nedávnou zprávou, že někteří členové se do klubu dostali statistickým podvodem. Vida - ukazuje se, že ještě před časem velmi půvabná snoubenka nejenže začíná marnotratně utrácet, ale navíc má pod kvalitním pudrem poměrně významné pleťové problémy. Odhalení podvodného vstupu se zatím týká jen Řecka, ale kdo zaručí, že zůstane jediné?

Švédové kličkují

Ať už je nebo není úsilí o vstup do eurozóny nadále pro Česko morálním závazkem, čistě pragmaticky vzato existují způsoby, jak se tomuto závazku po léta vyhýbat. Jeden elegantní způsob nám už sedmým rokem předvádí Švédsko, které na rozdíl od Velké Británie a Dánska nemá vyjednánu příslušnou výjimku, a mělo by se tedy snažit o vstup do eurozóny stejně jako ostatní členové EU, kteří ještě euro nemají. Ve Švédsku však dlouhodobě panuje k přijetí eura odpor: jeho zavedení odmítl nejprve parlament a před dvěma lety také celonárodní referendum.
Švédové si drží euro od těla tím, že se odmítají zapojit do unijního systému ovlivňování směnných kurzů známého pod zkratkou ERMII. Aspoň dvouleté členství členské země EU v tomto systému je součástí splnění jednoho z tzv. maastrichtských kritérií, která jsou vyhlášena jako formální podmínky pro přijetí do eurozóny. Vstup do eurozóny je tedy Švédům, k jejich "lítosti", přímo zakázán, přestože ekonomicky vzato se do eurozóny jistě hodí více než někteří stávající členové tohoto klubu. Evropské instituce čas od času Švédsko za jeho úhybný manévr jemně kárají, ale to je tak všechno, co se severským "odpadlíkem" mohou dělat.
Přijetí eura je zásadním a pravděpodobně nezvratným rozhodnutím. Potřebné zvážení všech pro a proti v otázce načasování tohoto kroku bychom neměli redukovat na někdejší formální závazek. Namísto toho bychom měli racionálně zkoumat současnou podobu eurozóny, zejména vyhlídky jejího dalšího směřování.