Rozhovor s Janem Kubíčkem, členem bankovní rady ČNB
Barbora Sedláková (MF Dnes 17. 4. 2026)
Ačkoliv ceny pohonných hmot v březnu skokově vzrostly, centrální banka zatím zachovává klid. Přesto jsou bankéři ostražití a připravení zvednout sazby. „Jakmile bychom pozorovali něco, co připomíná roztáčení inflační spirály, musíme zasáhnout. Nemusíme se ale bát, že by se inflace opět utrhla ze řetězu jako před pěti lety. Situace je úplně jiná,“ říká v rozhovoru pro MF Dnes člen bankovní rady ČNB Jan Kubíček.
Rozhovor
Ceny ropy kvůli konfliktu v Íránu skokově vzrostly. Za jakých okolností by ČNB na růst cen zareagovala?
Dopad cen pohonných hmot je jasný, tomu říkáme primární dopad. S takovým vlivem nemá smysl bojovat, ostatně to ani nejde, protože centrální banka nastavováním úroků ovlivňuje inflaci v horizontu zhruba jednoho až jednoho a půl roku. To, co se děje s cenami teď, už jako centrální banka neovlivníme, s tím se musíme smířit. Předpokládám, že přímý dopad bude ještě chvíli pokračovat, jak se dražší pohonné hmoty budou promítat do nákladů na dopravu a podobně.
Pro nás by byl signálem k zákroku moment, kdybychom viděli, že dodatečná inflace přetéká do mezd, ovlivňuje inflační očekávání nebo se projevuje ve zrychlení růstu úvěrů. Zkrátka jakmile bychom pozorovali něco, co připomíná roztáčení inflační spirály, musíme zasáhnout, aby to nedopadlo jako v sedmdesátých letech.
Zatím je příliš brzo na to, aby to bylo vidět ve mzdách. Mnohem rychlejší by mohla být změna inflačních očekávání, protože je to psychologická veličina.
Jak tato inflační očekávání měříte a jak s psychologií trhu pracujete v prognózách?
Existuje metodika Evropské komise, která se v jednotlivých zemích dotazuje lidí, zda očekávají zvýšení inflace. Dále se pravidelně každý měsíc ptáme bankovních analytiků a expertů. Obecně jsou inflační očekávání často ovlivněna těmi položkami, které lidé nakupují nejčastěji, tedy potravinami a pohonnými hmotami. Ty mají na očekávání více než proporcionální vliv.
Podle statistického úřadu dosáhla inflace v březnu 1,9 procenta. Potraviny zlevňovaly, zatímco pohonné hmoty vyskočily skoro o dvacet procent. Jak moc vás to znervózňuje?
My cílíme na celkovou inflaci, ale je pravda, že ceny potravin jsou v posledních letech velmi rozkolísané a nedaří se nám je úplně dobře prognózovat. Proto klademe důraz i na jádrovou inflaci, což je v podstatě inflace bez cen potravin, pohonných hmot a energií. Tato složka lépe odráží skutečný inflační náboj v ekonomice.
A ten tam stále zůstává – jádrová inflace kolem 2,9 až tří procent je nepříjemně vysoká. Znamená to, že dezinflační proces ještě nebyl zcela beze zbytku dokončen. A to v tom navíc ještě není vidět vliv aktuální krize na Blízkém východě.
Až se tato krize začne projevovat, dostane se inflace nad dvě procenta?
Krize nás zasáhla v relativně příznivých podmínkách, protože celková inflace byla předtím na 1,4 procenta. K nízké inflaci citelně přispělo i převedení poplatků za obnovitelné zdroje energie na státní rozpočet od ledna. Byli jsme tedy pohodlně pod středem inflačního cíle. Náš cíl jsou dvě procenta s tolerančním pásmem plus minus jeden procentní bod. Pokud jsme mezi jedním a třemi procenty, považujeme to prakticky za plnění cíle.
Zda se udržíme pod třemi procenty, bude záležet na mnoha faktorech. Pohonné hmoty pravděpodobně přispějí do inflace jedním procentním bodem.
Udrží se inflace tak nízko i v případě, že ropa zůstane drahá až do konce roku?
U cen ropy existuje několik scénářů. Pro prognózu používáme termínové kontrakty, které zatím počítají s tím, že cena ropy ke konci roku klesne zhruba na 80 dolarů. To je náš hlavní scénář.
Ale i tyto dlouhodobé kontrakty se mohou měnit. Pokud by ceny byly vyšší, byla by vyšší i inflace. Novou prognózu s aktualizovanými scénáři budeme mít 7. května.
Reálné mzdy se stále nevrátily k úrovni roku 2019. Jaké tempo jejich růstu je pro vás ještě únosné?
Letos by nominálně měly mzdy vyrůst o šest procent, což při započtení inflace znamená reálný růst kolem tří procent. Prakticky tím letos bude dokončeno dohánění té minulé ztráty. Do budoucna by však tempo už mělo zpomalit.
Udržitelné tempo růstu mezd je součtem inflace a růstu produktivity práce. Ta u nás roste tempem kolem dvou, dvou a půl procenta ročně. Ideální tempo tedy vychází zhruba čtyři a půl procenta ročně, což je o něco méně než aktuální stav. Náš model se snaží mzdy prognózovat na základě ekonomických zákonitostí, ale také sledujeme třeba, jak vláda mění platy státním zaměstnancům, jak probíhají vyjednávání o mzdách. Nemáme ale prakticky možnost tempo růstu mezd přímo ovlivnit.
Jakou máte strategii pro udržení inflace u vámi garantované dvouprocentní hranice?
Naším hlavním nástrojem jsou úrokové sazby, ale druhým je přímá komunikace s veřejností. Snažíme se veřejnost ujistit, že náš cíl je důvěryhodný a že nedovolíme, aby se nedávná inflační vlna opakovala.
Zamrzelo mě, když se po vypuknutí íránské krize v médiích objevovaly titulky o nevyhnutelné inflační spirále. To ale není žádný fakt, vlastně by to znamenalo selhání národní banky. Takové zprávy zbytečně vzbuzují inflační očekávání, která mohou být sebenaplňující. Když všichni budou očekávat inflaci, pak ji i promítnou do cen svých produktů, do svých mezd a tak dále. Ten vnější šok je nepříjemný, ale není důvod propadat fatalismu.
V čem je aktuální situace jiná než před pěti lety, kdy se inflace opravdu utrhla ze řetězu?
Nemusíme se bát. Rozdílů je mnoho. Teď zažíváme prakticky čistě jen růst cen ropy a plynu. Například se teď nepřidaly ceny elektřiny, které tenkrát vystřelily do nesmyslných výšin. Také už zde není tak veliké inflační podhoubí. Tehdy některé firmy po dlouhé periodě cenové stability čekaly na jakoukoli záminku k plošnému zvyšování cen a nakonec ji našly. Dokonce zvýšily ceny víc, než kolik by odpovídalo růstu cen nákladů, které jim způsobilo zdražení energií.
Také trh práce je teď o něco klidnější, je mírně vyšší nezaměstnanost než tehdy. A v neposlední řadě jsme všichni poučenější a centrální banky jsou mnohem ostražitější. Před pěti lety se mělo za to, že šok je dočasný. Evropská centrální banka zaujala vyčkávací strategii: počkáme a uvidíme a zase počkáme. A najednou bylo pozdě a inflace vyletěla vysoko. Dnes jsme ve stavu ostražitého vyčkávání.
Kdyby se inflace začala vymykat, co uděláte jinak než předchozí bankovní rada?
Máme výhodu, že začínáme z mnohem vyšších sazeb, než začínali oni. Je jasné, že nikdo z členů bankovní rady by si nechtěl zopakovat inflační vlnu, jakou jsme si všichni prošli v letech 2022 a 2023. Jsme si vědomi, že lidé jsou teď na inflaci citlivější, jejich inflační očekávání by tak mohla vzrůst rychleji, což je o důvod víc k ostražitosti.
Přímý dopad nákladového šoku můžeme těžko zadusit, ale stále si myslím, že inflace by se letos i navzdory němu mohla udržet pod třemi procenty. I když nemůžeme ovlivnit ceny pohonných hmot, pomocí úroků dokážeme zabránit roztočení spirály.
Budete tedy na příštím zasedání zvyšovat sazby?
Aktuálně je pravděpodobnější pohyb sazeb směrem nahoru, ale není nutné ho čekat hned. V minulosti se nám osvědčilo nedělat prudké pohyby a chvíli počkat. Uvidíme, co navrhne sekce měnová v nové prognóze.
I bez íránské krize jsem se zabýval otázkou, zda nebude potřeba letos sazby zvyšovat, a to především kvůli masivnímu růstu úvěrů a hypoték. Ta tempa nejsou udržitelná. Může se stát, že současná krize bohužel uškodí reálné ekonomice, což by růst úvěrů zchladilo. Pak bychom ani ke zvyšování sazeb nemuseli sahat.
K určitému zpřísnění už došlo i bez našeho zásahu, když v březnu prudce vyletěly tržní tříleté a pětileté sazby, které více ovlivňují sazby u hypoték než sazba stanovená ČNB. Trh si tak nastavil přísnější podmínky sám.
Úroky zůstávaly vysoké i v době nízké inflace. Nejste zbytečně přísní?
Z hlediska financování firem je to pochopitelné, na druhou stranu česká ekonomika potřebuje vyšší úroky než eurozóna. Jsme v jiné fázi hospodářského cyklu, v silnější růstové fázi.
Reálné mzdy loni rostly skoro o pět procent, rychle rostla spotřeba domácností a ke konci roku i investice firem. To vše je součást poptávky. Domnívám se, že úroky byly nastaveny správně.
Měnová politika není jako volant, ale spíše jako kormidlo zaoceánského parníku. Když vidíte, že za rok bude ledovec, tak musíte už teď zatočit, abyste se vyhnuli. Nemůžeme proto přímo srovnávat současnou inflaci a současné úroky. Navíc úvěrové ukazatele rostou velmi rychle – úvěry firmám o osm procent, hypotéky o devět procent a spotřebitelské úvěry dokonce o dvanáct až třináct procent. To jsou relativně rychlá tempa a hlavně každý měsíc akcelerují, každý měsíc je to o nějakou tu desetinku víc. Při dvouprocentním inflačním cíli jde o vysoká tempa růstu. To mi potvrzuje, že úroky nebyly příliš vysoké.
Nevadí vám, že si větší firmy půjčují v eurozóně?
To byl velký problém v letech 2022 a 2023, kdy byl rozdíl mezi našimi a evropskými úroky mnohem větší. Trochu to limituje účinnost naší měnové politiky, ale kromě toho, že to monitorujeme, s tím nemůžeme nic moc dělat. Rozhodně nesnížíme úroky jen proto, aby byly stejné jako v eurozóně. Máme měnovou politiku šitou na míru české ekonomice.
Pomáhá nám tedy vlastní měna v dnešní volatilní situaci?
Dává nám to komfortnější pozici. Je vždy výhodou mít možnost šít úroky na míru konkrétním podmínkám než si brát konfekční velikost, která nemusí sedět. Kdybychom byli v eurozóně, byly by pro nás úroky aktuálně příliš nízké. Vidíme to i u našich sousedů na Slovensku, kteří by pravděpodobně ocenili vyšší úrok, aby mohli lépe snižovat inflaci. Výhodou eura je stabilita kurzu, ale během této krize se ukázalo, že i koruna je robustní. Oslabila jen o jedno procento a už je zpátky.
Udrží se koruna vůči euru i v nejbližší době? Nemají si lidé před letními dovolenými raději nakoupit eura do zásoby?
Žádný propad nečekáme, současná úroveň kolem 24,40 koruny za euro zhruba odpovídá naší prognóze. Ani dovolené samy o sobě na kurz koruny vliv nemají. Objem poptávky od lidí na dovolenou je v porovnání s institucionálními obchody v Londýně vcelku malý. Žádná pravidelná letní vlna oslabení nevzniká.
Česká národní banka v poslední době diverzifikuje rezervy. Nakupujete akcie, zlato i kryptoměny. Můžete popsat, jak vám to všechno vynáší?
Začnu kryptoaktivy – ty nepatří do rezerv. Je to testovací portfolio v hodnotě jednoho milionu dolarů. Chceme si na něm vyzkoušet autentickou zkušenost, protože kryptoaktiva jsou specifická. Zajímá nás i jak to účtovat a jak to auditovat a další úřednické potíže, které normální člověk nemusí řešit. Zatím jsme spíše ve fázi učení se a zkoušení transakcí, jak s bitcoiny, tak i například se stablecoiny. Plánujeme si zkusit i tokenizované depozitum, což je nový způsob, jak uložit peníze v bance. Po dvouletém testování si pak uděláme vyhodnocení, jak test dopadl.
Co se týče rezerv, ty máme diverzifikované dlouhodobě. Držíme euro, dolar, kanadský a australský dolar, jen, švédskou korunu a libru. Od roku 2008 investujeme do světových akcií a předloni jsme rozhodli o navýšení tohoto podílu postupně až na třicet procent rezerv. Cílem je vyšší dlouhodobá výnosnost. Naše politika je čistě pasivní – vybereme si akciový index a přesně podle něj nakupujeme. Nejedná se o ETF, ale naši obchodníci takto nakoupili zhruba 1 300 titulů z celého světa.
V roce 2023 jsme se rozhodli zlato přikoupit, protože pomáhá diverzifikaci. V krizi totiž akcie klesají, ale zlato roste. Dá se říci, že to jde proti sobě. To, že cena zlata v poslední době doslova explodovala, jsme nepředpokládali, ale díky tomu jsme na něm výrazně vydělali. Aktuálně přikupujeme v průměru jednu a půl tuny měsíčně a celkem už máme více než pětasedmdesát tun. Zlato tak vnímáme jako bezpečné aktivum bez klasické protistrany.