Robert Břešťan (Ekonom 13.2.2014 strana 78)
Udělali jsme dobře, hodnotí čtvrt roku od zahájení devizových intervencí na oslabení koruny guvernér ČNB Miroslav Singer. Jisté je, že cíl se zdařil, koruna oslabila a kurz se drží nad 27 korunami za euro. A jisté je i to, že kontroverze spojené s rozhodnutím bankovní rady zůstávají. „Jsem přesvědčen, že s tím, jak se začne ekonomice dařit, tak se společenská nálada zvedne. Nakonec se ukáže, že ceny nijak strašlivě nestoupnou, letos bude jedna z nejnižších inflací za desetiletí. Z reálné ekonomiky přicházejí spíše pozitivní zprávy,“ říká Singer v rozhovoru pro týdeník Ekonom.
* Jsou to rovné tři měsíce od zahájení devizových intervencí. Jak na ně podle dostupných dat a vašich analýz zareagovala česká ekonomika?
Ten první efekt byl očekávatelný: tržby stouply, žádné strašlivé věštby se nenaplňují a ohromující cenové nárůsty se nekonaly, i když to neznamená, že nějaký produkt v obchodě nepodražil. Zakázky stoupají, tu a tam se podniky i hlásí k tomu, že to není jen zásluha skvělého managementu, ale i vliv kurzu. Jsou i zprávy o oživení trhu s nemovitostmi. Tam se projevuje těch zhruba 1,9 bilionu úspor, jež v době krize vzrostly o třetinu. Pokud se začínají rozpouštět, je to jen dobře pro stavebnictví a celou ekonomiku. Více ukážou až data za leden a únor. Další vlnu zajímavých údajů čekáme v druhé polovině roku, kdy dopady intervencí začnou probublávat ekonomikou i do údajů o trhu práce a o příjmech.
* Myslíte, že historie uzná, že jste se v listopadu 2013 rozhodli správně?
Znám české prostředí dost dobře na to, abych věděl, že je jen minimum lidí, i v odborné ekonomické obci, kteří by někdy řekli, promiňte, zmýlil jsem se. Že by nám za dva roky někdo z těch, kteří nás dnes kritizují, šel gratulovat, to si nemyslím. Ani mi o to nejde. Podstatné je, aby i lidé viděli, že se ekonomika skutečně začíná dostávat z problémů ven.
* Jinými slovy jste přesvědčen, že vy nebudete ten, kdo by měl říkat promiňte, zmýlil jsem se?
O tom jsem přesvědčen. Prostě proto, že se měnovou politikou systematicky zabývám osm let. Je to práce na plný úvazek a je to i obor, který se dramaticky vyvíjí a v posledních letech se hodně posunul.
* Dobře, ale třeba Václav Klaus, který intervence kritizuje, říká, že interpretační spor o to, zda intervence k budoucímu růstu ekonomiky pomohly, nebo ne, zůstane navždy.
V tom s ním souhlasím. Nikdy nemáte možnost odehrát historii jinak, aby se ukázalo, jak by to bylo, kdyby…
* Musíte kurz nad 27 korunami stále podporovat nákupem eur, nebo se „drží sám“?
Když čtu, že pokračujeme v intervencích, je to velká novinářská zkratka. My jsme intervenovali jen prvních několik dnů, než jsme dosáhli té hladiny. Ti, kteří vytvářejí kurz, pochopili, že se hodláme dostat k dvouprocentnímu inflačnímu cíli, a teď víceméně spekulují, co to pro kurz znamená. A my k tomu v podstatě nemusíme činit vůbec nic. Jen si večer se zájmem přečteme, jaký byl kurz vytvořený tržními subjekty na základě nabídky a poptávky.
* Některé exportně orientované firmy vlivem zajištění kurzu a intervencí ČNB podle svých slov přišly řádově až o desítky milionů korun. A v jejich prospěch se prý slabší měna obrátí, jen když na současné úrovni zůstane minimálně rok až dva. Rok slíbit asi můžete, ale co dva?
K exitu jsme teď daleko. Hlavní je udělat to tak, aby poté kurz skokově neposílil. Žádné velké posilování kurzu však nečekáme. Tento rok je ale, myslím, jasně určen…
* Pro tento rok jste korunu zahedgovali vy.
I tak se to dá říci. Ale k hedgingu chci poznamenat jednu věc. Jestli někdo, a je to, pokud vím, případ Českých drah, loni tratil na oslabení kurzu v situaci, kdy centrální banka 12 měsíců varuje, že kurz oslabí, tak by si měl vážně promluvit se svým finančním ředitelem. Myslím, že většina firem, které na intervencích tratily, měla zahedgovanou drtivou většinu příjmů, ale žádné nákupy. To ale znamená, že by vydělaly, kdyby koruna posílila. Vůbec si neuvědomovaly, že když kurz půjde opačně, budou na tom ztrácet. Ale nejde jen o hedging. Vezměte si, že všechny firmy poslední roky ohromně ušetřily na úrocích. Při úrokové sazbě ČNB 0,05 procenta jsou ty nejlepší firmy pod jedním procentem, řada ostatních kvalitních pod dvěma.
* Dá se říci, že stěžovat si mohou firmy založené na dovozu zboží, pokud si ale stěžují exportně orientované firmy, je to jejich chyba?
Znamená to, že se dopustily chybné spekulace. Vědomě, či nevědomě. Asi bych byl ale raději, kdyby si to uvědomovaly, než aby tu byly firmy, které nechápou, že když si zahedgují celý výstup, ale ne vstupy, jsou v pozici, kdy spekulují na posílení koruny. Podobnou situaci ještě s mnohem prudším pádem kurzu už přece firmy zažily na počátku krize. Ale my spolu se Svazem průmyslu hedging mapujeme a v úhrnu devizové intervence průmyslu pomáhají, není ho zase tolik a řada firem byla skutečně správně zajištěna.
* V debatě o intervencích jsem zaznamenal srovnání, že špičková makroekonomie je v náročnosti srovnatelná se studiem medicíny. A to, že teď kdekdo mluví o intervencích, je prý, jako kdyby všichni mluvili chirurgovi do operace srdce. Proč se tedy tolik schopných „chirurgů“ nemůže shodnout, zda byla ta operace nutná?
Když zůstanu u té analogie, nemyslím si, že bychom měli tolik schopných chirurgů. Tento typ operací není tak častý, a když jste expert v jednom oboru, nemusíte ani nemůžete sledovat vývoj v každé jiné oblasti medicíny. Což neznamená, že na něj nemáte silný názor. Podobně je to i u ekonomů, tím spíše, že se intervencemi mohli někteří cítit osobně zasaženi. Máte-li úspory a chcete-li jezdit hodně ven, jste z toho méně šťastný než jiní. To všechno hraje roli.
* Tím chcete říci, že expertů na měnovou politiku je tu málo, ale lidí se silným názorem hodně.
Tak to je. Úspory, měna, peníze, to je něco, s čím zacházíme odmalička, ale celá ta debata odhaluje, že na laické úrovni stále panuje údiv nad tím, co vlastně centrální banky dělají a že mohou jaksi z ničeho emitovat peníze. To jsou stejné prvky, které se v debatách pořád objevují nějakých padesát šedesát let.
* Plyne tedy z toho, co vyvolaly intervence u veřejnosti, nějaké poučení pro vás osobně?
Uvědomili jsme si, že i když jsme intervence avizovali asi rok, nakonec to nikdo nebral vážně a všichni byli zaskočeni tím, že se to stalo. Postupně proto měníme způsob, jak navenek komunikujeme. Ale tou negativní reakcí obecně vzato nejsem překvapený. Vyprodukovali jsme krátkodobě něco, co lidé vnímají jako bolestné - zabránili jsme propadu cen. A můžeme přitom stokrát marně opakovat, proč je propad cen špatný. Za to slibujeme, že v budoucnu bude lépe, což je ale sdělení, které se za posledních deset let nikde v Evropě nepodařilo snad nikomu úspěšně prodat. Tedy až do okamžiku, kdy se změna projeví.
ZA EKONOMIKU BLBÁ NÁLADA NEMŮŽE
* Viděl jste poslední průzkum CVVM o tom, jak veřejnost vnímá intervence? Z toho plyne, že většina lidí jejich smyslu pořád moc nerozumí.
Viděl jsem to. Ten průzkum probíhal i v době vrcholu kampaně bulváru na téma zdražování a je tím nepochybně ovlivněný. Nakonec se ale ukáže, že ceny nijak strašlivě nestoupnou, letos bude jedna z nejnižších inflací za desetiletí. Z reálné ekonomiky přicházejí spíše pozitivní zprávy.
* Sám jste zmínil bulvár, kde jste teď častým „hostem“. Co ty tři měsíce znamenaly pro vás?
Centrální banka je pro bulvár ideální terč: jsme bankéři, dobře placení, zajištění. Ale kdyby finanční odborník po dvaceti letech v praxi nebyl rozumně zajištěný, je otázka, zda je to odborník. A taky teď říkáme lidem ty nesrozumitelné věci, jako že pokles cen není vždycky dobře…
* Terčem není ČNB, ale vy osobně.
Je pravda, že v tomto smyslu je to u nás v posledních dvaceti letech asi poprvé. ČNB už v minulosti pod palbou byla, třeba kolem pádu IPB nebo Union banky. Teď se to týká mne, není to samozřejmě nijak příjemné ani pro mne, ani pro rodinu, ale člověk to v této pozici musí očekávat.
* Byla tu i teorie o tom, že ČNB manipulací s kurzem šla na ruku PPF. Proti tomu se bráníte i právní cestou. Lze se ale takovým spekulacím vlastně divit, vzhledem k všeobecné podezřívavosti či obecně atmosféře ve společnosti?
To, že někde bydlím, to se dá snadno dohledat, kolik vydělávám, zveřejňujeme už léta ve výroční zprávě, ale ta pomluva s PPF, to je pro mne už za hranicí.
* Ptal jsem se ale na tu společenskou atmosféru. Dá se určit role psychologie, dobré, či blbé nálady na ekonomiku?
Myslím, že příčina a následek jsou opačné. Že nálada je vyvolaná spíše stavem ekonomiky, která je dlouho v recesi a řada lidí je v životních problémech. Jsem přesvědčen, že s tím, jak se začne ekonomice dařit, tak se společenská nálada zvedne. A pokud se data a statistiky, které přicházejí a odpovídají našim očekáváním, potvrdí, pak se ukáže i to, že lidé se v praxi chovají velmi racionálně. A když dostanou signály, že je a bude lépe, začnou se podle toho chovat.
* Inflace je sice nízká, ale třeba UniCredit Bank nedávno přišla s „Indexem vnímané inflace“, jenž sleduje zdražování konkrétního zboží, které Češi nejvíce kupují. Není právě tahle pocitová inflace tím hlavním faktorem, proč lidem vadí, byť statisticky, jen mírné zdražení?
Když vybrané ceny podobně rostly před několika lety, tak to lidé takto nepociťovali. Je to tedy hlavně o tom ekonomickém propadu a o tom, že mozek zachycuje známky nebezpečí mnohem výrazněji než známky, jež nás uklidňují. To je normální, potýká se s tím řada centrálních bank. Jsme teď i senzitivnější vůči všemu, co vnímáme jako ohrožení, a inflaci vnímáme výše, než ve skutečnosti je. A ve vypjaté ekonomické době to platí o to více. Právě proto je nutné dělat to, co je správné, aby se ekonomika z problémů dostala.
* Není to nakonec tak, že to od veřejnosti ČNB vlastně schytává za Nečasovu vládu, které se vyčítá právě zpomalení ekonomiky, zvýšení DPH na potraviny.
Zažil jsem osm vlád a nepamatuji si vládu, která by to neschytávala. Ale je pravda, že potraviny jsou nejcitlivější cenový okruh, i když my ho ovlivňujeme skoro nejméně. Je to vidět třeba na cenách brambor, ty jsou mnohem vyšší kvůli neúrodě. Ale pak už stačí jen málo, aby nespokojenost byla vysoká.
NA INFLACI NENÍ NIC SPIKLENECKÉHO
* Co by se z hlediska cílování inflace teoreticky stalo, kdyby nová vláda snížila DPH na základní potraviny třeba na pět procent?
Nechci spekulovat. Říkat vládě, co má udělat s DPH, je přímá cesta k tomu, aby mně vláda říkala, co mám dělat s měnovou politikou, a toho bych se nerad dožil.
* Jistě jste zaznamenal slova Andreje Babiše, že v ČNB leží nevyužité miliardy.
Takové miliardy tu nejsou. Zjednodušeně řečeno, jsou to peníze státních entit, které se nedostaly pod jednotný systém státní pokladny a jejich zůstatky na účtech. Bylo to politické rozhodnutí, že oni v jednotném systému nebudou, jsou to například peníze vysokých škol. Nejsou to peníze ČNB, jsou to peníze našich klientů, kteří jsou částí státu nebo jím vlastněni.
* Máte v plánu sejít se s Andrejem Babišem a vyjasnit mu, jak to s penězi na účtech ČNB je?
Myslím, že to už ví, učí se velmi rychle. Jinak jsem s Andrejem Babišem už několikrát mluvil a jsme dohodnuti, že spolu budeme mluvit i nadále. Pro centrální banku je ministerstvo financí přirozený partner a s každým ministrem financí jsem byl několikrát v týdnu v kontaktu alespoň telefonicky či přes SMS. Svět, ve kterém bych zjistil, že se nebavím s ministrem financí, by mne trochu vyděsil.
* Určitě jste při kritice intervencí zaznamenal i teorii mezinárodního bankovního spiknutí s cílem umazat dluhy přes inflaci.
Na principu, že na vrcholu ekonomického cyklu centrální banka zvýhodňuje vlastníky úspor a trestá investory a dlužníky a na dně cyklu to dělá naopak, není nic šokujícího ani spikleneckého. Proti tomu protestují asi jen ti, kteří zpochybňují celý smysl existence centrálních bank. Těm, kterým se taková myšlenka líbí, je ale třeba také připomenout, že bez centrálních bank nelze mít spolehlivý systém pojištění vkladů. Pokud chceme jít cestou ekonomik, kterým se daří dobře, povšimněme si, že ty centrální banku mají, obvykle aktivní a inflačně cílující. A pokud jde o Evropu, ta je předlužená, na spodku cyklu. Připadá my nesmyslné tvrdit, že se ta bolavá noha zahojí lépe, když do ní ještě budeme kopat zbytečně tvrdou měnovou politikou.
* Dobře se ale daří i některým zemím, za něž inflaci cíluje ECB. Jaké dění očekáváte letos v eurozóně?
Tam jsou dvě hlavní otázky týkající se vnímání eurozóny jejími partnery. První je věrohodnost bankovní unie, kde všechny ty společné fondy slibují jen to, že ani za deset let spoření v nich nebude nic moc. A druhým problémem je aktuální měnová politika eurozóny. Mnozí kritizují, že není tvořena se zřetelem na celou eurozónu, ale jde spíše o průměr mezi tím, co je optimální pro eurozónu a co pro Německo. A z toho jim plyne, že politika je restriktivnější, než musí být.
* Na tom, že vy nejste zrovna příznivec vstupu Česka do eurozóny, se asi nic nemění…
V tuhle chvíli mi ten klub nepřijde zrovna konsolidovaný. Ze zemí v takzvané nové Evropě byli k euru vždy nejvstřícnější Poláci, a sledovat, jak se vyvinul jejich vztah k eurozóně i k bankovní unii, je mimořádně poučné.
* Na druhé straně tu máme příklad Slovenska, jehož ekonomika s eurem roste rozhodně lépe než česká s korunou.
A taky se říká, že díky tomu získávají více přímých investorů a zahraničních investic na hlavu. Když se podíváte na skutečná čísla, zjistíte, že ty nůžky se v množství investic stále rozvírají v náš prospěch. A pokud jde o ten růst, ten je způsoben tím, že Slovensko šlo do velkých rozpočtových deficitů, jeho zadlužení rostlo mnohem rychleji než u nás.
* Když se tak bavíte s kolegy z centrálních bank v eurozóně, třeba v Itálii, Španělsku nebo Portugalsku, nezávidějí vám, že vy můžete měnu oslabit a oni ne?
Oni normálně pracují s faktem, že jsou součástí jednotné měnové zóny. A třeba Španělsko udělalo ohromný kus práce, jejich produkty jsou vynikající, prošlo reformami a i tamní kolegové říkají - bylo to sice drsné, ale přinutilo to politiky reformy udělat… Vztahy máme kolegiální a máme i vzájemný respekt. Nezávidíme si, možná se občas podivujeme, že někde je guvernérem centrální banky evidentně persona, kterou každé ráno doprovází policejní kolona, a jinde jezdí do práce na kole.
* Vy jste vinař, tak byste jim možná mohl závidět alespoň klima pro pěstování vína.
Já mám to naše víno rád. Vypěstovat dobré hrozny v tom jejich klimatu, to není žádná výzva.
Podobnou situaci s ještě mnohem prudším pádem kurzu už přece firmy zažily na počátku krize.
Na laické úrovni stále panuje údiv nad tím, co vlastně centrální banky dělají a že mohou jaksi z ničeho emitovat peníze.
Když jste expert v jednom oboru, nemusíte ani nemůžete sledovat vývoj v každé jiné oblasti medicíny. Což neznamená, že na něj nemáte silný názor.