Vladan Gallistl (Týden 26.4.2010 strana 50, rubrika Ekonomika)
EVA ZAMRAZILOVÁ rozhoduje jako jediná žena ve vedení České národní banky o ceně peněz. "Ekonomická budoucnost zemí bude záležet na tom, jak budou připraveny na stárnutí populace. My jsme připraveni opravdu hodně špatně."
* Guvernér Zdeněk Tůma oznámil, že ke konci června rezignuje. Kdo by podle vás byl vhodným kandidátem na jeho místo?
To bych nechala na panu prezidentovi.
* Překvapil vás guvernérův krok, nebo jste ho očekávala?
Překvapil, ale život bývá plný překvapení.
* Guvernér uvedl, že odchází kvůli tomu, aby zkrátil období nejistoty kolem jmenování svého nástupce (řádný mandát by Tůmovi vypršel v únoru 2011), a zároveň aby mandát guvernéra byl časově oddělen od mandátů ostatních členů bankovní rady. Co si myslíte o důvodech jeho rezignace?
Důvody, které pan guvernér sdělil, plně akceptuji.
* Nemohla být rezignace ovlivněna tím, že musel vysvětlovat výroky viceguvernéra Mojmíra Hampla o tom, že Mezinárodní měnový fond prohloubil finanční krizi ve střední Evropě?
Pana guvernéra, jehož znám jako silného a vyrovnaného lídra, bych opravdu nepodezírala z toho, že by takto reagoval na záležitost okrajového významu.
* Nedochází k nějakým neshodám mezi členy bankovní rady?
K názorovým střetům samozřejmě dochází, ale vždy jen v rámci korektní diskuse. A je to tak správně, protože dobrá rozhodnutí mohou vznikat pouze na základě zevrubné debaty. Bankovní rada představuje dobrý mix osobností s různorodým profilem. Byla to pouze některá média, která označovala současnou bankovní radu za jednobarevnou. Realita, jak jsem ji poznala, je ale jiná.
* V posledním čtvrtletí loňského roku tuzemská ekonomika rostla. Vymaňuje se už z recese?
Poslední údaje, které jsou k dispozici, ukazují, že krize by měla být u konce. Letos můžeme čekat mírný růst.
* Jak vysoký by mohl být?
Kolem jednoho procenta, na tom se shodují téměř všechny prognózy. Naše ekonomika je malá a otevřená, intenzita oživení se proto bude odvíjet od hospodářské situace v zahraničí, zejména v zemích, kam směřuje náš vývoz.
* Před rokem jste odhadovala, že loňský růst ekonomiky bude kladná nula. Ve skutečnosti došlo k propadu o 4,1 procenta...
Držela jsem se jenom prognózy centrální banky a byla jsem k ní loajální. Pro českou ekonomiku je klíčový výhled růstu v zahraničí. Se zhoršováním výhledu v eurozóně a v zemích hlavních obchodních partnerů šlo ruku v ruce postupné zhoršování našich růstových vyhlídek.
* Co způsobilo, že řada institucí OE včetně mezinárodních OE podcenila finanční krizi?
Krize důvěry, psychologické faktory. Vidím opravdu velký prostor pronikání psychologie do ekonomie obecně. Krize ukázala, že se nenaplnily předpoklady lidského chování podle teorie racionálních očekávání a dalších ekonomických teorií. Významnými ekonomy příštího období budou ti, kteří budou schopni zapracovat do ekonomických teorií ve vyšší míře rovněž určité psychologické aspekty lidského chování.
* Domácnosti a firmy tedy duply na brzdu...
Všichni se vyděsili. Nikdo nevěděl, co se děje. Žádná banka, žádná instituce nevěřila svému partnerovi. Krize důvěry byla zásadní a obrovská.
* Na posledním zasedání jste hlasovala pro ponechání klíčové úrokové sazby na úrovni jednoho procenta. Začíná být už větším strašákem pro centrální banku inflace než zpomalení ekonomiky?
V současné době nevidím ani silnější inflační tlaky, ale ani hrozbu deflačních rizik (rizika poklesu cen, pozn. red.). Podle mého názoru je současná inflační prognóza centrální banky realistická.
* Je už možné říci, kdy centrální banka bude zvyšovat úrokové sazby?
Ne, protože to bude záviset na intenzitě inflačních tlaků.
* Je úroková sazba ve výši jednoho procenta udržitelná, když na ni banky stejně nereagují a nezlevňují cenu peněz? Má tedy smysl držet sazby tak nízko?
Banky nastavují své úrokové sazby nejenom v závislosti na hlavních úrokových sazbách centrální banky, ale ovlivňuje je také řada dalších faktorů. Pomalu se obnovující důvěra a problémy reálné ekonomiky drží rizikovou prémii (přirážka k ceně úvěru, pozn. red.) stále relativně vysoko. S postupujícím oživením ekonomiky ale očekáváme, že by riziková prémie mohla klesat.
* Jaký pohyb úrokových sazeb se dá očekávat při příštím zasedání bankovní rady?
My takto dopředu neplánujeme. Jsme zvědavi na to, co přinese příští měsíc, jaká budou nová data z eurozóny a z české ekonomiky. Situaci pak vyhodnocujeme aktuálně, těsně před konkrétním měnově-politickým zasedáním.
* A kdybychom vzali v úvahu informace, které jsou k dispozici do dnešního dne?
Pak bych spíše očekávala stabilitu, ale je to opravdu otevřená záležitost.
* Dá se říci, kdo způsobil finanční krizi?
V pozadí finanční krize stojí makroekonomické nerovnováhy: spotřeba i růst na dluh a honba za zisky a výnosy. Záležitosti tohoto typu se následně projevily v konkrétních problémech, jako byly subprime hypotéky (hypotéky pro méně kvalitní dlužníky, pozn. red.), derivátové obchody a další neprůhledné produkty.
* Zmínila jste tlak na ziskovost. Znamená to, že akcionáři tlačili management, aby měl čím dál větší zisky...
To nemyslím. Jde spíše o to, že jestli jsou základní úrokové sazby na jednom procentu, jako tomu bylo v USA po několik let, tak běžným obchodováním a běžnými obchody patrně bankovní domy a celý finanční sektor nezískával prostor pro tvorbu zisku, jakou by si představoval. Konzervativní, tradiční bankovnictví jednoduše tolik nevynášelo.
* Nemůže bankovní domy ohrozit to, že stále ještě neodepsaly úvěry na nemovitosti, které nejsou dobře oceněné?
Systém poskytování hypoték u nás nikdy nebyl rizikový. Nikdy zde neexistoval takový pokles cen veškerých realit jako v některých evropských zemích. Ceny tu nebyly výrazně nadhodnocené, nebyly zde bubliny.
* Nejde jen o hypotéky, ale i o úvěry pro developery...
Sledujeme situaci na trhu nemovitostí a nevidíme žádná významnější rizika.
* Jak dopadne přijetí eura v ČR? Často se zmiňuje už rok 2015. Je to reálné?
Vůbec si netroufám hodnotit časový horizont. Bude to naprosto záležet na politické vůli, kdy bude provedena reforma veřejných financí. Země je v současné době v dluhové pasti a do doby, dokud nebude provedena důsledná reforma veřejných financí, není možné uvažovat o vstupu do eurozóny. Evropské autority navíc znají náš demografický výhled, naše veřejné finance a rozhodně se nedají ošálit nějakými kosmetickými zásahy do veřejných rozpočtů.
* Může mít Česko v delším výhledu podobné problémy jako Řecko, kdy by investoři nechtěli nakupovat české státní dluhopisy?
Je to vždy otázka důvěry. Absolutně není stanovena hranice, kdy investoři přestanou mít zájem nakupovat dluhopisy. Jestliže bude větší potřeba financování veřejných dluhů v řadě zemí, ochota a důvěra investorů se bude lišit podle jednotlivých států. A v řadě případů není rozhodující sama výše zadlužení příslušné země, ale tempo růstu veřejného zadlužení a také výhled veřejných financí, to znamená politická vůle k nápravě veřejných financí. Současná krize navíc naprosto jasně ukázala, že větším a silnějším ekonomikám promíjejí investoři více, malé zemi prominou méně. Malá ekonomika proto musí být vždy obezřetnější než velká.
* Jak finanční krize a následná recese změnila tvář tuzemské ekonomiky?
Mně osobně ukázala to, co jsem si myslela už řadu let - že veškeré zásahy do tržního prostředí jsou nebezpečné. Investiční pobídky pro zahraniční investory podle mě značně zdeformovaly nabídkovou stranu české ekonomiky, zkoncentrovaly ji silně na odvětví, která jsou výrazně procyklická. Není to jen automobilový průmysl, ale také řada elektrotechnických a dalších oborů. Jsou to procyklické faktory, které pomohou ekonomice růst rychleji v dobách dobrých, než by ekonomika rostla, pokud by její nabídková strana nebyla tak zdeformována. Ovšem o to silněji zasáhne ekonomiku poptávkový šok v dobách špatných, což nyní zažíváme. Plošné poskytování investičních pobídek ekonomiku vysloveně poškodilo.
* V bankovní radě jste jediná žena. Jak se tam cítíte?
S kolegy se mi jedná dobře. Necítím se nijak znevýhodněna, ale na druhou stranu ani zvýhodněna.
* Dá se skloubit rodina a kariéra?
V pozdějším věku už ano. Když byly děti menší, dávala jsem přednost rodině. Myslím si, že bilance mezi výdělkem a péčí o rodinu je u mě vychýlena v tom, že jsem se nikdy nesnažila vydělávat peníze, abych za to mohla pořídit dětem kvalitní chůvu. Asi deset let jsem pracovala na částečný úvazek. Nemohla jsem dělat zaměstnání, které vyžaduje, abych v něm trávila deset hodin denně. Únosných bylo, dejme tomu, šest hodin. Nyní ráno odcházím a večer přicházím. Myslím, že v případě, že jsou děti ještě malé, to není ideální.
* Loni činil váš hrubý roční plat 3,2 milionu korun. Jak nakládáte s penězi?
Vzhledem k tomu, že mám tři děti, spolyká neuvěřitelné množství peněz jejich vzdělání a sportovní aktivity. I v dobách, kdy jsem zdaleka takové příjmy neměla, jsme se s manželem snažili tímto způsobem do dětí investovat.
* Liší se nějak polistopadové generace od ekonomů vaší generace?
Jsou určitě lépe vybaveni. Někdy mám ovšem pocit, že studenti, kteří studovali v zahraničí, příliš podléhají různým ekonomickým teoriím, které jim byly na školách předkládány. Jsou to skutečně jen teorie. Někdy se mi zdá, že těm dogmatům podléhají více než někteří lidé z mé generace. Například si myslím, že se přeceňuje úloha modelů v ekonomii obecně. Ekonomická realita je velice těžce do modelů vtěsnatelná. Model stále zůstává jen jako podpůrný prostředek pro hospodářskou politiku. Je to dobrý sluha, ale zlý pán.
* Jaký bude další dlouhodobý vývoj světové a tuzemské ekonomiky? Bude se opět opakovat boom ze začátku tisíciletí, nebo přijde vystřízlivění?
To si netroufám odhadnout. Udržitelné tempo růstu české ekonomiky vidím kolem tří až čtyř procent. A to, co je nad tím, to už může být růst, který je vyvolán nějakými dodatečnými impulsy, jako byly například některé přímé zahraniční investice, což nejsou dlouhodobě udržitelné faktory růstu. Ostatně pro přímé zahraniční investice ani nebyl na českém trhu dostatek pracovníků, takže se zaměstnanci museli dovážet. Docházelo k absurdním situacím, že například sto tisíc i více nezaměstnaných dělníků pobíralo podporu či sociální dávky a současně se k zaplnění obdobného počtu volných pracovních míst dováželi dělníci z ciziny -a na vytvoření těchto pracovních míst ještě český stát zahraničnímu podnikateli vyplatil pobídku.
* Asi se těm nezaměstnaným vyplatilo žít z podpory, ne jít pracovat za nízkou mzdu...
Sociální politika je nastavena příliš plošně.
* Jak by se měla změnit?
Měla by být adresnější. Sociální politika by měla být štědřejší k těm, kteří opravdu nejsou schopni pracovat a jsou z jakýchkoli důvodů znevýhodněni. A ne aby se plošně rozdávaly prostředky v menších částkách tam, kde to není potřeba, kde to žádnou velkou službu neudělá. To je evropský sociální model, který jsme převzali se vším všudy, ačkoli na něj nemáme.
* Evropské státy na něj mají? Je vůbec udržitelný?
Tohle nechci hodnotit. Většina evropských zemí se s tímto problémem potýká. A nějakým způsobem reformy tohoto typu buď už má připraveny, nebo je bude připravovat, protože celá Evropa čelí stárnutí populace. Ekonomická budoucnost jednotlivých zemí bude záležet na tom, jak budou na stárnutí populace připraveny. My jsme připraveni opravdu hodně špatně, respektive vůbec. Prostě s tím nepočítáme.
* Představuje u nás stárnutí populace stejnou hrozbu jako v západoevropských zemích?
U nás je situace horší. Patříme k zemím s dost nepříznivým očekávaným demografickým vývojem. Demografické prognózy jsou jedny z mála, které jsou skutečně spolehlivé. Celkem jasně určí, kolik bude muset země v příštích několika desetiletích zaplatit na výdajích spojených se stárnutím populace, tedy na penzích, na zdravotní péči a dalších sociálních výdajích. A někde se na to musejí získat zdroje.
* Kde bude možné najít prostředky?
To je právě věc dlouhodobě udržitelné reformy veřejných financí.