(Ludmila Nutilová, Lobby 29.10.2004 strana 08, rubrika: Cesta v EU)
Letošní turbulentní politické léto přineslo mimo jiné novinku do měnové oblasti. Přímo v
programovém prohlášení nové vlády se objevilo jako priorita zavedení společné evropské měny do roku
2010.
I když se u nás podnikatelé naučili s kursem velmi rychle zacházet a jen stěží se dá říci, že
jim současná situace výrazným způsobem komplikuje podnikání, přesto ocenili fakt, že se v tomto
závažném a mnohdy kritizovaném dokumentu objevilo pevně stanovené datum se současným avízem splnění
nutné podmínky pro zavedení eura, a to ozdravení veřejných financí. Současná výše je totiž natolik
alarmující, že došlo k poklesu českého ratingu z kategorie A+ do skupiny A. O názor na reálnost
splnění měnových kritérií jsme se zeptali Pavla Štěpánka, člena bankovní rady ČNB.
* Jednou z podmínek pro zavedení eura je splnění kritéria zadluženosti země - pod tři procenta HDP. Je z vašeho pohledu možné, aby této hranice v uvedeném termínu bylo dosaženo?
Fiskální kritéria jsou vlastně dvě - to první hovoří o deficitu veřejných rozpočtů, tedy o tom, jakým schodkem může skončit roční hospodaření státu, to druhé pak vyznačuje hranici, kterou nesmí překročit veřejný dluh, a pokud ji překračuje, jak by se tento dluh měl v čase vyvíjet. V prvním případě jde skutečně o zmíněná tři procenta deficitu ve vztahu k HDP, v tom druhém případě je hranice vymezena hranicí šedesáti procent. Pokud jde o kritérium dluhové, zatím, a zdůrazňuji zatím, s jeho plněním problém nemáme, pokud jde o kritérium deficitu, jsme od jeho plnění velmi vzdáleni. Zda je možné kritérium deficitu do roku 2010 splnit, odpovídám, že v zásadě ano, ale že nejde jen o to, zda, ale možná ještě více o skutečnost, jak bude splněno. Obrazně řečeno: buď nemocnému pacientovi - a tím naše veřejné rozpočty bezesporu jsou - podáme tišící léky a srazíme mu teplotu, nebo budeme oslovovat přímo příčiny nemoci. Obávám se, že fiskální opatření posledního období, kdy se hovoří o reformě veřejných rozpočtů jsou spíše z kategorie kurately než prevence. To je možné díky tomu, že se ekonomika nachází ve velmi příznivé konstelaci - zrychluje se ekonomický růst, a tím fiskální příjmy. Navíc došlo k růstu daňového zatížení a to přineslo do rozpočtu dodatečné prostředky. Opticky se tak situace v oblasti deficitů vyvíjí k lepšímu. Pacient vypadá lépe, protože dostal větší dávku tišících léků, zůstává však nadále velmi nemocný a základní příčiny jeho nemoci nejsou dosud ošetřeny. Chorobopis by byl velmi dlouhý, zde je prostor snad jen pro poukaz na problémy penzijního systému, financování zdravotnictví a obecněji sociálních dávek. Já osobně bych navíc oproti těmto běžně poukazovaným problémům ještě zdůraznil, že se v posledních letech evidentně zmírnil tlak na úspornost rozpočtového chování mnoha výdajových subjektů. Hovořím o těch případech, kdy nejde o zajišťování zákonem stanovovaných nároků různých skupin obyvatel, ale o těch výdajových položkách, které zákonnými nároky podloženy nejsou a kde by dosažení úspor bylo alespoň technicky nikoliv politicky snazší. Shrnuto a podtrženo - rozpočtové deficitní kritérium je díky současné příznivé konstelaci možné v uvažovaných horizontech splnit, problém však stojí tak, že bez hlubokých strukturálních reforem je dlouhodobě situace veřejných rozpočtů neudržitelná.
* Prostá a jednoduchá věta z vládního programového prohlášení ovšem současně obrací pozornost k otázce složitější, totiž kdy nastane čas o euro usilovat. Jinými slovy, kdy započne samotný proces konkrétní přípravy na přechod k euru? Dosud zveřejněný materiál Eurostrategie se vyhýbal termínům, spíše hovoří o postupech, které nastanou po splnění konkrétních podmínek.
Uvedením data převzetí eura jde politická ambice, vyjevená v programovém prohlášení, skutečně o hodně dále než dosud zveřejněný společný dokument vlády a centrální banky - tzv. Eurostrategie. Eurostrategie byla o poznání opatrnější, protože v ní zdaleka nepůjde jen o splnění kritéria deficitu veřejných rozpočtů, dokonce ani dalších formálních kritérií, označovaných jako Maastrichtská kritéria. Ve skutečnosti půjde o daleko širší hodnocení celkové síly ekonomiky, jejího konkurenčního potenciálu, míry propojenosti a strukturální kompatibility s ekonomikou eurozóny, dosaženého stupně nominální konvergence atd., v neposlední řadě pak bude v sobě mít i významnou složku hospodářsko-politickou. A nad to dodávám, že filosoficky by to mělo být stejné jako na sportovním poli s olympiádou: je bezvadné, když splníme kvalifikační limit pro účast, ještě lepší ovšem bude, když si vytvoříme předpoklad, abychom přivezli medaili, nejlépe zlatou.
* Pořád mám pocit, že debaty o této otázce jsou pro nás všechny a zejména podnikatele příliš obecné. Jinými slovy - jaké jsou výhody, ale zároveň i jaká negativa?
Někdy mi připadá, že někteří se na euro těší tak, že zapomínají objektivně posuzovat, co jim to přinese nebo přinést může. Nebo co jim to také může vzít. Když bych to záměrně zjednodušil, abych dosáhl vyšší sugestivnosti toho, co chci sdělit, pak by se třeba podnikatelé měli připravit nejen na to, že jim odpadne při obchodu s cizinou kurzové riziko, ale že by se například také mohlo stát, že časem přijdou o některé konkurenční výhody, které dosud mají proti zahraniční konkurenci - třeba nižší daně. Tím neříkám, že opravdu tento stav nastane, ale pozorujeme-li, o čem se v Evropě dnes vedou debaty, vyloučit se to nedá. Rád bych upozornil, že na naší scéně nevystačíme jen s diskusí kolem domácích problémů a podmínek, ale musíme věnovat pozornost i tomu, co vlastně eurozóna je a jak překonává své dětské nemoci. Zavedení eura bylo v jistém smyslu zastřešením procesu budování jednotného trhu, ale nebyla a není to konečná stanice. Rozvoj institucí a rámce eurozóny vede a povede dříve nebo později k nevyhnutelně vyššímu stupni koordinace prostředí, "průměrování" strukturálních a makroekonomických politik, a to ve směru, který nemusí být ani v dlouhém horizontu pro jednotlivé ekonomiky nejvýhodnější.
* Máme tomu rozumět tak, že jste z hlediska měnové politiky ČNB spíš pro větší opatrnost? Nejsou zabudované mechanismy, například dvouletého setrvání v jistém kursovém mechanismu po splnění konvergenčních kritérií dostatečné?
Jakkoliv jsme daleko od bagatelizování budoucích výhod budoucího převzetí eura, jsme určitě náchylní být spíše opatrní. To se týká nejen převzetí eura jako takového, ale také hodnocení etapy, které bude tomuto kroku těsně předcházet a které by podle naší představy nemělo trvat déle než povinné dva roky. Hovořím právě o období, na které se odvoláváte v otázce, kdy měna setrvá v tzv. kursovém mechanismu ERM 2 a které je rozhodné pro vyhodnocení plnění Maastrichtských kritérií. Chtěl bych jen upřesnit, že o zapojení do mechanismu ERM 2 bychom hypoteticky mohli usilovat dokonce i v případě, že bychom ještě neměli ambici do dvou let euro převzít, existuje možnost v tomto mechanismu setrvat jakkoliv dlouho. Vy v otázce zřejmě narážíte právě na fakt, že Evropská komise i Evropská centrální banka zdůrazňují, že zapojení měny do mechanismu ERM 2 může přinést národní měně a ekonomice určité výhody. Naše víra v tyto výhody je však významně menší a s ohledem na náš minulý i současný vývoj spíše konverguje k nule.
* Zmínil jste jisté pochybnosti o konvergenčních Maastrichtských kritériích...
Je nepochybně správné, že součástí pravidel je test připravenosti země na převzetí eura, otázkou však zůstává, zda ona pravidla sama jsou správně nastavená. Stávající systém vznikl v jistém historickém kontextu a striktní lpění na jeho dodržení není bez rizik. Maastrichtská kritéria zůstávají sice vnitřně konzistentním a logicky konstruovaným zkratkovitým vyjádřením makroekonomické stability, avšak jsou také zatížena reflexí výchozí ekonomické situace zemí, spojených v multilaterálním kurzovém mechanismu a připravujících měnovou unii, a proto postupně zastarávají. Argumentování potřebou rovného zacházení se starými i budoucími členy měnové unie pokulhává, protože podmínky budoucích členů měnové unie jsou dnes v mnohém jiné. Já nevěřím tomu, že by někdo archaicky lpěl na takové interpretaci těchto kritérií, která by v důsledku mohla být pro ekonomiku škodlivá.
***
Seznamte se, prosím
Pavel Štěpánek
Narozen 5. září 1956 v Praze. Vystudoval obor finance na Vysoké škole ekonomické v Praze. Po ukončení studia v roce 1979 působil nejprve jako asistent na VŠE, v roce 1981 nastoupil na Ministerstvo financí jako odborný referent. V roce 1998 byl jmenován náměstkem ministra financí pro problematiku finanční politiky, mezinárodních vztahů, kapitálového trhu a privatizaci bank, ve druhé polovině roku pak přešel do funkce poradce generálního ředitele České spořitelny, a. s. V letech 1993 - 1998 byl členem prezidia Fondu národního majetku a krátce působil též v dozorčí radě Poštovní banky. Od 13. února 1999 je členem bankovní rady České národní banky.
Kde je ve světě euro?
V současné době je euro zavedeno ve 12 evropských zemích (Německo, Nizozemsko, Irsko, Francie, Belgie, Finsko, Itálie, Lucembursko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Španělsko). Společnou měnu odmítly Velká Británie i Dánsko (občané v referendu nepodpořili přístup k Evropské měnové unii) a Švédsko (Švédové odmítli zavedení eura v referendu, kde většinou 56 procent rozhodli, že euro zavést nechtějí).
Eurodebata o názvu měny
Ministři financí států EU na svém zářijovém setkání v nizozemském Scheveningu potvrdili rozhodnutí, že měna euro se musí jmenovat euro ve všech oficiálních jazycích EU. A to přesto, že například Lotyši říkají euru "eiro", Slovinci "evro"a například Irové mluvící irštinou "eoró". V EU totiž stále platí nařízení Evropské rady ze 17. června 1997: "jméno jednotné měny musí být stejné ve všech oficiálních jazycích Evropské unie s tím, že se vezme v úvahu existence různých abeced". Evropská unifikace je pochopitelná z právních důvodů. Při překladu nesmí vzniknout právní nejasnosti: řekne-li se, že platí euro, musí platit euro. Překlad "platí eiro" by mohl znamenat, že euro neplatí. Pochopitelná je unifikace také při navrhování bankovek a mincí. I v Česku bude na bankovkách napsáno 100 euro, a nikoli 100 eur. Při existenci 20 oficiálních jazyků EU by množné číslo slova "euro" muselo být napsáno nejméně desíti různými způsoby: 100 evró (řecky - samozřejmě v alfabetě), 100 euro (anglicky, dánsky, italsky, nizozemsky, švédsky), 100 Euro (německy), 100 euros (francouzsky, portugalsky, španělsky), 100 eurot (estonsky), 100 euroa (finsky), 100 eiro (lotyšsky), 100 euru (litevsky), 100 evrov (slovinsky), 100 eur (česky, slovensky).
Podmínky pro přistoupení k eurozóně:
* výše deficitu státního rozpočtu do 3% HDP
* míra celkového veřejného dluhu do 60% HDP
* cenová stabilita (míra inflace nesmí překračovat o více než 1,5 % míru inflace za
posledních 12 měsíců ve třech členských státech, které v této oblasti dosáhly nejlepších výsledků)
* stabilita dlouhodobých úrokových sazeb (úroková sazba nesmí o více než 2 % převyšovat
úrokovou sazbu ve třech zemích s dlouhodobě nejnižší sazbou)
* schopnost udržet kurs měny alespoň dva roky před zavedením eura ve stanoveném rozmezí
"Chorobopis veřejných rozpočtů by byl velmi dlouhý," říká Pavel Štěpánek.