Rozhovor s Jakubem Seidlerem, členem bankovní rady ČNB
Martin Kylar (Hospodářské noviny 19. 5. 2026. Pokračování rozhovoru ze dne 8. 4. 2026.)
Česká národní banka pracuje na dvou nových predikčních modelech. Člen bankovní rady Jakub Seidler v rozhovoru pro Hospodářské noviny vysvětluje, proč nestačí spoléhat na jediný model, jak se liší přístupy k nabídkovým a poptávkovým šokům a co může přinést nová strategie měnové politiky.
Vybrané citace a parafráze z rozhovoru
K externímu posouzení analytického a modelového rámce měnové politiky
Měsíce trvající diskuse se posouvají kupředu a začínají se utvářet jasnější obrysy toho, jak by se možné změny mohly prakticky projevit v reálném rozhodování nejvyššího orgánu české „banky bank“. „Na základě posouzení měnové politiky bankovní rada rozhodla o tom, že se rozšíří stávající modelový aparát,“ uvádí pro Hospodářské noviny člen bankovní rady ČNB Jakub Seidler.
Centrální banka se podle jeho slov nyní nachází v procesu tvorby dvou nových modelů, které připravuje sekce výzkumu a statistiky. Jeden je gapový semistrukturální, nazvaný SEMi-Q (pracovně Šemík) a druhý více empirický, přezdívaný Mefisto. Dosavadní hlavní jádrový predikční model g3+ (dynamický stochastický model všeobecné rovnováhy, DSGE) nicméně prozatím zůstává v plném chodu.
Z praktického hlediska jsou od sebe nejvíce odlišné DSGE a empirický model. Ve druhém jmenovaném se pouze odhaduje na základě historických dat, v nichž model hledá vztahy: když se v minulosti stalo A, často následovalo B. Nemusí se přitom nutně snažit popsat celou ekonomiku jako jeden velký provázaný systém. Může fungovat spíš jako sada dílčích rovnic, které se poskládají dohromady. Naopak stávající DSGE model je velmi svázán teorií a snaží se ekonomiku vystavět „odspodu“. Počítá s tím, jak se rozhodují domácnosti, firmy nebo vláda, co maximalizují, jaká mají omezení a jak na sebe jejich rozhodnutí navazují. Výhodou je, že má pevnou logiku a jednotlivé části spolu musí dávat smysl. Nevýhodou může být to, že ho svazuje teorie a vykazuje nižší míru pružnosti. Gapový semistrukturální model pak reprezentuje určitý mezistupeň mezi těmito dvěma modely. Z posudku Romana Šustka z Queen Mary University of London, zhotoveného právě v rámci externího posouzení měnové politiky ČNB, však vyplývá, že dnešní semistrukturální modely se do velké míry podobají DSGE modelům. Nejsou nicméně tak sešněrované při nastavování jednotlivých parametrů a samotnou ekonomickou teorií.
Jakmile budou tyto nové modely hotové, začnou se s nimi vytvářet stínové prognózy. Ty zatím Česká národní banka zveřejňovat nebude. Poté bankovní rada podle Seidlera vyhodnotí, který z modelů zastane hlavní roli. Obecně za vývojem nových modelů stojí snaha omezit riziko jednostranného přístupu, kdy je ekonomický vývoj popisován pouze jedním modelem. Centrální bankéři se přitom opírají o zkušenosti ze zahraničí – z 23 centrálních bank oslovených ČNB jich jen 8 používá pouze jeden predikční model. Pro 10 bank z 15, které využívají více modelů, pak existuje jasná hierarchie – jeden hlavní model a další jsou chápány jako vedlejší či podpůrné.
K posílení interní diskuse v rámci ČNB
„Z důvodu rozšíření prognostického rámce a posílení diskusí mezi experty bylo žádoucí vytvořit nový tým i samotný model mimo sekci měnovou. Proto jsme šli cestou zřízení odboru ekonomického modelování v rámci sekce výzkumu a statistiky, ve kterém nové modely vznikají. Sekce měnová však bude samozřejmě nadále zodpovědná za finální měnověpolitická doporučení,“ zmiňuje Seidler. Centrální banka si od tohoto nového prvku slibuje mimo jiné širší debatu i kritickou oponenturu expertů uvnitř svého odborného aparátu.
K nové strategii měnové politiky ČNB
V souvislosti s tvorbou nových modelů vyvstala v ČNB též celá řada dalších otázek. Jednou z nich je možná aktualizace strategie měnové politiky. „Tvorba nových modelů se ukázala jako užitečné cvičení, otevírají se otázky, které již dlouho nikdo nepokládal. Aktuální diskuse se např. týkají i reakční funkce centrální banky, tj. jak přistupovat k nabídkovým šokům, co lze výjimkovat nebo jaký je ten správný horizont měnové politiky,“ říká člen bankovní rady Jakub Seidler. Je pravdou, že u celé řady centrálních bank horizont měnové politiky, tedy horizont, který centrální bankéři berou nejvíce v úvahu při rozhodování o měnové politice, není definován tak jednoznačně a úzce jako v České republice. To potvrzuje i šetření ČNB mezi jinými centrálními bankami.
Diskuse se vede také o optimálnosti nynějšího úrokového pravidla. Na základě nedávné inflační krize se totiž začínají objevovat návrhy na jeho modifikaci tak, aby se inflace rozkládala na nabídkovou a poptávkovou. Na čistě poptávkovou inflaci by tak centrální banka podle slov Seidlera reagovala agresivněji než na nabídkovou.
V současném úrokovém pravidle ČNB se také nenachází mezera výstupu. To je dáno i tím, že česká centrální banka je čistým cílovačem inflace a nemá duální mandát. Podle Seidlerových slov se však může ukázat, že když se mezera výstupu do reakční funkce přidá, vytvoří to i jistá pozitiva v tom smyslu, že centrální banka bude rychleji reagovat právě na poptávkové šoky a naopak méně silně na nabídkovou inflaci. „Tím ale nechci naznačovat, jakým směrem nakonec půjdeme, pouze chci podotknout, že témat k debatě je celá řada,“ říká současný radní ČNB.
K časovému horizontu implementace doporučení z externích posudků
Na konkrétní změny v modelovém a analytickém přístupu si ale ještě počkáme. Minimálně nová strategie měnové politiky by měla být zveřejněna až v příštím roce. Jedno je však jasné už nyní, tyto úpravy uvnitř centrální banky mohou vést k odlišným reakcím měnové politiky na dění v reálné ekonomice, než na které jsme byli doposud zvyklí. V konečném důsledku se tak budou týkat nejen aktérů působících na finančních trzích, ale každého občana, ať už skrze běžné spotřebitelské ceny, nebo třeba sazby na spořicím účtu.