(MFD 6.6.2000 strana 9, rubrika Názory)
Česká národní banka je byzantská instituce. Má nesmírné pravomoci, rozhoduje za zavřenými dveřmi
a neposkytuje o sobě žádné informace. Takové jsou kritické hlasy zaznívající na adresu české
centrální banky. Odpovídají tyto názory skutečnosti, nebo jsou mediálně politickou nadsázkou? Měla
by být centrální banka novelou zákona více otevřena vlivu politické sféry? Moje odpověď zní, že
zpolitizováním procesu schvalování novely, kdy dvě politické strany dávají na stůl na poslední
chvíli desítky často zásadních pozměňovacích návrhů, došlo ke zbytečnému vyhrocení věcné debaty.
Například Poslanecká sněmovna, přesněji rozpočtový výbor vždy dostával zprávu o hospodaření
centrální banky i dodatečné informace, které si případně vyžádal. Letošní zpráva byla přijata
rozpočtovým výborem s uspokojením a bylo konstatováno, že obsahuje dobrý přehled o hospodaření
banky. Stejně tak se nikdy nikdo v ČNB nebránil tomu, aby na výběru auditora spolupracovala vláda
či parlament, jak se nyní navrhuje. Ze zákona platí, že centrální banka podává parlamentu dvakrát
do roka zprávu o měnovém vývoji. Kromě toho například na konci minulého roku si rozpočtový výbor
vyžádal souhrnné informace o vývoji v bankovním sektoru a vyhodnocení politiky inflačního cílení. I
tyto informace, požadované nad rámec zákona, byly rozpočtovému výboru poskytnuty. Nynější návrh
novely jde však příliš daleko, když dává parlamentu právo zprávu o měnovém vývoji odmítnout a
uložit opatření k nápravě. Jak je možné odmítnout něco, co již proběhlo, a jak je možné provést
nápravu třeba intervencí či změny úrokových sazeb? Vždyť i dnes vidíme, že není jednotný názor na
ekonomický vývoj před několika lety. Jak a kdo by posuzoval, zda se úrokové sazby měly zvýšit před
čtyřmi měsíci o 0,25 či 0,50 procentního bodu? Parlament k materiálům tohoto typu pochopitelně může
zaujmout stanovisko, ale právo odmítnout zprávu o měnovém vývoji, natož dokonce uložit opatření k
nápravě by podřizovalo centrální banku parlamentu. Velmi se kritizuje nedostatečná koordinace
centrální banky a vlády. To opět neodpovídá skutečnosti. Opuštění pevného kursu před několika lety
bylo konzultováno s vládou. Minulý rok centrální banka předložila vládě k diskusi svou koncepci
měnové politiky do roku 2005, a nakonec se obě tyto instituce na rámci pro měnovou politiku shodly.
V letošním roce bylo dosaženo shody při stanovení inflačního cíle na rok 2001 s ministerstvem
financí. Nelze však předem konzultovat jednotlivé kroky měnové politiky, které dohodnutý rámec
naplňují. To by o měnové politice mohlo rovnou rozhodovat ministerstvo financí a nepotřebovali
bychom centrální banku. Toto jsou jen některé příklady, kdy se kritici vlamují do otevřených dveří
a kdy návrhy na změny zákona v podstatě jen upřesňují současný stav. Někdy však zacházejí příliš
daleko. Při diskusi v parlamentu se v krátké době vyrojily desítky návrhů na další úpravy, které
jdou za původní harmonizační cíl novely. Většina těchto návrhů jde správným směrem a lze s nimi
vyslovit jen souhlas. V některých případech však dochází k "přestřelování", kdy návrh již není
kompatibilní s požadavky harmonizačního procesu. Některé návrhy dokonce ani nejsou slučitelné s
českým právním řádem. Osobně ovšem věřím, že tyto nedostatky, které jsou často jen důsledkem
rychlosti, s jakou návrhy byly připraveny, budou během legislativního procesu odstraněny. Největší
obavy ve mně budí některé, snad nevinně vypadající úpravy, které by ve skutečnosti centrální banku
zcela ochromily a znemožnily její činnost. Dejme si opět alespoň dva konkrétní příklady. Jeden
návrh říká, že centrální banka by neměla vést účty právnickým osobám. To odráží obavy poslanců, aby
centrální banka nemohla provádět operace, které nesouvisí s její hlavní činností. To je naprosto v
pořádku. Ale, ČNB vede účty komerčním bankám v rámci vyúčtování mezibankovních operací a z důvodu
distribuce oběživa, řadě organizací - právnických osob - z veřejného sektoru, například v
působnosti ministerstva obrany a tak dále. Je proto třeba hledat takovou formulaci, která by v
zákoně stanovila, že ČNB nesmí vést účty právnickým osobám, pokud by to nesouviselo s její hlavní
činností, jak je vymezena zákonem, ale možnost vést účty právnickým osobám nelze zcela vyloučit.
Zákon o ČNB vyjímá tuto instituci ze státního dozoru při obchodování s cennými papíry. Je
navrhováno, aby i centrální banka podléhala dozoru, a to Komisi pro cenné papíry. Ale ČNB přece
není obchodník s cennými papíry! Česká národní banka vstupuje na finanční trhy, aby spravovala
devizové rezervy a aby prováděla měnovou politiku. To v žádném případě nemůže podléhat dozoru
komise či jiného orgánu, protože by tím byla omezena nezávislost při těchto operacích, k nimž je
centrální banka zřízena. Takový návrh nemá ve světě obdoby a je zcela neslučitelný s právem EU.
Osobně jsem přesvědčen, že nebylo úmyslem, aby návrhy měly takové zdrcující dopady, které jsem tady
uvedl. Chci tím pouze poukázat na to, že při tak velkém množství pozměňovacích návrhů je velmi
obtížné udržet slučitelnost nejen s požadavky harmonizačního procesu, ale i s naším vlastním
právním řádem. Spěch je špatným rádcem. A politizace odborných problémů též.