Michal Skořepa (Lidové noviny 29.9.2009 strana 14, rubrika: BYZNYS / DOMOV)
Místo všemocné státní regulace může spotřebitele před dopady krizí lépe ochránit vzdělání. České školy už začínají finanční tematiku učit
DISKUSE
Návrhů, jak předejít budoucím finančním krizím, už se objevilo tolik, že by se daly přehazovat vidlemi. Téměř všechny však přehlížejí jednu zcela zásadní oblast: vzdělávání spotřebitelů finančních služeb. Skoro to vypadá, že už se zapomnělo na začátek té nynější krize a na neblahou roli, kterou v něm sehrály americké domácnosti a jejich bezhlavé čerpání hypoték.
Čím dál méně bonitní Američané byli už několik let před vypuknutím krize zahrnováni pozorností poskytovatelů hypoték, kreditních karet a dalších forem úvěru. Šlo o davové selhání ekonomického pudu sebezáchovy, kdy lidé slepě využívali takřka každou nabídku, o kterou zavadili. Jako bychom v lese sebrali každou houbu, kterou uvidíme, jedlou i jedovatou.
Podobná selhání spotřebitelů pohybujících se na finančním trhu však bohužel nastávala i na našem kontinentu. Domácnosti třeba v Rumunsku, Maďarsku a Polsku si na nákupy bydlení vesele půjčovaly v cizích měnách. Vždyť úrokové sazby na úvěrech v eurech a švýcarských francích byly o tolik nižší než sazby na úvěrech v domácí měně! A kurzy domácích měn vůči euru a franku byly v předchozích několika letech tak spolehlivě stabilní! Jako by se tito lidé vůbec netrápili možností, že domácí měna může oslabit a splátky se jim v tu ránu zatraceně prodraží i při nižších úrokových sazbách.
Ekonomický pud sebezáchovy zklamal Také zde tedy šlo o davové selhání ekonomického pudu sebezáchovy, kdy lidé slepě sázeli na pokračující neměnnost směnného kurzu. Jako bychom po bezmračném týdnu došli k závěru, že obloha bude jako vymetená i nadále, přinejmenším dalších několik měsíců.
Příklad třetí je přímo z naší drahé vlasti. Manažeři financí města Hradec Králové se nechali zlákat nezvykle vysokými výnosy z peněz zapůjčených islandským bankám. Po kolapsu těchto bank zůstaly Hradeckým oči pro pláč, přesněji řečeno ztráta v řádu pravděpodobně milionů Kč. V tomto případě selhal pud uvedených manažerů zachovat v pořádku veřejné, do jejich rukou svěřené prostředky. Hradecký magistrát investoval do mimořádně výnosných aktiv, aniž zřejmě vzal v úvahu, že mimořádný výnos jde v ekonomice od nepaměti ruku v ruce s mimořádným rizikem. Do obdobných, větších či menších finančních dobrodružství se v posledních letech pustila i řada dalších měst a jiných obvykle konzervativních investorů.
Ne nadarmo tedy některé instituce – mezi nimi i Česká národní banka – na nejrůznějších mezinárodních fórech vytrvale razí názor, že vzdělaný spotřebitel je tím nejlepším ochráncem svých vlastních práv a zájmů; že je především na každém z nás, abychom zodpovědně zvažovali rizika každé transakce a podnikali jen ty kroky, u kterých opravdu rozumíme všem důsledkům. Zatím však v mezinárodních odborných a hlavně politických kruzích stále převažuje názor, že před riziky finančních produktů a služeb má spotřebitele plně chránit všudypřítomný, vševědoucí a všemohoucí regulátor.
V Česku je situace naštěstí poněkud jiná. Ministerstvo školství už před několika lety uložilo školám povinnost zahrnout postupně do výuky celou řadu finančních a ekonomických témat. Česká národní banka zase ve snaze o prevenci problémů spotřebitele na finančním trhu pořádá pro učitele základních i středních škol postupně na mnoha místech semináře. Některé školy už na situaci zareagovaly, řada jiných ovšem celou tuto tematiku stále vidí jako zcela okrajovou. Zda budoucí čeští spotřebitelé finančních služeb nebudou postrádat pud sebezáchovy, tedy hodně závisí na ochotě českých škol ubrat hodiny dejme tomu dějepisu a věnovat více času právě financím.